Bohumil Hrabal citáty

česká, 1914 - 1997

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (36)

„... já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“

„...nastavil jsem ústa a skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundičku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli šťastni. Ostře sledované vlaky“

„Básník nutně musí projít vším, co bylo napsáno od Homéra až po nynější časy, jinak to nemá cenu. Musíte znát, co bylo před vámi, a pak, pomalu, nebo třeba současně, musíte na to jít pokorně, jako se na svou skutečnost dívali ti druzi ...“

„Buďte na lidi hodní, nebo vám nepůjdou na pohřeb.“

„Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojí za hovno.“

„Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.“

„Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.“

„Jsa proti své vůli vzdělán jsem nešťastně šťasten.“

„Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“

„Když se vlaštovka dotkne křídlem hladiny a po vodě se začnou šířit vlny, jejich rychlost je nezávislá na tom, jak rychle vlaštovka letí. Stává se to i lidem. Dotkneme se jeden druhého a chvění v nás trvá, ať si to přejeme nebo ne.“

„Kočičko, tělo to potřebuje, tělo to žádá...“ — Ostře sledované vlaky

„Kříž vznikl průsečíkem čtyř světových stran, aby kdekoliv na světě mohl být na něj přibit nevinný člověk.“

„Legendu o každém člověku je možno zaslechnouti nejen v rodině a blízkém i vzdáleném příbuzenstvu, ale legendu si vytváří každý člověk sám o sobě. Tak každý člověk může vyprávěti celou sadu legend, aby šťávou imaginace a milostné lži dotáhl a vnitřně zaokrouhlil a scelil jistý příběh, který překračuje svou existenci a směřuje k transcendenci. Svatební a pohřební hostiny jsou vhodným místem k ústní tradici rodinných legend. Avšak hlavním místem, kde se legendy vyrábějí a vnitřně zaokrouhlují a scelují, jsou hospody se štamgasty, kteří během několika let a desetiletí dovedou vyprávět legendy o přítomných a nepřítomných, nebo dokonce i o neexistujících lidech, ve smyslu stupňování a přehodnocování, jak se děje ve ferblu a mariáši, kdy vždy ten, kdo vypráví, musí být přetrumfnut tím, kdo vyprávět se chystá. Tak při pivě se lze dovědět neslýchané legendy nejen po stránce obsahu, ale i formy a jejího narůstání, obzvláště když jako účastníci máme možnost být svědky prvních záchytných bodů skutečnosti, na které pracuje pak kolektivní imaginace tak dlouho, až vznikne legenda, k níž se už nedá nic přidat, nic ubrat, útvar, který je zaokrouhlen a vnitřně scelen jak artefakt, jak anekdota, jak portrét. Lze se domnívati, že na světě je minimálně tolik legend, kolik je lidí.“

„Minimální podněty, maximální následky.“

„Moderní umění je kuří oko, do kterýho se dostalo ječný zrno, a do toho zrna se chytla obilná sněť.“

„Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzali tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistili, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.“

„Nejdůležitější je psát život.“

„Nejsem emigrant ani vnitřní, ani vnější. Jsem emigrant lidské nekonečnosti i věčnosti.“

„Nekupte to, když je to tak levné!“

„Obsah knihy je ten, který tam je.“

„Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky.“ — Příliš hlučná samota

„Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábění je tedy usilování o zakázané...“

„Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba a máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle musí jít s technikou sakra pomalu.“

„Politika je prostor možného, umění je prostor nemožného...“

„Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlékačkách běžel panu spisovateli naplácat držku...“

„Povídám si synáčku, už se nepotřebuješ vměšovat do lidských hovorů, už nepotřebuješ, aby ti někdo visel přes rameno a vyříkával ti a ty jemu svoje trápení, už nechci, povídám, aby ti někdo pofoukával bolístku a ty abys v očích těch druhých našel a nacházel obecnost svých ukvapených soudů. Povídám, už nepotřebuješ hledat společného jmenovatele svých bližních, raději, synáčku, předstírej, že jsi němý, že už neslyšíš, že už slyšet nechceš. Raději obklopen přívalem řeči naslouchej vnitřnímu monologu mládí, raději naslouchej tajemství stejnosti a samota, do které vstupuješ, tě nebude děsit. Mlčením se dostaneš za oponu lidského hovoru a staneš tak tváří v tvář ticha.“

„Povídám si, Němci stejně jsou blázni. Nebezpeční blázni. Já jsem byl taky tak trochu blázen, ale na útrapy sebe, kdežto Němci pořád na útrapy těch druhých. (Ostře sledované vlaky)“

„Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.“

„Snad ten profesor mne utvrdil v tom, že je třeba být sám, že večer jsou vidět hvězdy a v poledne že jen hluboké studny.“

„Správná literatura tu není proto aby člověk lépe před spaním usnul, ale aby vyskočil z postele a běžel rovnou naplácat panu spisovateli na držku.“