Příliš hlučná samota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431333/prilis-hlucna-samota-xsD-431333.jpg 4.3809
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (96)

Kniha Příliš hlučná samota

Přidat komentář
Marekh
dnes

Kniha má 8 kapitol. Hlavní postavou je balič starého papíru HAŇŤA, kterému se do rukou dostávají literární skvosty. Je „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života. V knize nacházíme odkazy na různé spisovatele a filosofy (Kant, Hegel, Schopenhauer, Goethe aj.). Postava Hanti má autobiografické rysy. Haňťa je nešťastný člověk, který je ubíjen projevy normalizačního procesu.

Musím říci, že kniha se mi nečetla lehce. V knize sledujeme Haňťovy monology, které jsou dlouhé. Ve svých zpovědích vzpomíná také na svou rodinu – mamku a strýce. Haňťa miloval knihy, takže když popisoval, kolik knih měl doma a že ho jednoho dne mohou zasypat, tak asi bych se bál ležet na jeho posteli s vědomím, že nad mou hlavou se nachází hromada knih, které by se na mne mohly zřítit. V knize se nacházejí smutné okamžiky, ale také radost i smutek z práce, kterou Haňťa vykonává. Haňťa se setkává s dalšími zajímavými postavami. Autor používal dlouhá souvětí a navíc v textu nenalezneme žádné odstavce, takže tímto způsobem byla pro mě četba mnohem obtížnější, ale z druhé strany tímto zpracováním to bylo originální a asi tímto stylem psaní jsme mohli hlouběji proniknout do hlavní postavy. Závěr knihy byl pro mě po prvním přečtení nejasný, trochu jsem tápal a říkal jsem si, jestli jsem to správně pochopil. V knize se vyskytují také filosofické myšlenky. Nad některými částmi jsem se musel více zamyslet.

V knize se nachází také báseň ADAGIO LAMENTOSO, která je vytvořena formou koláže.

V závěru knihy se nachází kapitola HLUČNÁ SAMOTA BOHUMILA HRABALA, ve které se píše o díle Bohumila Hrabala včetně knihy Příliš hlučná samota, ve které se dočteme o tvorbě a jazykových prostředcích, které použil v této knize. V tomto doslovu jsem si vyjasnil závěr knihy Příliš hlučná samota a dozvěděl jsem se další zajímavosti o této knize.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Nebesa nejsou humánní a člověk, kterýmu to myslí, tak také humánní ani nemůže být.

Dvě věci naplňují moji mysl vždy novým a přibývajícím obdivem… hvězdné nebe nade mnou a morální zákon ve mně…

… když chvějící se světlo letní noci je plné chvějících se hvězd a měsíc v úplňku stojí, jsem pomalu vtahován do vysoké citlivosti plné přátelství a pohrdání světem i věčností…

Nebesa nejsou humánní, ale je asi něco víc než tato nebesa, soucit a láska, na kterou už jsem zapomenul a zapomněl.

Kverulant
08. září

Depresivní příběh hlavního hrdiny, popíjejícího outsidera pracujícího ve sběrně, který v komunistické éře obsluhuje likvidaci sběru. Haňta sleduje, jak jedna doba končí a začíná nová, do které už nepatří ani knihy nežádoucích autorů procházejících jeho lisem, ani on a lidé z jeho vzpomínek. Vedle anglického krále asi nejtemnější a nejsmutnější Hrabalova kniha, což znamená, že je skvělá. :-)


juanito39
08. srpna

"Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story."

Hrabalova existenciální kniha s četnými citacemi různých spisovatelů a filozofů (Nietzsche, Camus, Sartre, Lao-c´). Kniha černohumorná až groteskní. Kniha zvláštní.

V podstatě Hanťův monolog, který nám poodkrývá člověka, který se straní společnosti, je proti své vůli vzdělán a dělá si svá umělecká díla, která potom někdo jen tak slisuje. A knihy, které si nechá, na něj možná spadnou a zabijí ho...

Abroš
28. června

Mé první seznámení s Hrabalem.Poeticky popsaný příběh prosťáčka se sběrny papíru.Hrabalovský styl mi sedí.Moc rád vezmu další jeho knihu

adorjas
13. května

Nebolo to zlé- chápem symboliku, postavu, strasti a malé radosti, vnímanie- lenže ku mne kniha neprenikla.

zuza9837
09. května

Kniha mne příliš nezaujala. Přesto pohled na svět z role hlavního hrdiny je velmi zajímavý.

petr4927
27. dubna

Ne nadarmo jsou hrdinové knih Bohumila Hrabala pábitelé.

Na první pohled banální příběh o dělníkovi z lisovny na papír. Na pohled druhý něco jiného - filozování o strastech a radostech života. A taky o účelu žití.

multikonik122
22. dubna

"...že soumrakem nastalo období v denním životě, kterému se říká krása."

Moje druhé setkání s Bohumilem Hrabalem. Název útlé knížečky se mi zalíbil ihned, takže jakmile jsem si knihu vzala do ruky, tak jsem si přečetla anotaci a zalesklo se mi v očích, jak na mě samotnou některé věty sedí.
Při četbě jsem byla unášena krásou všedních věcí, kterou Hrabal s lehkostí zachycuje. Příběh doplňují zmínky o jiných autorech a umělcích, takové střípky detailů, které do kontextu zapadají. Dějově jednoduchý příběh zachycuje nádheru "obyčejných" chvil, proměňující se společnost, a sílu a krásu knih.
Střídaly se ve mně pocity okouzlení, smutku, radosti. Přemýšlela jsem nad pomíjivostí a krásou života. Je hezké se zamyslet nad tím, jakým směrem jde dnešní doba a přece jenom, zda není někdy dobré se v něčem vrátit zpět. Zpomalit a všímat si krásy okolo nás.

"...jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a které jsem vyčetl, ..."

Je to kniha pro poetické duše. Co více dodat.

1

Doporučujeme

Baletky
Baletky
Podivná svatba na Lichnici
Podivná svatba na Lichnici
Michaela: Události v klášteře svatého Anděla
Michaela: Události v klášteře svatého Anděla
Rekonstrukce
Rekonstrukce