Příliš hlučná samota

kniha od:


Koupit

Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431333/big_prilis-hlucna-samota-xsD-431333.jpg 4.3909
Nahrávám...

Komentáře (114)

Kniha Příliš hlučná samota

Mánička178
předevčírem

"Jsme jako olivy, teprve kdyz jsme drceni, vydavame ze sebe to nejlepsi."

n.ezn.amy
05. července

Haňťa, dělník ve sběrně papíru, den za dnem, 35 let drtí papír, zachraňuje vyhozené knihy, v kterých si rád čte a pije džbány piv. Jeho myšlenky se zaobírají filozofií, co bude dělat až půjde do důchodu a myšlenkám na svou minulost. Tahle kniha je prostě krásná, lyrická, hodně smutná, je hlavně o pocitech a lidském žití. Fantastické Hrabalovo dílo.


Kabuky
11. června

Perfektní.

rafan65
03. června

Kupodivu vůbec mi nevadí Hrabalův zvláštní styl psaní, naopak, jeho knihy čtu moc rád. Nicméně, nad knížkou budu ještě dlouho přemýšlet a to je u mě známka dobré knihy. Sama kniha je geniální úvahou o tom, jak lehce se něco krásného přemění na dokonalé sračky. No co dodat, asi nic.

luciehartmanova
26. března

Trochu náročnější čtení s krásnými jazykovými pasážemi. U Hrabala člověk nesmí hledat velký příběh, je to o tom nechávat se unášet jazykovými kouzly autora.

medlovice
20. února

Hezké ale smutné čtení, náročné. Krása našeho jazyka je tu na vrcholu . A příběh, který snad každého čtenáře vezme za srdce i k slzám dojme. Možná, že jsem se setkala s člověkem jako byl tento pan Hanta , jen jsem ho nepoznala.

V_M
03. února

Bezpochyby jedna z nejpůsobivějších knih (ba patrně ta nejpůsobivější) z Hrabalovy - jak to nazvat: zralé, vrcholné, pozdní? - tvorby. Snad proto, že je jednou z jeho knih nejelegičtějších, nejsmutnějších, byť nepostrádá humor ani celkovou prostoupenost typicky hrabalovským zjemněním i těch nejtragičtějších momentů a pocitů. Text na rozdíl od řady jiných autorových knih tolik neškobrtá a vcelku koherentně melancholicky plyne až k zběsilému kolážovitému proudu vědomí v závěru, okořeněném absurditou až temně idylického snu o sebevraždě v "presu" a jeho znicotňujícího vyznění do rozhrabaného maceškového záhonu a písku cestiček na Karláku. Právě toto koncové prolínání všeho a všech je pro mě - vedle příběhu o cikánce, která se k vypravěči nastěhovala - jednoznačně nejsilnějším momentem této knihy. Inu, jsme jako olivy: teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší.

Per-quiee
26.12.2021

(+ SPOILER) Hezká odpolední jednohubka. Zanedbaný alkoholik, kterého jednoduchá práce u lisu nepochopitelně naplňuje a péči, kterou každému balíku věnuje bohužel nikdy nikdo neocení. Nejhorším trestem je pro něj práce s čistými papíry, ze kterých už nemůže tvořit své promyšlené kombinace slisovaných knih. Je to až tak nesnesitelné, že se ve svém starém lisu pokusí o sebevraždu. Ta, jak se dozvídáme na konci, se však odehrála pouze v jeho snu.

1