Postřižiny

kniha od:


Koupit

Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5536/big_postriziny-ww5-5536.jpg 4912
Nahrávám...

Komentáře (127)

Kniha Postřižiny

Česneksmedem
29. září

Jsem rád, že přes notoricky známý film se čte i kniha. Je jasné, že při čtení naskakují obličeje herců z filmu, čímž vzniká trošku i ta atmosféra. Zase si ji někdy přečtu.

knihomolkaMist
24. září

Četla jsem do povinné četby a vlastně to ani nebylo tak špatné. Ostře sledované vlaky jsou za mě teda lepší, ale tohle je taky fajn.
Jen v ději jsem se občas ztrácela, protože na sebe kapitoly téměř vůbec nenavazovaly a knížka tak působila spíš jako jakási sbírka povídek :D


Godgifu
29. července

Knize jaksi chyběla ta okouzlující atmosféra, kterou se povedlo panu Menzelovi dostat do filmu. Také zásluhou úžasných herců ovšem.

Corso
15. července

Spociatku je to malebne atmosfericke. Starosvetske. S postavickami ako z karikatury. Malebnost je klucove slovo vystihujuce text. Az kym sa nezjavi Pepin, co sa stane v podstate hned :) Najprv ma rozosmial myval, potom "lietajuci Jezisek", a uz sa to nezastavilo. Moj druhy Hrabal. Kedysi som cital Snezenky a dam si ich urcite znova. Za mna sa Postriziny zaradili medzi knihy ku ktorym sa budem asi vzdy vracat. Ako Saturnin, Rozmarne leto, Konec starych casu alebo Svejk. Inak, Pepin je tiez taky Svejk, ale s amplionom a na zosilovaci. Zivocisne bujna radost tu rozraza pomale a nudne zivoty ludi. Ako pupava rozraza asfalt. Francin sa tomu ziareniu brani ako moze, utiahnuty v obleku, s vaznou tvarou tazko odolava a kroti vasen svojej zeny a jej vlasov, jej chuti, jej energie. Marysa je... zivel. Ale nezny. No a Pepin, to je neriadena strela, chaos, zdravy selsky rozum, atomova bomba hodena do dvora pivovaru. Nadherny text. V hlave vam rozkvitne secesia.
(Mimochodom donedavna som nevedel co su to Postriziny. Myslel som ze daco ako zber chmelu. Nejaka polnohospodarska slava na konci zberu?? Daco take som si predstavoval. Ale nedavno bezal u nas serial Slovania (mimochodom dost biedny) a tam som sa dozvedel. A az som sa to dozvedel, pochopil som co to malo spolocne s tymto romanom. Asi to te vlasy. A chudak Mucek, a nohy stola, a sukne :)

Qiero
02. července

Upřímně knížka je skvělá, ale prostě film je stoprocentně lepší díky Magdě Vašáryové

Lejčís
30. května

Hrabalovi jsem po Ostře sledovaných vlacích dala druhou šanci a opět se žádné velké nadšení nekonalo. Nechápejte mě špatně, ty příběhy jsou opravdu skvělé! Ale ten hrabalovský styl psaní bohužel nesedne každému a já mezi takové čtenáře patrně patřím. Baví mě ty jeho intimní narážky, u kterých se vždy zasměju, a to, jak přesně dokáže vystihnout dobu. Hrabalovy postavy mi však nikdy dvakrát sympatické nebyly. Nejsympatičtější mi byl Pepin a to je zrovna jedna z těch postav, díky které se pobavíte, ale v reálném životě byste ji nejspíš nesnášeli :D Hrabalova předlouhá a zmatečná souvětí, která působí jakoby vrstveně, zkrátka sled myšlenek jdoucích za sebou na mě působí tak nějak prvoplánově, nezajímavě a nepromyšleně, byť je to nesmírně originální. Kniha mě však donutila přemýšlet na tím, jaké by to bylo setkat se s Hrabalem osobně. Jestli mluví stejně jako píše a jestli je v reálu podobný Pepinovi, neboť ten je učebnicovým příkladem Hrabalova autorského vyprávěcího stylu.
Filmy od Menzela podle Hrabalových děl zbožňuju, nicméně o knihách to říct nedokážu..

Amy27
08. března

Postřižiny jsem znala z doslechu... Situace, scénky, hlášky - "Kterápak vy jste?" apod. Bála jsem se čtivosti knihy, ale byla jsem příjemně překvapená (až na první kapitolu, kde doteď nechápu o co šlo). :D Knížka se četla sama a některé situace byly velmi úsměvné. Opět jsem se dozvěděla spoustu nových informací a to mě na knížkách baví nejvíc.

icezero
04. března

Za mě souhlas s tím, že zde filmové zpracování předčilo knihu... i když jinak mám vypravěčský styl pana Hrabala moc rád.
Některé pasáže se mi prostě neuvěřitelně táhly a to i přes lehkost a ohromnou slovní zásobu, kterou autor disponoval a vždy dokázal do děje tak nějak vtáhnout
Kniha přečtena v rámci výzvy 2021 při tématu zakázaných autorů. A že se autor minulému režimu tak nějak zprotivil až byl na indexu asi připomínat nemusím

1