Postřižiny
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5536/bmid_postriziny-ww5-5536.jpg
4
1175
170
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha popisuje život Maryši, která v knihě prožívá různé zážitky, které jsou podle spisovatele "vtipné" a radostné.
Jako šesnáctiletý kluk některé vtipy a fráze prostě nechápu, myslím si že to není kniha pro mě, ale pro jinou generaci lidí, protože mě upřímně kniha dost nebavila a četla se mi dost těžce, až jsem si někdy říkal ať už je konec. Bylo jen pár částí knihy které byly pro mne jakžtakž zábavné, ale je to taky způsobeno tím že moc nečtu a že mě čtení nebaví, takže se do příběhu nedokážu vžít jako pravidelný čtenář. Proto dávám jen 1*.
Zatímco film jsem viděl už mnohokrát, k literární předloze jsem se dostal až teď. A vychutnal jsem si to. Viděl jsem před sebou Francina, Pepina a všechny ostatní postavy a s potěšením shledával shodu i rozdíly. Základní a nejdůležitější shoda spočívá v atmosféře filmu i knihy. Opravdový požitek.
K opakované četbě Postřižin jsem přistoupil řekněme ze studijních důvodů. Chtěl jsem si ověřit nakolik je filmový přepis odpovídající literární předloze. Někteří kritici totiž Menzelovi vyčítají, že jeho přepisy nejsou adekvátní, že jsou příliš líbivé, zatímco předlohy jsou drsnější. Teď tedy vím, že je to hloupost. Filmová adaptace je velmi odpovídající, dokonce včetně prvků grotesky. Opět jsem si ale potvrdil, že Hrabal není masový autor, jeho styl opravdu nebude mnoha čtenářům vyhovovat.
Asi už jsem do Hrabala tak nějak dorostla. (Mám živě před očima to utrpení, když jsem četla pár let zpátky Ostře sledované vlaky). Mám ráda film, a v průběhu čtení jsem si ho v hlavě promítala.
Víla Maryša. Pepin na mě působí v knize mnohem starší, než filmový fešák Hanzlík.
Trochu mě vyděsilo to zkracování u psa... Holt starší časy. Drsnější doba, drsnější lidi a žádný soucit s němou tváří.
Pro mě utrpení. Špatně se mi četla příliš dlouhá souvětí a k tomu mi byla vypravěčka silně nesympatická. Úplně z duše mi mluví uživatel Rawen616.
Postřižiny jsem viděla v divadle a moc se mi líbily, každopádně kniha nic moc.
Maryša mi jako hlavní postava vůbec nesedla, Pepin byl super, úplně jsem si vybavovala během čtení divadelní představení. Několikrát jsem se zasmála, ale suma sumárum nic moc.
Bylo to pěkný,ale tak nějak se mi film libí víc(a to je co říct:)).Chyběla mi tam taková ta poetika(či co)kterou tomu dodal pan Menzel.
Hrabalova óda na život, kde aj zabíjačka skrýva umeleckú krásu sochárskej práce Michalangela. Prial by som si vedieť nazerať na bežné veci s takou láskou a úsmevom, ako to dokázal Hrabal. Knihy mi to aspoň z časti umožňujú.
Teda nádherné podání. Netušila jsem, že ten krásný film ta kniha tak moc předčí. Jednak vyprávění v první osobě, ta životnost a marnivost se mi líbila. Ovšem, do kolen mne dostalo vyprávění o zkracování psího ocásku... chápu, že to Menzel vynechal...
Jelikož miluju film, byla jsem zvědavá i na knižní předlohu. A absolutně v ničem mě nezklamala! Stejné scény (některé i doslovné), má nejoblíbenější je příhoda jak si stréc Metud koupil medvídka mývala. Pepin je prostě postava nad postavy.
Nádherný příběh. Krásný humor. Úžasný pábitel Pepin, stejně úžasná je i filmová adaptace, kde ho skvěle ztvárnil Jaromír Hanzlík.
Kniha o návratu autora ke svým dětským vzpomínkám s lehkým nádechem humoru.
Jelikož jsem viděla prvně film, tak jsem při čtení částí se strýcem Pepinem vždy slyšela jeho křik.
Při žádném čtení knihy jsem nebyla tak moc naštvaná jako právě u této. Nejhorší kniha, co jsem kdy četla. Vlastně tedy ani nedočetla, protože jsem na to neměla žaludek.
Nemůžu si pomoci, film je o tolik lepší, než kniha... Všechna čest před autorem, bez knihy by tak krásný film nevznikl, ale ve filmu je něco málo navíc, co tam být má a něco málo chybí, co tam být nemělo :-)
Poslouchala jsem jako audioknihu v naději, že i v knize najdeme poetiku a jemný humor filmového zpracování. Bohužel, toto bylo ve filmu dáno spíše hereckým uměním jednotlivých protagonistů. Byla to moje první (a na 100% také poslední) kniha od Hrabala - můj názor na ni je téměř totožný s Rawen616. Já však dávám hvězdy 2, oceňuji alespoň květnatou češtinu.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura pivo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Kniha vyznívá takovým humorným, pozitivním tónem a líbila se mi, jen asi nedokážu ocenit Hrabalův způsob psaní.