Příliš hlučná samota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c´e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobno bitvám krysích klanů....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44695/prilis-hlucna-samota-44695.jpg 4.3826
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Příliš hlučná samota

Přidat komentář
lubtich
22.12.2020

No dobrý no.
Můj úsudek bude dost subjektivní, neboť se mi z podvědomí dere spojitost se samotnou osobností Hrabala, ale toto bylo prosím pěkně nezáživné. Mnohomluvné dlouhé molology jakéhosi lidového a zároveň intelektuálního rázu osobitého Haňti, který je sám sebou, ale to vlastně vůbec nic neznamená.
Sběrna papíru je třeba naprosto atraktivní prostředí, ale ten potenciál vidím jako silně nevyužitý. Ta Hanťova záliba v knihách mi nepřišla vůbec líbivá – takhle si představuji nějakou nezdravou obsesi z jakéhokoliv knižstva než erudovaný postoj (i když Hanťa se proti vzdělání vzpírá, dyť jo, ale když má každou chvíli potřebu citovat světový filozofy, nevím nevím).
Text působí jako koláž. To beru. Ale ty zbrklé myšlenkové nekončící proudy jsem nehltal, naopak nebylo kde zastavit. I to vyšinutí z větné vazby na mě nepůsobí autenticky, ale spíše jako neschopnost si po sobě přečíst napsaný text.
A ty ilustrace bych s bublinami bych asi též oželel.
Ne že by se nenašly pasáže obstojné, humorného rázu... nicméně pro mě převažovala znechucenost z mnohomluvnosti.

A postavil urnu na almaru a jednou v létě, když okopával kedlubny, tak strýc si vzpomněl na svoji sestru, moji maminku, že hrozně ráda kedlubny, a tak vzal urnu a otevřel ji nožem na konzervy a maminčiným popelem posypal záhon kedluben, které jsme později snědli.
(s. 18)

Marekh
28.09.2020

Kniha má 8 kapitol. Hlavní postavou je balič starého papíru HAŇŤA, kterému se do rukou dostávají literární skvosty. Je „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života. V knize nacházíme odkazy na různé spisovatele a filosofy (Kant, Hegel, Schopenhauer, Goethe aj.). Postava Hanti má autobiografické rysy. Haňťa je nešťastný člověk, který je ubíjen projevy normalizačního procesu.

Musím říci, že kniha se mi nečetla lehce. V knize sledujeme Haňťovy monology, které jsou dlouhé. Ve svých zpovědích vzpomíná také na svou rodinu – mamku a strýce. Haňťa miloval knihy, takže když popisoval, kolik knih měl doma a že ho jednoho dne mohou zasypat, tak asi bych se bál ležet na jeho posteli s vědomím, že nad mou hlavou se nachází hromada knih, které by se na mne mohly zřítit. V knize se nacházejí smutné okamžiky, ale také radost i smutek z práce, kterou Haňťa vykonává. Haňťa se setkává s dalšími zajímavými postavami. Autor používal dlouhá souvětí a navíc v textu nenalezneme žádné odstavce, takže tímto způsobem byla pro mě četba mnohem obtížnější, ale z druhé strany tímto zpracováním to bylo originální a asi tímto stylem psaní jsme mohli hlouběji proniknout do hlavní postavy. Závěr knihy byl pro mě po prvním přečtení nejasný, trochu jsem tápal a říkal jsem si, jestli jsem to správně pochopil. V knize se vyskytují také filosofické myšlenky. Nad některými částmi jsem se musel více zamyslet.

V knize se nachází také báseň ADAGIO LAMENTOSO, která je vytvořena formou koláže.

V závěru knihy se nachází kapitola HLUČNÁ SAMOTA BOHUMILA HRABALA, ve které se píše o díle Bohumila Hrabala včetně knihy Příliš hlučná samota, ve které se dočteme o tvorbě a jazykových prostředcích, které použil v této knize. V tomto doslovu jsem si vyjasnil závěr knihy Příliš hlučná samota a dozvěděl jsem se další zajímavosti o této knize.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Nebesa nejsou humánní a člověk, kterýmu to myslí, tak také humánní ani nemůže být.

Dvě věci naplňují moji mysl vždy novým a přibývajícím obdivem… hvězdné nebe nade mnou a morální zákon ve mně…

… když chvějící se světlo letní noci je plné chvějících se hvězd a měsíc v úplňku stojí, jsem pomalu vtahován do vysoké citlivosti plné přátelství a pohrdání světem i věčností…

Nebesa nejsou humánní, ale je asi něco víc než tato nebesa, soucit a láska, na kterou už jsem zapomenul a zapomněl.


Kverulant
08.09.2020

Depresivní příběh hlavního hrdiny, popíjejícího outsidera pracujícího ve sběrně, který v komunistické éře obsluhuje likvidaci sběru. Haňta sleduje, jak jedna doba končí a začíná nová, do které už nepatří ani knihy nežádoucích autorů procházejících jeho lisem, ani on a lidé z jeho vzpomínek. Vedle anglického krále asi nejtemnější a nejsmutnější Hrabalova kniha, což znamená, že je skvělá. :-)

juanito39
08.08.2020

"Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story."

Hrabalova existenciální kniha s četnými citacemi různých spisovatelů a filozofů (Nietzsche, Camus, Sartre, Lao-c´). Kniha černohumorná až groteskní. Kniha zvláštní.

V podstatě Hanťův monolog, který nám poodkrývá člověka, který se straní společnosti, je proti své vůli vzdělán a dělá si svá umělecká díla, která potom někdo jen tak slisuje. A knihy, které si nechá, na něj možná spadnou a zabijí ho...

Abroš
28.06.2020

Mé první seznámení s Hrabalem.Poeticky popsaný příběh prosťáčka se sběrny papíru.Hrabalovský styl mi sedí.Moc rád vezmu další jeho knihu

adorjas
13.05.2020

Nebolo to zlé- chápem symboliku, postavu, strasti a malé radosti, vnímanie- lenže ku mne kniha neprenikla.

zuza9837
09.05.2020

Kniha mne příliš nezaujala. Přesto pohled na svět z role hlavního hrdiny je velmi zajímavý.

petr4927
27.04.2020

Ne nadarmo jsou hrdinové knih Bohumila Hrabala pábitelé.

Na první pohled banální příběh o dělníkovi z lisovny na papír. Na pohled druhý něco jiného - filozování o strastech a radostech života. A taky o účelu žití.

1