Perlička na dně

od: Bohumil Hrabal

Kniha povídek, slavná literární prvotina autora, jehož poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě "pábí". Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje autor život z často "odvrácené strany" a v lidech z takzvaného společenského dna nachází onu pověstnou "perličku na dně" a proniká tak k pravému, i když v hrubé skořápce ukrytému jádru lidí. Svěžím a objevným vyprávěním dokáže Hrabal přenést vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života i na čtenáře....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14890/perlicka-na-dne-14890.png 4.1167

Žánr:	Povídky, Literatura česká
Vydáno:	2006, Mladá fronta
	více informací...

Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář

adam5955

15. srpna

Hrabaluv styl neni pro kazdeho. Ale sve ctenare si rozhodne najde. Kniha napsana o vsednich problemech nevsednim zpusobem

MayB2

19. května

První Hrabalova vydaná kniha a hned hotová esence celoživotních námětů.

Ketesh

20. dubnaodpad!

Nezáživná povinná literatura.

Skip

27.08.2016

Kniha výborných povídek. O tom se nedá nic napsat, to se prostě musí číst.

stopni

15.04.2016

Hrabalova prvotina se nezapře prvky pábení, ale především hospodského plkání....... Některé povídky jsou lepší, některé nejsou až tak atraktivní, ale tak už to u Hrabala bývá.... :-) Stále mě fascinuje, kolik do svých knih dokázal Hrabal vložit lidskosti a radosti z malých okamžiků.... :-)

wilddog

04.10.2015

Tak toto byla pro mě klasická povinná literatura..:-)

TheCiko5

04.11.2014

S jakou lehkostí čtenář pluje mezi pražským žargonem,díky Hrabalovým přesně vykresleným postavám, to je až k neuvěření... Nejde o povídky s pointou,v této knížce jsou povídky odvozené od slova "povídat",čili vyprávět. Jsou tu povídky vtipné,něžné,sentimentální a možná na první pohled trochu morbidní a cynické. Autor však pouze vykresluje prostředí,které důvěrně zná. Bez ozdob. Bez příkras. Tak,jak je autor sám zažil.
Chtěl bych mít Hanťu za dědečka... :-)