Perlička na dně

Perlička na dně
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14890/perlicka-na-dne-14890.png 4 290 290

Kniha povídek, slavná literární prvotina autora, jehož poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě "pábí". Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje autor život z často "odvrácené strany" a v lidech z takzvaného společenského dna nachází onu pověstnou "perličku na dně" a proniká tak k pravému, i když v hrubé skořápce ukrytému jádru lidí. Svěžím a objevným vyprávěním dokáže Hrabal přenést vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života i na čtenáře.... celý text

Přidat komentář

Rooseman
05.07.2024 3 z 5

Už v prvotině se naplno projevuje autorův záměr i talent. Bohumil Hrabal vytváří jakousi všednost každodennosti, jednotlivé povídky motá do atmosférických detailů, dojmů, melancholických prostředí a romantizovaně nedokonalých stylů řeči. Půvabné je hlavně Hrabalovo nesnesitelné nutkání hledat absolutní autenticitu, životní i lidskou. Tento nevylepšený obraz reality sám vnímá jako dokonalý a správný. Perlička na dně balancuje na pomezí lyriky a epiky, ač je barvitá i silná, vykreslená se vší důrazností a snahou, nerozbaluje se v několika z povídkách donaha. Čtenář zůstává stát tak trochu v pozadí a jen nezúčastněně přihlíží tomu, co se za kukátkem jeho dveří děje. Rád se budu vracet k Fádnímu odpoledni.

Lele61
21.04.2024 5 z 5

Jde o Hrabalovu prvotinu z 60. let a nutno podotknout, že prvotinu už velmi zdařilou. Obsahuje celkem 12 krátkých silně poetických a hluboce lidských příběhů inspirovaných běžným každodenním životem. Autor dokazuje, že je opravdu bystrý pozorovatel a jeho snahou je vždy najít "perličku" na dně každé lidské duše. Doporučuji k přečtení.


adelinka
14.12.2023 5 z 5

Skvelé....poviedky naozaj na zamyslenie, ale aj pobavilo...

vendy246
18.12.2022 3 z 5

Běžný život a běžné radosti obyčejných lidí ve vykloubeném světě 60.let, kde každý mohl dělat jen to, co mu bylo povoleno. A aby nebyly povídky nezáživné, umístil do nich BH vždy nějakou perličku, často dost nechutnou. Přejetou srnu, doručování lidského srdce, běh krys přes roztavené železo nebo řezání andělů z kostela na palivo. Spíš takové zájmové čtení, než strhující.

Rup
13.11.2021 5 z 5

Poetika všednosti, poetika duše. Úvod pro badatele všednodennosti v celé své barvitosti. Pozorný čtenář má konečně možnost zjistit, že i vaši sousedé jsou lidé.

mi-380
27.03.2020 5 z 5

I po druhém přečtení svých předchozích zářivých pět hvězd s radostí potvrzuji. Tohle Hrabalovo pábení jsem si s nadšením s kamarády užíval už na střední škole a nic se na tom naštěstí nezměnilo ani po letech. Hrabal byl bystrý pozorovatel a posluchač a jeho převyprávěné hospodské historky jsou svěží, vtipné, smutné a hlavně lidské. Navíc nám dokonale přibližují realitu poválečné doby, aniž by prvoplánově tepal režim. Jeho názory se dají mezi řádky vyčíst i bez toho. Občas jedu na kole kolem jeho chaty a zavzpomínám, jak jsme se jednou někdy v době revoluce v Kersku v Hájence potkali a prodiskutovali noc.
100 % (aktuálně 217 hodnotících s průměrem 80 %).

„Takový lidi, to je ta pravá ozdoba a paráda světa! Jako můj kamarád Římskej!“ jásal strýc Pepin. „Hanák od čtyřiapadesátejch, zelený vyložení, tomu se nevopovážil nikdo ani co říct, ani pohledět! Padesát lidí v hospodě a někdo si proti mně něco začal a můj kamarád, ten slavnej Římskej, roztrhl stůl, srazil lustr a za chvíli bylo všecko kolem ouhrabky. Čtyři četníci z toho umřeli ve špitále, ostatní vyskákali oknem a Římskej, jak šlapal a kopal v těch piklhaubnách, tak jedný kelnerce, co se tam připletla, překopl protézu. Až když policajti přivedli hasiče a ti mu stříkali do očí, tak teprve Římskej, ten slavnej Hanák, umdlel. Ale v kriminále jeho duše zase rozkvetla, přepiloval řetězy, ty řetězy jako na bejka, vyrazil futra a těma trámama pomlátil profousy!“

Zato pan arcibiskup Bauer, ten byl vošklivej v ksichtě, samej břed a modrá krev. To bylo nepříjemný při biřmování. Ale při posledním pomazání se z toho jeho obličeje několik umírajících tak dolekalo, že jim bylo zase dobře. Arcibiskup Prečan, to byl zase hroznej lidumil. Bral moji maminku za ruce a povídal jí: „Pozdrav vás Pán Bůh, matko, ať vás tady neušlapou.“ A dal jí požehnání a zlatku, protože měl rád báby, tu hlavní oporu církve. Taky míval rád kázání na téma, aby křesťan, když jde do kostela, nebyl cejtit kořalkou. Ovšem skoro všichni arcibiskupi bejvali sportovci na žrádlo. Tak ten Prečan snědl na posezení ošatku holubů a Bauer, ten zase snědl k obědu malý prase a vypil půlku piva.“
To vykládal strýc Pepin a přitom byl odstartován závod třistapadesátek a do Farinových zatáček jako první vhřměl František Šťastný na jawě OHC.

„To je tak vždycky,“ pověděl strýc. „Mě učil náboženství farář, jmenoval se Zbořil. Hanák z Pustoměře, dvoumetrový obr, a ten dal jednou ve škole otázku: „Co je to svatá Trojice?“ A jeden kluk odpověděl, že svatá Trojice byla sestra Panenky Marie. A farář Zbořil už bral toho kluka jak králíka a zatřepal s ním a téma kloubama mu podrbal po nose a pak mu ještě tloukl hlavou do tabule, protože tenkrát se učilo podle Jana Amose Komenskýho, že žák nesmí být pyšný a ve škole že nemá chybět hůl.“...

alef
19.02.2020 4 z 5

„Dobrá literatura vás nutí, abyste přerušil čtení a vycházel se projít ...“
(B. Hrabal)

Víte, že Hrabalovy texty vydané v 60. letech byly oproti původnímu znění umírněnější? Prý takové umírnění Hrabalových drsných, „rabiátských", poloh usnadní čtenářům k jeho textům přístup :-) … ve skutečnosti to ale bylo tak, že prostě musely brát určité ohledy na dobové normy, a to nejen na „únosnost“ určitých politicky ožehavých témat, podobné to bylo i u vulgarismů nebo popisů sexuálního chování :-). Knížka, kterou máte v ruce, mezi tyto texty patří, je Hrabalovou prvotinou, můžete tak posoudit sami :-).

Ještě než se ale pustíte do prvních páně Hrabalových povídek, určitě nevynechejte úvod, čeká vás tam totiž krásné autorovo vyznání … vyznává se tu z náklonnosti k lidem … zneuznaným, zdánlivě vyšinutým, vyvrženým na okraj společnosti, a zároveň k lidem … v jejichž nitru, přesto, nebo navzdory tomu, doutná plamínek lidskosti. Sám autor vám tak hned na začátku knihy krásnými slovy objasní její smysl, důvod, proč kniha vznikla a jak se její autor stal úžasným pábitelem :-) … protože to přesně pan Hrabal byl, člověk, který vycházel ven, projít se a poslouchat … hovory lidí …

„Tak jsem mu vypravoval o lidech, o kterých se ani nepíše, spíš o takových numerách, o lidech, o jejichž existenci je skoro možno se zranit. Zkrátka spíš jsem vypravoval o takových brňavkách velkoměsta...“ (povídka Baron Prášil)

… které pak, s poměrnou přesností zachovávající reálné informace, přenášel do svých příběhů, prožité a slyšené zkombinoval, spojil se svou úžasnou fantazií a povídky byly na světě …

„někde uvnitř máte uvízlého skřivánka na niti“ (povídka Emánek)

… jak vidíte pan Hrabal hodně a s neuvěřitelnou zručností kombinoval … motiv z povídky Emánek jistě poznáváte :-).

PS: děkuji 1amu za knižní tip, bez něj bych tuhle knížku asi minula :-).

1amu
09.02.2020 5 z 5

Dostal jsem tuto knihu kdysi darem . V té době jsem si neuvědomil, že jsem byl obdarován perlou. Jedna povídka krásnější než druhá a čtenář žasné - to je prvotina ???

koubin007
19.03.2019 4 z 5

Líbila se mi hlavně ta lidská jednoduchost, otevřenost a obyčejnost jeho postav.
Dobře se mi u toho relaxovalo.

VladiKlaisner
13.07.2018 4 z 5

Perličky v podobě lidských osudů, pěkné hrabalovské povídky s jeho nezaměnitelným jadrným popisem a slovíčky někdy až nesrozumitelnými. Jednotlivé postavy pak Hrabal použil ve svých známějších dílech.

michall17
30.03.2018 5 z 5

tato Hrabalova prvotina patří k mým oblíbeným...už když jsem ji před nekolika lety četl poprvé, mne zaujal jeho styl psaní i jeho poetika pábení..

toni-az
24.02.2018 3 z 5

Kdysi dávno jsem něco od Hrabala četl a přišlo mi, že další bude chtít asi trochu později. O 20 let později další kniha, ale bohužel zase mě neuchvátila. Ovšem mezi tím jsem se přestěhoval do míst, o nichž se tu píše, takže aspoň ty narážky na známá místa mi to oživila. Za mě tak 50 %, dávám 3* díky výkonům strýce Pepina a Hanťy.

Co se týče Výzvy 2018, zde pro mě zlatý důl, splňuje asi polovinu kategorií, dokonce i Brno a knihovna se v ní najdou :)

baru_h
15.02.2018

Nechci hanit mnohými obdivovaného autora pana Hrabala, ale styl jeho psaní mě absolutně nezaujal a nelíbil se mi. Ani nepomýšlím na to, že bych si přečetla jeho známější díla.

bekule
08.02.2018 4 z 5

Nádherný kaleidoskop lidiček a příběhů. Ne všechny povídky jsou povedené, proto hodnotím jen 4 hvězdičkami. Ovšem povídky Fádní odpoledne , Baron prášil a U zeleného stromu jsou ty opravdové perličky na dně.
..............................................................................................................................................
Výzva 2018

Analady
22.11.2017 3 z 5

Nebylo to čtení úplně dle mého gusta, ale ukrývalo v sobě jistou krásu. Krásu lidskosti a nacházení perliček na dně.

adam5955
15.08.2017 5 z 5

Hrabaluv styl neni pro kazdeho. Ale sve ctenare si rozhodne najde. Kniha napsana o vsednich problemech nevsednim zpusobem

MayB2
19.05.2017 4 z 5

První Hrabalova vydaná kniha a hned hotová esence celoživotních námětů.

Ketesh
20.04.2017 odpad!

Nezáživná povinná literatura.

Skip
27.08.2016 5 z 5

Kniha výborných povídek. O tom se nedá nic napsat, to se prostě musí číst.

stopni
15.04.2016 3 z 5

Hrabalova prvotina se nezapře prvky pábení, ale především hospodského plkání....... Některé povídky jsou lepší, některé nejsou až tak atraktivní, ale tak už to u Hrabala bývá.... :-) Stále mě fascinuje, kolik do svých knih dokázal Hrabal vložit lidskosti a radosti z malých okamžiků.... :-)