Mindy
komentáře u knih
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Příjemné překvapení. Všechny postavy mi na střídačku vždycky na chvilku přišly fajn, aby mě hned něčím naštvaly a zachovaly se nepochopitelně.
Dobře se to četlo, děj (i když byl dost předvídatelný) pěkně odsýpal, líbilo se mi to.
Pojídači mrtvých
Michael Crichton
V 10. století byla skutečně vyslána z Bagdádu do Bulharska družina s poselstvím, které se účastnil i Ahmad Ibn Fadlán. Michael Crichton nám příběh vypráví po svém, tzn. že hodně popustil uzdu své fantazii. Cestou se výprava setkává mimo jiné s Normany, s kterými je Ibn Fadlán donucen podniknout cestu do severských zemí, aby bojovali proti mlžným démonům žijících v jeskyních.
Popravdě mě to moc nebavilo. Tři čtvrtiny knihy je popisována cesta na sever a v závěrečné čtvrtině se bojuje.
Podle knihy je natočen film "Vikingové", který jsem kdysi dávno viděla, a jediné, na co si vzpomínám, je tma, šero a mlha.
Povídky
Božena Němcová
Božena Němcová bohužel není zrovna můj šálek čaje. Povídky jsou sice vcelku hezké, obvykle končí happy endem, ale na můj vkus jsou až příliš zdlouhavé, až nezáživné. Kdybych měla z této knihy určit jednu, která se mi líbila nejvíc, byl by to "Dobrý člověk".
Modrá zóna
Andrew Gross
Tato kniha nevrhá zrovna nejlepší světlo na agenty FBI. Kolika lidem se jim podařilo uniknout a kolik jich bylo při výkonu služby zabito - snad čtyři? Dva z nich sedí v autě, hlídají dům (aby lidé uvnitř byli v bezpečí), kolem jde zabiják - prásk, prásk - bez problémů je oba zastřelí. Za mě to tedy žádný nervy drásající thriller nebyl. Jako čtení do autobusu fajn.
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
U druhé Satoruovy návštěvy mě poprvé napadlo, proč chce dát pryč svou milovanou kočku. Postupně se mi podezření potvrzovalo no a pak přišel citový a emoční ohňostroj, slzy tekly proudem. To je přenádherný příběh, úžasné jsou pasáže psané z pohledu kočky. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček.
Můj grónský rok
Eva Kollerová–Střihavková
Kniha je vcelku nudná. O Grónsku jsem se dozvěděla pouze to, proč byly v minulosti domky barvené na tu kterou barvu a jak to zhruba vypadá na rybím trhu.
Samotná hlavní hrdinka mě ničím nezaujala. Zážitky (plavbu na severní pól, pohřební obřad, koupel v teplém prameni, let vrtulníkem) si vůbec nedokázala užít a někdy se chovala přímo nesnesitelně.
Miluj mne i zítra
Svend Åge Madsen
Představte si, že se každý den probudíte v jiném bytě (nebo domě) vedle jiného partnera. Zjišťujete, jaké a kolik dětí dnes máte. Jaké máte dnes rodiče. Na papírku si přečtete, kam jdete dnes do práce - no dejte pokoj.
Elef a Mája zjišťují, že spolu chtějí být víc, než jen jeden jediný den a rozhodnou se s tím něco udělat...
Robinson Crusoe (převyprávění)
Josef Věromír Pleva
Mně se to líbilo. J.V.Pleva přepsal originál tak, aby se to dobře četlo.
Asi je zbytečné cokoliv psát. I ten, kdo to nečetl, ví, o čem to je.
V dětství mě tato kniha nějak minula, tak mám splněný jeden restík. A taky jsou zde krásné ilustrace Zdeňka Buriana.
Malý dům
Kjóko Nakadžima
Kniha mi přiblížila situaci v Japonsku v 30.letech až po druhou světovou válku.
Je to takové poklidné čtení, děj vcelku rozvláčný, ale líbilo se mi to. A taky musím pochválit obálku.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Moc pěkný příběh, který se odehrává v letech 1946 - 50 v Předmostí u Přerova. Bylo to opravdu nelehké období a já si zase uvědomila, jak se teď máme dobře.
Taky jsem si říkala, kdy mi nějak dá smysl název knihy. A na konci ho (pro mě tedy šokujícím závěrem) autorka vysvětlila.
Krysař
Viktor Dyk
Nezaujalo, nebavilo.
Na to, jak je knížka tenoučká, jsem se jí prokousávala dost dlouho. Rozvláčná, zdlouhavá. Nemůžu jí dát vysoké hodnocení jenom proto, že je to povinná četba. Mě prostě neoslovila.
Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
Každá země má svou historii a téměř v každé proběhla válka. Vietnam není výjimkou.
Dieu Lan vypravuje své vnučce Huong, co zažila ona a její rodina během druhé světové války a v období po jejím skončení (hladomor, pozemková reforma).
A Huong nám přibližuje vietnamskou válku v 70. letech 20. století. Nu. Vietnamci si tedy zažili své, ať už s Francouzi, Japonci, Američany i se sebou samými.
Je to smutné čtení a já jsem zas o něco chytřejší.
A děkuji za rodokmen na začátku knihy, protože zorientování se v tom množství vietnamských jmen mi občas dalo zabrat.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Moje první kniha od této autorky a... dobré to bylo. Ze začátku mi tam "postava" vypravěče moc neseděla a celá legenda s tajemným červem v podzemí mi přišla zbytečná. Samotný příběh byl dobrý i bez toho. Ale jak jsem četla dál a dál, tak mi to přestávalo vadit, ba co víc, nabíralo to na zajímavosti, originalitě i napětí a na konci ta přetahovaná o to, kdo bude příběh vyprávět, mě moc bavila.
Fiesta / Stařec a moře
Ernest Hemingway
Fiesta - parta kamarádů z války pořádá tahy noční Paříží, vymetají všechny možné hospody, bary a kluby, jenom se opíjejí a mezitím jí. Pak jedou na fiestu - několikadenní býčí zápasy, kde zase střídají jednu hospodu za druhou, hned oběd, hned večeře, mezitím pořád pijí a neustále je některý z nich namol. Ano, vím, že se jedná o "ztracenou generaci", pan Nenadál to v doslovu všechno objasnil, ale přesto - toho chlastu tam bylo až příliš.
Stařec a moře - líbilo se mi daleko více. Staříka jsem musela obdivovat, jak se dokázal se vším vypořádat. Taky se mi líbilo jeho přátelství s chlapcem.
Toto byl můj první Hemingway a nevím nevím, kdy sáhnu po něčem dalším od něho. Moc mi nesedl.
Na divokém venkově
Eva Grestenbergerová
Vůbec nic jsem od této knihy nečekala. A jedině za tohoto předpokladu jsem ji byla schopna číst a dočíst. Autorka na nás chrlí jednu rádoby vtipnou situaci za druhou, občas se mi zvedly mírně koutky v náznaku úsměvu, ale jinak jsem chtěla mít to utrpení co nejdřív za sebou.
Bývali jsme bratři
Ronald H. Balson
Další příběh z druhé světové války. Bohužel mě tato kniha nějak neoslovila, nevtáhla do děje. Taky mi přijde nemožné, co všechno se Benovi za války podařilo - např. v převleku v uniformě SS se dostat do domu plného Němců, zjistit, co se stalo jeho sestře, a nakonec odjet i s další židovskou dívkou - tomu prostě nevěřím. A bylo toho víc. Jinak čtivý příběh.
Rýma
Stanisław Lem
Začátek mě hodně bavil, popis teroristické akce a podobná úmrtí několika mužů - to bylo zajímavé. Prostředek byl takový rozvláčný až nudný, ale na konci při popisu záchvatu šílenství jsem četla se zatajeným dechem.
Spáčův hrad
Barbara Erskine
Od stránky 60 jsem si začala dělat čárky, kolikrát se naše dvě hrdinky probudily. A bylo to, opravdu, 41x. Hlavně Andy, ta spala skoro pořád, nebo jenom zavřela oči a snila... A potom se probrala. Andy se budila na mnoho způsobů: vyděšeně, zprudka, zčistajasna, zmatená, s pláčem, pomalu, lenivě, ale nejčastěji s leknutím či s trhnutím.
Nemám ráda, když je hlavní postava hloupá. A to Andy tedy byla. Ani závěr mě ničím neohromil, takže za mě NE.
Nezbytné věci
Stephen King
Trápila jsem se přes dva týdny, protože jsem chtěla vědět, jestli zlo nakonec zvítězí, nebo ne. To, že tam bylo strašně moc postav, mi ani nevadilo (jak se postupně navzájem vraždili, tak jich ubývalo), ale bylo to ták dlooouhéé.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Páni! Já jsem ze začátku měla dojem, že Izzy je nějaká postižená, ale to byla úplně normální, jenom nepochopená, přehlížená, přitom nadmíru citlivá a inteligentní holka. Z celé knihy mě její postava oslovila nejvíc. Dokonce lehce zastínila hlavní zápletku - komu soud určí do péče malou holčičku, když obě matky (pravá i adoptivní) mají pohnuté osudy. Ale zpět k Izzy, respektive k její matce Eleně. Vůbec se mi nedařilo pochopit její jednání. Jak se může starost a strach o dítě změnit v nevraživost, podrážděnost až nezájem a zlost. No a pak tu jsou i další postavy - Mia a její dávné odvážné rozhodnutí, nebo Lexie se svou složitou situací. Moc dobré čtení.