Obraz Doriana Graye

Určitě hodně nadčasový dílo , ale popravdě jsem čekal trochu víc. Kniha je místy extrémně nudná a popisuje hodně " zbytečnosti", možná je to tím že Wilde původní verzi měl mnohem kratší a pak jí několikrát přepracoval. Hlavní myšlenka je ale super a určitě stojí za to dát jí dát šanci;) Trest nemine nikoho.

Dorian Gray je jedna z nejznámějších literárních klasik. Na gymplu jsme o ní mnohokrát mluvili, pak jsem v rámci přípravy na maturitu zhlédnul filmové zpracování z roku 2009, které se mi moc líbilo. O dva roky později se ke mně konečně dostala i knížka a musím říct, že z ní mám poměrně smíšené pocity.
První část byla krásná. Příběh mi byl již známý, to mi ale nevadilo. Wilde používá krásný jazyk a napříč knihou narazíte na úžasné citáty. Po tom, co ale nechal Dorian zavřít svůj obraz na půdu, děj nesmyslně ztratil na dynamice a rozjela se táhlá, nudná, zbytečná pasáž o tom, jak Gray v průběhu svých nestárnoucích let nakládal s časem. Až doposud mě kniha bavila, tohle ale celý zážitek oddělalo. Po deseti stranách a pokusu několik dalších jednoduše přeskočit jsem se rozhodl knihu prozatímně ukončit s možností vrátit se k ní někdy v budoucnu. Přeskakovat stránky v epice prostě nedokážu. Tohle bylo ale tak nudný, že jsem to překousnout nemohl. První část tedy skvělá, konec možná taky. Tam jsem se ale nedostal.

"Mladí chtějí být věrní, a nejsou. Staří chtějí být nevěrní, ale nemohou."

Vynikající dílo. Témata věčného mládí, krásy, estetiky a bohémského způsobu života zasazena do puritánského Londýna. Své doby to muselo být pobuřující dílo. Do Doriana jsem se v počátku "zamilovala", a v průběhu jeho zkaženosti mi ho bylo nakonec líto. Myšlenkové vstupy Henryho byli působivé a rozhodně v mnoha ohledech vede dílo k zamyšlení.

"Je smutné si to připomínat, ale duch má beze sporu delší trvání než krása. Tím také lze vysvětlit proč se tolik namáháme být přehnaně vzdělaní. V tom zuřivém boji o prosté bytí toužíme mít v sobě něco, co nepomíjí (...)"

Klasika, která zaujme a je čtivá. Spousta podmětů k zamyšlení.

Ufffff... Jsem ráda, že jsem knihu zvládla dočíst. Knihu jsem četla kvůli ČV, a také protože se snažím prokládat svůj žánr nějakou tou klasikou.
Ale toto.. Příběh je zajímavý, celkem čtivý, ale ty různé popisy přes několik stran? Za mě by tam vůbec nemusely být a kniha by měla hned o 100 stránek míň.
Na mě moc poznámek "pod čarou", ve kterých jsem se ztrácela a ve výsledku vlastně nebyly ani důležitý pro děj.

Obraz Doriana Graye je nepopiratelně jedna z nejznámějších knih vůbec - a já si už dlouho vyčítala, že jsem ji stále nečetla. Už dlouho jsem toužila zjistit, zda je příběh chlapce, jež se až příliš zamiluje do svého mládí, opravdu tak dobrý, jak všichni tvrdí.
Ani teď, po přečtení, si vlastně nejsem úplně jistá, co si o knize myslím. Je docela krátká, ale ne moc čtivá, navíc se v těch všech filosofických rozhovorech dokážete velice snadno ztratit. Rozhodně bylo vidět, že Oskar Wilde psát umí a hodně toho ví.
Příběh Doriana Graye je hodně založen na tom, že vnímáte symboliku a skrytou myšlenku textu spíše než děj jako takový. Pokud nevíte, nebo alespoň netusite, co v textu hledat, může se vám zdát nudný a nijaký. Já sama jsem si rešerši o myšlence příběhu udělala až po přečtení - bála jsem se, že si omylem vyzradim konec - takže jsem při čtení byla též trochu zmatená. Ovšem po důkladném čtení článků a koukání na videa jsem pochopila, jak geniálním dílem Dorian je.
Knihu ukazuje realitu doby, kdy lidem záleží více na vzhledu a radosti, než na tom, jaké má naše chování následky. Lord Henry, cynický muž bez velkých cílů, se rozhodne splnit si své tajné tužby skrze nevinného mladíka, jehož naučí, jakou moc má jeho krása. Co na knize ovšem oceňuji nejvíc jsou vztahy mezi mužskými postavami. Víme, že Oskar Wilde byl gay, a víme, že tento celý příběh vlastně tak trochu pojednává o tom, jaké následky může mít láska, ať už k jiným, nebo sám k sobě.
Wilde zde představuje spoustu úžasných myšlenek - skrze obraz zobrazující všechny Dorianovi "hříchy a nemravnosti" nás vybízí, abychom se chovali lépe, a abychom si nevážili pouze zevnějšku, ale především vnitřku. Skrze filosofické rozmluvy Lorda Henryho prezentuje další skvělé myšlenky, jenže to má i slabou stránku. A důvod, proč musím jednu hvězdičku strhnout. Způsob, jakým jsou zde popisovány ženy, jak o nich bylo uvažováno, bylo mi z toho zle. Vím, že taková tehdy prostě byla doba, ale stejně to nedokážu přehlédnout. Vadilo mi to vážně hodně.
Nejlepší část knihy? Rozhodně konec. Brilantní, geniální.
Obraz Doriana Graye tedy rozhodně čtěte, ale doporučuju si o příběhu nejdříve něco málo zjistit - bude vás to pak mnohem víc bavit. Svou slávu si zaslouží.

(SPOILER) Osobně mám tenhle příběh vážně ráda. Je to jedna z mála knížek z povinné četby, u kterých mi nevadilo, že je musím číst. Myšlenka propojení obrazu s životem člověka je hodně zajímavá, stejně jako závěrečné rozuzlení. Někomu může dělat problémy prokousat se trochu zdlouhavějším začátkem.

(SPOILER) Zaujímave dielo, ktoré je dobre mať prečítané.

Mladý a krásny Dorian Gray sa nechá namaľovať na obraz a vysloví prianie aby zostal večne mladý. Prianie sa mu splní - ostáva mladý, no naopak namaľovaný obraz sa mení - tým ako Dorian starne. Z nevinného chlapca sa mení na pokrytca, čo sa odzrkadlí na obraze - ktorý vyzerá strašne. Dorian obraz chrání pred zrakmi ostatných...

Sledovat, jak se někdo snaží být dokonalý, zatímco mu to pěkně ujíždí, mě bavilo víc, než bych chtěla přiznat. A přiznám se, trochu jsem záviděla, že nemám žádný kouzelný obraz, co by si vzal všechny mé trapasy.

(SPOILER) Bohužel se tato kniha nestane mou další oblíbenou klasikou. Nevím, jestli jsem na podobné dílo momentálně neměla náladu, nebo jsem od něj jednoduše očekávala příliš.
Těšila jsem se na gotický horor, který by víc rozvinul rozklad těla i duše. Mnoho scén je však vynecháno mezi kapitolami — obvykle mi to nevadí, ale zde mi to nepřišlo jako záměr, spíš jako důsledek cenzury tehdejší doby, která Wildeovi nejspíš neprospěla (víc o tom ale nevím).

Myšlenky knihy byly ve své době bezpochyby nadčasové a zůstávají relevantní dodnes, přesto už dnes nepůsobí tak silně. Možná se k příběhu v budoucnu vrátím a zjistím, jestli na mě zapůsobí víc.

SPOILER!
Nejvíc jsem si užívala úvodní setkání Harryho a Doriana i dějovou linku se Sybilou Vaneovou. Pak jsem se ale musela do čtení nutit — až do okamžiku, kdy Dorian zavraždí Basila. To mě opravdu překvapilo, vůbec jsem o tom nevěděla; asi jsem to na hodinách literatury nějak vypustila, nebo se o tom prostě nemluvilo. Jenže tenhle dějový zvrat rychle vyšumí a znovu mě zaujala až úplně poslední dvoustrana.

Mrzí mě, že mě tohle dílo nijak vnitřně nezasáhlo — a mám pocit, že je to spíš moje vina než Wildeova. Měla jsem nutkání knihu nadhodnotit, abych se necítila provinile: ale chci být k sobě upřímná.

Zajímavá klasika, která překvapivě nemá příliš mnoho vrstev. Příběh je ve své podstatě velmi jednoduchý, nicméně obsahuje zajímavá témata. Moc jezky zpracované otázky umění, dekadence a morálního úpadku.
Právě úpadek Doriana je ovšem paradoxně to, co bylo v knize až tragicky málo rozvedeno. Přitom z mého pohledu šlo o tu nejzajímavější část. Jsou zde opravdu silné scény, které otáčí kormidlem, ale také mnoho stránek vaty, kdy postavy jen pronášejí "citovatelná" moudra. Ta bez silnější opory v ději pak působí mělce a zbytečně. Postavy (možná až na Doriana) jsou slabé a zejména Lord Henry působí jen jako nástroj pro předání myšlenek, než jako postava.
Jsou to silné scény Dorianových hříchů, poklesků a absence svědomíkteré tlačí knihu dopředu. Jsou to zákoutí jeho mysli, jeho obavy, které mě bavilo číst a přemýšlet nad nimi. Naopak pseudofilizofické řeči anglické smetánky u večeří a rautů byly k uzoufání nudné.
Je to solidní kniha, která ale podle mého dnešního pohledu ne zcela využívá potenciál, který téma má. Možná je až příliš svázaná viktoriánskými konvencemia příliš málo grafická ve svých temných částech. Námět knihy nadčasový rozhodně je, nicméně forma a zpracování nikoliv.

Konečně jsem si přečetla příběh, kterým jsem byla fascinována už od chvíle, kdy jsme se o něm učili na ZŠ. Jsem ráda, že jsem se k němu dostala až teď, protože jako náctiletá bych tento příběh nedokázala patřičně ocenit a vždy jsem podvědomě věděla, že k němu musím dozrát. I po těch 134 letech od prvního vydání knihy je tento příběh originální a má neuvěřitelný přesah. Vyškrtla bych z něj tu nejdelší kapitolu popisující Dorianovy sbírky, protože ta byla za trest, ale jinak smekám. Konec byl stejně rázný a šokující jako v knize Petr a Lucie. Nechá vás vydechnout, bez předchozího varování, že další nádech už nebude možný...

Knihu jsem si přečetla v rámci čtenářské výzvy. Je moc hezky napsaná, ale příběh mi připadal velmi smutný a ponurý.

Skutečně mistrovské dílo, které mě dosud míjelo, ale stojí za to po něm sáhnout. Doporučuji všem co se učí angličtinu pomocí četby ve skvělém zpracování nakladatelství Three Thrushes. https://www.knihydobrovsky.cz/ucebnice/the-picture-of-dorian-gray-anglictina-na-urovni-b1-602725938#
Je to kniha, která má tak temný a hlubokomyslný příběh, že vás chytne a nepustí. Skutečně mě zcela pohltila a zejména ten krásný jazyk a bohatá slovní zásoba (ačkoliv se jednalo o mírně zjednodušenou verzi) je tak fascinující, že bych těžko hledal nějakou výmluvu, proč ji nedočíst jedním dechem. Knihy z Viktoriánské Anglie mají pro mě své magické kouzlo a tento literární skvost je toho důkazem.

(SPOILER) Jo, tak takovouto klasiku si nechám líbit. Dorian Gray je velmi komplexní hlavní postava a jeho myšlenkové pochody mě prováděly jeho uvažováním jako labyrintem. Možná jsem já ta divná, ale sledovat hlavního hrdinu se pomalu dostávat do spárů jeho vlastní paranoie, strachu a šílenosti mě strašně baví, a pan Wilde to tady má zvládnuté tak, že opravdu nebudete vědět, co od Dorči čekat.
Lord Henry má zajímavé názory a myšlenky, určitým způsobem stále aplikovatelné, navzdory tomu, že byl občas do scén umístěn spíše jako vtipná vložka či jako příklad uvažování, do kterého se později všichni strefují jako do cynika - neboj se, Henry, já tě v tom cynismu nenechám.
Poslední věta knihy je skvělé a taktní zakončení poukazující na to, čím sám Dorian žil a čím zemřel - bohatstvím a touhou mít všechno, co svět nabízí.

Btw, kdo neznáte poslední slova Oscara Wildea, udělejte si laskavost a rychlý google search - the icon himself.

Mé třetí setkání s Dorianem, po filmovém a knižním zpracování i poslech, opět spokojenost, síla literatury spočívá ve skvělém zachycení proměny charakteru hlavních postav.

tak konečně to mám za sebou
kdybych to neměla v audiu, tak to snad ani nedočtu...
mělo to zajímavé myšlenky, ale jinak mě to ničím nezaujalo, jak postavami tak příběhem
ale film si určitě pustím kvůli Benu Barnesovi samozřejmě

(SPOILER) Tohle mě hodně nebavilo, překonala jsem to hlavně kvůli čtenářské výzvě. Neupírám knize jazykovou úroveň, hloubku a nic z jejích kvalit, ale věčné filozofování o morálce bylo nesnesitelné.

Knihu som otváral s očakávaním že sa jedná o viktoriánsky horror kde bude explicitne popisované ako sa nesmrteľný chlap pretĺka dekádami a chová sa ako z reťaze urvaté monštrum ktoré przní všetko na okolo.

Nakoniec sa z toho vykľulo brilantne napísané no stále v prvom rade filozofické dielo o hedonizme, morálke a hlavne aké sú sviežosť a pocit slobody mladosti prchavé.
Samotné nadprirodzeno obrazu tu hrá až druhé husle a v pravde objaví sa iba príležitostne, čo vôbec nie je myslené ako výčitka.
Dielo je dnes právom považované za klasiku.