Oscar Wilde

irská, 1854 - 1900, statistikykoupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy

Komentáře (25)

Oscar Wilde

Přidat komentář
Vecerkova
24.09.2018

Oscar Wilde je mistrem impresionisticky laděných popisů a přirovnání, těm, které na mě udělaly největší dojem, je věnován tento komentář:

Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.

Měsíc visel nízko na nebi jako žlutá lebka. Chvílemi po něm vztáhl paži obrovský nestvůrný mrak a zakryl jej. Plynových luceren ubývalo a ulice byly čím dál užší a chmurnější. Jednou ztratil kočí cestu a musil se půl míle vracet. Z koně se kouřilo, jak rozstřikoval kaluže. Na postranní okénka kočáru se lepil šedivý flanel mlhy.

Na trávě, podobna soli, ležela křehká jinovatka. Obloha byla jako obrácený šálek z modrého kovu. Hladinu rákosím zarostlého jezírka lemoval tenounký ledový povlak.

Záhony tulipínů za cestou zářily jako plápolající ohnivé prstence. V rozčeřeném vzduchu se jako chvějící oblak pudru vznášel bílý prach. Slunečníky jasných barev tančily a snášely se k zemi jako obrovití motýli.

Vítr odvál mlhu a nebe bylo jako obrovský paví ocas, posázený myriádami zlatých ok. Pohlédl dolů a spatřil strážníka na obchůzce, šlehajícího dlouhým paprskem lucerny po dveřích tichých domů. Na nároží zazářilo karmínové světýlko drožky slídící po pasažérech a zase zaniklo. Nějaká žena s poletující šálou se pomalu a potácivě ploužila podél plotu. Co chvíli se zastavila a pokukovala za sebe. Tu začala ochraptělým hlasem zpívat. Strážník namířil k ní a cosi jí řekl. Se smíchem odklopýtala. Přes náměstí se přehnal drsný závan větru. Plynové ampy zamrkaly a zmodraly a bezlistné stromy zakývaly sem a tam železně černými větvemi.

Skrze záclony se ponenáhlu sunou bílé prsty a záclony se zjevně chvějí. Němé stíny černých fantastických podob se plazí do koutů pokoje a krčí se v nich. Zvenku je slyšet ptáky, harašící v listí, nebo lidi, jdoucí za prací, nebo vzdechy a vzlykot větru, který slétá s kopců a toulá se kolem tichého domu, jako by se bál probudit spáče, a přece nezbytně vylákává spánek z jeho purpurové sluje. Rouška za rouškou se zvedá z lehkého fléru šera a předmětům se postupně vracejí jejich tvary a barvy a my přiblížíme, jak úsvit znovu vytváří svět podle starodávné šablony. Sinalá zrcadla začínají opět žít svým napodobivým životem. (…) Zdá se nám, že se nic nezměnilo. Z neskutečných stínů noci znovu vystupuje skutečný život, jak jsme jej znali. Musíme v něm pokračovat tam, kde jsme přestali, a vkrádá se do nás strašný pocit nutnosti vynakládat dál a nepřetržitě energii na stále stejný, únavný koloběh neměnných zvyků nebo možná i na bezuzdná toužení, abychom jednou ráno otevřeli víčka do světa, který se v temnotě nově přetvořil nám pro rozkoš, do světa, v němž by všechno mělo nové podoby a barvy, v němž by všechno bylo jiné či mělo jiná tajemství, do světa, v němž by minulost měla jen nepatrné nebo vůbec žádné místo, nebo by aspoň jistě nežila dál v nějakém vědomí závazku či lítosti, vždyť památky, i ty na radost, mají svou hořkost a připomínky rozkoše svou bolest.

PeťkaW.
09.06.2017

Oscar Wilde je opravdu spisovatel s velkým S. Jediná jeho smůla byla v tom, že se narodil ve špatné době. Jeho díla nesednou každému, ale mě si podmanil dokonale. Jeho styl, slovní hříčky, popisy, myšlenky, hluboké úvahy, stylistika... Při čtení jeho děl můžete snít s otevřenýma očima, filozofovat nad hrnkem kávy, nebo trnout nad surovostí popisů a ničím nezjemňovanou realitou.

Lessana
28.11.2016

Nikdy, teda v nijakej dobe, nie je jednoduché líšiť sa a nazývať vždy, za každých okolností, veci pravými menami. A ešte keď je na to človek hrdý (pretože poznanie ho na to oprávňuje)... to už je pre druhých často silná káva. Wilde to bezpochyby poznal na vlastnej koži až pridobre. Z jeho textov priam srší inakosť. Inakosť oproti väčšinovému spôsobu myslenia, rozhodovania sa a žitia. Aj preto má jeho tvorba dodnes takú veľkú silu. Silu zaujať, spustiť dumky o vlastnom živote a silu zasiahnuť aj emócie v hrudi.

Manyna
08.03.2016

Oskar Wilde se toho nebál, uvažujeme-li o době, ve které psal a sakra mu to šlo. Oskar byl zřejmě trošku pisálek floutek, určitou drzost lze vidět i z jeho pohledu na dobových fotografíích. Jeho knížky jsou tolik nadčasové, že mají co říct i dnešním čtenářům. Jako vrchol jeho tvorby vidím určitě Obraz Doriana Graye, Jak je důležité míti Filipa a nesmím zapomenout ani na krásnou smutnou báseň Slavík a růže. A ano, četla jsem i jemu připisovanou Lady Fuckingham. :)

Sisi11
16.01.2016

Wilde musel být ohromný společník. Alespoň jednou bych s ním ráda strávila večer příjemným hovorem, posloucháním jeho zábavných historek a úvah o umění. Jeho osobnost mě fascinuje, moc bych si přála ho znát.

Petra de Valo
10.12.2015

Oscara Wilda čítam od detstva, samozrejme som začala jeho poviedkami, ktoré - myslím si po rokoch - vôbec nie sú rozprávky vhodné pre deti, pretože sú plné smútku a utrpenia. Už ako decko ma však v jeho nádherných príbehoch plných mystiky očarili pestrofarebné opisy tajomných diaľav a všakovakých zvláštnych postáv a charakterov. Neskôr som si prečítala jeho hry i Doriana, a moja náklonnosť k nemu iba vzrástla, jeho diela patria k tým, na ktoré sa nezabúda, a ktoré si z času na čas stále rada prečítam. Oscar oplýval vzácnym darom slova, briskným humorom i krásnym jazykom, pichľavou iróniou i obrovskou detskou fantáziou. Jeho diela sú plné nielen pekných myšlienok, sú plné krutých právd, zabalených do vtipu a irónie. Každopádne mal Oscar - nech už pôsobil na ľudí akokoľvek, mnoho z jeho postojov bolo iba pózou - charakter, o čom svedčí i jeho postoj v prípade jeho súdneho sporu. Bolo mi cťou zapáliť sviečku na jeho hrobe.

HDosoudilová
29.04.2015

Oscar Wilde patří mezi mé nejoblíbenější autory. Moc pěkně se čte a všechna jeho díla mají své kouzlo.. Jeho Strašidlo Cantervillské prostě nemá chybu...:-)

Dandulka
14.03.2015

Jeho Strašidlo Cantervillské je prostě nedostižné. Moc krásné.