Knížka pro děti s edu potenciálem - život na začátku 17. století, srovnání se současností, život a starosti dětí tehdy (velmi drsné, neumím domyslet, jak to na malé čtenáře působí) a dnes (velmi poutavé zachycení pocitů kluka z rozchodu rodičů; oceňuju, to může mnoha dětem prožívajícím totéž pomoct). Tajemno v podobě reinkarnované dvojice mi přišlo málo využité a v závěru knihy takové zbrklé. Četla jsem se zájmem, vyhledávala jsem informace o lidech i historických událostech, abych byla při čtení v obraze. Dělají tohle malí čtenáři? Je to pro pochopení třeba? Současnost v knížce je svěží, vtipná, ne bezstarostná, ale s východisky. Velmi dobrá knížka, zkuste.
Čtivé, poetické, magično dobře vymyšlené - hned bych ve Sv. Jiří pár dní strávila. Slza mi ukápla nad laní a stromem určeným k pokácení. Občas jsem měla obavy, když byly postavy vystaveny morálnímu výběru, kudy se příběh vydá. Udržel laskavý směr. Přitažlivý milostný příběh, naštěstí? s dobrým koncem. Rytmická a vtipná jsou souvětí v líčeních, která připomínala Saturnina nebo "Cimrmany". Jen pár pravopisných chyb/překlepů, a občas myslím nevhodný shluk příbuzných slov. Milá kniha, pro oddech, a zamyšlení.
Po první kapitole jsem mírně rozezlená chtěla knihu odložit, protože jsem nechtěla ztrácet čas čtením záznamu nekonečného stand-upu. Jiné písmo, jazyk a styl vyprávění druhé kapitoly mě obměkčily. Jsem starší osoba, takže babiččiny kapitoly mi byly bližší. Autorce se povedlo odlišit rozdílné vnímání téhož dvěma postavami (nic nového v literatuře) díky jazyku, fajn. Nápad s podobou nebe mě pobavil, a že na nás možná naši předci dohlížejí, je sice trochu banální, ale přece jen milé.
Ač ovlivněná několikerým pečlivým sledováním filmu, který je v určitých pasážích knižní předloze velmi věrný, četla jsem a byla jsem překvapována. Neustálé opakování promluv hlavní postavy působí na papíře ještě děsivěji, než když je pronáší herec (ten samozřejmě nic nepokazil, hrál výborně). Některé motivy ve filmu nebyly, takže další překvapení. Rychlý přerod, či přilnutí hlavní postavy k národnímu socialismu je děsivé. Konec knihy pro mě nejasný, nebo mnohoznačný, trochu mě mátl. Ale, úžasná kniha, nemůžete přestat číst.
Krátké, velmi stručné, musíte dětem vysvětlovat. Paradoxně jsou pak ty zkrácené verze vlastně pro zkušené bajkaře. Některá zvířata jsou použita jako modely chování či vlastností dost podivně, až je litujete. Sladké ilustrace míří ke kýči.
Místy ne zcela korektní (to si ale příběh, který obaluje komiksovou postavu, dovolit může), ale šťavnatě vtipné! Moc mě to bavilo, a nutilo pátrat, které detaily si autor vymyslel a které jsou pravdivé. Svěží vyjadřování, kvituju též.
Přitahoval mě příběh z "našeho" mocnářství, bavil mě pomalý pečlivý styl vyprávění občas proložený němčinou. Nějak jsem nepochopila, jestli se téma zakládá na pravdě, nebo je to fikce, tak jsem se zeptala AI. Překvápko! Zhruba od poloviny knihy jsem věděla, kdo je pachatelem... Četla jsem se zájmem dál. Závěr s popisem vlivu Haydnovy hudby na posluchče byl krásný.
Jako dorostenku mě bavila. Hlavní postava zajímavá - holka, která hraje na piáno a přitom jí jde i fotbal. Trochu té lásky tam taky bylo. Příjemné počtení. Film se taky povedl.
Přečetla jsem od tohoto Američana několik knih, a nedokážu vysvětlit, čím mě přitahovaly. Podobné to bylo třeba s knihami H. Hesseho nebo H. Bölla, i když to jsou Němci. Asi něco podprahověho.
Velmi zvláštní příběh, zvláštně vyprávěný. Jako by vyskočil z jiné doby i místa. Vůbec bych neodhadla, že ho napsal Čech. Josef byl jistě muž několika talentů.
Když ostaní říkali, o čem kniha je a vybrali jako hlavní téma onen děsivý výběr mezi dvěma dětmi, nějak jsem s tím nemohla souhlasit. To byl pro mě jen začátek nebo cosi, co určilo její další způsob života. I když to důležité bylo, vnímala jsem silněji to, že setrvává ve vztahu s psychopatem, nebo s člověkem s bipolární poruchou, nevím, že ho volí, protože to už je jedno, jak s ní zachází, protože tohle už tak nebolí.
Četla jsem už na gymplu a byla jsem vykuleně překvapená, jak mě to baví. Nestárnoucí. Obdivuhodné. I kdyby to byla současná literatura, obstálo by tohle dílo v konkurenci.
Od Petry Soukupové jsem nadšeně přečetla několik knih. Tahle mě chytla asi nejméně. Popis postupného rozpadu vztahu, ve kterém jsem se nepřidala na ničí stranu, což bych vlastně úplně nepotřebovala, ale tak nějak byli oba nezajímaví, se ubíral takovým předvídatelným směrem. Asi jsem chtěla být víc překvapená. Nebo se na někoho víc naštvat.
Moje první knížka od Kundery. A strašně jsem si ji užívala. Po přečtení těch ostatních jsem si říkala, že jsem si mimoděk vybrala pro začátek dobře, protože bych ji považovala za autorovu "nejlehčí" knihu. Postavy v roztodivném propletenci, humor, jazyk. Kunderův jazyk obdivuju.
