Klub divných dětí

Ten pocit, že do světa kolem sebe prostě nezapadáš. Přesně tenhle moment Petra Soukupová v prvním díle Klubu divných dětí trefila naprosto přesně. Sledovat Milu, Petra, Katku a Frantu pro mě bylo jako vrátit se do doby, kdy jsem si i já připadala tak trochu „mimo“, obzvlášť postava Katky mi byla nejblíž. Každý ze zmíněných dětí má svůj vlastní svět – ať už jsou to pavouci, strach ze tmy, knížky jako bezpečný úkryt nebo hněv na celý svět kvůli berlím.
Uvědomila jsem si, jak moc nás v deseti letech dokázalo trápit, když nás ostatní nebrali. Ta touha mít aspoň někoho, s kým můžete prostě jen být a nebýt za podivína, je v knize vykreslená dokonale. Nečekejte žádné velké hrdinství od první stránky. Jsou to prostě jen děti, které se náhodou potkají a postupně zjišťují, že být „divný“ je vlastně v pořádku, když na to nejste sami. Tenhle příběh mě chytil za srdce svou opravdovostí. Připomněl mi, že každý z nás v sobě nese nějaké ty své strachy a nejistoty. Je to sice čtení primárně pro děti, ale věřte mi, že nám dospělým dá možná ještě víc, protože nás vrací k tomu, co je v nás hluboko schované.

Napsáno jednoduše a přitom zachycuje hluboká témata. Moc se mi líbily jednotlivé podivnosti dětských hrdinů, v mnohých jsem se našla :)

Jsou mezi námi. Děti, které jsou trochu zvláštní a mají problém si kvůli tomu najít kamarády. Co se ale stane, když se několik takových dětí spojí a rozhodnout se podniknout cestu za dobrodružstvím? O tom je tahle kniha.

Na styl psaní autorky jsem si musela nejdříve zvyknout, ale pak mi nadmíru (v této primárně dětské knize) vyhovoval a k jejímu obsahu se velmi hodil. Knížka je to krásná a dobrodružná, zároveň nám autorka ukazuje netradiční přátelství, odvahu hlavních hrdinů a jisté odlišnosti, které v sobě samozřejmě ukrýváme každý. V knize sledujeme nesourodou skupinu dětí, kteří se stanou kamarády a podniknou spolu tajnou "misi". Velmi se mi líbilo, že postavy jsou uvěřitelné, skutečné a naše děti se v nich mohou najít. V knížce je i hodně humorných situací, což se mi také líbilo. Knížka má dobré tempo a i když je děj trošku předvidatelný, tak to příběhu neubírá na čtivosti a přesahu, který je v knížce zřejmý - odlišnost = jedinečnost. Knížku rozhodně doporučuji k přečtení.

Veskrze pozitivní (i když vůbec ne prvoplánově), zábavné a vtipné čtení, které si užije i dospělý.

Tak to bylo moc dobrý čtení . Všechny 4 děti byly hrozně zajímavé postavy. Asi si seženu druhy díl

Klub divných dětí od Petry Soukupové je silný a citlivý příběh, který osloví nejen děti, ale i dospělé. Vypráví o čtyřech dětech, které se cítí být jiné než ostatní – a právě jejich „divnost“ se stává důvodem k tomu, aby si nerozuměly s okolím, čelily šikaně nebo se cítily osamělé. Autorka velmi citlivě a realisticky zachycuje jejich vnitřní svět, obavy i touhu po přijetí.

Řekněme si to upřímně, jako dospělák nejsem úplně cílová skupina. Ale ta kniha se mi opravdu ohromně líbila. Možná proto, že jsem se cítila, jako bych do klubu divných dětí mohla taky patřit, bývala jsem vlastně jako Katka, dokonce i ten tenis jsem hrála. Kniha mě vtáhla, příběhy se mi líbily, dialogy byly přirozené, vše do sebe zapadalo, i ničem jsem si neřekla, že je v knize navíc. Zaujalo mě, že každé dítě bylo úplně jiné, ale přesto i rozuměli. Těším se na další díl.

Audiokniha

Kniha pro děti nebo pro dospělé? Jako dospělá jsem si ji náramně užila a myslím, že tak tomu bude i u ne jednoho dítěte.

Člověk si sám vzpomene, jak byli ostatní děti divné, jak byl divný sám. Jak to někoho trápí, někoho ne. Jak jsou na sebe děti zlé, ale je součást dospívání vyrovnat se s tím a být lepší.
V knize bylo moc hezkých momentů, u kterých se člověk pousmál nad dokonale neprůstřelnou dětskou logikou. „Spí, ale i tak je krásnej a já doufám, že mi ho Katčin bratr, jehož jméno jsem už zapomněla, takže je jasný, že ho nemiluju, opravdu jednou dá.“ Ach.
Děti zde mají telefony, natáčí videa a koukají na youtube. V mnohých knížkách jsou tyto kulisy použity, aby byl příběh víc kůl a líbivý, ale paní Soukupové se podařilo vše napsat tak, že člověk cítí naprostou přirozenost, protože takhle dnes svět dětí vypadá.

I když jsem knihu slyšela jako audio, ráda jsem si ji prohlédla jako tištěnou a musím uznat, že grafická stránka knihy je dokonalá.
Těším se na další díl.

Byla to první kniha autorky,nevěděla jsem co mám očekávat, ale mile mě to překvapilo. Skvěle byly popsány myšlenkové pochody děti, už sháním druhý díl, protože tohle mě neskutečně bavilo.

Krásná dětská kniha vyprávějící o partě dětí, ve kterých se leckteré dítě (a někdy i dospělý) najde. Psána svižnou formou pokaždé z pohledu daného dítěte, kde si hned dokážete představit jejich povahu. Jediné co mi ke knize nesedí je vybraný styl ilustrace, který ji na první pohled dělá ponurou, což ona rozhodně není. Sice řeší nějaká nepříjemná témata, ale rozhodně není smutná. Opravdu doporučuji:)

Neskutečně mě to bavilo :-)) Je to skvěle napsané, tak věrohodně (ty myšlenkové pochody) a je to vtipné (až na jednu část...). Když jsem si tuto knihu v antikvariátu vybrala do letošní čtenářské výzvy, ani jsem netušila, jak šťastnou jsem měla ruku. Ale je pravda, že Petra Soukupová píše skvěle, takže jsem zklamání ani neočekávala.

Dobrodružství, které děti prožívaly, mě úplně vracelo do mých dětských let. Jednoznačně můžu doporučit dál.

(SPOILER) Asi jsem divný čtenář, protože to, že se jedná o dětskou knížku jsem pochopila až při čtení komentářů. Budiž mi omluvou, že jsem četla ve čtečce, kde si člověk velikost písma nastavuje sám. Ze začátku jsem byla hodně nadšená, příběh je neuvěřitelně čtivý a člověka vtáhne do děje. Postavy, jejich charaktery a myšlenkové pochody dokonale vykreslené. Nejvíc sympatická mi byla Mila se svou láskou ke zvířatům a také její maminka, která měla k mile velmi milý přístup i přes její divnost. Bylo hezké číst, jak maminka hned chystala pohoštění, když zjistila, že má Mila opravdovou kamarádku a pozve ji domů na návštěvu. Ze začátku mě trochu štval Franta a to, jak dokázal být zlý, ke konci mi pak lezla na nervy Katka. Otřásla mnou scéna s mrtvým ptákem, opravdu jsem měla metrovou husí kůži a úplně si nejsem jistá, že to tato scéna byla v knize nutná. Byla jsem moc ráda, jakou pomstu děti pro dědka ptáčkovraha vymyslely a hlavně uskutečnily. Ale ten konec? V první chvíli mi to hlava vůbec nebrala a moje první myšlenka byla, že mám třeba nějaký technický problém ve čtečce a kus knihy chybí. Je to dle mého názoru takové celé useknuté nedokončené. Nebo je to proto, že prý už existuje druhý díl a autorka si takto připravila půdu? Rozhodně mám v plánu se do něj pustit.

Četla jsem a už několikrát předčítala. Moc prospěšná kniha. Přiblížit dětem, jak žijí a cítí se vrstevníci, kteří jsou společensky vyloučení - divní kvůli tloušťce, nějaké fobii nebo postižení, Aspergerovu syndromu, to velmi oceňuju. Skvěle napsáno.

Četli jsme se synem a bavilo nás to,. hlavně první část, než děti utečou, pak ten příběh přišel divný i mně.
Na první části byly super popisy postav a to, co si o sobě vzájemně myslí, dobře řešené prolínání přímých řeči.

Poslouchala jsem audioknihu. Cílovka rozhodně nejsem, ale moc jsem se bavila. Přispěl k tomu i způsob namluvení Mily Patricií Pagáčovou. Dávám plný počet.

Nejsem cílovka, ale od paní Soukupové si ráda přečtu vše. Obdivuji, jak dokáže vystihnout charaktery a přemýšlení postav, je pro mě hrozně uvěřitelné a realistické.

85% - To správné čtení pro děti (a nejen pro ně), které si připadají být tak trochu podivné a nezapadající do běžného kolektivu vrstevníků. Oceňuji zajímavě zvolené charaktery - Mila, která se v myšlenkách dokáže úplně odpoutat od okolního světa a hodinu pozorovat třeba vosy, Katka, která si připadá tlustá a neoblíbená, protože pořád jenom čte, Petr, který se bojí všeho, co by na něj mohlo v noci vybafnout ze tmy, a ten strach je až tak velký, že mu to zabraňuje jet kamkoli, kde se bude muset spát. A Franta, který chodí o berlích, natáčí videa na Youtube a dokáže být na ostatní pěkně hnusný, protože je kvůli svým nohám naštvaný na celý svět. Nejsou to ale žádní nespravedlivě opomíjení klaďasové, jak by se dalo v knížce pro děti čekat, ale reálné uvěřitelné typy - Mila dokáže být se svým zájmem o pavouky a nulovou empatií pěkně otravná, Katka je podezíravá a nepříjemná, Petr nepoužitelný a Franta zachází tak daleko za hranici, že mu ani ty berle nemusí pomoci, aby mu někdo nenamlátil. Uvěřitelnosti napomáhá i to, že nejsou všichni z jedné třídy ani školy a dokonce jsou i různě staří. A přesto je okolnosti svedou dohromady a ve snaze pomoci Petrovi, aby nemusel odjet na školu v přírodě, zažijí při útěku z domova nečekaně sbližující dobrodružství.
Knížka je příjemným překvapením, vlastně jsem s ní měla jediný problém - všechny postavy jsou vyprávěné v první osobě, jenže pro mě naprosto totožným stylem, který se jazykově neliší. Třeba bych čekala, že kluk šesťák bude "v hlavě" mluvit jinak než desetiletá holka, ale kdybych neměla kontext a všechny čtyři postavy řešily třeba špatné počasí, tak bych jednu od druhé nepoznala.
Ilustrace raději do hodnocení nezahrnuji, kdyby v knížce tyhle nicneříkající "výtvarné" výkřiky nebyly, tak by se vůbec nic nestalo.

Kniha se mi líbila opravdu moc, protože jsem taky trochu jiný. Tak mi nedělalo problém je pochopit. A od každého z nich mám nějakou vlastnost, z Katky to, že rád čtu, od Petra výšku a od Mily to, že mám rád zvířata. S Frantou ale nemáme nic společného.