Kytice

Básnické dílo, které mi jako jedno z mála utkvělo (doslova) v hlavě. První styk s tímhle pokladem bylo v 5. třídě na ZŠ, kdy jsem dostala za trest naučit se a odrecitovat přede všemi báseň Kytice... inu ... to bylo ale krásné neštěstí. Celou knihu jsem v rámci trestného učení přečetla jedním dechem.

Kytici si všichni pamatujeme jako školní povinnou četbu a možná i recitaci Vodníka či Polednice... Mě ta knížka baví stále.
Erben v ní velmi promyšleně pracuje se světem, v němž platí jasný řád – a kdo do něj vstoupí bez respektu, nemůže obstát. Žádné provinění nikdy nezůstane bez odezvy. Porušení slibu, pýcha, neposlušnost nebo zapomenutí na obyčejnou lidskou pokoru otevírají dveře silám, na které člověk nestačí. Nadpřirozeno tu není ozdoba, ale vykonavatel práva. Žádné dlouhé řeči, prostě přijde polednice nebo umrlec – a je vymalováno. Postavy často tuší, že míří do neštěstí, a přesto udělají přesně ten krok, který nemají. Jednotlivé balady se navzájem zrcadlí, vracejí se podobné motivy viny a trestu, mateřství, smrti i vykoupení. Stará moudrost našich prababiček a možná ještě i babiček... Tak nějak mizí...

Otevřela jsem Kytici ve chvíli, kdy mi na duši nebylo úplně komfortně. Odchod maminky, která mi ji před mnoha lety koupila, mě provázel u každého verše i u každého obrázku. V dospělosti jsem u Kytice zažila i cosi jako „splynutí duší“, které však odvál čas a zůstalo po něm jen jakoby "erbenovské" nedokončené ticho a prázdno.

Poznala jsem i Erbenův pohádkový kraj, prošla jsem místy, která ho pravděpodobně inspirovala. Čtení Kytice pro mě dnes znamená jemnou, smutnou, ale zároveň i šťastnou nostalgii.

Kniha, která dokáže chytit za srce i po tolika letech - je to poklad, klenot nadčasový, poetické dílo...

Jako mladší čtenář jsem nedokázala ocenit českou poezii, ale věkem vás víc osloví!!!

tato kniha nás provází od školního roku až do stáří a nikdy se neomrzí.

Kytici ocení milovník pohádkových příběhů a pověstí, také krásných veršů a výrazových prostředků. Je požitek začíst se do balad právě v období kolem Vánoc, kdy i my tak trochu věštíme náš osud pomocí lidových zvyků.
Balady vedou k poučení, napomenutí, varování, zamyšlení. Ráda se vracím k této knížce.

I když se jedná o povinnou četbu, Kytici mám moc ráda.

Kniha mi připomínala domov, kde z mnohých básní nám rodiče citovali. Je to poklad české literatury a ráda se k němu vracím.
Andrea512 -10. 1. 2020

Fajn povinná četba. :-)

Jedním z mých nejoblíbenějších žánrů už od základní školy byla poezie. Milovala jsem, jak někdo dokáže napsat kouzelný příběh spolu s přímou řečí postav, tak, aby se vše rýmovalo. A pokud v tom ještě člověk musel hledat skrytý smysl a symboliku, bylo to prostě něco dokonalého. (Aby bylo jasno, nesnáším volný verš, a bohužel, moderní poezie je ho plná, takže ji moc nečtu...) Kytice pro mě byla vždy velká láska, několikrát jsem na základní i střední škole soutěžila v recitační soutěži s mým favoritem - Zlatým kolovratem. První i druhou část básně umím dodneška nazpaměť. Hlavní myšlenkou celé sbírky je vina a trest, lidské vztahy a síla přírody - ale to určitě nemusím nikomu říkat, to jsme se na základce učili všichni... Téměř polovina sbírky končí vlastně pozitivně (např. Poklad, Svatební košile nebo Záhořovo lože), a přestože mojí nejoblíbenější je stále Zlatý kolovrat, tak se mi moc líbí ty, které končí umíráčkem (hlavně Štědrý den nebo Holoubek).

knihu jsme si četli s mou milovanou babičkou když mi bylo asi 7. Provází mě teda skoro celý život. Babička byla vůbec fajnšmekr, co se dětské literatury týče, protože ve stejný čas jsme četli i Babičku. Už tehdy se mi moc líbila hlavně Svatební košile, ale taky Vodník a Polednice. Erben umí tak dramatické verše. Ke knize jsem se vracela několikrát , a dnes ocením i ostatní balady- Taková Dceřina kletba, vyloženě lahůdka, A co necháš svojí matce, dcero má?
A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce?
Super je i holoubek
Nebude kamenu, tak těžko ležeti,
jako jí na jménu spočívá prokletí.
Ocenila jsem i toxický vztah matky a dcery ve Vodníkovi
Ach matičko , muka ,, muka, pro děťátko srdce puká.

kytice je sbírka o ženách a jejich hříších, a trestu za ně, A že dostávají pohulit fest. Hlavním námětem je narušený vztah matka -dítě.
Lze obdivovat verše, ale počtení to hezké není. Zločiny jsou mnohdy neodpustitelné, a tresty jsou drakonické i za malé rouháníčko může být smrt. A že můžete mít i dúvod? nevadí.
Žel bohu, kde můj tatíček, už na něm roste trávníček,
Žel bohu, kde má matička, tam leží, vedle tatíčka.
Bratra mi koule zabila, sestra do roka nežila
Měla jsem ubohá milého, život bych dala za něho.
PS. doporučuji i film, který jsem včera omylem viděla, a ještě dneska něho mám depku. Nejvíc se mi líbila ta holka s rozštěpem a její máma. Neuvěřitelně silné.

Klasika z naší národní poezie, dodnes si pamatuji slova z Polednice a vždy používám repliku, když se vrací manžel domů a dělám si z něj legraci "Klika cvakla, dvéře letí, táta vchází do dveří" :D
Jedna z knih povinné četby, která mi utkvěla v paměti dodnes.

Nadčasové dílo, které nepotřebuje delší komentář.

Po X letech znova přečteno..díky povinné četby ve škole(dcera)Básně jsou umělecké dílo..bohužel přišlo mi to už hodně zastaralé ...Nějak to nebylo ono...

Klasika české literatury. Pokud mám sáhnout po nějaké poezii, Kytice je za mě jistota. Jednoduše podané příběhy, které vezmou za srdce, trochu postraší, dojmou, ale neztratíte se v symbolech a metaforách.

Zvláštní kombinace temné krásy a lidové moudrosti, která vás chytne za ruku a zavede do světa, kde květiny nečekaně umí mluvit a voda má vlastní názory. Verše tady nezapadají do kýče, ale zato vás přesvědčí, že i strašidelné příběhy mohou mít svou poetickou eleganci, kterou by ocenila každá dáma s jemným smyslem pro černý humor. Atmosféra dokáže být tak hustá, že by se dala krájet, přičemž nikdy nepůsobí jako učebnicový strašák, spíš jako milostný dopis od babičky s troškou ironie. Pro milovnice všeho starobylého a mysteriózního jde o takový malý klenot, který ani po letech neztrácí svou jiskru. Pokud máte rády poezii, co si troufne zaskočit i do temnějších koutů duše, tady si přijdete na své. Připravte se na elegantní tanec mezi krásou a mrazivým nádechem, který vás rozhodně nenechá chladnými. Taková směsice, která vypadá jako klasik, ale chutná jako ten nejlepší domácí koláč s příchutí překvapení.

Česká poetická hororová klasika.
Sonda do dušezpytu autora by se hodila.
Asi pro protipól pohádkám bylo třeba nastavit odvrácenou stranu života, a tak veršem docílil excelentní jedinečnost.
Kvůli veršům milovaná hrůza, kterou si při procházkách krajinou recitujeme.
Je to nostalgický styl vnímání časů minulých.

Okolo lesa pole lán,
hoj jede jede lesa pán,
na vraném bujném jede koní,
vesele podkovičky zvoní ,
přímo k chaloupce. ....

Paráda.

Je to prostě česká klasika. Ale popravdě, když jsem jí otevřela po x letech (naposled jsem jí otevřela na základní škole a snad minulý rok jsem si pustila filmové zpracování po delším čase), tak mě chytli za srdce jen ty nejznámější jako třeba Polednice. Ale popravdě... Teď když jsem to četla, vůbec jsem se do toho nemohla dostat. Moc mě to nebavilo. Jsem popravdě ráda, že to patří na školy, ale jako dospělá jsem to ani tak nakonec neocenila.

Kytice z pověstí národních od Karla Jaromíra Erbena je dielo, ktoré právom patrí medzi klenoty českej literatúry. Táto zbierka trinástich balád, inšpirovaná ľudovými povesťami si dodnes zachováva svoju neobyčajnú silu a mrazivú atmosféru. Pre čitateľa ide o návrat ku koreňom, do sveta, kde ešte platili prísne morálne zákony a kde bol trest za ich porušenie nevyhnutný a krutý.

Kytice nie je len zbierka smutných príbehov, je to hlboká štúdia ľudskej viny, trestu a morálnej zodpovednosti. Erben stavia do centra diania často ženu-matku, ktorá v kritických chvíľach poruší základné ľudské alebo prírodné zákony. Za toto previnenie nasleduje neodvratný, často neúmerný trest.

Osobne považujem za najpôsobivejšiu baladu nepochybne Zlatý kolovrat. Hoci je dej plný extrémnej krutosti – predstava, že hlavná hrdinka má useknuté ruky, nohy a vypichnuté oči – Erbenov talent sa prejavuje v tom, ako dokázal takýto hororový a brutálny námet prebásniť do hlboko citlivej a v podstate spravodlivej rozprávky. Majstrovsky pracuje s motívom viny, trestu a vykúpenia, vďaka čomu je táto balada nezabudnuteľná a emocionálne silná.

Rovnako silno na mňa zapôsobil aj Vodník. Tento príbeh je zdrvujúcim zobrazením narušeného materského puta, kde materská láska a jej prerušenie vedie k tragédii. Krutý a definitívny koniec, kedy je dieťa nakoniec nájdené už len ako mŕtvolka, patrí k emocionálne najťažším momentom celej zbierky a podčiarkuje neúprosnosť Erbenovho morálneho poriadku.

Je zaujímavé, ako Erben stavia do kontrastu zdanlivo pokojný svet dediny a divokú, neúprosnú silu prírody a osudu.

Erbenov jazyk je majstrovský. Básne sú písané veľmi dynamicky, s jasným rytmom a melódiou, vďaka čomu sa výborne čítajú a ľahko zapamätajú. Erben využíva jednoduchý, ľudový jazyk plný onomatopoie a archaizmov, čo dodáva príbehom autentickosť a starobylý ráz.

Štruktúra balád je často dramaticky gradovaná a využíva dialogický princíp, čím sú príbehy mimoriadne živé. Hoci ide o poéziu, príbehový spád je tak silný, že kniha osloví aj čitateľov, ktorí sa poézii bežne vyhýbajú.

Kytice nie je len povinná jazda pre maturantov, ale skutočné, nadčasové literárne dielo. Jeho sila spočíva v temnej kráse, s akou poukazuje na univerzálne morálne princípy, ktoré platia bez ohľadu na dobu. Vďaka silnému rytmu a dramatickým príbehom sa kniha číta jedným dychom a zanecháva silný, hlboký dojem – je to literárny zážitok, ktorý mrazí a núti k zamysleniu.