Memento

Knihu jsem četla už na střední škole a dodnes na mě silně působí. Při čtení člověk cítí tíhu každého slova. Oproti tomu na mě My děti ze stanice Zoo nezapůsobily tak výrazně jako právě osudy postav z Mementa. Doporučuji.

Nalezeno v knihobudce. Určitě jsem to již kdysi dávno četla, ale moc jsem si to nepamatovala. Promarněný a smutný jeden život. Při čtení na vás padá úzkost a beznaděj.

Tohle byla moje první kniha, kterou jsem o drogách četla. Dodnes si vybavuji ten moment a mrazí mě z toho úplně stejně jako poprvé.
Jedna z nejlepších knih na tuto tématiku vůbec. Radek píše dobře a čtivě. Jen člověk, může vyrobit něco, co zničí člověka.
Rozhodně stojí za přečtení.

Přečteno po letech a znovu a zase mě zní mrazí

Tuhle knihu snad četl skoro každý. Je to taková klasika. Dokonce už se dostala i na seznamy knih k maturitě na některých středních školách.

Mám-li srovnávat, pak víc než Memento mi přišla přirozená Klímova Náruživost. Nic proti Johnovým zkušenostem a společenskému přesahu, ale jeho přístup mi přijde příliš - jak to napsat - učebnicový. Na kvalitě knihy se to příliš neprojeví, ale znovu zopakuji, nečtěte ji společně s výše uvedenou publikaci.

Tuhle knihu jsem přečetl během mého pobytu v léčebně. Silný příběh. Michal se bohužel pro něho nikdy nerozhodl plně abstinovat. Nikdy s tím nechtěl přestat. Kniha je napsaná velice čtivě a je chytlavá. Dostala se mi do ruky úplnou náhodou a jsem za to rád. Další z důvodů žít střízlivý život.

Perník s braunem—vražedná kombinace. Malý český speed.

Smutná knížka o temné stránce života s drogou. Ale taky třeba o tom, jak fungují instituce a my lidi v nich. Sousedé, škola, nemocnice, vězení, úřady. Hrdina je na začátku života oběť despotické "výchovy" (čti domácího násilí), nemá jediný fungující vztah. A v jeho okolí není žádná osoba, která by měla moc přiblížit se k němu a zastavit ho na jeho sešupu z bláta do louže a dál se zběsile stoupající odporností toho, do čeho se postupně namáčí. Bolest, strach, vězeňská šikana, úplná vnitřní samota, morální provinění, bezmoc vůči vlastnímu zchátrání na těle i duchu. Román zasvěcení do beznaděje... román znesvěcení. Vystoupení ze zajímavé vnitřní perspektivy v závěru podle mě knihu umělecky shodilo a posunulo k apelativní funkci (neberte drogy, děti).

Dobrý příběh. První polovinu knihy mě to tolik nebralo. Přišlo mi, že se tam stále omílá to samé dokola. Ovšem druhá část knihy se četla velmi rychle. Byla jsem zvědavá jak to dopadne a je to hodně poučná knížka. Doporučuji přečíst

pustila jsem se do ní po více jak pětadvaceti letech znovu... vzpomínám, že jako dítě jsem ji hltala a nemohla uvěřit... teď, když mám osobní zkušenost s lidmi a jejich rodinami, kterých se toto osobně dotýká, mám i přesto z této knihy husí kůži a cítím neskonalou lítost nad všemi ztracenými dušemi...

Četbu této knihy doporučuji. Život narkomanů závislých na drogách co všechno prožívají. Jak se vypořádat se svým životem. O co (koho) všechno přišli. Přečteno na jeden nádech.

Že začátku jsem byl strašně zmatená, ale po chvíli jsem vše pochopila a knihu přečetla na jeden nádech

(SPOILER) Příběh je velmi drsný a syrový a "vypovídá" o životě narkomanů z pohledu jednoho z nich. Jak se dostal do závislosti (dle mě z důvodu zvědavosti, stereotypu a nespokojenosti se svým životem). Závislost je plíživá a když má člověk k droze ze začátku snadný přístup a jen si užívá stavy a člověk ani nechce přestat a neuvědomuje si, že už kolikrát ani nemůže, což ale zjistí později. Hlavně, když má kolem sebe partu a vztah, ve kterém se fetuje oboustranně. Dále se průběh odvíjí špatným směrem, člověku to jen bere, ale nemůže si sám pomoci a odbornou pomoc často odmítá. Zničí mu to rodinné vztahy, zaměstnání, často se dostane do vězení, do léčebny, na psychiatrii, do nemocnice (mnohdy i opakovaně). Nakonec je z člověka totální troska a ve velké časti případů i zemře (ať už kvůli zdraví těla, sebevraždě nebo předávkování). Tento člověk přímo nezemřel, ale lidé okolo něj ano. Dopadl, ale otřesně. Skončil jako nemohou a nedokáže o sebe postarat. Dále již kniha nepokračovala

Zajímavá kniha, která jistě stojí za pozornost. Bolestivé, drsné a surové téma narkomanie. Měli by ji podle mě přečíst sami ohrožení a jistě i jejich rodiče.

Radek John se sice krapet zdiskreditoval svým pozdějším působením v politice, ale minimálně tenhle kousek z jeho literární tvorby stojí za přečtení. Myslel jsem si, že poté, co jsem viděl Trainspotting, Requiem za sen nebo My děti ze stanice Zoo, nemůže mě knižní popis života feťáků nijak zvlášť rozhodit, ale zatraceně jsem se pletl. Memento je hodně syrový příběh z pozdně komunistické Prahy, vyprávěný střídavě v první a třetí osobě, což mi ze začátku trochu lezlo na nervy, ale postupem času jsem si uvědomil, že je to jedna z proměnných, které výborně dokreslují tu celkově pochmurnou atmosféru. Lidskou zvědavost sice asi nezastaví vůbec nic, ale kdyby si každý, kdo chce začít experimentovat s drogami, nejdříve přečetl tuhle knihu, možná by byl počet závislých přece jen o něco menší.

Po dětech ze stanice ZOO jsem se rozhodl si dát menší repetko a tentokrát se kouknout za dráty z východního směru a to konkrétně do našeho malebného Československa. Zde je vidět že fetování moc nefrčelo,ale i zde se našla banda exotů kteří si něco museli cákat do drátů. U nás to však nebyl herák ale léky na předpis,kde největší modlou pak byl morfin. Časem se začne více vyskytovat víc a víc perník a ten nám tady zůstává populární do dneška. Příběh oproti ZOO je vyloženě nextgen,neustále se tu něco děje a my tak máme šanci skouknout celou plejádu situací do kterých se místní smažka mohla namočit VS neustálé fetování a šlapání které už bylo časem nudné a děj se nikam nešoupal z knihy druhé. Jediné co snad trochu musím vytknout R. Johnovovi bylo místy schyzofrenické psaní,kdy lítáte z minulosti do přítomnosti,aby se text najednou přelil do vnitřních pocitů hlavní postavy. Což by vzhledem k tématu nebylo na škodu,jen kdyby to bylo nějak očíslované,popřípadě rozdělené do kapitol,ale dá se zvyknout. Hlavní postava je jak jinak sobeckej mastidrak kterýmu nesejde na ničem jiném,než si sehnat nějákej náboj do buchny. Líbil se mi psychologickej rozklad osobnosti,míšen paranoiou a haluzema které jsou zde parádně popisované,aby si i ten co nikdy nic nezkusil dokázal představit jakej segedýn musí taková průměrná smaha v hlavě mít. Plný počet hvězd kvůli nutnosti toto téma šířit dále,avšak pocitově by to bylo na 4 stejně jako u dětí ze ZOO minus jedna hvězda.(Jak říkám tato kniha my obsahově přijde zábavnější než dílo z Němec.)

"Memento" přináší silný a realistický vhled do života člověka, který se do drogového bludného kruhu dostal (tak jako mnozí) kvůli zvědavosti. V díle je popsána turbulentní rychlost toho, jak mohou drogy ovlivnit život, zdraví i vztahy a způsobit kompletní rozpad osobnosti. Vyobrazeno je také to, co k životu s drogami patří - shánění peněz na dávky, absťáky, složité vztahy, "feťácká" přátelství či krádeže. Kniha se ale celkově čte dobře, prolínání přítomnosti a retrospekce odkrývá postupně celý příběh Michalovi závislosti, ve kterém se happyendu úplně nedočkáme. Pro ty, kdo chtějí nahlédnou bez předsudků pod pokličku života se závislostí, je Memento určitě dobrá volba.

Docela silný příběh a zajímavý pohled "pod pokličku" života narkomanů na okraji společnosti, pro které jsou drogy jediným smyslem života. V době svého vzniku určitě hodně šokující, ale i dnes má pro svou syrovou autentičnost co říci současnému čtenáři. Prostě taková výstraha a vážné varování.