Hovno hoří

Věci, které se dostaly do Pelíšků a Pupenda jsou nejlepšími částmi knihy, zbytek mě na rozdíl od Občanského průkazu příliš nebavil. Je teda obdivuhodné, jak málo z knihy tvoří scénáře.

No jsem jeden z mála, kdo Pelíšky považuje za slušný, ale nijak výjímečný film. Přesto jsem se snažil fakt bez zaujetí číst i knihu.... a bohužel. Ani kniha není nijak oslnivá a zásadní pozitivum je, že je hodně krátká.

Krátké, humorné a svižné dílko, které navzdory očekávání s Pelíšky opravdu moc společného nemá. I tak jsem po něm sáhla právě kvůli proslulému filmu a s jistou zvědavostí. Ano, lze zkonstatovat, že do scénáře bylo vybráno jen pár (většinou těch nejlepších) momentů, ale i tak přečtení nelituji. Šabachův svěží styl je velice příjemný a čtivý.

Zajímavá knížka ale název je takový zvláštní. Kéž by to bylo jenom o hovínku.
Ondrášovka.

Za mě to je opravdu humoristická kniha, která je vtipná, ne jenom napsaná černé na bílém. Upřímně jsem se u ní zasmála. Nesmíte jí brát jako kopii Pelíšků, vůbec to není o nich, vyskytují se v knize akorát stejné ikonické momenty (např. s kodiakem, lžičkami,...). Naopak mi přišlo velice zábavné čekat na "Pelíškovské momenty" :-). Takže za mě, přes veškerou kritiku ostatních čtenářů, upřímně doporučuji.

Něco jde, něco se mi nelíbilo. Scénáře má lepší. Nebo tedy filmy podle nich.

Když čtenář nebude povídky nutně porovnávat s filmy, jejichž scénáře jsou jimi jen volně inspirovány, bude potěšen. Navíc, kdo rád Šabachův uvolněný styl psaní, taktéž nebude zklamán. Titul je rozsahově kratší, jedná se o svižné a vtipné čtení o životě.

V drtivé většině případů upřednostňuji knihu před filmem. Tady to ale mám naopak. Pelíšky naprosto miluji, kdežto od předlohy, která volně posloužila k jejich natočení jsem očekával mnohem více. Jsem si vědom, že srovnávat tato dvě díla není úplně fér, protože vlastně nejsou o tomtéž a do filmu je použito jen několik fragmentů. Možná, že i to je důvodem, proč jsem byl z knihy Hovno hoří zklamán. Určitě si bude své čtenáře i nadále nacházet, ale pro mě je to uzavřená kapitola bez možnosti návratu.

Pelíšky jsou možná jedním z nejlepších českých filmů, co byl kdy natočen. A reputace knihy Hovno hoří tím očividně trpí. Většina místních uživatelů ji totiž srovnává k filmu, ačkoliv kromě nevelkého množství scén nemají obě díla skoro nic společného. I když i já jsem čekal věrnější literární předlohu Pelíšků, po prvotním seznámení jsem svá očekávání dramaticky přehodnotil. A nyní nebudu snižovat hodnocení této útlé knížky jen kvůli tomu, že po 5 letech od jejího vydání byl natočen mnohem lepší film, který si z ní půjčil pár vydařených okamžiků. Ve skutečnosti je Hovno hoří milou knížkou, přesně takovou, jakou byste od Šabacha očekávali. Nic průlomového, ale na pohlazení na duši více než uspokojující.

Filmové zpracování Pelíšků jsem viděl několikrát a několik let sleduji na vánoce s dětmi místo pohádek. Od autora jsem kdysi dávno četl knihu „Zvláštní problém Františka S.“, která mě velice nadchla a vůbec jsem tenkrát neměl tušení, že pan Šabach má něco společného s knihou Hovno hoří. Po přečtení jsem měl z knihy smíšené pocity. Z toho jak jsem byl zklamán, že kniha vlastně není vůbec „Pelíšková“, ale jen jakási změť několika povídek a autorova vyprávění nebo co to mělo být. Vůbec mi to celé nepřišlo ani tak humorné (házení talířem po své drahé polovičce? Zvláštní rodinné vztahy, které mají být brány jako norma? apod.), jak jsem si myslel. Výjimečně chválím filmové zpracování a i když je kniha velice krátká už bych ji nečetl ani nedoporučil.

Vztahy mezi muži a ženami je nevyčerpatelné téma a lze k němu přistoupit od romantiky po horor. Vnímání těchto poloh je krajně individuální, zatímco jeden doma dostane jen vodu, druhý někdy dostane i vodu se šťávou a oba jsou v pohodě. Mírně mužsky poetické a více štiplavé povídky mě jednoduše bavily, zejména ta poslední. Pelíšky ani Pupendo jsem v nich nehledal.

Od knihy jsem čekala víc. Filmová zpracování mě nadchla a v tomto případě výrazně předčila knižní podobu.

Pelíšky a Pupendo mám moc ráda, ale tato kniha, stejně jako předchozí od autora bylo jedno velké zklamání. Styl psaní mi nevyhovuje a často se v něm ztrácím. Kromě toho má opravdu divný postoj k ženám. Toho jsem si všimla už u předchozích knih. Jsem z autora v rozpacích. Scénky které znám z filmů byly fajn, ale tady to jako celek vůbec nefunguje.

Platí to pro všechny knihy, ale pro některé víc - to, jak ji čtenář pochopí, co mu řekne, to se proměňuje s životními zkušenostmi. Moje rada pro ty komentující, kteří knihu četli v rámci maturitní četby a jsou z ní trochu zmateni, je následující: Zkuste se ke čtení knihy vrátit za nějakou dobu, za dvacet či třicet let.

Pbčas sáhnu po něčem starším a prověřeném. To je pak spokojenost, panečku. Odsejpá to, vtipné je to tak akorát a dojemné taky. Hlavně je to ale skvěle napsané. Jedna z mých nej knih letošního roku.

No, až na pár vtipných scén nic moc. Hodně mě to zklamalo, ale dalo se to přelouskat. Není to sice můj šálek kávy, ale aspoň jsem zkusila přečíst i něco jiného, než obvykle čtu. První dvě povídky mě vůbec nebavily, ale v té třetí už to bylo lepší a trochu i vtipnější.

Kniha byla zabávná. V době komunismu jsem nežila, ale mám o tom zase trošku jasnější představy po tom, co jsem knihu dočetla. Z knihy jsem jinak, ale docela dost zmatená. Přemýšlím neustále nad tím koncem a nad tím vtipem se šťávou, ale myslím že to nemá mít nějaký hlubší smysl. Prostě vyprávění, které zabaví a dá trošku přehled o době komunismu. Pro mě osobně trochu ,,mišmaš'', ale vtipné.

Knížku jsem přečetla za dva dny, šlo to jedním dechem. I když se to četlo rychle a velmi dobře, asi jsem čekala něco víc. První povídka je fajn a vtipná, druhá mě moc nebavila a byla jsem z ní chvílemi zmatená, třetí povídka byla dobrá, měla asi nejlepší příběh.

Vtipná milá jednohubka na pár chvil. Pelíšky mám moc ráda a tak jsem považovala skoro za povinnost si předlohu přečíst a rozhodně nelituji :)