Společenstvo Prstenu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nechme se okouzlit strhujícím příběhem kouzelného prstenu, který hraje klíčovou roli v boji dobra a zla v dávné Středozemi. Nechme se pohltit Středozemí, obdivujme se zoufalému hrdinství malého hobita, který jediný se může pokusit donést temný prsten tam, kde bude možné ho zničit, strachujme se, že by snad svůj úkol splnit nedokázal a nezachránil Středozemi před přílivem tmy, která by její obyvatele uvrhla do otroctví a beznaděje. Nechme se okouzlit – Pán prstenů nám tu možnost dává, nezávisle na tom, jestli jsme seriózní dospělci nebo dychtivé a naivní děti. První díl trilogie....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/9_/2/pan-prstenu-spolecenstvo-prstenu-7Bu-2.jpg 4.76247
Série

Pán prstenů 1.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno · Argo
Orig. název

The Fellowship of the Rings · 1954

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (490)

Kniha Společenstvo Prstenu

Přidat komentář
pompačka
včera

Krásná knížka .Jsou tam i věci ,které nejsou ve filmu.

burilltomas
27. srpna

Krásné - pohádkové - prostě Tolkien:)

Manifest blech
22. srpna

Moc se mil líbilo, jak je to vlastně pohádka. Ve vydání, které jsem četla mě trochu rušil formát písma. Jsem ráda, že jsem nečetla už za povinné četby apod.

Jizi
22. srpna

Patřím k těm, pro které Tolkiena objevilo až filmové zpracování. Do kin šly tehdy Dvě věže a já Jacksonovu zpracování úhelného kamene fantasy naprosto propadla. Knížka mi před těmi téměř dvěma dekádami připadala nesmírně rozvleklá, až nudná, Tom Bombadil se zařadil vedle Jar Jara Binkse v soutěži o nejotravnější fiktivní postavu a celkově jsem prostě dlouho preferovala filmy před knihami, ač bych to nahlas, samozřejmě, nikdy nepřiznala.

Teď čtu Pána prstenů dětem a nacházím v něm absolutní literární dokonalost příběhu tak epického, že se jím v té či oné míře inspiroval od té doby snad každý autor (nejen) fantasy. A stejně tak v něm nacházím i inspirační zdroje samotného Tolkiena. Místa, jazyky, legendy, báje, mýty...
A stejně jako staré eposy, jež byly určené především k tomu, aby je někdo vyprávěl nahlas, i Společenstvo prstenů, čtené nahlas, má obrovskou moc posluchače uchvátit, zajmout a nepustit.
A Tom Bombadil? Jak to dopadlo s Tomem? Tom je úžasná, úžasná postava, jeho postavení nad časem jako partnera a dohlížitele věčného bytí... ach!
Namárië! Nai hiruvalyë Valimar.
Nai elyë hiruva. Namárië!
(Ale je tedy zapotřebí vzít do ruky poslední edici redigovanou panem Kubánkem.)

Bafy
21. srpna

Jako filmový fanoušek tohoto úžasného příběhu o věčném boji dobra se zlem, jsem se po knihy pustila s chutí. Jako super, ale některé pasáže pro mne byli zbytečně dlouhé a ani se nedivím že ve filmu nejsou.

Bookworm11
09. srpna

Klasika, kterou byste si měli přečíst. Tolkienův styl psaní je úžasný, ale pro některé čtenáře by mohl být příliš těžký.

zlovlk
25. července

Na rozdíl od mnoha jiných nemůžu říci, že by mě Tolkien přivedl k literatuře. Je mi nicméně ctí, že se mohu přihlásit alespoň k těm čtenářům, v nichž byla jeho zásluhou láska k psanému slovu – a mýtům a kouzlům a jazykům a historii! – na věčné časy upevněna. Vědomí tajuplného nebezpečí ve velkém světě, čarodějové a potomci králů, dlouhý pochod temnotou pod horami, návštěvy elfských panství Imladris a Lothlórien, nesoucích v sobě odlesk Starých časů... je touha po všech těch věcech člověku vrozená, nebo ji dokázal zasadit a vypěstovat až JRRT? Těžko říci – ale v každém případě dokázal ten dobrý profesor kultivovat to nejcennější z lidské povahy, troufám si říci.

Úvodní kapitoly Společenstva jsou mému něžnému nitru nejblíže snad ze všech částí Pána prstenů, a to i přesto, že se proti nim dá vznést mnoho výhrad. Jistě, plynou pomaleji než velká řeka Anduina na místech, kde se doširoka rozlévá mezi travnatými pláněmi Rohanu a hnědými zeměmi Rhovanionu. Jistě, Tom Bombadil je nesnesitelně bodrý a trochu strašidelný; a o Kraji se vlastně dá říci něco podobného. Jistě, tyhle úvodní pasáže jsou laděné úplně jinak než zbytek románu, pohádkověji a kouzelněji, nevinněji. Jenomže když ono to pak tak skvostně navazuje, když nebezpečí pomalu narůstá! A onen dokonale bezešvý přechod od domáckého prostředí ve stylu staré dobré Anglie, kde vás paní Červíčková pohostí velkou mísou hub, až k nejhrdinštější představitelné fantasy, to všechno se odehrává na velmi malém prostoru, a přece ani jedno slovo nechybí a ani jedno písmeno nepřebývá!

Nemyslím si, že ještě někdy zažiji něco podobného, jako když mi bylo jedenáct, letní slunce svítilo do pokoje, ale já cítil jen chlad a šero, protože na cestě se ozývala kopyta koně Černého jezdce. Ale ta vzpomínka ve mně zůstává – a dost možná je silnější než emoce z leckterých děl, která čtu dnes, nebo i než mnohé zážitky z života takzvaně osobního.

Sorrow
23. července

Společenstvo prstenu asi navždy zůstane mým nejsrdcovějším dílem trilogie. Miluju popisy Kraje a života hobitů, myslím, že (nejen pro svou výšku) bych mezi ně fantasticky zapadla. Tenhle, pořád ještě dost nevinný, úvod k famóznímu eposu, o kterém slyšeli snad úplně všichni, si zaslouží patřit do každé knihovničky. Případně, pokud už v té vaší nemáte místo, zkuste audioknihu, kterou namluvil Aleš Procházka. Přednes se moc povedl a byť bych uvítala trochu propracovanější zvukové efekty, re-reading v této podobě jsem si opravdu užila.