Dvě věže

Pokud existuje kniha která člověku změní život......tak je to tato

Společenstvo prstenu se rozpadá na dvě hlavní skupiny. Frodo se Samem pokračují s Prstenem do Mordoru a průvodce jim dělá Smeagol. Aragorn, Gimli a Legolas se vydávají po stopách Smíška a Pipina, které unesli skřeti.

Je hrozně těžký recenzovat něco, co všichni tak dobře známe a milujeme z filmů.

V knize (na rozdíl od filmu) jsou oddělené příběhy Aragorna a jeho skupiny od Froda se Samem. Zatímco ve filmu se jednotlivé části nejspíš z důvodu větší akčnosti prolínají, tak v knize se s Frodem potkáme až v druhé půlce.

Přiznám se, že mně víc bavila první část, protože Frodo není moje neoblíbenější postava ze ságy, navíc jejich cesta do Mordoru je v knize popisována opravdu hodně podrobně a obsáhle. Na druhou stranu jsem až díky knize doopravdy pochopila, jaký poklad Sam Křepelka je a je to opravdu ultimátní #husbandmaterial

Stejně jako u recenze prvního dílu Vám musím doporučit audioknihu. Pokud jste jako já a čtení Pána prstenů jste odkládali, tak audiokniha je skvělá volba. Aleš Procházka ji čte naprosto famózně, a to včetně slizkého Gluma.

Dvě věže jsou alespoň v první části už více akčnější a emotivnější, peakem knihy je fenomenální bitva o Helmův žleb.

Stejně jako u prvního dílu je zde děj film vs. kniha trochu posunutý. S Odulou tedy setkáváme už na konci tohoto dílu a kniha končí okamžikem, kdy si skřeti odnáší utlumeného Froda.

Já už se teď nemůžu dočkat posledního dílu, protože Návrat krále je filmově můj nejoblíbenější!

4*/5*

Co říct ke Dvěma věžím? Stejně jako Společenstvo prstenu jsem to teď četl znova po osmadvaceti letech. Vzpomínky na knihy už dávno překryly filmy, které jsem viděl už několikrát. Navíc jsou filmy natolik věrné knihám, že se snadno zapomene, co bylo v knize a nebylo ve filmu, a naopak. Filmové věže asi nemám tolik nasledované, jako Společenstvo, ale pokud se dobře pamatuji, tak ve filmu se prolínají dějové linky Froda se Samem, a zbytku společenstva. V knize jsou tyto dvě dějové linky oddělené. Napřed sledujeme dění v Rohanu, bitvu v Helmově Žlebu a porážku Saurona, a ve druhé knize zase putování Froda se Samem a Glumem. Chápu, proč to pro filmu změnili. Určitě to tomu filmu prospělo. Zároveň jsem ale rád, že je to v knize tak jak to je. Putování Froda a Sama do Mordoru je natolik prosycené beznadějí, že jakékoliv střídání dějových linek by zničilo vybudovanou atmosféru.

Poslední roky jsem četl jenom komiksy a na beletrii na papíru jsem si nenašel čas. Jen na audioknihy. Ale chuť přečíst si znovu všechny Tolkienovy knihy mě donutila vzít znovu ty knihy do ruky a hrozně si to užívám. I přes velmi věrné a povedené filmy neztratil knižní Pán prstenů nic ze svého kouzla a ze své síly. Tohle je nesmrtelná klasika a když na to dojde, tak já patřím a vždycky budu patřit do týmu Pána prstenů.

Jsem ráda, že se film v mnoha případech od knihy tolik odklání, protože tím pádem není o jinak vylíčené skutečnosti nouze. A že se to děje poměrně často. Na druhou stranu je někdy až škoda, že se film předlohy nedržel trochu víc. Některé postavy v knize vyznívají mnohem lépe - enti a jejich ochota jít do války, úloha huornů v bitvě o Helmův žleb, Gandalf versus Saruman v Železném pasu apod.
Vůbec jsem se netěšila na druhou polovinu knihy, ve filmu jsem začala být na Froda hodně alergická. Ale jak již někdo napsal pode mnou - Frodo v knize není takový psychouš, naopak je celkem zajímavou postavou. Jejich setkání s Faramirem je o tolik pozoruhodnější, a to nemluvím o závěrečném setkání s Odulou.
Síla této trilogie však nespočívá pouze v ději. Je to ukázka neuvěřitelného skvostu co do práce s jazykem (překladatel odvedl obdivuhodný výkon). Tolkien nabízí krásnou a velkolepou hru se slovy, údernou epiku střídá popisná lyrika; lehounká jako chmýříčko pampelišky. Každému milovníkovi jazyka musí tato četba skýtat neskonalé potěšení.
Přesně to vystihuje část knihy, která mě opravdu zasáhla, ačkoli jsem to u této trilogie nečekala. Na několika málo řádcích je toho řečeno tolik, poslední věta je naprostý skvost.

Glum na ně hleděl. Hubenou hladovou tváří mu přelétl podivný výraz. Svit v očích mu pohasl; zmatněly a zešedly, vypadaly náhle staré a unavené. Jako by ho zkřivila bolestná křeč. Odvrátil se. Zahleděl se zpátky k průsmyku a vrtěl hlavou, jako by se přel sám se sebou. Pak se vrátil, pomaličku natáhl třesoucí se ruku a velice opatrně se dotkl Frodova kolene - ten dotek působil téměř jako polaskání. Kdyby ho v ten prchavý okamžik některý ze spáčů spatřil, myslel by, že vidí starého umdleného hobita, scvrklého léty, jež ho zanesla daleko od jeho času, od přátel a příbuzných, od luk a potůčků mládí, starého, vyhublého tvorečka hodného politování.

Musim priznat, ze druhy dil uz me tolik neoslovil, jako prvni, trochu jsem se ztracela v tom, kdo kde prave je.

Kostky jsou vrženy, protivníci odtajněni a my vedle Frodova putování sledujeme i velkou hru o Rohan. Nádherně propracované, úžasně čtivé a sledujeme, jak se v hobitech, kteří se k událostem tak nějak přimotali, probouzejí hrdinové a díky svému důvtipu mají větší vliv na dění ve Středozemi než by kdokoli čekal. Skvělý propojovací díl, kdy začínáme s rozdrobeným pochybujícím Společenstvem a na konci dílu, po vyhrané bitvě v Helmově žlebu, již budoucnost nepůsobí tak jednoznačně a černě.

Druhý díl ze tří mi vždy přišel nejzajímavější jak zasazením, tak dějem. U první poloviny jsem nemohl přestat číst, druhá část pojednávající o putování Froda a Sama má pár hluhých míst, ale oproti filmu je (jistě že je) mnohem lépe zpracována. Setkání s Faramierm je mnohem více zajímavé. Všeobecně je u obou částí spousta věcí jinak nežli ve filmu, až jsou pro mne některé změny nepochopitelné a na škodu.


Jak jsem psal již u předcházejícího dílu... Tolkiena mám rád, aniž bych jej předtím kdy četl kvůli jeho daru budoucím generacím. To on stanovil základní archetypy, které dnes používají žánry napříč fantasy a dokonce i sci-fi. Lidé jsou někdy zlí, někdy dobří, elfové jsou vysocí a moudří a trpoši jsou kutilci a vynálezci.... napříč warcraftem, zaklínačem, dragon age... všude uvidíte tu šablonu, kterou Tolkien svým způsobem nastavil. Těžko říct, jak by a jestli vůbec by vypadalo fantasy tak, jak jej známe dnes bez jeho přičinění.

Možná to někomu přijde divné, ale Tolkienův styl vyprávění mám rád úplně stejně jako Lovecraftův, protože používají styl mluvy, který má v sobě jakousi vytříbenost písma jejich doby. Žádná sprostá slova, spíše noblesa v mnoha gestech a to se mi líbí, pozvedá to tak hodnotu a úroveň literatury.

Až na pár slabších stránek u "Frodovi části" je to opět skvělá práce!

Hustý, moc hezky napsané a o záhady postaráno , doporučuji

Tak je za mnou druhý díl a další čeká. Na zdlouhavé popisy jsem si pořád ještě nezvykla, ale kniha je neskutečně nabitá lorem. Víc mě bavila část se zbytkem společenstva, než s Frodem a Samem.

Poprvé čtené, nikdy neviděné. Po Společenstvu mám již jisté vazby ke většině hrdinů, proto mi přišlo, že mě jejich osudy vtáhly do děje jěště o něco víc, než tomu bylo u prvního dílu. Opět čtivé a napínavé putování plné nečekaných zvratů. Jediné, v čem se pořád ztrácím jsou názvy míst. Je jich tak obrovské množství, že je pro mě orientace v prostoru velmi obtížná.
"Nepleť se do věcí čarodějů, protože jsou důmyslní a snadno se rozhněvají."
"Hezký je, kdo hezky jedná."
"Jako člověk hází lahůdku své kočce (a říká jí moje kočička, ona ho však neuznává)."

Překvapilo mě trochu odlišné rozdělení než u filmů, na začátku jsme rovnou zamávali jednomu hrdinovi :')

Takový solidní mezičlánek mezi začátkem a koncem. Kniha byla taková rozpolcená na více částí, musela jsem jí dopřát odpovídající čas na putování. Četla se ale stále moc příjemně, i když jsem nejvíc zvědavá na poslední díl :)

Dve veže sú pre mňa absolútne dokonale napísanou knihou, ktorá má po vzore jednotky autorov vynikajúci štýl. Tolkien jednoducho písal spôsobom, ktorý sa už, žiaľ, nenosí. No so slovami, dialógmi, postavami, ale aj rovnováhou akcie, humoru či veľkého dobrodružstva všeobecne, pracuje priam ukážkovo! Postavy sú vykreslené perfektne a ich charakter si nemôžete nezamilovať. Druhý diel navyše začína “zhurta”. Alebo inak povedané, priamo nadväzuje na koniec Spoločenstva prsteňa a teda tu nemáme žiadne vaty. Proste sa ide poctivo ďalej! A čo je najviac podstatné? Keďže je dej už rozbehnutý, sme prakticky doslova v jeho srdci, v jeho zlatom strede. A teda niet priestoru na strácanie času. Každá scéna, každá postava... Všetko je dôležité.

Priznám sa, že prvá polovica ma bavila viac, pretože v nej bolo mnoho starých, ale aj nových postáv. Cez kráľa Théodena, jeho verných, entov, nazgulov, Galadriel, elfov, až po návrat Gandalfa a mnohých ďalších. Aragorn a spol dostali tiež viac priestoru a veru, veľmi ma bavila aj záchrana Chica a Pipina. O to vtipnejšie bolo ich opätovné zvítanie so zvyškom výpravy.

Druhá časť už bola venovaná Frodovi a Samovi, ku ktorým sa napokon pridal aj Sméagol. Úprimne, úvod tejto časti príbehu trocha zaostával oproti predchádzajúcim udalostiam, ktorých bolo fakt veľa a boli dosť zásadné. Avšak, ako náhle sa dostal na scénu Faramir, môj záujem, ba aj kvalita samotnej knihy opäť vystrelili do nebeských výšin! Skvele, skvele napísané! Čím bližšie mal potom príbeh ku koncu, tým väčšie napätie vo mne vzrastalo. A hej, to píšem ako niekto, kto síce číta trilógiu prvýkrát, no filmy som videl za tie roky X ráz.

Vo výsledku ide o literárnu povinnosť pre všetkých fantasy milovníkov. Popravde, asi by to bol priam hriech, ak by si to nikdy neprečítali. No a pre tých ostatných? Jedno z tých diel, ktoré by mal prečítať každý bez ohľadu na svoj knižný vkus.

DO-KO-NA-LOSŤ!!!

[INSTAGRAM: peterpanik_reviews]

Druhý díl trilogie. Knihy mám spousty let doma, ale přečetla jsem teprve podruhé. Poprvé ještě jako náctiletá. Teď to ovšem mělo jiné grády. Filmy miluju, kniha skvělá.

Parádní pokračování série. Překvapilo mě, že se to dost odlišuje od filmu. Knížka je naprosto lepší! Já se okamžitě vrhnu na třetí dil.

můj nejoblíbenější díl trilogie, boj, válka, touha, odhodlání, čest, statečnost. každý si mezi hrdiny najde toho svého, kterého si zamiluje

Druhý díl série Pán prstenů je rozdělen do dvou částí. První část je celá věnována Aragornovi, Legolasovi, Gimlimu, Pipinovi a Smíškovi, protože se na konci předchozího dílu společenstvo rozmělnilo do dvou skupin. Druhá část, která titul uzavírá, je věnována dobrodružstvím Froda a jeho věrného přítele Samvěda Křepelky. Obě části jsou napínavé a skýtají mnoho prostoru k zamyšlení nad těžkostmi našich životů. Četba mě opravdu vedla k tomu, že jsem si uvědomila fakt, že běžné starosti jsou ve srovnání s nelehkým úkolem Froda a celého společenstva zanedbatelnými malichernostmi. Opět mě okouzlilo Tolkienovo umění barvitých popisů a vybroušený jazykový projev též stojí za zmínku. Knihu mohu vřele doporučit všem, kteří rádi čtou fantastickou literaturu, jíž se prolíná dobrodružství.

Nedá se nesrovnávát s filmem, jako obvykle kniha mnohem lepší. Film ale taky nezatratím. Jsem ráda, že kniha mi dala úplně jiný pohled na linku Froda, protože ve filmu nuda.

Dvě věže navazují na Společenstvo prstenu. Po smrti Boromira a rozpadu Společenstva se cesty členů rozdělily. Hobit Frodo se svým sluhou Samem putuje k hoře Osudu. Jen tam mohou sprovodit ze světa Prsten moci. Musí se ovšem vypořádat s Glumem. Aragon s elfem Legolasem a trpaslíkem Gimlim se vydávají po stopě skřetů, aby osvobodili hobity Smíška a Pippina. Nezapomenutelná je část popisující bitvu o Helmův žleb. Z knihy je zřejmé poselství - abychom si v jakékoliv svízelné situaci zachovali naději, víru a lásku. Tolkienovo dílo zcela jistě osloví i následující generace.

Co dodat k Hobitovi a sérii Pána prstenů celkově? Pro mě je Hobit praotec fantasy, první seznámení se s tímto žánrem před více než 25 lety a od té doby jsem zároveň tímto stylem i pohlcen. Není lepšího úniku z reálného světa a života plného starostí a problémů než utéct prostřednictvím knížek do světa fantasy, ve kterém je Tolkien mistrem svého oboru. Do světa plného kladných a záporných postav různých ras a národností, čímž Tolkien předběhl svou dobu a upozornil na problémy s nimiž se teď potýkáme v současnosti.
Skvělé zpracování jak světa, tak postav doplněné o výborné vykreslení mapy. Propracované a promyšlené charaktery jednotlivých hrdinů včetně antihrdinů a dokonale probíhající dobrodružství hobita Froda a jeho společenstva prstenu. Není to čtení pro každého, ale pro každého snílka rozhodně ano.