Dvě věže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/9_/1/bmid_dve-veze-O9U-1.png
5
7846
7846
Pán prstenů série
< 3. díl >
Druhý díl světoznámé trilogie, zaujímající dnes čelné místo v klasické světové fantasy. Druhá část Pána prstenů vypráví, jak se vedlo každému členu Společenstva Prstenu od jeho rozbití až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten, o níž se bude vyprávět ve třetí a poslední části. Ilustracemi knihu opatřil dosud nepřekonaný „tolkienovský“ ilustrátor Alan Lee.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Two Towers, 1954
více info...
Přidat komentář
Bylo to super, Dvě věže jsou skvělým pokračováním Společenstva prstenu, které ještě více rozšiřuje fascinující svět Středozemě. Tolkien mistrně proplétá osudy různorodých postav a buduje napětí v příběhu, který je plný dobrodružství i hlubších myšlenek.
Při čtení mě nejvíce zaujaly výborně napsané dialogy a plastické vykreslení prostředí, díky kterému Středozemě působí neuvěřitelně živě. Přesto jsem se bohužel občas trochu ztrácel v jednotlivých názvech míst a objektů, což mě občas štvalo. Naopak mě překvapilo jak na mě zatím působí Frodo, kterého si z filmu pamatuji trochu jako slabocha - v knize je mi velmi sympatický.
Knihu jsem četl v elektronické podobě, ale nenechal jsem se ochudit o nádherné ilustrace Alana Leeho, které jsem si průběžně vyhledával na internetu. Nejvíce na mě zapůsobila závěrečná část příběhu, kdy mě při popisu Oduly doslova mrazilo.
Celkově jde o výborné čtení, které dokáže vtáhnout a nadchnout svou atmosférou.
93%
Četla jsem poprvé asi ve třinácti letech a strašně špatně jsem se do toho dostávala. Doporučila bych tenhle skvost spíše starším milovníkům epických fantasy.
Nevím proč, ale u Tolkienových knih mám pocit, že zrají jako víno.
Podobně jako u nedávno znovu přečteného Hobita (a cca před dvěma lety znovu dočteného Společenstva) mám pocit, že tam vidím NĚCO, co v jiných fantasy není, a co jsem tam před nějakými dvaceti lety při prvním čtení neviděl.
Tehdy mě u Dvou věží nejvíce bavila část popisující bitvu o Helmův žleb, dnes kvalitu téže části vnímám zejména tam, kde se král Théoden i navzdory ultra rozvrácené situaci rozhodl udělat věci jinak a pokusit se o nemožné. Stejně tak části popisující putování hobitů přes močály mě tehdy moc nebavily, dnes mi to přijde jako fascinující ukázka rozdílu mezi psychologií idealisty (Frodo) a pragmatika (Sam) – a proč první snáze podlehl vlivu manipulátora (Glum). A více než předtím se mi líbilo vylíčení dilematu kapitána Faramira.
Asi největší poselství knížky: I když se situace jeví beznadějně a vy na ni nemáte vliv, přesto nemá smysl podléhat beznaději - nikdy totiž nevíte, jak to nakonec dopadne. Velmi aktuální i vzhledem k dnešnímu světovému dění.
Už chápu, proč jsou knihy J. R. R. Tolkiena nesmrtelné.
Uf uf, co k této knize napsat, abych správně postihla všechny své dojmy a zkusila přitom vysvětlit své průměrné hodnocení.
V prvé řadě bych ráda vyzdvihla to, jak propracovaný je celý ten svět, který Tolkien vymyslel. Ať už člověk hledá jakkoliv, nenaleznete skulinku, která by ten svět jakkoliv narušila či rozbila. Je to neuvěřitelně celistvé a reálně podané, že máte pocit, že by to opravdu mohla být skutečnost a že někde opravdu existuje říše plná elfů, hobitů, skřetů a dalších. Ten svět mne prostě baví.
Baví mne celkově i ta zápletka plná chrabrosti, odvahy, ctností na straně jedné a proradnosti, touhy po moci a slabosti ducha na straně druhé. A určitě by se těch přídomků a vlastností, které tu stojí proti sobě, dalo vymyslet daleko více. Přijde mi, jako by ta sága stála na tom kontrastu dobra a zla - dvou protikladných světů, co stojí proti sobě. A to tu Tolkien uměl skvěle vyobrazit.
Teď ale k tomu, proč se nedokážu přehoupnout přes 3hvězdové hodnocení. Ten text sám o sobě je na můj vkus prostě strašně rozvláčný. A bohužel mi tentokrát nepomohlo to, že jsem ten druhý díl poslouchala v audio podobě v podání vynikajícího Aleše Procházky, kterého mám velice ráda. S tou rozvleklostí a zdlouhavostí jsem bojovala už v prvním díle, který jsem četla v tištěné podobě. Tak jsem doufala, že audio pomůže se do toho ponořit o něco víc a víc si to užít. No, bohužel nepomohlo.
Nakonec tedy průměrné hodnocení a teď váhám, jestli se do toho třetího dílu vůbec pouštět. Ještě si to budu muset rozmyslet. A teď jen doufat, že za tenhle komentář nedostanu od skalních příznivců LOTRa bídu. :'-D
Edit Review
Ó ano temný Mordore, také si musím přečíst o tvém zániku a genialitě Tolkiena! Většina knih které recenzuji nějak vtipně zkritizuji ale u tohoto díla nemám slov.
5 hvězdiček si zaslouží, jen škoda, že nemůžu dát více! Pojďme si ale říct co tak úžasného na Pánu prstenů vlastně je.
Postavy. Ať už jde o hobity z Kraje nebo odvážného Aragorna, u každé máte pocit že existuje. Vytvořit perfektní iluzi že je postava skutečná, TO je to kvůli čemu miluji díla od ruských autorů jako je Vojna a Mír nebo Bratři Karamazovi. Ale Pán prstenů je fantasy tak jak je to možné?! Sám nevím ale určitě si díky postavám přečtu Pána prstenů znovu. Tento epický příběh stojí za přečtení a i když se jedná o boj dobra se zlem nikdy jsem neměl pocit že by se našim hrdinům dalo nefér výhody!
Silně doporučuji tento SKVOST!!! (A jeho další díly) :-D
To je tak nádherná triologie. Dvojka je můj nejoblíbenější díl. Většina lidí má sice raději první nebo 3., ale já myslím že ve dvou věžích je tak nějak nejvíc nejistoty napětí a pohybu. Děkuji Tolkienovi za toto krásné dílo.
Mám skoro chuť se omluvit fanouškům Tolkiena, ale mě to prostě nebavilo a připadalo mi to jenom depresivní. Pořád se někam jde a do toho se pronáší moudré fráze a poučení. Dialogy působily rádoby vznešeně, prostředí bylo, jak už tu psali jiní uživatelé, neživotné a ploché. Asi tam hraje roli autorova válečná zkušenost, připomínalo mi to cestu po bitevním poli první světové války. Což chápu, je to únik do snového světa, ale stejně tam jaksi chyběla naděje, to za co bojovat. Zajímavá je inspirace středověkem a legendami, ale nijak mě nelákalo tam kdekoliv žít.
A jak v závěru Samovi: "A tu se mu jazyk rozvázal a jeho hlas zvolal řečí, kterou neznal:
A Elbereth Gilthoniel
o menel palan-diriel,
le nallon sí di'nguruthos!
A tiro nin, Fanuilos!"
čímž si dodal, jak víme, kuráž a šel na tu mrchu, jenže nevíme, co ta slova znamenají. Tolkien to v knize nevysvětlil. Až po letech, v jakémsi sborníku písniček Středozemě, je přeložil do angličtiny.
V českém převodu by zněly asi takto:
Ó, Elbereth, kterás rozsvítila hvězdy
Hledíš z nebes do velikých dálek
K Tobě nyní volám, ve stínu smrti
Ó, Fanuilos, pohleď na mne!
Perfektní!!! Tolkien byl a zůstane spisovatelem mého dětství. Tolik tajných hodin s baterkou pod peřinou...:)
Mé první setkání s dílem J. R. R. Tolkiena a láska na první četbu. Následně jsem ocenil i skvělý první díl, který byl spíše poklidnějším úvodem do tohoto propracovaného příběhu, zatímco Dvě věže už proti němu přetékaly akcí. Jsou ale napsány tak skvělým způsobem, že jsou boje nevyhnutelnou součástí děje a ne prvoplánovým kalkulem, jímž se staly ve filmové podobě. Autor se nesnaží čtenáře ohromit silami soupeřících armád; tím hlavním je pro něj i nadále láska k bližnímu, láska k přírodě a potřeba přinést v případě nouze oběť nejvyšší, pokud nelze jinak.
Úžasné pokračování a můj oblíbený Gandalf : "Moudří hovoří jen o tom, co znají, Grimo, synu Gálmódův. Stal se z tebe nedovtipný červ. Mlč tedy a drž rozeklaný jazyk za zuby. Neprošel jsem ohněm a smrtí, abych si vyměňoval křivá slova se sluhou, dokud neudeří blesk.." Další díky tam nahoru bráško, žes mě naučil milovat toto úžasné Tolkienovo dílo...Ke knize při vydání z r. 2002 navíc nádherné ilustrace Alana Lee.
Dvě věže jsou o poznání akčnější, než první díl. Na bitvy se tu neklade tak velký důraz jako třeba ve filmu, ale vůbec to neubírá na ději. Je v tom všechno. Bitvy, přátelství, zlo, beznaděj i naděje.
Strhující pokračování světové klasiky, která se po zásluze stala doslova kultem ve svém žánru.
Výrazne akčnejšie, než predošlý diel.
Spoločenstvo sa rozpadlo, resp. preskupilo a čitateľ tu sleduje niekoľko dejových línií. Na scénu prichádzajú enti (popravde, scéna obrovského množstva entov odhodlane pochodujúcich na Isengard bol pre mňa jeden z najsilnejších momentov knihy). Sam sa zas a znova ukazuje ako hrdina schopný ísť až za hranice svojich schopností.
Len Tolkien je schopný opísať stromy na niekoľko strán a urobiť to spôsobom, ktorý človeka vtiahne.
Na světě je jen pár věcí, kvůli kterým jsem schopen pohádat se do "krve". Jednou z nich je, že Dvě věže jsou nejlepším dílem trilogie. To je vše, co k tomu chci říct.
Já se musím opakovat a znovu podotknout, jestli je vůbec vhodné toto dílo nějak komentovat.
Můžeme být jen neskonale vděční za člověka jakým byl J. R. R. Tolkien, protože co by byl náš svět bez toho jeho.
Dvě věže jsou o poznání akčnější, jde v nich do tuhého a je to znát na každé stránce. Každý kdo je senzitivní aspoň z části tak, jako Samvěd Křepelka, musí mít u čtení ukazatel emocí na maximu. Příjemné chvíle střídá naprostá beznaděj, krásné krajiny zase pusté a bezútěšné pustiny.
Miluju to! A mohla bych to číst zas a znovu a stejně bych tam pokaždé objevila něco nového.
Děkujeme pane profesore!
"Dvě věže," druhá kniha z epickej trilógie "Pán prsteňů," nás opäť ponára do fascinujúceho sveta Stredozeme, v ktorom sa stretáva dobro so zlom, priateľstvo s zradou a nádej s beznádejou. Tolkien s majstrovským zmyslom pre detail a naratívne umenie pokračuje v rozprávaní príbehu o boji proti temným silám Saurona a odhodlaní hrdinov, ktorí sa nevzdávajú ani v tých najtemnejších chvíľach.
Kniha je rozdelená do dvoch hlavných línií, ktoré sa vzájomne prelínajú. Na jednej strane sledujeme Aragorna, Legolasa a Gimliho pri ich úsilí zachrániť obidve skupiny hrdinov – Froda a Sama, ktorí sa snažia doraziť do Mordoru, a Pippina a Smíška, ktorých osud ich zaviedol do rúk Entov. Tolkien majstrovsky vykresľuje túto rôznorodosť postáv, pričom každá z nich nesie vlastný príbeh a osobné ťažkosti, ktoré neustále ovplyvňujú ich rozhodovania.
Jedným z najpôsobivejších aspektov "Dvě věže" je rozvoj postavy Gluma, ktorý sa stáva jednou z najkomplexnejších postáv celej série. Jeho vnútorný boj medzi dvoma osobnosťami – Glumom a Sméagolom – ilustruje tému rozporu a vnútornej slabosti. Tolkien tu zohľadňuje, ako moc prsteňa dokáže zmeniť dušu jedinca, a zároveň ukazuje, že každý má svoju vlastnú cestu a voľbu v boji so zlom.
Epické bitky, ktoré nás dojemne konfrontujú s otázkou o cene víťazstva, a nezabudnuteľné lokality, ako je Železný pas alebo Helmov žľab, podčiarkujú Tolkienovu schopnosť vytvoriť veľkoleposť vo svojich opisoch. Oživuje ich tak, že čitateľ takmer cíti chlad vetra a závraty vo výškach.
Pri čítaní "Dvě věže" nie je možné ignorovať hlboké filozofické podtóny, ktoré obopínajú celý príbeh. Štúdium priateľstva, obete, silu nádeje a odhodlania nás núti zamyslieť sa nad našimi vlastnými hodnotami a voľbami. Prostredníctvom osudov postáv si Tolkien kladie otázky, ktoré sú stále aktuálne – čo znamená byť hrdinom? Ako sa zapojiť do boja, aj keď sa zdá, že všetko je stratené?
Na záver, "Dvě věže" je literárnym dielom, ktoré zanechá hlboký dojem na srdci čitateľa. Je to dielo, ktoré spojilo fantastiku s hlbokými filozofickými otázkami, a nadčasové hodnoty, ktoré oslovia čitateľov všetkých generácií. Či už ste nováčik v Stredozemi alebo skúsený Tolkienovec, táto kniha ponúkne niečo nové pri každom čítaní.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobitiAutorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Kniha navazuje na první díl Pána prstenů. Společenstvo prstenu se rozdělilo. Aragorn, Legolas a Gimli se vydávají zachránit zajaté hobity Merryho a Pipina. Mezitím se spojí s Gandalfem Bílým, který se vrátil silnější. Společně bojují proti Sarumanovým armádám a účastní se velké bitvy u Helmova žlebu. Mezitím Frodo se Samem jsou na cestě do Mordoru. Jak dopadla bitva a co se stalo s Frodem a Samem, kteří nesou prsten?
Kniha se mi líbila, protože je plná napětí a dobrodružství, proto je to jedna z mála knih, na které jsem se vždy těšil a nemohl se dočkat, až budu číst dál.