Citlivý člověk

od:


KoupitKoupit eknihu

Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/339496/citlivy-clovek-w71-339496.jpg 3.4107
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Přidat komentář
BlackJeffy
22. listopadu

Bizár, který se od diskuzí pod články na iDnes liší snad jen tím, že je kostrbatě napsán schválně a má tedy nést nějakou myšlenku. Jak už psal někdo pode mnou - připomíná báseň: jaksi tušíte, co chce autor říct, ale vy nemůžete říct, že byste tomu úplně rozuměli.

Vesmich
04. listopadu

Velkolepý rozjezd ve stylu road movie, úplně jsem viděla filmové záběry. Životní styl, kterému odzvonilo, protože se změnila konkurence a prostředí přestává být tomuto stylu přátelsky nakloněné. Ve chvíli, kdy došlo k setkání s „bratom mojim rodnym“, došlo k změně stylu a směru a už na mě vykukovaly až Sorokinovské nápady. Jak mě ten začátek naladil, tak mě tahle fáze rozesmála. Přesun přes Ukrajinu a Sninu ve mně zase vyvolal vzpomínky na mou vlastní cestu touto oblastí a už se po D1 suneme ku Sázavě, kde dojde znovu ke změně. Táta a jeho klucí nasednou na velkolepý tobogán, ve stylu na útěku a už se řítí celkem neznámo kam. Čtení to bylo výborné!

Valeška
24. října

první setkání s Jáchymem Topolem, prvních 100 stran složitých, příběh ze dna společnosti, zajímavé si ji přečíst.

bosoMT
03. záříodpad!

divne /audio kniha ma ako bonus aj divnu "hudbu"/

nikikostadinova
13. srpna

Úplný opak plážového čtení. Tato kniha vyžaduje pozornost a vnímavost. Velmi těžce se čte. Ale základem děje jsem se prokousala nakonec celkem dobře. Myšlenky cením, jsou fajn k zamyšlení. Příběh zajímavý, postavy charakteristické. Ale kostrbatost jazyka mi velmi vadila.

jaghut
08. srpna

Jsem naprosto spokojen. To co jsem čekal, jsem dostal a určitě ještě notný přídavek navíc. Škoda, že se z knihy stalo politikum, nepamatuji se, kdy naposledy kniha českého autora vzbudila takový poprask. Pamflety, stanoviska, různé spekulace o tom, "kdo za tím stojí", "komu to prospívá" a komu naopak škodí. Já v tom politiku nevidím, pro mne je to kniha na pomezí fikce a reality, lehce proplouvající mezi fakty a domněnkami, tu lehká nadsázka, jinde těžká legrace. V některých momentech jsem si trochu připadal jak v Brautiganově Melounovém cukru. Sem tam trochu přehnané parodování, ale jinak se vše sune k závěru. Čekal bych ho trochu spektakulárnější, nakonec ale kniha končí skoro pokorně.

čef
04. srpna

Ajajaj! Čte se to jako báseň - tak nějak víte o čem to je, ale stejně tomu nerozumíte. Plné emocí, mouder, sprostých slov a dlouhého bezobsažného pindání avšak bez příběhu s hlavou a patou. Emocí na straně čtenáře je taky hodně - u mne to byl především úžas, možná vztek a nejvíc rozčarování. Chápu - psáno pro někoho jiného nebo jiné. Dobře se o tom třeba mudruje při kafíčku a rozpité dvojce - "zemitá groteska, existenciální pouť, lidská jiskra" nebo jak to všem těm xenofobům a rusofilům autor zase nandal. S Topolem jsem skončil sotva jsem začal.

Iv8
30. července

Moje první kniha od Topola a nějak mi to bohužel nesedlo...

douchová
30. června

Za mě skvělé, po Trnové dívce a Chladné zemi asi nejčitelnější Topolovo dílo. Fakt se mi to líbilo, začetla jsem se a jela jak na tobogánu, nešlo skončit. Skvělý jazyk, smršť. Je pravda, že forma asi převyšuje obsah, ale to u grotesek prostě bývá. Není to pro každého, ale to asi není nic, že?

Nevdechujte
16. června

Čtení byl nezapomenutelný zážitek. Jako bych se prodíral nějakými mokřady, ale přitom jsem byl jen v současném Česku a Evropě. Hranice postapokalyptický/normální svět je tu fakt tenká a to mě baví. Stejně jako práce se slovy, které tvoří právě ten močál, chvíli líp a chvíli hůř průchozí. Rozhodně se ale nedivím, že knížku někdo brzo odloží. Do bažiny taky moc lidí dobrovolně nejde.

Radek99
14. června

Po formální stránce skvost, ten Jáchymův jazyk je čirá nádhera, po obsahové to ovšem kulhá na obě nohy...asi nejsem dostatečně citlivý člověk, abych ocenil ten místy až surreálný příběh. A to mám přitom Topolův styl rád a třeba jeho román Kloktat dehet považuji za jednu z nejlepších knih, co tu po revoluci vznikla. Tentokrát jsem se ovšem s Tátou minul...znovu ten Jáchymův magický realismus s geopolitickým pozadím, ovšem tentokráte bez jakékoliv kontemplace...hranice mezi skvělou knihou a literárním úletem je opravdu strašně tenká...

momo01
31. května

Knihu jsem dostala s věnováním: Tohle je kniha pro fakt velký holky. Nevím, jestli nejsem velká ještě dost, nebo už naopak moc. A nebo málo (neboli vůbec) hulím. Tahle kniha je totiž úlet. Nejsem schopná nikomu souvisle vypovědět o čem vlastně je. Vím jen, že jsem si užila drobné momenty příběhu a bavilo mě, jak si autor hraje s jazykem a utahuje si z politiky a aktuálních témat. Rozhodně originální kniha a dovedu si představit, že při skupinovém čtení by to mohl být nezapomenutelný zážitek.

Alma-Nacida
24. května

Pane jo, z toho by jeden skočil pod vlak... Oceňuji jazyk, za to ty dvě hvězdy, ale jinak docela autora lituji, když má tohle v hlavě. A hlavně, nějak ztrácím smysl toho všeho. Nezdráhám se říct, že mi to připadá jako exhibice, hlavně aby všechno bylo podivné a ještě poněkud úchylné. Přiznávám se, že mě dočtení stálo dost sil, pořád jsem doufala, že teď to přijde, ten vhled, proč. Nepřišlo vůbec nic, krom znechucení.

Lukasen
12. dubna

Politický cestopis, který koketuje s magickým realismem typu Mistr a Markétka, jen se převažující většinou odehrává v Čechách. Obyčejnou hospodskou mluvu střídají fantaskní popisný obrazy a básnický obraty stejně pravidelně jako obyčejné putování střídá neuvěřitelný bizár - který by se klidně mohl stát skutečností (postava Gérarda Depardieua). Pro mne skvělá kniha, jen vzhledem k náročnosti bych ji jako první ke čtení od Jáchyma spíše nedoporučil, aby neodradila.

purie
10. dubna

Už dlouho jsem nic od Jáchyma Topola nečetl a tak jsem začínal trochu s rozpaky. Topolův styl mě ale oslovil, působí na mě tak nějak potměšile, poťouchle spiklenecky - ze čtenáře, pokud na hru přistoupí, pak dělá trochu takové spiklence. Vtipné groteskní vyprávění, prošpikované i komentáři k současnosti, s originální atmosférou, ještě o něco umocněnou pro ty, kteří znají Posázaví.

PWM
09. dubna

Forma překonává obsah. Skoro bych řekl, že kniha byla napsána jen jako hold flexibilitě Češtiny. Vše ostatní mi připadá jako prvoplánové vršení bizarností s bezstarostnou vírou, že vždy platí Werichovo „To je blbý, to se bude líbit.“

Zajímavý jazyk nedokáže vyvážit chaoticky vršené obrazy, nesouvislý děj a zcela surrealistické scény, které jakoby se promítaly v pološílené mysli taťky ve střídavých fázích opojení a těžkého deliria. Realita a sen se nedají odlišit, zůstávají jen postavy jakoby vypadlé z defilé cirkusáků.

Vím, že bych knihu měl přečíst znovu, abych alespoň částečně pochopil, o čem vlastně je, ale nedokážu se k tomu přinutit…

Celkově shrnuto: "Haluz"

hynzek
15. března

Posázaví je drsný kraj...

flipflop
14. března

Politicky korektní román napsaný alternativně nepřehledným stylem. Srdéčko nejednoho rusofóba aby zaplesalo.

EvaEma
04. března

Jedinečná kniha. Na začátku jsem se musela srovnat s drsným příběhem, ale jazyk pana spisovatele mě neustále přesvědčoval, že stojí za to vydržet. To byla čeština! Užívala jsem si každou větu, každé slovo! Uprostřed knihy jsem najednou zjistila, že jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. A byla místa, kde jsem se zasmála. Ta kniha poskytuje všechno - jedinečný jazyk, napětí, detektivní prvky, trochu reálií, politiky, humoru...a kdo chce, i romantiku si tam najde :-) No a po dočtení jasný dojem - chci si ji přečíst znovu!

tomasblazek
21. února

Já mám tak rád Jáchyma Topola!! Ale ani tuhle jeho knihu jsem nedočetl. Co to doprkýnka je? Já vím - styl... Ale je nutno psát tak, aby se ani dva lidé souběžně knihu čtoucí neshodli ani zhruba na tom, o čem to tak asi přibližně je? Zaumnost, grafomanie v kombinaci s autorovou zjitřenou citlivostí. Strašná kombinace. Za tu citlivost dávám aspoň dvě hvězdy. Jinak říkám: NE, NE, NE. - A já mám toho Topola (alej všech Topolů) tak rád.

Kamys
18. února

Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
"Von pan prezident připlul loďkou k Palírně, kormidloval krz víry, fakt, nesl se po vodě... (...) sošnej a pevnej v člunku nad hlubinou, líbaly jsme ho i pohledem, všechny my ženský shromážděný po vobou březích. Oděn byl jen v záchrannym kruhu, to jako hlava státu mít musí, a v plavkách. (...) A to se náš Zeman vrátil z Ruska a Číny. To je, pane, někdo. Co věděl mistr Hus o Číňanech? Hovno, s vodpuštěním. Náš pan prezident je mocnější, řeknu vám. A za panem prezidentem tichounce plyne Sázava a mně snad celá vláha tý řeky naší vstoupila do očí. A nejen do očí, však on je sošnej, mužnej, ten prezident náš."

Msourkova
12. února

Po Hartlovi jsem si spravila chuť. Ten jazyk! Zezačátku mi to volné psaní dělalo trošku problémy, ale člověk si brzy zvykne. Možná je to odvážné přirovnání, ale trochu jsem si při čtení zavzpomínala na Hrabalovy knížky. Jinak za mě určitě ano, malá sonda ze dna naší společnosti myslím nikomu neuškodí, jak už tady bylo zmiňováno, autorovy zajímavé postřehy rozhodně stojí za ocenění, jen jsem teda očekávala víc od konce knížky (nějaké důvtipnější rozmotání?).

Lora.Greenova
23. ledna

Tohle mi prostě vůbec nesedlo. Nemám ráda ten hulvátský styl psaní, postavy ze dna společnosti. Je to asi jako bych ša dobrovolně čichat smrad kanálů. Že jsou někteří Češi buranští hulváti vím i bez toho, bohužel. Tak na co to ještě číst v umělecké literatuře? Neměla jsem sílu víc jak na dvě kapitoly.
Dvě hvězdy za zajímavé postřehy.

666
29.11.2017

asi bych tuto knihu založila do kategorie nedočtených knih

Palivo
20.11.2017

Kriste pane.

Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě.

S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me.

Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou."

Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši.

2/10

frantisek8863
28.10.2017

Vyprávění o odysee váguse Táty a jeho rodiny mě moc nezaujalo, nenadchlo, ale ani neurazilo, místy vtipné. U knihy jsem zůstal do konce jen díky čtené verzi Petra Čtvrtníčka na Radiotéce.

Petra Ha
28.10.2017

Český rozhlas připravil román Citlivý člověk na pokračování načtenou Petrem Čtvrtníčkem. V rozhlasovém archivu bude četba bohužel už jen do zítřka https://vltava.rozhlas.cz/jachym-topol-citlivy-clovek-5988703 Pokud bude toto zpracování vydáno jako audiokniha, vřele doporučuji.

vlcka
23.10.2017

„Na hlavě histrióna hipí hučka...“ přečtete si v popisu jedné z hlavních postav – Táty – hned na první stránce a jste lapeni. Román promlouvající jazykem poezie, vybroušené obraty, novotvary a neuvěřitelně funkční propojení něhy a brutality. Tak trochu drama, tak trochu fraška, která si ze všeho - od existenciálních krizí jednotlivých postav po politiku - utahuje. Lehké opravdové dialogy, u kterých se smějete a které končí vraždami, sebevraždami nebo alespoň pokusy o ně. Tolik naprosto nesympatických, zoufale neschopných postav, ožralů, rváčů, prostitutek, vrahů, šílenců... kterými ale nedokážete opovrhovat.
A kdybyste měli šanci poslechnout si autorské čtení, neváhejte. Byl to naprosto skvělý zážitek, který by knize mohl přidat další hvězdu. Nebo dvě... :)

Mišima
18.10.2017

Nejsem zrovna fanouškem knih Jáchyma Topola, a tato jeho kniha mne z toho, co už jsem od něj četl zaujala nejméně. A příběh se Zemanem a hajzlbábou z pražského hlavního nádraží působí trapně povrchně.

Walsroy
22.09.2017

Čte se to obtížně ale je to skvělé.Obzvlaště těm ,kteří vedou bezvýznamný život jako třebas i já je tato kniha určená aby si na tom kontrastu uvědomili jak jsou bezvýznamní v tom ,že do ničeho nejdou.Nemají životní příběh,jen nějakou rodinnou dosti nudnou ságu,pokud si ovšem dokázali nějakou rodinu založit,popřípadě i udržet.Že je to tak zextremizované vás nutí čtení přerušovat a užít si zase na chvíli jistotu šedé normálnosti než se opět zavrtáte do vychýlených postav a prostředí aby jste se něco dozvěděli o chodu věcí na tomto světě.Někoho ze šedé občanské zóny to může popuzovat,že takoví lidi a prostředí prostě nemůžou existovat ale ona ta pravda málokdy chodí v brokátu.A my s pavími péry za kloboukem jenom zíráme.