Citlivý člověk

7 19. března

Ano, literatura v pravém slova smyslu - přitom bych při vší opulentnosti a množství epizod nedokázala převyprávět základní příběh. Takže díky, tonysojka, ztotožňuji se. (Audioknihu ale poslouchat nebudu.)

1 03. března

Toto je l-i-t-e-r-a-t-u-r-a! Má to ducha, má to jazykový balanc, má to freskovitě dějový šmrnc, toto je Topol.

10 12.12.2022

Po děsivé a zneklidňující Chladné zemi a několika pokusům přečíst Sestru do konce, jsem se Topolovi vyhýbal,je to pro mne namáhavé a náročné čtení.
Citlivého člověka jsem poslouchal jako audio knihu a snad díky možnému zkrácení a skvělému Petrovi Čtvrtníčkovi jsem doposlouchal do konce.
Za mě je to tedy nesmírně dobrodružný příběh ze současnosti, zároveň trochu bizarní a hodně reálný, sympaticky nekorektní a vzhledem k tomu že byl napsán v r.2017 , tak se mi zdá v souvislosti se současnými událostmi v Rusku a na Ukrajině mírně prorocký.
Místy brutální a místy něžný,a umění vyvážit tyto dva extrémy tak,aby nevznikl brak nebo červená knihovna mě fascinuje.
Zkrátka jsem si poslech užil,ale zkusit číst znovu Sestru stále nemám odvahu...

19 27.11.2022

[audiokniha]
Je mi ctí a národním svátkem, poznávat páně Topolův fantazijně tvůrčí svět, spodní i svrchní proudy jeho myšlenek jež kolotají, hrnou se, derou, vrství, prolínají se jak améba aneb měňavka nebo mycelium hub.

Nebojí se syrovosti ani vulgarity, ale plní to svůj účel a zde, proloženo tričíčky a miminčecími záležitostmi, je všechno vlastně křehký. Kořeněný tu jemným, tu hrubozrnným humorem, co je víc než sdělný.

A co na tom, že úplně nerozumím a ztuha skládám vitráž rozsypaných sklíček do mozaiky uchopitelného děje?
V závěrečných kapitolách jsem nejvíc četla, kterak historie z disentu, kterou autor ze sebe nevymaže je přetavena do současnosti, kdy často roupama nevíme co by. Ovšem lidé na okraji jsou věční za všech režimů.
KapitánSmrt, Vandina nebo hanzmb to vystihli skvěle a mnozí další!
Mistr Petr Čtvrtníček má na svém kontě taky jednu zářivou ⭐ protože jeho hlasové a herecky lidské předpoklady si poradí i s nejjemnější Topolovic finesou.
Díky pánové.

"Víš, co mě na umírání štve nejvíc? Voživovací stroje! V mym hospicu U Dobrýho Baštýře nebudou žádný stroje, aby za tebe dejchali, káleli, mluvili, ty vole, to ti přísahám. Bude to expres hospic. Cože? Umřít se má jak to de."
5/4

2 01.11.2022

Jáchym Topol je odedávna kouzelníkem jazyka, ale kromě opulence vět jsem moc nedokázal pochopit, proč tuhle knížku napsal. Příběh rozplizlého komedianta, jeho ženy a dvou dětí, kteří přes cestu Evropou, kde zuří nenávist k migrantům, přes Rusko plné násilí až do Česka, kde se dějí nesmyslné historky, postupně prožívají rozpad osobností související snad s čímsi jako je rozpad civilizace, moc čtenářského zážitku nenabídne. Možná jde o antiutopii, ale ta je na mě asi moc přeplácaná a postrádá sílu vize, která by nějak hrozila uskutečněním. Jde o zhmotněné strachy, získané zabsurdněním stávajících událostí, ale celek působí jako zmatený šrumec, který posléze přestane vyvolávat jakékoliv emoce, protože guláš je příliš horký a přeplněný příliš mnohým kořením.

9 07.07.2022

Hodnotím jako moje dvacetileté já. Protože při čtení jsem zas byla já v prváku na vejšce, poslouchala underground, chodila na divný koncerty, tahala se s intelektuály, kterým jsem ale inteligenčně nestačila a kouřila balený cigára. Tehdy jsem to žila. Hledala jsem se a hledala jsem směr, jakým budu svět vnímat. Proto jsem i Topolovo jazyku rozuměla. Neztrácela jsem se v něm, naopak jsem se v něm rochnila a zabředávala v tom zběsilým marastu slov. Chlastu a lehkejch drog nevyjímaje.
Teď už ne. Abych to dočetla a ocenila, musela jsem se opravdu přepnout. Vyjít ze svý komfortní zóny člověka, co se našel, a nemusí dál usilovat o jakýsi nedosažitelný popis dnešní reality a jejího uchopení. Tehdy to prostě bylo jiný. A jsem ráda, že jsem v tom neuvízla. Občasný exkurs do minulosti pouze prostřednictvím čtení ale není nic proti ničemu. Vedlejší účinek může být maximálně to, že se člověku vybaví, jakej magor tenkrát byl.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že jo.

Zdá se, že platí, že čím větší depka, tím větší umění. Autor vládne slovem, všechna čest, ale příběh je přitažený za vlasy. Odložila jsem nedočtené.