Vyprávění v ich formě hned vtáhne do děje a máte pocit větší autenticity a prožitku.
Kniha kapesního formátu poskytuje dobrodružné cestování v prostoru a čase.
Uvnitř knihy se nachází hezké kresby.
"Existuje ještě jedno místo, kam můžeme plout..."
První byl... zvuk?
Tam dole něco nehraje.
Bílá tma?
Co to je?
Příroda se bouří, svět se bouří?
Obrovský pohybující se kruh?
Tlak v šelfu?
Vše začíná být nějak zvláštní, divné.
Knihy jsou dobře tištěny, písmo a jeho rozložitost skvěle zvoleny, proto text rychle ubíhá, též díky krátkým kapitolám.
Velmi čtivé!
De facto od akce s ponorkou se dějové napětí začínalo zvyšovat.
Co kapitola, to akce na akci a zvýšené soustředění.
Nemohla jsem se odtrhnout.
Kongo - Zair.
Černá Afrika.
Knihu jsem již četla a nevím, jakou náhodou se mi podruhé dostala do rukou.
Báječná myšlenka mluvících primátů nezůstala jen u knižní podoby.
Knihu řadím do sci-fi thrilleru, techno-thrilleru a zoo-thrilleru, vše s dobrodružným podžánrem, přičemž všechny jmenované žánry a podžánr mohou nést podobu hororu.
Kniha patří mezi klasiky, proto nemá smysl ji slovně doporučovat a rovnou ji úkonem doporučit. Ostatně, čtená je dost.
*e
Signatura, značka, která vám něco přibližuje.
Fanatický kult ničení.
Chattam ve své tvorbě rozpoutává fyzické násilí; pro jeho tvorbu je tělo pouhý nástroj, pokud chce a pouhá schránka, což je dané, agresivně vynutitelné.
Chattam ukazuje temný thriller zase z jiné stránky.
Doporučuji.
Tolik nadějí.
Pomoc a oběť.
Oběť. A pak pomoc.
Útěk před nespravedlností.
Cesta za svobodou.
Za vykoupením.
Román je provázán nelehkými lidskými osudy, ponurou atmosférou.
Jedná se o temný autentický román o vyrovnávání se s osudem, výpravný dobrodružný román plný odvahy, odhodlání, ochoty věřit, očekávání, vytrvalosti, někdy neústupnosti, zradě a zklamání.
Co země a lidé, to jiná přijetí.
Je to deprimující a uzavřený román, který zkoumá hluboký nesouhlas, křivdy, existenciální tíseň až absurdity světa.
Zfilmovaný knižní román Motýlek jako krásnou, jakkoli bolestivou, ukázku literatury faktu doporučuji k četbě.
Námět přízračného fotoaparátu je dobrý a hlavně co umí! Tolik funkcí!
Kolik fotografií přízračným fotoaparátem pořídíte, tolik...
Povídka nebyla špatná, i když tam mohlo být více hororových projevů.
Platba za mrtvé je jednohubka, ve které mohlo být něco více, co charakterizuje horor. Platba za mrtvé je ťuknutím o horor, které pouze zdánlivě vykazuje hororové schéma. Nebála jsem se. Strach jsem opravdu nepociťovala.
Povídka Ptáci smrti rovněž přináší dobrý nápad. Ne, tady přímo skvělý. Je to nenucené, jako kdyby to patřilo k životu. Absolutně top povídka. Kdyby to byl román se všemi faktory strachu, mohla by to být hodně vysoko ocenitelná kniha. Nicméně potenciál byl dobře využit a může se rozvinout v delší hororový román.
Je opuštěný dům Boxwood Lane opravdu opuštěný?
Pěkné krátké počtení. Ale opět - kdyby byla povídka delší jako román, bylo by to hororově hlubší i odvážnější, hororovými prvky prokvetlejší.
Povídka Běh k majáku vůbec nebyla špatná. Je to moje druhá top. Povídka budí zdání, že by měla být delší a napsána spíše jako román. Jde o další povídku, která by jako hororový román zcela jistě obstála.
Povídka Ostatky je láskou až za hrob. Zároveň znamená široký prostor pro další její zpracování.
Některé povídky více propracovat, prodloužit a po pár letech dát k filmovému zpracování. To platí i o povídce Nezkrocené věci, která je mojí třetí top.
Povídka Katedrála mi připomíná kostel sv. Jiří v Lukové u Manětína na Plzeňsku s 32 sádrovými (v povídce kamennými) sochami zahalených věřících a dala bych jí rovněž pomyslné první místo.
Když vám někdo napíše "Nedívej se na to", je to přesně pozvánka, abyste se podívali. To pisatel chce. Zachováte se jako všichni? Krabice s kazetami.
Darcy Coates ví, jak na to. V povídkách i románech, navazujících v sériích i samostatných. Musím říct, že jsem lákavější (ano, lákavější!) povídkovou knihu nečetla.
Myslím, že zaujme a některé povídky, de facto jejich většina by si zasloužila román a filmovou adaptaci. Ostatně i kdyby šlo o béčkové horory, stejně by to byl velký počin (béčkové horory miluju!).
Autorka má skvělou představivost, zaujatost a umí si hrát s faktorem strachu. Jednoduše ví, jak čtenáře navnadit.
Povídkovou knihu Přízračný fotoaparát rozhodně doporučuji k přečtení.
Měna, kryptoměna, bitcoiny.
Akční thriller z politického prostředí mě vcelku nadchl. Neustálé akce, útoky, přestřelky, tísnivé očekávání.
Vysoké hry.
Kdo z koho.
Knihu rozhodně doporučuji.
Příběhy nejsou náročné, ale mají svoje kouzlo. K němu hlavní interpreti dochází; hledají něco, co jim chybí. Někdy o tom nevědí, přesto nejsou naplněni, a to zřejmé hledají. Někdy k naplnění přijdou náhodně a někdy...
Bez knih by nebylo poznání.
Je to cesta, kterou se neustále vracíš a stále jedním směrem.
Ke knihám.
Co je větší obohacení?
To, co tě obohatí.
To, z čeho se učíš a bereš si ponaučení.
To ty miluješ.
Tohle jediné není ztrátové.
Příběhy nejsou k četbě složité, ale něco vám ukáží.
Ukáží vám otevřenost, jednoduchý život lidí, kteří jdou za štěstím.
Knihu doporučuji.
Sotva postřehnutelný pohyb.
Je to všechno, jen ne to, co jsem čekala.
Autor od začátku jede s faktorem strachu naplno, nebojí se počátečního vyššího levelu.
To se mi líbí, žádný pomalejší rozjezd.
Autor měl se sepisem dobrý nápad, námět "ďábelských" zrcadel bylo tématem více autorů, ale tohle je jiné.
Tohle je creepy. Navíc kniha má 400 stran, čili žádná rychlovka.
Pokud horor, mám ráda ten bojácný, ten, který vás osloví, ten, který vám něco řekne a tím vaším strachem se na vás upne a masíruje vás.
Vy pracujete sami se sebou a je na vás a knize, kolik představivosti vám dovolí. A to je to nejkrásnější. Kniha na 400 stránkách dovolí hodně.
Zrcadla jsou subjektivním viděním skutečnosti.
K tomu se ale musí dojít.
Vše se snažíte rozumově odůvodnit. Je to utkvělé jako váš vlastní stín.
Cítíte se zúčastněně.
Je to akční thriller z politického prostředí s prvky hororu.
Velmi napínavé! Své místo má i symbologie.
Blog/Výňatek Kamela Násira má v knize své místo.
Máte v rukách dějiny.
Co byste změnili?
Znovuobjevování dějin?
Znovuobjevování vaší historie?
Je to velmi dynamické čtení!
Užijte si ho!
A já knihu samozřejmě doporučuji!
Chillighamský hrad.
Jaká je úroveň paranormální aktivity?
Popis temnoty a okruhu strachu spolu se Sarah je to, čím autor vyniká.
Jde o hluboký zápas zdravého rozumu, vnímání a utkvělého soustředění s temnými silami.
Jde o dílo bohaté na hloubku duše a jejího rozjímání s temnotou.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře.
Kde je Ianua Diaboli?
Je to jiné, než předešlé autorovy knihy o domech (domu Perronových).
Autor si pro román vybral sakrální stavby v Kutné Hoře, přičemž pojítkem je jediná kniha.
Třeba se dočkáme toho, že autor v České republice ještě zůstane a pro svůj příští román si vybere malé město či obec s jedním kostelíkem nebo kaplí, které má ďábelskou historii a je spojeno s toutéž nebo jinou ďábelskou knihou.
Dílo je slabší, než předchozí autorova díla, ale stále ho doporučím, už kvůli Kutné Hoře a tedy nepražskému městu. Kniha mohla být více podmalována historií města a historií knihy, čili mohla být ďábelštější. Autor se do problematiky mohl více ponořit. Třeba jeho díla budou zajímavější, ale od autora se jen tak nepustím jen proto, že jeho dílo z několika, které se mi líbily, je slabší.
Opravdu nám knihy přináší potěšení?
Na povídce Zuby nehty je něco jiného. Ona vás donutí přemýšlet, jestli je to skutečné. Ono je to totiž napsáno tak, jako by to skutečné bylo, jakkoliv je to absolutně vyloučeno, přímo absurdní.
Je to nenuceně napsané jako kdyby ruka autora svištěla po papíře sama, necítíte žádnou kostrbatost, naléhavost oprav, něco, co by bránilo plynulému toku myšlenek a vy byste se v četbě zadrhávali.
Máte raději knihu nebo film?
Miluji adaptaci knihy pro film!
Pst! Pssst! Ať to nikdo neslyší!
První povídka je neuvěřitelně krásná. Prokletý příběh. Neuvěřitelná myšlenka.
A další tři povídky knihami pokračují. Nemohla jsem se jich nabažit.
Nevím, jestli se ta kniha zakousla do mě nebo já do ní, ale byla výborná (!).
Je to (zatím) jediná povídková kniha, kterou bych vyhodnotila třeba 10 hvězdičkami a od autora je mojí první knihou.
Možná zkusím jeho dvě předchozí, ale tahle je unikát.
V dalších povídkách se mi mimo jiné líbí dozvuky postav, které byly jako hlavní postavy vykresleny v první povídce. Nezapomnělo se na ně, i když se s nimi dále nepracuje. To dělá z povídek jeden propletenec. Čili nejen stejnojmenný námět, ale i postavy, které jsou propleteny všude, byť za hlavní postavy v dalších povídkách jsou uváděny jiné.
Každou povídku v této knize bych adaptovala jako předlohu do filmu.
Á, pardon! Zuby nehty bych je adaptovala.
Hlavně ticho! I šepot o adaptaci někoho nemusí nechat spát nebo zemřít...
Stránka šustila za stránkou, tak moc čtivá kniha byla, a já ji doporučuji k přečtení.
Moc ji doporučuji.
Bunda.
Prsten.
Namísto hororu tentokrát detektivka.
A opět od autorky čtivá kniha, o to více zvláštnější, že se jedná o detektivku s upíry.
Kniha, byť čtivá, byla pro mě málo uchopitelná, vzhledem k tomu, že jsem nikdy nevěřila na upíry. Ostatně upírská problematika zde byla pojata spíše vágně jako neukončený proces, který měl být ukončen.
Nicméně za nevšední pojetí upírské problematiky a její skloubení se žánrem krimi hodnotím knihu vysoko. Stále to ale není Závěj, která se mi od autorky zatím líbila nejvíc.
Rozečteného Kříďáka jsem už musela dočíst.
Myslím, že C. J. Tudor má lepší díla, jako například Upálené, nebo Závěj. Ačkoliv Kříďák má být její prvotina, není nejhorší, nijak mě však nezaujal a u mě to není dílo num. One. Řadím ho čtyřmi hvězdičkami do lehce nadprůměrných thrillerů, a to jen kvůli čtivosti, protože text tak, aby zaujal, autorka psát umí.
Spisovatel temných románů nezklamal.
Jeho romány řadím spíše mezi noir a hororovou literaturu. Jsou laděny mezižánrově, nejsou "třeskutě" hororové, ale spíše hororově zádumčivé, mající hloubku, jistý ekvivalent síly.
Jeho horory nejsou traumatizující a nebalancují na hraně etiky.
Vždy mě dostávají svojí silnou stabilitou a jakousi temnou jistotou oslovující čtenáře.
J. D. Barker píše díla, která by se mohla stát námětem pro filmové zpracování.
V knize se mi líbí užití několik dějových linek.
Tomu se říká žít knihou - nejen z pozice J. D. Barkera, ale též z pozice autora v knize.
Za netradiční beletristické zpracování čarodějnictví hodnotím knihu velmi vysoko.
Kruh, v něm pěticípá hvězda a uprostřed něj kosti.
Někdo ho ze starého domu pozoruje.
Duše, co odpočívají, nespí klidně.
Začátek knihy byl slibný, směrem doprostřed to bylo takové jednolité, bez nápadu, očekávatelné. Doposud malé záchvěvy hororu.
Teprve poté se to rozjelo.
Po slibném začátku, se to mělo rozjet hned. Nečekat. Práce kolem domu nebyly zajímavé a já stříhala metr, kdy už to konečně skončí a nastane pověstná derniéra, respektive co bude před ní.
Knihu přesto doporučím už kvůli tomu, že jde o horor a je třeba si sbírku čtených hororů rozšířit.
Kniha je mixem několika žánrů, nevím, jestli jí to škodí nebo naopak. Z mé pozice ano, protože jako příznivec hororu bych očekávala pouze hororové scény, kterých bych se nemohla nabažit.
Na druhou stranu pavučina utkaná a propletená z různých žánrů není špatná a kdekomu může být tento mix příjemný.
Pro mě není neoblíbený, jen nevšední, a to možná autor chtěl. Jen si nejsem jista, zda tento mix dělá knihu nezapomenutelnou. A to si dovolím pochybovat.
Třeba příští autorova kniha bude jednožánrová a z tohoto žánru podžánrová, a proto lépe zařaditelná a pro mě více perspektivní. Ostatně i kniha psaná ve stejném žánru může něčím vybočovat.
Za zajímavost a nevšední uchopení "hororu?" dávám 4 a půl hvězdy.
Moc zajímavé a není to první kniha na stejné téma. Ale s každou podobnou knihou si říkám, jak to dopadne.
Proč zrovna ty? Proč je zrovna scénář takový, jaký je?
Kdo je matka? Zpočátku je to jasné, potom se to mlží...
Vyvážené akce, rovnoměrně dávkovaná kadence a s ní napětí a hlavně impulz podněcující čtenářovu zvědavost.
Kdo to je?
Krátké kapitoly a dobře psaný autorský text podněcují čtivost.
U thrillerů a psychothrillerů jsem zvyklá, že závěr knihy je vždy vygradován a děj se nakonec otočí o 180 stupňů, ale tady je nasazení stejné po celou dobu. Jen si to upevňujete.
Divné chování lidí kolem nich.
Město dohledatelné pouze na některých mapách, ale působící na lidské vědomí; město mezi dvěma světy.
Děsivá přítomnost.
Něco od základu špatného.
Je to ponurý příběh s obsahem hned několika hororových prvků.
Zvláště jsem ocenila břichomluveckou loutku.
Hororové prvky mají svůj řád, jakoby se děly, a popořádku. Jakoby probíhaly a mělo to tak být.
Kniha je mix hororových podžánrů. I Lovecrafta tam čtěte.
Tuto knihu z oblasti YA literatury, žánru horor, doporučuji.
Kniha se mi hrozně dobře četla z hlediska písařského umu, tzn. schopnosti budovat atmosféru, autenticity, stylu. Líbil se mi tón textu.
Měla jsem na ni, bohužel, nesouvislý čas, četla jsem ji tedy po chvilkách.
Líbilo se mi rozdělení jejích kapitol na části třemi hvězdičkami.
Ale! Co bych vytkla, je, že chyběla dělící čára mezi minulostí a příběh byl tak splácán dohromady. Hodně se to prolínalo a já se těšila spíše na přítomnost.
Někdo lže.
To je náhoda! Všechny tři skupiny pěkně provázané.
Varianta Cholé.
Říkala jsem si, zda není infekce v příběhu nadbytečná. Pořád mi nedocházelo, jakou roli v tom všem hrají hvízdalové.
Lanovka, Středisko, autobus.
Co je spojuje?
Myslela jsem si, že za tím vším stojí jistá osoba...
Četbou jsem si ji chtěla potvrdit nebo vyvrátit. Jisté náznaky však spočívaly na jiné osobě, pak zase na jiné a na jiné...
Vše poukazovalo na další odlišnou osobu.
Každý něco tají.
Ne, tohle jsem fakt musela dočíst.
Ale... Bingo! Kniha se mi moc líbila!
Od autorky jsem četla Jámu a Upálené (Kříďáka ne) a byla jsem spokojená. Knihu Závěj s radostí řadím k nim a doporučuji ji.
