Po stezkách

Po stezkách https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525924/bmid_po-stezkach-654bdf2b91263.jpg 4 16 6

Příběh lásky a vytrvalosti plný soucitu, humoru a blízkosti k přírodě. Raynor Winnová ví, že zdravotní stav jejího manžela Motha je den ode dne horší. Naději vkládá do léku, který už jednou fungoval. V minulosti je v jejich nejtěžší hodině zachránilo splynutí s přírodou. Nyní doufají, že dokáže znovu čarovat. Připojte se k Raynor a Mothovi na jejich pozoruhodné 1 000 mil dlouhé procházce po stezce Cape Wrath – přes nejodlehlejší skotské hory a jezera až ke známým trasám jihozápadní pobřežní stezky od Northumberlandu k yorkshirským vřesovištím, od Walesu k jihozápadu. Raynor a Moth každým krokem mapují krajinu ostrovního národa, který stojí před nejistou cestou. Je to pouť, která začíná strachem, ale může skončit nadějí. Po dokončení Jihozápadní pobřežní cesty se Raynor Winnová nadále pravidelně věnuje dálkovým pochodům, píše o přírodě, bezdomovectví a táboření pod širým nebem. Žije v Cornwallu se svým manželem Mothem. Její první kniha Pobřežní cesta, oslava života prodchnutá magickou atmosférou, se stala mezinárodním bestsellerem, umístila se na žebříčku nejprodávanějších knih Sunday Times, získala cenu Christophera Blanda udělovanou Královskou literární společností, byla nominována na Wainwrightovu cenu a cenu Costa Book Award. Po druhém románu Bouřlivé ticho, nadějí prozářeném příběhu o návratu domů, následuje její třetí kniha, která příběh uzavírá.... celý text

Žánr:
Romány , Biografie a memoáry , Cestopisy a místopisy

Vydáno: , Kazda
Originální název:

Landlines , 2022


více info...

Přidat komentář

Lucienka220
23.03.2024 5 z 5

Po třetí jsem se vydala na cestu s Raynor a Mothem.
Raynor a Moth bydlí na farmě v Cornwallu. Mothovo zdraví se kvůli neurodegenerativní chorobě pomalu zhoršuje. A tak se s Raynor rozhodnou vydat na cestu, pěší túru do Skotska, jít naději naproti.
Putují ze severozápadního Skotska, z Sheigra až domů do Cornwallu. Cesta je neplánovaná, urazí kus a navážou další cestou, 1 500 kilometrů jdou čtyři měsíce.
Potkávají se s různými lidmi, Raynor poutavě popisuje přírodu, proměny denní doby i počasí.
Kráčí cestami, kterými před nimi putovali jiní lidé.
Zaujala mne myšlenka jinych světů, světů, do kterých se nám nikdy nepodaří proniknout, světů ptáků ve vzduchu a ryb ve vodě, které existují vedle toho našeho. " Všude kolem nás existují jiné dimenze, ne jako paralelní světy, ale jako jiné způsoby prožívání toho našeho. Tihle ptáci cítí vzduch tak, jak ho já nikdy cítit nebudu. Já zase cítím zemi tak, jak oni nikdy nedokážou, a ryby znají vodu tak, jak ji my znát nemůžeme ".
Je to kniha, která musí oslovit každého, kdo někdy někam šel, na výlet, s otevřenou myslí. Kdo byl na cestách promoklý, měl nohy odřené do masa, trápil ho průjem. "Chodec a cesta splynou v jednom on dosáhne cesty bez cesty." Cesta jako cíl, jako meditace.
Tak nějak se mi při četbě vybavila kniha, kterou jsem kdysi četla, jmenovala se Neuvěřitelná pouť Harrolda Frye. Románový Harrold šel v opačném směru, ale myslím si, že někde by se na cestě, pouti k sobě samému, s Raynor a Mothem mohl potkat.

bookcase
15.02.2024 5 z 5

Opět dobrodružně laděné a zároveň i dojemné čtení, tentokrát s příchutí covidu. Před oběma smekám, Moth je borec.


denisa7430
16.01.2024 4 z 5

Tihle dva mají mou neskonalou poklonu a obdiv za to, co dokázali překlenout a hlavně způsob, který si oba dva dobrovolně zvolili. Dálkové túry musí být dokonale nádherné, ale pustit se do nich chce hodnou dávku odhodlání, síly a motivace! Všechno z toho tito dva mají!

jaroiva
07.01.2024 4 z 5

Mělo to cenu. Prožít, napsat i přečíst.

pajaroh
07.01.2024 5 z 5

Několik míst prvního dílu Pobřežní cesty se mi letos podařilo navštivit. Se třetí knihou Po stezkách jsem se naopak vracela do míst a na traily Skotskem a částečně Anglií již prochozené. A byl to krásný návrat (i když ty čtené davy na West Highland Way mě vyčerpaly, já měla to štěstí je začátkem deštivého května nepotkat stejně jako pakomárce).
Raynor opět mistrně vypráví o krásách i strastech dlouhých poutí a života, zachycuje přírodu v její hloubce, popisuje zajímavosti a dobrá i uspěchaná až nepříjemná lidská setkání, apeluje na ochranu přírody a nezastírá problémy ve Skotsku i Anglii (země, které si já, pravda, dokážu přes častou návštěvnost idealizovat). V první knize byli k cestě donuceni, teď už putují z vlastní vůle, jsou mnohem zkušenější a mnohem více si vše přes nelehké podmínky užívají. Přirozeně inspirující.
Lepší knižní začátek roku jsem si nemohla přát.

"Pajdám pryč. Vypadá to, že nezáleží na tom, na které straně meze stojíme: chorobná potřeba bránit vlastní hranice je lidem vrozená (...) Všichni žijeme v jedné společné zahradě, ale místo abychom si ji užívali a kochali se její krásou, neumíme nic než se hádat, komu patří včely."

Moggie
04.12.2023 5 z 5

Raynor a Moth chodí, aby žili. Tedy aby žil především Moth, jehož nemoc se začne zhoršovat, kdykoliv chodit přestane. A vyberou si k tomu pravděpodobně tu nejtěžší turistickou trasu v Británii, kterou lidé chodí jen na vlastní nebezpečí - Cape Wrath Trail. A taky že ji zvládnou - jenomže to je jenom začátek. Když už jsme to došli, proč nepopojít ještě kousek? Nebo se svézt na kole?

Kromě odhodlání nepoddat se zákeřné nemoci a splnit si dávné sny se tentokrát knihou proplétají ještě další témata. Raynor a Moth byli ekologicky založení od mládí, ale teď jim stav britské přírody začíná dělat opravdovou starost. Velkokapacitní zemědělství zničilo biodiverzitu krajiny a ta teď pomalu umírá. Nikde to není vidět lépe než na rozlehlých anglických rašeliništích, z nichž osmdesát procent je dnes zničených a mrtvých, ačkoliv tak na první pohled nevypadají. Dá se přírodní katastrofa ještě vůbec zastavit?

A v neposlední řadě je tu zajímavé téma, které by nás v Česku na první pohled nenapadlo. Právo volného pobytu v krajině není samozřejmost. Krom Česka už je v Evropě zákonem zakotveno jen ve Skandinávii, v pobaltských zemích, v Rakousku a na Islandu - a taky ve Skotsku, ale už ne v Anglii. Ve většině Evropy si prostě nesmíte zajít jen tak do lesa nebo se brouzdat po lukách. Jakmile Raynor a Moth přejdou ze Skotska do Anglie, spojnice v podobě přirozeně vyšlapaných stezek se přeruší, odteď už smíte zůstat jen na vyznačených turistických trasách, všude jinde porušujete zákon.

Po stezkách, v originále Landlines, tak bezděčně připomínají něco, čeho bychom si u nás měli nesmírně vážit a nikdy si to nenechat vzít.