Raynor Winn

britská, 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Po stezkách

Po stezkách - Raynor Winn

Příběh lásky a vytrvalosti plný soucitu, humoru a blízkosti k přírodě. Raynor Winnová ví, že zdravotní stav jejího manžela Motha je den ode dne horší. Naději v... detail knihy

Populární knihy

Pobřežní cesta
Pobřežní cesta
Po stezkách
Po stezkách
Bouřlivé ticho
Bouřlivé ticho

Nové komentáře u autorových knih

Po stezkách Po stezkách

„Když už do ruky vezmu nějaký román a dočtu ho, musí v něm být něco k zamyšlení, musí v něm být dobrodružství a musí mě vtáhnout do přírody, kde se odehrává. To se Raynor Winnové podařilo. Na vzdory manželově zákeřné nemoci se vydávají na patrně neobtížnější trek ve Velké Británii. Právě o jejich cestě, o splynutí s přírodou a o naději je tahle kniha. Uvěřitelnost celého příběhu tkví v tom, že Raynor nevypráví jen o romantice dálkových treků, ale i o strastech, které způsobí špatné boty, potrhaný stan, o dnech strávených v mokrém oblečení o improvizaci, když už nemůžou dál. O nelehkém hledání noclehu v době Covidové, kdy se všichni rozhodli zůstat na prázdniny v domovské zemi. Jsou chvíle, kdy by nejraději nasedli na vlak a rozjeli se domů, jdou ale dál. Nakonec byla jejich 4 měsíční cesta dlouhá 1500 kilometrů. Na konci knihy se možná neubráníte slzám.“... celý text
— aknel.kaba

Po stezkách Po stezkách

„Po třetí jsem se vydala na cestu s Raynor a Mothem. Raynor a Moth bydlí na farmě v Cornwallu. Mothovo zdraví se kvůli neurodegenerativní chorobě pomalu zhoršuje. A tak se s Raynor rozhodnou vydat na cestu, pěší túru do Skotska, jít naději naproti. Putují ze severozápadního Skotska, z Sheigra až domů do Cornwallu. Cesta je neplánovaná, urazí kus a navážou další cestou, 1 500 kilometrů jdou čtyři měsíce. Potkávají se s různými lidmi, Raynor poutavě popisuje přírodu, proměny denní doby i počasí. Kráčí cestami, kterými před nimi putovali jiní lidé. Zaujala mne myšlenka jinych světů, světů, do kterých se nám nikdy nepodaří proniknout, světů ptáků ve vzduchu a ryb ve vodě, které existují vedle toho našeho. " Všude kolem nás existují jiné dimenze, ne jako paralelní světy, ale jako jiné způsoby prožívání toho našeho. Tihle ptáci cítí vzduch tak, jak ho já nikdy cítit nebudu. Já zase cítím zemi tak, jak oni nikdy nedokážou, a ryby znají vodu tak, jak ji my znát nemůžeme ". Je to kniha, která musí oslovit každého, kdo někdy někam šel, na výlet, s otevřenou myslí. Kdo byl na cestách promoklý, měl nohy odřené do masa, trápil ho průjem. "Chodec a cesta splynou v jednom on dosáhne cesty bez cesty." Cesta jako cíl, jako meditace. Tak nějak se mi při četbě vybavila kniha, kterou jsem kdysi četla, jmenovala se Neuvěřitelná pouť Harrolda Frye. Románový Harrold šel v opačném směru, ale myslím si, že někde by se na cestě, pouti k sobě samému, s Raynor a Mothem mohl potkat.“... celý text
— Lucienka220

Bouřlivé ticho Bouřlivé ticho

„Protože se mi do rukou díky spolupráci s @kazdaknihy dostal tento, pro mě překvapivě, druhý díl, tak jsem si řekla, že to ani tak nevadí. Autorka nám stejně v začátcích popíše děj předešlé knihy, za což jsem byla ráda a mohla jsem si alespoň letem světem udělat o tom, o čem byl první díl. Mě tyto skoky nevadí, nejsem malé dítě, tak si přečtu první díl potom. Žádný stres. V tomto druhém díle se opět setkáváme s Raynor a Mothem, kteří si přejí vrátit se k dřívějšímu životu. Zase budou mít domov. Zatímco Raynor bojuje se strachem z toho, co bude a také z lidí, protože lidi soudí. Nepřijde si zajímavá nebo že by někoho mohlo zajímat, čím si prošli. A tak se ani nikde nepochlubí, že píše knihu. A Moth se potýká s nemocí. Navzdory jí se tedy pouší do svého vlastního dobrodružstí. Ale jak to tak bývá, přijde nabídka na to, aby se ujaly statku v cornwallských kopcích. Majitel se statku nechce vzdát, ale je to otec od rodiny a tak jde právě za Raynor. Jak tohle celé dopadne? Dokáží se věční poutníci usadit na jednom místě a čelit svým vlastním strachům, obavám a příležitostem? Příběh o naději, která tu je neustále, o lásce na celý život a o síle ducha se četl tak jemně a plynul krásným tempem. Část, kdy Raynor poopisuje, jak se s Mothem poznala, jsou to takové útržky vzpomínek a byly moc krásné. Objeví se tu i jejich děti a to by nebyli oni, kdyby se přece jen nevydali na nějaké putování. A my to všechno sledujeme s nimi. Prožíváme to. Určitě knihu doporučuji, hned si musím pořídit zbývající dva díly.“... celý text
— Kudlanka03

Po stezkách Po stezkách

„Opět dobrodružně laděné a zároveň i dojemné čtení, tentokrát s příchutí covidu. Před oběma smekám, Moth je borec.“
— bookcase

Pobřežní cesta Pobřežní cesta

„Doporučila mi ji paní v knihovně. Byla jsem trochu skeptická, tenhle typ knížek sama nevyhledávám. Při celkem depresivním začátku, jsem měla chuť knihu vrátit, ale četla jsem stále dál a ani nevím, kdy se to stalo, že jsem se přehoupla do fáze naprostého ponoření do příběhu. Při čtení jsem měla otevřené google maps a šla alespoň virtuálně s nimi a i když to neměli často vůbec lehké, tu přírodu tam jsem jim záviděla. Tenhle příběh musí nějakým způsobem namotivovat snad každého.“... celý text
— Jessie_K

Přejít na knížky autora