Nejnovější komentáře
„Pecka procházel lágry, jako Dante kruhy pekla a nás čtenáře provází bezpečně knihou, jako Vergilius. Stíhaní političtí vězni a jejich osudy, mě dokáží absolutně zaujmout svojí autentickou výpovědí. Neuvěřitelná zvěrstva páchaná na lidech s vlastním názorem, dehonestace, jak fyzické, tak psychické mučení až na dřeň, až na hranici samotné smrti, bez možnosti kontaktu s venkovním světem...přesto se zachováním tváře a přetrvávajícím vzdorem. To člověka nutí prožívat příběhy opravdově. Na hrdinech mu záleží a obdivuje je. Padouchy ze srdce nenávidí. Čtení je také trochu sobecké. Jen si o tom člověk čte a sám žije v poměrně příznivé době (v porovnání s touto a na území ČR určitě). Když zavře knihu, uvědomí si na jakých zbytečnostech lpí, dívá se na svět v jiném úhlu, přehodnotí smysl života. Ať to může znít sebevíc pateticky, to vše a více, mi opravdu kniha dává. Pecka navíc přidává k autobiografii hodnotu uměleckou. Píše opravdu skvěle a není se čemu divit, když byl "za psaní" zavřen. To, že chtěl zmizet za kopečky, je věc druhá. Hodně se mi líbili úvahy, protkané drsným příběhem. Zajímavé bylo například zamyšlení nad tím, že korekce (samotka) je vlastně pouze zhuštěným prostorem, většího čtverce lágru a ten je zase zhuštěným prostorem pro okolní svět a že soustava stále ostřejších čoček ukazuje podstatu věci, kde vládne, ale stejná moc. Akorát ve větším prostoru je vlastně jen zředěná tím, že mají lidé více rozptýlení, jídla, atd.
/
Člověk, který neví co je hlad, ani nemůže být plně člověkem. Připadá mi méněcenný. Nemá a snad nemůže mít lidský rozměr. Poněvadž jak nadbytek, tak i nedostatek, jsou jen dva póly téhož.
/
Zmizely tři roky žití, jako když nameteš střepy z nichž nelze uhodnout původní tvar předmětu na lopatku a vyklopíš jí na smetiště. Jenom to slabě cinkne. Dva úlomky skřípnou o sebe a nárazem se roztříští na střepinky dobré už jenom na pořezání prstů.
/
Na štěstí nespoléhej. Štěstí je povahy svobodomyslné a nerado se dostaví na zavolanou. To přijde kdy si samo zamane.
/
Daleko lépe víme, co nejsme, než co jsme.
/
Zatímco ve vztahu civilního života je vymáhání pořádku vládcem, to nejhorší je vždycky jisté a jednu smrt jsme po celý život dlužni.
/
PS: přestože šlo o nepříliš optimistickou knihu, našla se tam občas nějaká vtipná vložka, jako např. s výměnou náhradní bubliny do vodováhy, u které jsem se opravdu pobavil a sovětskému inženýrovi se vysmál“... celý text
— Covenant
„Fajn oddechovka. Pobaví a nabídne i témata k zamyšlení.“
— Betty56
„Příběh je po celou dobu vyprávěn stejným tempem, kvůli čemuž mě čtení asi v polovině knihy přestalo bavit. Zanechala jsem Thea s Borisem na těch jejich drogových orgiích v Las Vegas a bylo mi úplně jedno jak oba dopadnou. Po nějaké době jsem se ke čtení znovu dokopala a byla jsem za to ráda, než mě v závěru zklamalo několikastránkové filozofování, které absolutně nemělo hlavu ani patu.“... celý text
— Betty56
„Hlavní postava docela uvěřitelná, takovej svéráznej testosteronovej tyranosaurus s šaškovskou přehazovačkou co zmákne cizácký šmejdy alá McDonald Trump:) Fotorealistická kresba + filmé pojetí (ačkoli béčkové, ale komiks to snese) mě celou dobu udržovaly v napětí, minimálně jestli se rozcuchá! Jistě, je to trochu svatokrádež, když zrovna tahle sága si zakládá na silných ženských charakterech. Zrecyklovanej Henriksenův Bishop a ta čůza udělaná podle Ssccarrllett Jjohhannssonn sice taky nejsou moc nápaditý, ale neva. Jak píšu, komiks snese víc jak film.“... celý text
— Crusher
„Starý dobrý King nikdy nezklame.
Tommyknockeři ťukali na dveře pomalu, ale jistě. Jejich ťukání mi zní ještě v hlavě...
Za mě určitě povedené sci-fi, zajímavé téma, zajímavé proměny, zajímavé vynálezy. Autorova fantazie nezná hranice.
Sice bych uvítala, kdyby byla kniha o pár stránek kratší a o něco méně popisu, ale to už je malý detailek.
Sečteno a podtrženo - dobrá zábavička tož to byla :-).“... celý text
— zpevSusannah
„Tento román jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale trochu mě odrazovalo téma druhé světové války. Nakonec jsem moc ráda, že jsem se do čtení pustila. Děj rozdělený do krátkých kapitol, mě naprosto upoutal, líbily se mi postavy i retrospektiva. Skvělý příběh, který mohu doporučit.“... celý text
— Betty56
„Rosie má na starosti stáje a žije sama s maminkou, která má po dávné nehodě posttraumatickou stresovou poruchu. Jednoho dne má majitel panství nehodu a přijede jeho syn Oliver, se kterým má Rosie společnou bolestivou minulost. Ukáže se, že ve skutečnosti je majitelem panství Oliver a ten se toho chce co nejdříve zbavit. Rosie se tak musí postavit své minulosti, která není tak černobílá, jak si 20 let myslela a do toho jí matka konečně prozradí, kdo je její otec.
Kniha je psaná z pohledu Rosie a nechybí zde ani její přátelé z předchozího dílu Autumn a Dan. Řeší se celkem závažná témata (PTSP, alkoholismus, týrání apod.), takže pokud někdo očekává odlehčenou romantiku, je na špatné adrese. Je to kniha o odpuštění, napravování křivd a uzdravení. Čte se celkem dobře, občas mi přišlo, že jsou některé věci psané trochu moc rozvláčně nebo naopak tam jsou pro mě nepochopitelné skoky v myšlení. Kniha končí hodně otevřeně, nikoli vztahově, ale dějově, takže doufám, že v češtině vyjde další díl :)“... celý text
— Trana
„Příjemná oddechovka, navíc od české autorky. Linka hate to love, to mám ráda, ale zase nic originálního, co už jsem nečetla v jiné knize.“
— Iva B.
„Max, Adina a Michal. Tři lidé, kteří obdrží stejný dopis. Dopis, který poslala jakási Květa. Dopis, který všem třem naprosto změní životy. Neznají se, ale jejich minulost skrývá něco, co mají společného. Něco, co jimi, když byly dětmi otřáslo a poznamenalo je to. Teď mají možnost dozvědět se pravdu. Ale mají na to odvahu? A kdo je vlastně Květa? Trojici se tak postupně odhalují rodinná tajemství, otázky viny, odpuštění a vztahů mezi rodiči a dětmi. Všechny osoby jsou povahově tak rozdílné, že i mezi sebou řeší, jak společně vycházet. Alespoň pro tu dobu než se dozví pravdu z jejich minulosti. Nebo zůstanou přáteli navždy?
Příběh si mě od začátku získal. Od prvního písmenka je velice čtivý a hlavně místy vtipný natolik, že se upřímně od srdce zasmějete. Ale nenechte se zmást. Čím víc budete mít přečteno, tím víc vám bude tuhnout úsměv na rtech. Postupně zjišťujete, jako moc může jedno tajemství ovlivnit život několika lidí. Autorka vás nechá opravdu napínat do poslední chvíle a já si to šponování nervů neskutečně užívala. Skvěle vykreslila pocity i povahy jednotlivých postav, které v sobě řešily životní dilemata. Oceňuji konec, protože skončil přesně tak, jak jsem nečekala :D a o to víc jsem byla mile překvapená a autorka mi tím udělala radost. Po dočtení jsem nad postavami přemýšlela. Hlavně nad Květou, protože ta je v celém příběhu tou nejdůležitější postavou.
Nevyžádaná pošta je knihou, která vás bude bavit. A nebojte, ač je vyprávěna pohledem tří osob, rozhodně se nebudete ztrácet.“... celý text
— Ctenar1202
„Tahle série je pro mě radost a osvěžení. Odvážná a emancipovaná Enola má další případ. V tomto je navíc sympatické, že se setká s oběma bratry aniž by musela zase prchat. Těším se na její další dobrodružství.“... celý text
— Maki229
„Úžasný a napínavý příběh, který se odlišuje, proto hodnotím velmi kladně, a doufám, že na něj jen tak nezapomenu :) Ačkoli jsem vnitřně chtěla, aby vše dobře romanticky dopadlo, tak jak psala Chesterton, závěr celkem rychle sklouzl do takového toho typického amerického konce. Ale co už... Já to Kye prostě musela přát, po tom všem :)“... celý text
— Mánička178
„K této knize mě přivedla čtenářská výzva a děkuji za to. Začátek byl pro mě opravdu hodně náročný. Čtení mi šlo velmi pomalu a ztuha. Také jsem poctivě vyhledávala odkazy v rejstříku, takže prvních 20 stran jsem četla několik dnů. Z komentářů jsem věděla, že se to zlepší, tak jsem vytrvala. Ano, čtivost se pro mně zlepšila. Pořád to bylo pomalé, už se i něco dělo. Teprve posledních 200 stran už mi ubíhalo. Přestože čtu i knihy psané v 19.století, tady to pro mě bylo chvílemi úděsné. Popis průvodu císaře Nerona na 5 stran, copak by nestačila jedna nebo dvě? Ale chápu, bylo to psané v pomalejší době a hodně důkladně. Tím se dostávám ke kladnému hodnocení. Oceňuji, že jsem se dozvěděla spoustu z běžného života starých Římanů. Také příběh se mi líbil se vším všudy. Ústřední dvojice Lygie a Vinicius, jejich bezbřehá láska i to že Sienkiewicz doplnil román skutečnými postavami Petronia a apoštoly Petra a Pavla. Křesťanství vznikalo a vyvíjelo se v ranných začátcích jako protipól Říma přehlceného nadbytkem a tak tam o to více bujely zločiny. Největším z uvedených v knize jsou hromadné brutální popravy křesťanů. Není proto od věci si připomenout, že lidé by měli více pěstovat lásku k bližnímu, jak hlásali a konali křesťané v prvních stoletích svého vzniku. Vše je o nás o lidech a tak i ve zkaženém Římě se našli laskaví lidé a po staletích zase spousta křesťanů se chovala majetnicky a násilně šířila víru světem. Kniha stojí za přečtení a myslím, že nejenom mně zanechala mnoho podnětů k přemýšlení.“... celý text
— Maki229
„Většinou kolem sebe slyšíme ze všech stran jen stížnosti. Tato kniha ale volí úplně opačný a nesmírně osvěžující přístup. Ukazuje totiž skutečné hodnoty v podobě sta romských osobností, které v životě něco dokázaly, prosadily se a staly se inspirací. Nebudu zastírat, že mám stejně jako většina lidí s Romy i negativní zkušenosti. Právě proto mě ale tato kniha tak nadchla. Ukazuje nám, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Tato knížka je skutečnou cestou jak bořit předsudky a sbližovat oba naše světy. Nenásilnou formou a bez poučování ukazuje pozitivní příklady, které si zaslouží uznání. Ukazuje, že úspěch závisí na snaze a charakteru člověka a ne na jeho původu. Kniha se mi moc líbí a všem ji upřímně doporučuji. Je to přesně ten typ literatury, který dnes potřebujeme k tomu, abychom se posunuli dál.“... celý text
— Scarabelpablo
„Upřímná zpověď o posedlostech, které se staly součástí autorčina života. Kniha je psána poutavým způsobem, reálně, nelze se odtrhnout a tak se dá zvládnout za jeden večer, pokud se vás žádné z těžkých témat v knize netýká. Jinak je asi potřeba si to "nasáčkovat".
Péti příběh je velmi silný, v mnoha místech hodně smutný, ještě víc možná až děsivý, ale určitě je potřeba o těchto tématech mluvit, jen kéž by byly pouhou fikcí. Péťa má můj obdiv v tom, že se z toho vypsala a vydala knihu, vše co se stalo tu už zůstane v MUP. Jako poselství pro ostatní a doufám, že i pro ni samotnou, že tohle zůstane jen jako vzpomínka.
Téma Anny je samo o sobě vážné, sama jsem si Annou prošla a jak když nám dal někdo stejnou šablonu. Stejný program do hlavy. Tyhle části pro mě nebyly zděšením, chápala a kývala jsem a nevěřícně koukala na to, jak to, že jsem dělala to stejné, myslela a viděla úplně stejně.
Na závěr bych chtěla Pétě popřát, aby se jí v životě dařilo a byla spokojená, kdo jiný si tohle zaslouží
A já se jdu vrhnout na její další knihu“... celý text
— sinamona
„Další povedený díl. Miluju to. Nemám co dodat.“
— Iva B.
„Všichni lidé jedno jsou. Tak po přečtení tohoto thrilleru doufám, že nejsou a tohle se nikdy! nestane. Jenže je to tak věrohodné, že mám pocit, že autor má cit pro budoucnost jako Verne. Takže doufání omezím na to, že se toho nedožiju. Autor perfektně poskládal korektnost v mezilidských vztazích, poddajnost vůči AI a mozek nezatěžující stádovistost a vytvořil dost nelichotivý obraz ne moc vzdálené budoucnosti. Lidstvo dotáhlo čistou rasu k dokonalosti, všichni mají zlatavou kůži, hnědé vlasy a jsou androgynní. Ano, bezpohlavní. Jak se množí, neřeknu a oslovují se "to". Číst, že Petrum (protector) přišlo, přineslo, případně vykřiklo, byl záhul pro oči. Nic proti lidem, kteří se tak identifikují sami. Další důležitou postavou, ačkoliv to sám nečekal, je Michael. Zaplaťpánbůh (jaj, to se nesmí říkat, citizentor mi právě strhl 10 peněžních bodů) za něj. Postavou, která nestojí o to být v ději, natož ve věznici ( Plzeňák zbystří, jsou to Bory a jejich pověstný tvar hraje mega důležitou roli) je Marek. Sice žádnou loupež neprovedl, ale AI přeci odhalí zločin dřív než se stane. Nebudu vypisovat všechny hrůzy, které lidská lenost způsobila, užijte si to. Stačí, když poznamenám, že v budoucnosti nic nemůže být řízeno lépe než to, co je řízeno kolektivem. Demokracii za tím nehledejte. Naštěstí člověk je pořád jen člověk a vždycky se najde nějaká legenda, která dává naději na změnu. Čímž nemyslím to, že se uzákoní, že každý má nárok na to, být neustále, furt a pořád šťastný. Co bych ale uzákonila, jsou ilustrace v knize. V tomto příběhu jsou a jsou dokonale k pokoukání. Lidé, prosím, nezapomínejte kriticky myslet. Ať nás provází nekonečné štěstí!“... celý text
— mnohoknih
„ne že by se text nepokoušel s některými tématy pracovat zajímavě, poukazovat na některé problémy, které bývají v akademické sféře zametány pod koberec nebo že by vystavění postav smrdělo po shnilých houbách (i když velmi nekompletním archetypům bohužel podléhalo), ale tu dávku cringe a testosteronu jsem nesnesla.
místy jsem tu knihu a její hrdiny měla ráda, ale pak se to překlopilo v debilní telenovelu, která přilívá benzín do společenských stereotypů a prostě jsem to nedala.
// ale kdyby byl adam mastnej nerd a weirdo, neříkám, že bych tomu taky nepropadla//“... celý text
— vezmu.to.černou
„Hneď na úvod chválim snahu autorky napísať text, vlastne odborný, s množstvom odkazov na výsledky výskumov a podobne, ale štýlom, ktorý neznechutí a zaujme aj laikov. Vďaka mnohým konkrétnym príkladom "temných" ľudí a ich správania sa čitateľ pomerne rýchlo zorientuje v problematike. A myslím, že (žiaľ) každý z nás vo svojom živote stretol nejakú toxickú osobu, takže podľa opísaných vlastností a prejavov hneď naskočia príslušné reminiscencie. A tým sa vlastne o to jednoduchšie pamätá prečítané - hneď si to asociujete. Najužitočnejšie sú však, pochopiteľne, rady, resp. konkrétne návody, ako vlastne fungovať s toxickými osobami, ako sa ich zbaviť (pokiaľ treba), ako ich zmeniť k lepšiemu atď. Kniha končí veľmi zmysluplne a za záverom je veľká drina a kopa štúdií, to vidieť. Ale hlavne - veľké srdce. A to sa cení.“... celý text
— Lessana
„80% - Tohle letní čtení jsem si moc užila. Plavání je jeden z mála mých oblíbených sportů a tak vždycky, když se hlavní hrdinka Hadley potopila do bazénu, prožívala jsem to s ní a doslova cítila ten zápach chloru. Trochu mě proto prudily všechny postavy, které srážely její snažení a cílevědomou přípravu na to získat plavecké stipendium na vysokou školu, včetně matky, která místo stoprocentní podpory prodlévala kdesi v minulosti u zemřelého Hadleyina staršího bratra. Všechny ty rituály včetně jeho auta stojícího jako pomník před domem už mi přišly trochu mimo. Hezká ale byla ta linka s maskou superhrdiny Heatha Halla, která nakonec měla moc fajn a pozitivní vysvětlení, i když zpočátku to spíš vypadalo, že je to jen další prudič, který chce Hadley zkazit závodění. Jedině mě tak úplně neoslovila postava Jacksona, který mi přišel (asi podobně jako Hadley) prostě jako nemastný neslaný poflakující se vtipálek, a i když i to se nakonec vyvinulo, úplně jsem té chemii mezi těmito dvěma postavami neuvěřila.“... celý text
— evismaior
„Ahoj Daddy Liam
Ehm, ale naozaj, sexi chlap s bradou, s ostro rezanou sánkou (lebo bez toho to už ani nejde). O 15 rokov starší.
Jo a je Ír a ešte k tomu mafián.
Myslím, že tu moju recenziu prestávate čítať a vrhli ste sa na knihu.
Ak ste ešte tu, tak si to poďme zhrnúť.
Kniha je veľmi príjemným vstupom do dark romance. Nejaké tie praktiky tam sú, ale nič cez čiaru, takže sa naozaj nemusíte báť.
Liam je taký ten veľký zlý vlk, ale k vám sa správa ako ku kráľovnej.
A Tru? Jój, holka podľa môjho gusta.
Ona je proste rázna a s ničím a nikým sa nemaže. Ani s Liamom.
Ich vzájomné popichovanie a hádky boli skvelé. A ja som sa niekoľkokrát s chuťou zasmiala.
Ok, uznávam, Tru asi nie je najostrejšia ceruzka v peračníku, ale tak vyrastala na farme, tak jej to odpúšťam.
Lebo čím sa asi náš tajomný Vlk môže živiť? Všetci sa ho boja, policajti mu idú na ruku, keď povieš jeho meno, každý sa zhrozí, a on ti celý čas tvrdí, že je zlý.
Čo asi môže robiť?
Predávať zmrzlinu?
No ale tak ok, nevadí.
Kniha sa čítala naozaj sama a ubiehala mi pred očami.
Na ten záver som si hovorila, to je ale blbosť. Veď je to mafiánsky boss. Akože haló!!!
Ale! Autorka to mala vymyslené dokonalo a ja teda privieram oči a nechám sa unášať na vlnách jednorožcov, ktoré prdia dúhu.
Koniec dobrý, všetko dobré.
Teším sa na knihu o Killianovi, lebo niečo mi hovorí, že bude ešte väčší kvietok než Liam.
IG: storytimewithpetra“... celý text
— PetraKysova
„První kniha autora z této "série" - Zítra je taky den - bylo pro mne nesmírné překvapení: informativní, zábavné, dobrodružné, poučné, oči otvírající a současně podané s nadhledem a vtipem. Až tak, že jsem knihu zařadila mezi svých nemnoho vybraných doporučených.
Nová kniha mne ale skoro do poloviny mořila objemnými poučnými pasážemi - autor se chtěl snad vypořádat se všemi neduhy světa, určit viníky a ve výsledku stejně pokrčit rameny, že s tím jednotlivec nic neudělá. Samozřejmě zejména s dětskou (obecně nelidskou) prací v textilních továrnách v nejubožejších koutech světa, kde se (pro nás) nedá žít, když se tam ani nedá dýchat či mít přístup k vodě, o jídle nemluvě. Ale pustil se také do podrobného výkladu ohledně dopravy zboží obřími kontejnerovými loděmi, nejlépe několikrát kolem zeměkoule, než se z dílčích zdrojů někam postupně dopravených produkt vyrobí, aby se s ním ještě dělaly další kotrmelce (např. správné eko visačky), než se dostane vůbec do obchodů na západě. Tato část "výroby" zanechávající ohromující uhlíkovou stopu, zdá se, nikomu nepřijde ani na mysl, nikoho to nezajímá, nebo se to umně vůči zákazníkům skrývá.
Takže od autora přišlo na přetřes i globální oteplování i nemálo geopolitických a dějinných výkladů o Ghaně, Džibutsku, Indii, Pakistánu, Bangladéši, Číně a Tibetu, kam v průběhu děje či vzpomínek hrdina zavítal. Ne že bych s autorem nesouhlasila, nebo se nechtěla dozvědět nové informace (které by ale asi stálo za to dále ověřit), ale bylo to příliš nahuštěné, školometské a bylo toho prostě moc. Hlavně proto, že je to vše neúprosně depresivní - jak to ve skutečnosti v současnosti na konci světa chodí a kam to spěje (nikam, nikdo s tím nehne, i kdyby sebevíc chtěl). Dobrodružné putování po víc než nevlídných koutech světa si nechal až na druhou polovinu, kdy děj odsýpal a další zajímavé informace se dobře rozplynuly v denním počínání.“... celý text
— soukroma
„Opět skvělé povídky o skvělém Sherlocku Holmesovi. Některé z nich jsem už četla v jiném knižním výběru.“
— ezf
„Hledáte nějaký letní tip na čtení? A co třeba z Madeiry? Tak tu nějaký pro tebe mám!
PLUSY:
+ NÁMĚT - Madeira, hlídání pejsků a zvířat po světě, psaní písniček a tajemná minulost? Naprosto skvělá lákačka!
+ PRO ZVÍŘECÍ MILOVNÍKY - Máme tu dva kavalíry a kočku, kteří krásně zpestří děj kdo miluje zejména pejsky, tak si knihu užije ještě víc
+ DŮLEŽITÁ TÉMATA - Nebudu spoilerovat, ale jsou tu důležitá témata, které jsou tu s citem vysvětlené a knihu obzvláštní.
+ LETNÍ ODDECHOVKA - Pokud chcete letní čtení, u kterého si opravdu odpočinete, tak tohle je značka ideál.
MÍNUSY:
- MADEIRA - tady byl pro mě hodně velký nedostatek, protože jsem si od anotace a příběhu slibovala, jak si užiju prostředí a jídlo Madeiry a zemi více poznám (jak jsme zvyklí třeba u Caplinové), bohužel to se tu NESTANE. Tabitha se vydá jen na dva výlety, jinak je pořád na zahradě. Autorka vůbec nepracuje s potenciálem prostředí. Seznámí nás snad jen s jedním jídlem. Za mě hrozné zklamání. Na prostředí si většinou nepotrpím, bohužel tady si můžete dosadit klidně zahradu souseda a vyjde to stejně.
- NIC SE NEDĚJE - Kromě rodinného drama Raffa, odhalení minulosti obou postav a jiskření mezi nimi, se nic nestane a já se nudila, i když jde o oddechovku.
- ROMANTICKÁ LINKA - jiskření bylo naprosto famózní, těšila jsem se na to, co nás čeká. Opět bohužel mě začala nudit a necítila jsem mezi nimi pouto. Z Raffa tu udělali nejvyspělého ublížence, co dělá jen problémy .
Podtrženo sečteno - Ač mně osobně kniha sedla průměrně, věřím, že si své čtenáře najde, pokud hledáte letní oddechovku, u které si jen odpočineme a nehledáte něco víc.
Za knihu děkuju moc @knihykazda v rámci #spoluprace“... celý text
— knizni_blizenec
„Opět knížka nezklamala!
Krásná práce!“
— Ejv
„První seznámení s autorem a naprostá spokojenost, výborný překlad Viktora Jareše a užitečný slovníček španělských výrazů na konci knihy. Nemohu souhlasit s údaji v komentáři Rihatama, která píše, že děj se odehrává v 18. století . Děj se odehrává v 70.- 80. letech dvacátého století , kdy v zemích latinské Ameriky vládnuli vojenské junty, třeba Chile - Pinochet , Stroessner - Paraguay, Perón- Argentina aj. Dá se určit i stát kde se děj odehrává, bagr který jel k doně Constanze, prohlubit koryto řeky, aby měla vodu v bazénu, se vypravil z Asunciónu, hlavní město Paraguaye. Po vítezství Fidela Castra na Kubě a poslední mise Che Guevary v Boliívii , kde ho popravili rangers, vzrostl v banánových republikách národně osvobozenecký boj. USA zaúkolovala v roce 1975 CIA a ta v těchto zemím zahájila teror proti intelektuálům, levici, pokrokovým pravičákům za podpory místní vojenské junty. V knize vystupují kladné i záporné postavy, největší padouch je kapitán Figureas, plukovník Asado, generál Ramiréz, příslušníci junty. Největší sympaťák je indián Aurelio, který získá školu života v džungli mezi indiány kmene Navanto, sympaťák je i pokrokový generál Fuerte. Bizární postava je prezident Veracruz , který si přiveze z nočního klubu v Panamě o 40 let mladší manželku, později aby snížil inflaci při úřadu prezidenta provozuje alchymii , snaží se z olova vyrobit zlato. Pocity při čtení jsou jak na houpačce, drsné pasáže plné krve násilí a za chvíli autorův zvrácený smysl pro humor. Příslušníci junty z letadel a vrtulníku shazovali do džungle své mrtvé oběti. Indiáni mysleli, že to je další anděl, kterému v nebi upadnuli křídla, tak ho vyudili a uctívali jako modlu. Doporučuji , plný počet hvězd a jdu na druhý díl.“... celý text
— vvikingg
„Zkusil jsem, asi po roční pauze, další román.Vybíral jsem podle autora a počtu stran, protože těch 900 jako minule vých asi už nedal.
I na tak krátkém časovém úseku se dá hodně pracovat s popisem postav a jejich charakterem.Na druhou stranu ten jejich přerod od nastaveného stylu chováni a přetvářky až do úplného a veřejného emočniho uvolněni, byl díky tomu krátkemu času, strašně rychlý.“... celý text
— jarda155
„Samozrejme, že to pripomína Cormorana Strika. Ale iba základným usporiadaním. Príbeh aj reality sú české a musím povedať, že dobre napísané s tým, autorka nechala veľa nedopovedaného takže sa máme na čo tešiť. Len dúfam, že nebude pokračovať v duchu Rowlingovej a séria, ktorá začínala na vyše 400 straních sa v posledných dieloch rozrástla na 1200 strán. Už pri štvrtom vyše 700 stranovom dieli som v polovici zabudol čoho sa vlastne vyšetrovanie týka a musel som sa vracať. Aby detektívka bola detektívkou musí byť relatívne krátka (dobre to vie asi Ďuro Červenák u ktorého sa celá séria s notárom Barbaričom sa pohybuje medzi 250-400 stranami).“... celý text
— momo67
„Autorčina prvotina "Jsem ráda, že moje matka zemřela" mě oslovila a fascinovala natolik, že při objevení její další knihy jsem ani chvíli neváhala. Tentokrát nedostáváme příběh z autorčina života, ale smyšlený (aspoň doufejme) příběh mladé dívky, která musela dospět příliš brzy a kvůli tomu jí tak trochu utíká smysl a požitek z věcí blízkých jejím vrstevníkům a to jí nutí hledat štěstí u svého učitele kreativního psaní. Tahle kniha ve mně vyvolala kolotoč emocí a já ji mohu vřele doporučit!“... celý text
— terezarath
„Tak jo… po delší době jsem si zase dala jednoho kovboje.
A víte co? Jako oddechovka to bylo fakt dobrý.
Od začátku tak nějak víte, jak to dopadne. Víte, že přijde to velké romantické gesto, že hlavní hrdina pojede klidně přes půl země za holkou svých snů… a stejně po té knize sáhnete. A stejně jí budete hltat. Přesně jako já.
A bavilo mě to. Fakt hodně.
Age gap? To je moje.
A Colton Wilder? Ten byl bezkonkurenční. Máte tady slušně vychovaného, zásadového, pracovitého a zatraceně přitažlivého kovboje. A věřte mi… po pár kapitolách budete mít chuť vzít si jeho klobouk. Ehm… chápeme se.
Na Coltonovi se mi líbilo, že byl přesně ten typ chlapa, který působí tvrdě, ale uvnitř má obrovské srdce. Muž, na kterého je spoleh, který chrání ty, na kterých mu záleží, a svoje city dává najevo hlavně činy.
Layla mě bavila taky. Nebyla to žádná bezradná hrdinka. Uměla se o sebe postarat, spoléhala sama na sebe a mezi ní a Coltonem fungovala chemie od první chvíle. To jiskření a vzájemná přitažlivost byly uvěřitelné a příběhu dodávaly správnou energii.
Četlo se to úplně samo.
Jediné, co mi úplně nesedlo, bylo množství erotických scén. Na můj vkus jich bylo až moc. A občas jsem si říkala… jak je sakra možné jet pořád na plný plyn? Vyprázdnit nádrž už zase startovat?.
A některé Coltonovy řeči na mě působily trochu lacině. Nevím, jestli je to překladem, nebo to tak zní i v originále, ale místy jsem se spíš pousmála.
Není to kniha, která by se zařadila mezi moje absolutní top romantiky. Ale jako pohodová, čtivá a zábavná oddechovka funguje skvěle.
Za mě 3,5 až 4 hvězdičky z 5.
Protože… Colton Wilder. A to je vlastně argument sám o sobě. :-D“... celý text
— nikolin4
„Styl série zachován.Je to čtivé, baví mě tým okolo Niny.
Bohužel oběť známa od první stránky, a to jak to s ní dopadne vlastně taky.
A po vyřešení nás ještě čeká nesmyslné dovysvětlení na 50-ti stránkách, což by u takového typu knihy mělo být součástí děje.“... celý text
— jarda155
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium