Nikdy nepodceňuj bábu v koutě tiše ponožky štrikující! Aneb slečna Marplová podruhé. Povídky přináší výhodu poměrně rychlého vyprávění, negativem je potřeba rychle se zorientovat v neustále nových a nových jménech a situacích. Příběhy, které (ke konci už lehce otravně) rozlouskne slečna M. (tu díky výborné znalosti chemie, tu botaniky, jen jaderná věda ještě chybí) nejsou žádné velké detektivky, většinou takové klasické "anglické domácí zabíjačky". Celkově opět příjemné povídaní. V klasické podobě jednoho dlouhého případu to bude, věřím, příště zase o hodně lepší. Těch povídek je zde prostě nějak moc… Audiokniha funguje opět na výbornou, brilantní Otakar Brousek dává všech svých stodeset postav s přehledem a potřebnou ironií, přiměřeně a trefně "ukňápanou" Růženu Merunkovou krásně a sametově jednou doplní i Jitka Ježková,.
Bodrý slovenský otěcko při dlouhé cestě z Popradu do Brna vypráví své rodince příběh, díky němuž stojí nedaleko dálnice D1 u známého odpočívadla mýtických devět křížů, coby smutný pomník dávné krvavé řeže. Ano, obojí tj. jak příběh historický tak osud popradské rodiny by šly odvyprávět rozhodně lépe, celé pojetí působí lehce amatérským nedotaženým dojmem. Naštěstí je to povídání celkem svižné a tak nějak neotravuje. Jako hospodský příběh je podán i styl audioknihy, ani zde tak úplně nevím, jestli je to vlastně špatně nebo dobře.
Konničiwa. Moje druhé setkání s panem Murakamim. V "Norském dřevu" jsme se zrovna moc "nepotkali". Tady to dopadlo o malinko lépe. Šestatřicetiletý Japončík Cukr řeší i po více než šestnácti (!!!) letech obrovské zklamání, které vyvolalo jeho vyloučení z party čtyř dalších děcek. Postupně (pokud jsem to tedy dobře pochopil) dojde k nečekanému (?) závěru, že toto "vykopnutí" z partičky poměrně dosti podivných jedinců, bylo pro něj vlastně to nejlepší co jej mohlo potkat. Přesto ho to neskutečně poničilo a on neustále řeší co, kdo, kdy, kde a proč. To celé se poněkud dosti táhne, ničím moc nezaujme a občas je tam těch písmenek prostě zbytečně a hrozně moc. Bezbarvý (doslova) Cukr nakonec doklopýtá zmítán především sám sebou a svou neschopností cokoliv dořešit k nějakému poznání, ale je tak lidsky nezajímavý až nepříjemný, že mě to nechalo úplně bez zájmu s jedinou radostí: je konečně konec. Druhý Murakami byl definitivně můj poslední, nemáme se prostě rádi. Nefunguje to. Sbohem, Sajónara.
Pěkné. Autor odvypráví velmi dobře vystavěný příběh. Osudy lidí spojených více či méně s jedním domem. Vše je vypovězeno velmi přitažlivě, uvěřitelně, osoby a obsazení funguje téměř dokonale. Upřímně až tak, že kdyby se toto vyprávění odehrálo v jakékoliv jiné vile v Brně (a nebo kdekoliv jinde) zafungovalo by to úplně stejně. Audiokniha je pozitivně ovlivněna brilantním výkonem Mileny Steinmasslové, která příběhu dodává eleganci a vznešenost.
Toho, co jsem očekával, dostalo se mi mírou vrchovatou. Neštěstí, zlo, beznaděj, lidská bestiálnost... k tomu popis hrozných podmínek Pankráce, nejen vězení, ale doslova místa smrti. A ano, smrt není zlá, nejhorší je umírání. Zde lidé umírají celé měsíce. A smrt je jejich jediná naděje a vysvobození. Vyprávěné je to drsné, skutečné, podáno naštěstí většinou bez zbytečného sentimentu a dojímání. Tam kde toto autorka neudrží to zaskřípe, ale naštěstí se vše vrací do drsných kolejí. Hvězdičku beru za to, že autorka prostě umí víc. Na skvělé "U severní zdi" nebo třeba "Prameny Vltavy" to tak nějak nemá.
První setkání s paní Agátou. Docela dlouho jsme se míjeli, ale nakonec první rande dopadlo více než dobře. Malebně postavené vyprávění, spousty postav, motivů a vedlejších událostí, které jen zdánlivě s ničím nesouvisí. Vše se pak řádně zamotává, vysvětluje a graduje. Slečna Marplová není jistě zrovna nejsympatičtější (zde ještě úplně ne) hlavní hrdinka, ale z pozice nezávislé pozorovatelky (drbny) vše na konci vysvětlí a pachatele pomůže dopadnout. Příběh z anglického venkova je plný milých historických klišé ("...ó Ti mladí muži, kolik spotřebují masa a tabáku!", mladé dívky asi aby asi byly roztomilé se chovají jako úplně dementní blbky bez mozku), příjemných popisků tehdejšího kastovního života plného služek, panských, komorníků, majordomů a jejich zámků, vil i prostších domů. Hezké, příjemné a milé. Určitě dám další díly. Audiokniha potěší standartně výbornými výkony dua Růžena Merunková (malinko, ale asi správně uknípaná hlavní hrdinka) a Otakar Brousek, který bravurně dává zbývajících stopadesát osob.
Je to už dávno… takové devadesátkové, upocené, omšelé. Příběh nadrženého pedofilního učitele a jeho oběti. Viewegh bude pak občas lepší a bohužel i mnohem, mnohem horší.
Na zdejších 9o% bych to tedy, s odpuštěním, rozhodně neviděl. Nijak zvlášť originální příběh "dívky z bažin" je odvyprávěn sterilně, vše se tak nějak odehrává, malinko místy až táhne. Postavy jsou jako vystřižené ze stovek podobných knih a berou se hrozně, hrozně vážně. Nakonec se dozvíme jak, že to doopravdy bylo... mé oko tentokrát zůstalo zcela suché. Po delší době mě od začátku nesedlo a nebavilo načtení audioknihy. Ano, Jana Štvrtecká do vyprávění dává hodně stylu a energie, ale bez toho "hraní" by to bylo asi lepší.
První setkání s dílem paní JP. Ne, nedopadlo to nejhůř. Ale ani nejlépe. Dílo jest to jímavé, dle očekávání smutné, reálně české neveselé: takhle mi to prostě v rámci dějin máme. Rodina zakletá v čase první světové války, hlavní hrdinka pak dožívá svůj truchlivý život v neméně hrozné době těsně před další válku. Vyprávění ubíhá tak nějak bez velkých emocí, dějových zvratů, ano, jistě tam jsou, ale vše je takové odtažitě čtenářsky nevzrušující, chladné. Hrdinové vyprávění mě moc "k sobě" nepustili a mě pak, na oplátku, bylo tak nějak celkem jedno to, co se jim dělo. Možná to byl záměr, nevím. Příběh začíná, odvíjí se a skončí, aniž by to nějak moc "bralo klobouky z hlavy" a to je za mě velká škoda.
Jako ano, ale tak nějak bez velkého nadšení. To že nám Čína spolu s umělou inteligencí nic hezkého do života nepřinášejí mi pan spisovatel ani moc vnucovat nemusel, jsme v tomto spolu za jedno. Příběh o mladé ambiciózní ženě, která nastupuje do čínského korporátu, který se mj. zabývá právě AI a dalšími technohračkami je celkem zajímavý, ale ne nijak originální. Rychle zjišťuje, že vše ve firmě je tak nějak na levačku a prsty v tom má asi nejen démonický majitel. K tomu všemu v Hongkongu, kde se story odehrává, řádí sériový vrah, překvapivě likvidující výhradně zaměstnance firmy výše uvedené. Vše se pak dlouze zaplétá, komplikuje a na konec přerývaně i vysvětlí a propojí. Nebyla to určitě "Kniha roku", ale očekávání asi splnila. V audioprovedení se jednalo o mé první a velice příjemné setkání s uhrančivým Jiřím Schwarzem, který i místy nezáživnému vyprávění dává potřebnou dynamiku.
Nečekaný a pěkný (audio)knižní zážitek! Originálně odvyprávěný příběh z doby kovidové. Všichni jsou uzavření ve svých domovech, ve svých ulitách, které ledasco skrývají. Pravda pak pomalinku vyplouvá na povrch. Audiokniha je výborně načtená: dvojice dam Zdeňka Žádníková Volencová a Lenka Krobotová jí dává výbornou atmosféru i patřičné napětí.
Asi jediným negativem audioknihy je, že je krátká. Pan Horníček byl výborný vypravěč a i jeho povídky mají svou nepopíratelnou kvalitu. Vyprávění je to jednak zábavné, ale i chytré.
Pocit lehkého nadšení provázející prakticky každou dosavadní knížku od KT se tentokrát jaksi nedostavil. Není to nijak fatálně špatné, ale celé vyprávění je vystavěné na neuvěřitelných a navíc ne příliš zajímavých základech. Vše se tak nějak vleče, což je vzhledem k tomu, že hlavní hrdinové jsou dědové v důchodu asi i akceptovatelné. Samotný závěr je nejen nepřekvapivý, ale celé vyprávění už jen tak nějak svou doslovností "dodělá". Malinko mě vyděsil projev průvodce audiknihou Marcela Vašinky, očekávaný sametový hlas prince z osmdesátých let nahradil chraplavý tón, který se ale konec konců ke stárnoucím hrdinům i hodil.
Další přečtený (naposlouchaný) DD, další s velkou pokorou a přehledem podaný příběh. Možná malinko ne tak zajímavý jako vrcholná díla autora, ale opět se jedná o velice příjemnou záležitost. Návyk na "štýl" DD si není vůbec těžké pořídit, i zde jsou pak okamžiky a momenty, kdy je plně uspokojen. Hlavní příběh i vedlejší linie tak opět uvěřitelně plynou, Rišo Kraus řeší i rodinné problémy a než se vše vyřeší je zase najednou konec a převelice příjemný pocit spojený s chutí dát hned další díl přetrvává. Martin Mňahončák je opět excelentní, ale to už opravdu nepřekvapuje.
Nebylo to "zkurveně" dobré, bylo to ale rozhodně nadprůměrné. Moje první setkání s panem BM coby "zadarmo" výpůjčka audioknihy z Městské knihovny. Zpětně viděno knihu hodnotím pozitivně. Námět je originální, autor si nás krásně povodí a dle očekávání je nakonec všechno úplně jinak. Občas se vyprávění malinko vleče, postav v ději je jak na americkém orloji. To že by současní američtí "ajfounovo-instáčový" mladíci dali vše ve vyprávění uvedené působí lehce neuvěřitelně. Konec ale nakonec hodně tak nějak vyspraví, mnohé do té doby ujeté dává smysl. Příběh hodně povzneslo odvyprávění podané s veliký přehledem a grácií dvojicí Pavel Rímský a Prokop Rímský. Od autora je to moje kniha první, ale určitě ne poslední.
Pěkné. Hrozně strašně moc pěkné! Upřímně, za mě jedno z nejhezčích setkání s audioknihou, a že jich nebylo zase málo. Životopisná vyprávění mám rád, zde je to o to silnější, že se jednak jedná o vyprávění z tuzemské scény a hlavně faktem, že autorem a hlavně (báječným) vypravěčem je sám autor. A Petr Janda umí. Knížku výborně napsal, vyprávění má "štýl", rytmus a grády a načtení je neuvěřitelně lidské, příjemné až návykové. Závěrečné (dodatečně připsané) kapitoly se, škoda, už nepouští do žádného hlubšího zamýšlení a jsou jen výčtem událostí, ale celkově to byla parádní jízda. Díky Petře, máte můj obrovský respekt!
Hezké. Milé. Škoda jen že poměrně krátké. Vyprávění nestora české zábavy od jeho začátků, úspěchy i neúspěchy. Setkání s dalšímu osobnostmi nejen české kultury. Vše příjemně plyne, občas pobaví a někdy přinutí k zamyšlení. Audioknize velice pomáhá příjemné podání výborného Otakara Brouska.
