Meč osudu

Rozhodne to nebolo zlé, čítalo sa mi to dobre, poviedky pekne plynuli. Na druhej strane ma mierne zarazila miera nadšenia nad týmto dielom, mne sa zas až také úžasné nezdalo. Pravdepodobne je chyba vo mne, hehe.... Z môjho pohľadu najlepšie Sapkowského dielo je husitská trilógia.

(SPOILER) Až na Epilog, který mi nějak k celkovému kontextu a povaze postav neseděl, mi čtení celé knížky učarovalo.

Skákání mezi příběhy bylo občas trochu matoucí, ale líbí se mi, že tím je knížka pro čtenáře všestrannější. Chvíli je to příběh boje, chvíli fantasy, chvíli román, chvíli komedie. Vtipné scény umí autor sepsat bravurně. Ve srovnání s polským provedením seriálu jsou úseky této knihy opět použity jako scénář, některé v polském ani americkém nevyvstaly vůbec, díky čemuž byly některé kapitoly příjemným zpestřením nám již známého příběhu. V knížce se prvně setkáváme s Ciry, ale v jiném světle než oba seriály nabízí. V knížce je také příběh trubadůrky Očko a její osud a příběh mořské panny S'heenaz. Epilog vykresluje svatbu Geralta a Yen, což nám k povaze Geralta a Yennefer vůbec nesedělo.

Zhruba od poloviny knihy jsem knížku předčítala manželovi, který zaklínačskému světu propadl již léta zpátky a tuto knihu měl nedočtenou z té doby. Je pro mě proto symbolem společně stráveného času a častým diskutováním nad příběhem.

Zvláštní nám přišlo hlavně to, že tento druhý díl byl údajně vydán rok před vydáním prvního. Chtěl touto knížkou autor začít? A chtěl ji také epilogem ukončit?

skvělé povídky, velmi dobře psané, super atmosféra, dialogy, humor, akce, všechno....

Další díl mě opět pohltil. Mám ráda část odehrávající se v Brokilonu a setkání Ciri a Geralta. Přečteno na posezení. :)

Druhý díl Zaklínače si nijak nezadá s dílem prvním a já jsem nucen seznat, že Hrdinské fantasy v povídkové podobě, nebude subžánr fantasy, který bych měl vyhledávat, ale udělal jsem pro úspěch maximum, když jsem přečetl dva díly toho údajně nejlepšího.

Nemůžu si pomoct, ale při čtení jsem měl dojem jako bych se vrátil zpět do časů, kdy obrazovky televizorů opanovali jednoduché seriály v nichž vznikali příběhy odehrávající se "za časů mýtů a legend, kde neklidem zmítaná země zrodila vždy nějakého hrdinu...". No nic proti nostalgické vzpomínce, ale jako nové čtivo už to prostě nefunguje. Vyrostl jsem z toho a teď mi chybí patřičný věk i naivita, snad kdyby mě čtení Zaklínače zastihlo v předpubertálním věku, hodnotil bych lépe.

I když se mi druhý díl Zaklínače možná líbil méně než ten první, tak neubral na kvalitě a Andrzej Sapkowski se pro mě více a více stává autorem, kterého budu každému doporučovat. Opravdu mě dodnes mrzí, že jsem se do čtení nedala už dříve.
V Meči osudu jsou sice povídky o něco delší než v Posledním přání, ale vůbec mi to nevadilo a opět jsem si říkala, jaká je to škoda, že nebyly zfilmované více propracovaněji podle předlohy. Povídka Hranice možností byla výborná a měla jsem radost, že hned první povídka knížky je právě předlohou k mému nejoblíbenějšímu dílu seriálu. Z Střípku ledu jsem byla taková rozpačitá. Miluju pár Geralt/Yennefer a tahle povídka mi docela dávala zabrat. Věčný oheň se mi z celé knížky asi líbil nejméně. Sice doppleři hrají ve světe Zaklínače docela důležitou a zajímavou roli, ale celá záležitost s Dudu a Věčným ohněm mě nějak nezaujala.
V povídce Trochu se obětovat jsme zabrousili opět do pohádkového motivu, což se mi v Zaklínači moc líbí. Ty jinak a drasticky podané pohádky mě snad nikdy nepřestanou udivovat. Aneb správný a zamilovaný princ přece musí naklást jikry.
Meč osudu je pro mě nejlepší povídka z celé knížky a opravdu mě moc mrzí, že jsme se tohoto setkání nedočkali v seriálu. Tenhle rozdíl mě zatím mrzí nejvíce. To setkaní v Brokilonu bylo tak hezké a kouzelné. Něco více byla také krásná povídka o osudu Geralta a Ciri. Konec povídky na mě zapůsobil tedy mnohem více než v seriálu a připadal mi také více procítěnější. No a samotný epilog? Ještě teď se musím usmívat. To bylo něco tak roztomilého a šíleného… Prostě toho Zaklínače miluju.

"A zdalipak víš, že jen samotný osud je příliš málo? Že je zapotřebí ještě něco více?"

"Tak, jak to říkali, Geralte. Tak, jak to říkali... Jsem tvůj osud? Řekni! Jsem tvůj osud?"

"Jsi něco více, Ciri. Něco více."


Knížku jsem měla rozečtenou již pěkně dlouho. Nějak jsem se nemohla začíst. Mezi tím jsem přečetla pár jiných knížek a zase se k této vrátila. To asi nastal správný čas, protože jsem knížku najednou nemohla odložit, potřebovala jsem nutně vědět, jak to s Geraltem, Yennefer a Ciri dopadne. Nevím však, jestli se vrhnu do dalších dílů.

Povídky se mi líbily všechny, až na ten epilog. Ten mi nějak do celé ságy nezapadal, bylo to až příliš snové a neuvěřitelné. Jak tady už někdo psal, možná alternativní konec? Užívám si ty vybroušené dialogy, i když se třeba plácá o ničem, je radost to číst.

Ještě stále mě to světe div se baví.
I Marigold s tou svou ztřeštěnou hlavou.
I Ynefer.I když jsi nejsem tak úplně jistá či jí lze považovat za kladnou postavu.
Gerald je prostě skvělý.I když bolestná minulost mu předestřela nejasnou budoucnost.Nevím jak to bude dál se Ciri dle knih ale budu téhle tlupě držet palce.

Já se opravdu omlouvám, ale tohle nejspíš není kniha a styl psaní pro mě, což si myslím, že je naprosto v pořádku. Přistihla jsem se, že se do knihy musím vyloženě nutit, abych ji dočetla.

Příběhy se mi líbily, ale stejně jako v prvním díle mi asi neseděl jazyk vyprávění. Další knize bohužel i přes veškerá hodnocení šanci nedám.

Prostě ne všechny knihy se líbí všem, asi jsem na tohle moc holka a raději sáhnu po jiné knize :)

Musím říct že mě to neskonale baví. Povídky jsou dobré, lrásně čitelné a nejde od toho odejít. Miluju všechny postavy a poslední povídka byla TOP! Doporučuji!

63/2025 15.-17. října
Povídky znám pomalu nazpaměť zejména z první knihy a to také díky polskému seriálu (Netflix výblitek jsem zvládla jen do půlky druhé serie s obrovským sebezapřením). Přesto se k povídkám často vracím, ať už jako čtenář, posluchač a nebo divák. Samotný příběh Geralta, Yennefer a Ciri jsem asi v mládí ani nedočetla a nebo si už nepamatuji, takže to teď napravuji a chystám se přečíst celou sérii.

Z knihy mám nejradši povídky Hranice možností a Trochu se obětovat. Epilog spoileruje další děj. Skoro by bylo lepší ho i nečíst, pokud příběh Zaklínače neznáte.

2025/4
Povídky Zaklínače se mi líbí víc než romány, ale mám s nimi ten samý problém, co většinou u sbírky povídek - některé jsou fakt dobré, jiné celkem nuda. Dohromady to tedy dá některé super momenty s našimi oblíbenými hrdiny a lepší průměr.

Do Zaklínače jsem se upřímně zapomněla. Strašně jsem se těšila, až do ruky vezmu třetí díl, první román z celé série.

Pro Zaklínače jsem měla vždycky slabost. První dva díly mi přijdou (paradoxně) nejlepší.

Zaklínač Geralt z Rivie je spět!
Čekají ho nové výzvy a zážitky!
A upřímně, se mi líbil víc první díl. Tahle ta kniha se taky skládala z povídek, ale to mi nevadilo. Víc mi vadilo, že tam bylo méně magie a bojů proti epickým monstrám. Geralt tam sice bojoval s drakem, doppleri a ghůli, ale já mám radši magické démony než takovéhle (staré a obyčejné) stvoření. Proti drakům nic nemám, ale toho má snad každá fantasy literatura. Doppler není démon, jen skřet co na sebe bere jinou podobu a ghůl je jen oživlá mrtvola a většinou to byli jen boje bez magie. Každopádně v knize se hodně bojovalo, byla tam romantika, a na konci to mělo dost zajímaví děj. V knize se také objevili půlčíci, které poprvé stvárnil profesor Tolkien. Navíc už poznáváme Ciri, která měla v dalších dílech moc velkou roli.
Ale není času nazbyt!!
Nilfgaard se blíží, pod soddenským pahorkem je bouřná bitva a náš Zaklínač nemá ani potuchy kam meč osudu přístě udeří!!

Meč osudu je opět souborem volně navazujících a provázaných povídek - Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň, Trochu se obětovat, Meč osudu, Něco více a epilog s názvem Něco končí, něco začíná. Povídky jsou tentokrát o něco delší a propracovanější, častěji v nich vystupují další hlavní postavy (Yennefer, Marigold) a Geralt se také poprvé setkává se Ciri, o jejichž osudu pak vypráví další díly série. Jediným mínusem pro některé čtenáře může být epilog, jelikož prozrazuje budoucí příhody a může vyspoilerovat děj, obsahuje však také neskutečně zábavný popis hlavní události. Nejvíce se mi líbila povídka Trochu se obětovat s mořskou vílou.
Celkově bych u hodnocení knihy mohla opakovat to, co jsem napsala u prvního dílu - opět zde najdete poutavé vyprávění, propracované postavy, barvitý jazyk a originální humor. Musím také říci, že si re-reading nyní víc užívám, když už znám celkový příběh a jeho pozadí, a když si dokážu zařadit události i postavy do kontextu. To svědčí o tom, že celá série Zaklínač není záležitostí na jedno přečtení - naopak doporučuji víceré čtení nebo případně také provázat se hrou nebo seriálem.
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Druhá povídková knížka ze světa Geralta z Rivie je pro další příběh ještě o něco důležitější než první sbírka a Sapkowski v ní jde více do hloubky zaklínačových charakterových vlastností. Každá z šesti povídek je trochu jiného rázu, mou nejoblíbenější je pak hned ta první - Hranice možností. Velmi příjemný je i epilog, který je jakýmsi alternativním pohádkovým koncem ságy.

Musím říci, že se mi Meč osudu líbil více, než první díl a s nadšením se budu vrhat do dílu třetího. Je to pro mě příjemný návrat ke starému dobrému fantasy a oddech od moderních romantasy příběhů.