1. Domů
2. Autoři
3. Andrzej Sapkowski
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 24
• Bazar 50
• Životopis
• Citáty 133
• Diskuze 68

Nová kniha Andrzej Sapkowski

Rozcestí krkavců

Spisovatel Andrzej Sapkowski o knize řekl: „V knize Rozcestí krkavců‘ se vracím ke kořenům Geraltovy cesty. Není neohroženým zabijákem nestvůr, jak ho známe, al... detail knihy

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Andrzej Sapkowski

Bouřková sezóna

„Špatný Zaklínač, ale více než obstojná jednohubková žánrovka. Špatný Zaklínač to je z důvodů, že ten byl vždy v protikladu generických fantasy braků a jejich klišé se kterými uvědoměle nakládal, byl rafinovaný, nejednorozměrný, reflektující společenská témata a navíc vycházel ze slovanské poetiky; ta je však nyní ty tam, o ničem to nevypovídá (a ani se to o to nesnaží) a s klišé to pracuje tak, že je to všechna otrocky využívá. Je to prostě typický zástupce všeho, čím původní zaklínačské povídky být nechtěly a nebyly. Na druhou stranu to sice je generická fantasy žánrovka jakých jsou plné regály, ale je napsaná s gustem, má spád a ani v jediném momentu nenudí. Trpí to sice částečně "Sapkowského prokletím", kdy on je sice výtečný povídkář, ale pouze průměrný romanopisec, protože neumí pracovat se strukturou románu, vývojem postav a stejně se mu to vždy rozpadne do sledu "povídkových" výjevů a deus ex machina poskládaných za sebou. Vše z toho tu je také, ale díky malému záběru (výpravou i časově) to tolik nebije do očí jako u jeho předchozích epických ság. PS: Úděsné ilustrace jsou doufám jenom (nepovedeným) vtipem a nikoli vážně míněné (seděly by k parodické Zeměploše, ale ne k vážné fantasy), protože jsou vším, co je na fantasy žánrové scéně špatně. Když je člověk vidí, tak se vlastně ani nediví, že fantasy stále bere tolik lidí jako podřadný brakový žánr pro zastydlé uhrovité nespolečenské panice.“... celý text
— DaViD_082

---

Rozcestí krkavců

„Už z podstaty veci budú čitatelia tento prequel k celej ságe o zaklínačovi prirovnávať k pentalógii a predovšetkým k jej posledným dielom, ktoré túto knihu svojou kvalitou, komplexnosťou a vycibrenosťou štýlu hravo predčia. No to samo o sebe Rozcestiu krkavcov nič neuberá na jeho príťažlivosti, nakoľko dokáže pohltiť a vrátiť do čias prvých poviedok o Geraltovi z Rivie. Na rozdiel od nevydarenej Búrkovej sezóny, je tento asi už naozaj posledný návrat do sveta zaklínača z pera majstra Sapkowskeho, dôstojným rozlúčením s legendou, ktoré nám navyše poodkryje tajomstvá vzniku zaklínačov ako i dôvodov nenávisti voči nim a strachu z nich.“... celý text
— Martius

---

Paní jezera

„69/2025: 6. - 14. 11. Něco končí, něco začíná... Ukončení ságy příběhu O Geraltovi a Ciri ve mě vyvolává mnoho rozporuplných pocitů. Tato kniha se mi četla asi nejhůř z celé série. Nechci spoilerovat děj pro případ, že by někdo ještě nečetl. Přišlo mi, že postavy, které hrály poměrně velkou roli v předchozích knihách (Regis, Milwa, Cahir, Triss a další) jsou už pozapomenuty, v rámci děje nepotřební a proto odbyti. A to mě zklamalo. Mnoho pasáží bylo opravdu rozvleklých. Nejlepší část knihy je dle mého bitva u Brenny, kde POV přeskakuje mezi mnoha postavami a celá bitva je tak velmi realisticky vyobrazena. Zejména pak vsuvky s Rustym a zbytkem lékařského týmu. To bylo krutě surové. Emhyr byl pro mě překvapení. Linka Ciri/Geralt/Yennefer - zklamání Po bitvě u Brenny je dost prostoru věnováno politikaření, což mi přišlo zajímavé, ale bylo toho až moc. V rámci světa máme obraz ucelený a vše vysvětleno do detailu. Válka nepřináší šťastné konce. Na závěr snad jen to, že nepředpokládám, že všechny postavy dočkají konce obzvlášť pokud je válka. Ale ukončení některých postav bylo vyloženě odbyto a zasloužili si víc. Proč se jim v knize nevěnovalo trochu více prostoru? Vždyť v předchozích dílech zaujímali poměrně velkou část děje a nakonec je jim v knize věnováno méně času než nějaké bezvýznamné Sladké kočičce, u které mi je úplně šumák, jestli přežije válku a jak dlouho bude žít po ní, jestli se vdá apod. Za mě je tento díl nejslabší z hlediska uspokojení. To se nedostavilo ani po zničení Vilgefortze, Bonharta a dalších. Dojmulo mě něco? Vlastně ne. Podvědomě jsem během čtení věděla, že co budu číst dál, se mi líbit nebude. Závěr si každý může přebrat jak chce. Jsem s ním spokojena? Nevím. Asi ne. Pociťuji rezignaci, smutek a vyčerpání jako naši hrdinové. A to asi bylo i záměrem.“... celý text
— Neriparra

---

---

Rozcestí krkavců

„Těžko se mi to hodnotí. Čte se to dobře, to prostě Sapkowski umí. Ale něco tomu chybí. Třeba vtip. U předchozích jeho knih jsme se k některým pasážím vracel, četl je znovu a znovu a smál se u toho. Tady jsem se párkrát pousmál. Není to o tom, že by se autor nesnažil. Mnohdy nachystá situaci a jednoznačně ukazuje, že by mělo přijít něco zábavného. Pak to ale vybalí a vy si řeknete, fajn, ale nic moc, pojďme dál. Stejně tomu chybí taková ta slovanská syrovost. Musím souhlasit s některými komentujícími, že to prostě vypadá jako pasáž ze hry a autor se až moc snaží oslovit publikum, pro které jsou slovanské reálie cizí. Takže můj verdikt: čtivé, ale nijak výjimečné. Nenadchlo mě to, ale ani neurazilo. Tři hvězdy a půl navrch za to, že je to Sapkowski.“... celý text
— MartinvonHau

---

Rozcestí krkavců

„Zaklínač: Rozcestí krkavců je vhodným a příjemným návratem pro zavilé fanoušky původní ságy, ale i pro ty, kteří dosud nečetli žádnou knihu pojednávající o Geraltovi a jeho dobrodružstvích. Ikonický zaklínač se nám zde představuje v poloze, v jaké ho dosud neznáme – jako mladý, nezkušený vědmák vydávající se poprvé na Stezku. A právě tomu jsou jeho příhody uzpůsobeny. Ačkoli se dílo dá označit za román s hlavní příběhovou linií, je spíše na tuto linii lehce napojeným spletencem drobných, vedlejších příhod. V mnohém tak připomíná první povídkové knihy, které osobně považuji za vůbec nejlepší. Tenhle epizodkovitý styl vyprávění, rámovaný snahou mladého Geralta zorientovat se v komplikovaném světě, vlastním účelu v něm a svém řemeslu, a poodhalováním toho, jak vlastně vznikli zaklínači za pomoci dosud neznámého mentora, mě nesmírně vtáhl. Ukazuje se nám zde, jak se mladý naivní muž postupně formoval v charakter, jaký známe dnes. Jak stál na onom titulním, pomyslném rozcestí a vybíral si svou cestu. Sapkowski nešetřil pro něj tak typickým ostrým humorem, nám tak blízkým slovanským prostředím, nejrůznějšími narážkami a easter eggy na budoucí události (které jsem určitě nepochytil všechny) a samozřejmě nečernobílým vyprávěním, v němž je zřídkakdy vše takové, jaké se na první pohled zdá být. Neodpustím si drobnou výtku směřující k nadměrnému užívání latiny, ale to je snad jediné, co mi při čtení útlé a hezky nostalgické knihy poněkud drhlo. Celkový dojem z jakéhosi návratu ke staromilské fantasy ve mně utvrzovaly i ilustrace a celkové zpracování knihy, které nijak nevystupuje ze ságy – což je velké plus. Tohle se zkrátka povedlo a rozhodně se v budoucnu nebudu bránit nejen návratu k celé sáze, ale ani dalším podobným příběhům. A jelikož se sám spisovatel nedávno dušoval, že se světem Zaklínače neskončil, máme se snad nač těšit…“... celý text
— Gustik5