jirijanovotny
komentáře u knih
Máme to tady. Obětiny, zatmění, vír duší, poznání božského… co mi to jen připomíná.
Toto je ale přeci jen taková dětská verze. Být to Berserk, tak koukáme na pořádnou řezničinu. Ale co, nemusí být vše jen krvák.
Jo jo, ti Japonci. Když má nějaká silná postava meč, tak je v podstatě zbytečné po ní střílet. Něco takového by si člověk odvodil ze čtení mangy.
Takto fungoval Bradley a stejně tak i ti jeho soukmenovci.
No, ale dívá se na to celkem dobře.
A tady to je. Zvrat. Půl knihy vše ještě vychází, ale pak se ukáže, že když máte staletí na plánování ďábelských plánů, tak máte přeci jen navrch.
Mustang. Plameny. Pomsta. Tenhle díl je jízda. Vidět Roye, jak se naprosto utrhne ze řetězu, bylo děsivé i fascinující zároveň. Zúčtování s Envym proběhlo přesně tak, jak mělo, a emoce tekly proudem.
Sloth taky dostává pěknou nakládačku. Všem to docela vychází. Až si jeden říká, co se vše pokazí v dalším díle.
Konečně je to tady! Central se mění v jedno velké bojiště.
Roy Mustang i jednotka z generálka Armstrong jedou bomby. Tohle je ten moment, kdy se konečně přestává mluvit (tak moc) a začínají činy ve velkém stylu.
Všichni jsou na pozicích a akce začíná. Stihnout to včas?
Všichni samozřejmě čekáme, že to všechno dobře dopadne a pravděpodobně to tak i bude. Otázka ale je, jakým způsobem to celé proběhne.
Tlak se stupňuje. Dvacátý díl je takové to ticho před bouří, kdy se všechny figurky na šachovnici rozmisťují na svá místa pro finální střet.
Setkání Ala s tátou bylo skvělé a dodalo to příběhu další kousek skládačky o tom, co se vlastně v den zaslíbení chystá.
Všechno nám to do sebe zapadá a konec příběhu už se pomalu rýsuje.
Winry vs. Scar. Moment, na který jsme všichni čekali, a dopadl naprosto jinak, než by člověk v jiné manze čekal.
Smyčka se stahuje.
Zjištění, že celá země je jen jedna velká obětní deska, je síla.
Severní pevnost Briggs má sakra styl a Olivier Armstrong je prostě neuvěřitelná šéfka. Ještě tvrdší než její bratr a s nikým se nemaže.
Líbí se mi, jak se prostředí změnilo z horkého jihu do mrazivého severu, což přesně odpovídá i náladě příběhu.
Tajemství pod pevností začínají vyplouvat na povrch…
Vzpomínky na Išvaalskou válku jsou dost brutální. Válka není žádný med, ale vyhlazovací válka, to je jiné kafe.
Tady končí sranda. Setkání s Otcem v podzemí je skvělé a celé to bude asi docela jinak, než se na první pohled zdálo.
Bradley ukázal, proč je vrchní velitel, a Mustangovi nezbylo nic než oči pro pláč.
Boj s Gluttonym v tom jeho nekonečném břiše je vizuálně i atmosféricky top.
Bradley ukazuje, že není jen figurka, ale sakra silnej hráč.
Zlomový díl? Asi jo, ale asi mám moc zarytou představu, že to má být srovnatelně dobré jako Berserk nebo AoT.
Jenže ono to tak dobré není. Je to prostě jiné. Měl bych zahodit to srovnávání s lepší mangou a prostě si to užít :)
Zajímavé, že když se někdo rozhodne vykopávat mrtvolu, tak to musí být v noci nebo za deště. Proč? Chápu, je to takto dramatičtější, ale sakra proč nepočkají až přestane pršet?
Ed a Al pokračují v pořádné jízdě i v desítce.
Ale stále to považuji za oddechovku. Sice je tu nějaké to tajemství a napětí, ale děj je docela průhledný. Žádný Attack on titan to není.
Devítka jede na plný plyn. Hon na vraha a další zamotávání děje.
Akce střídá napětí, žádná hluchá místa, stránky mizí pod rukama a já nestíhám nosit další díly.
Když se čísla rozhodnou vzít roha, je jasné, že to skončí průšvihem epických rozměrů. Pythagoras nastupuje do akce jako matematický superhrdina a snaží se dát svět zase do pořádku…
Takto přesně to tam není. Ale je to zajímavé zpracování Pythagora