Motýlek

Charriérův Motýlek vyšel v Paříži v roce 1969 a rázem se stal literární senzací. Jistě potěší zejména novou generaci čtenářů, neboť je to nejen slavný bestseller, ale především výborné počtení. Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/1961/motylek-1961.jpg 4.6787
Originální název:

Papillon (1969)

Žánr:
Literatura světová, Dobrodružné
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (85)

Přidat komentář
barbarera
14. dubna

Když jsem studovala na střední škole, tak jedna spolužačka přinesla Motýlka do školy. Během několika dnů ji přečetla celá třída a o přestávkách probíhaly diskuse. Kniha nás pohltila dokonale...

alcan
17. března

Klasika, kterou jsem si koupil jako paperback a která mě pohltila svým příběhem. Za mě rozhodně doporučuji. Neměla by chybět v žádné knihovně.

farao14
16. března

Na tuto knihu jsem byl hodně zvědavý. Začátek byl takový pozvolný, ale pak se to rozjelo. Měl jsem rozečtené dvě knihy, jednu v kuchyni a druhou v ložnici (abych nemusel přenášet), ale nakonec jsem zůstal jen u Motýlka.

Kniha mě úplně pohltila. Ale všeho dočasně. Jak děj pokračoval a při stále se opakujícím omlouvání svého zločinu, tvrzením že pan Motýlek je nevinen, že hromada trestných činů je zaviněna dobou, státem a systémem, omlouváním a vychvalováním ostatních vrahů, pirátů, zlodějů a stále se opakujícím že jsou to vesměs slušní lide jsem se začal při čtení nudit, zlobit a ptát se jak je možné že Motýlek neustále nacházel mezi dozorci, indiány a lidmi kudy prchal tak hodné a vše omlouvající občany, kteří mu byli ochotni v takové míře jak popisuje pomoci a vynaložit na to nemalé prostředky a důvěry.

Příběh by to byl hodně zajímavý a krásný, ale ne podle skutečné události. Jestli je v příběhu něco pravdivého tak je to určitě touha po svobodě, kruté povahy a vlastnosti lidí a že člověk vydrží hodně.
Osobně po prvotním nadšení a po postupném chladnutí jsem zklamaný.

Původně jsem byl rozhodnutý že, si přečtu i pokračování knihu „BANCO“, ale po téhle zkušenosti NE!!

werewolf88
04. března

Naprosto geniální kniha, stejně jako naprosto geniální filmové zpracování. K obojímu se jednou za čas rád vracím. Člověk pak jenom zesmutní, když vidíme, v jakých zotavovnách si dnešní lumpové odpykávají svůj trest...

MT23
25. ledna

Kniha byla NEUVĚŘITELNÁ! Nemohla jsem se od ní odtrhnout.. Tím víc mě pak zklamalo filmové zpracování.. :/

Karhal
12. ledna

neuvěřitelná jízda od začátku do konce. román jak víno!

Konycek
07. ledna

Knihu jsem přečetla už před více než 10 lety a je jednou z mých nejoblíbenějších. Příběh je opravdu velmi strhující. Určitě doporučuji přečíst.

Reacher
26.12.2017

Většinou to chodí tak, že slavní vypravěči typu Ládi Manšíka, nebo Mirka Donutila sbírají zážitky druhých a pak je s velkou slávou předávají dál... To samé v podstatě udělal i Henri, ovšem s tím rozdílem, že ten surový základ si poctivě odžil a navíc v tom nejdrsnějším protředí své doby. Přes všechny pochybnosti o jeho pravdomluvnosti musím napsat, že stvořil úchvatné dílo, přinesl svědectví o nelidských podmínkách galejí, o autentické touze po svobodě, lidské odolnosti a neochotě se nechat pokořit. Motýlek, bible všech věčných útěkářů, je skvělé čtení do různých časů, buď se nechte inspirovat, nebo se zkrátka bavte jako jsem se bavil já....

zimela
03.12.2017

Následuje jeden velký spoiler.
Zaručeně nevinný „Toho pasáka jsem nezabil, celý proces je policejním spiknutím!“Motýlek, jenž je evidentně jako doma ve společnosti dlažebních kostek, schopných mezi řečí přihodit k dobru info typu: „Zkrátka jsem zabil ženu žehličkou. Při přelíčení se mě jeden soudce zeptal, proč jsem jí uhodil žehličkou. Nevím proč, ale odpověděl jsem mu, že jsem jí zabil žehličkou proto, že byla zmačkaná. A kvůli té idiotské větě mě prej, jak říkal můj advokát, tak osolili.“, je hnán touhou si, co pokud možno nejzdlouhavěji, pohovořit se svým žalobcem ve zvukotěsném sklepě a tak se odevšaď snaží zdrhnout. Což obnáší hodně skákání z vysokých zdí, nějaké to obligátní pif paf, amatérskou plavbu napříč Atlantikem v holandském dřeváku, nošení jednoho, příležitostně i dvou na prst dlouhých vodotěsných pouzder s penězi v tlustém střevě (prý je to v pohodě), nebo idilický roční pobyt v domorodé náruči venezuelského lidu, z níž se promptně vymaní v okamžiku, kdy zjistí, že jsou obě jeho nezletilé (13,16) manželky těhotné. A tak se v našem rebelovi vzdouvá znovunalezená touha po pomstě, musí sbalit kufry („já se vrátím“) a uzavřít kruh tím, že se nechá sbalit nejbližším kolumbijským fízlem; nejspíš aby bylo odkud utíkat v druhém díle, který číst nebudu. Asi nejotravnější mi ale přišlo Motýlkovo zaryté dělení světa na krásné a ušlechtilé povahy, které mu nezištně vnucují svou pomoc a na zavrženíhodné zmetky těch, co ne. Tuhle potenciálně solidní, dobrodružnou, a lze li čemu věřit, pak prý i životopisnou, žánrovku zkrátka a dobře zabíjí sám Motýlek...když už teda toho pasáka ne.
3 ***

ddkk
03.10.2017

Knížku jsem četla kdysi pradávno, kdy se ještě na knížky stávaly ve čtvrtek fronty...půjčil mi ji spolužák z gymplu, na dva (!) dny, měl na ni totiž pořadník...četla jsem a četla, v noci pod peřinou fakt s baterkou...a dočetla. Dodnes si ji pamatuju. Pro mne výborná knížka, jejichž kvalit přes perfektní obsazení, film nedosahuje a ani dosahovat nemůže.

Ramiel
26.09.2017

Největší příběhy píše sám život. V tomto případě se to jen potvrzuje. V knize se střídají dějově bohatší a napínavější pasáže (většinou přípravy útěku a útěk samotný) s oddechovějšími a nudnějšími (cesty na moři, pobyt u indiánů a v přístavních městech).

Tereszka
08.09.2017

Trvalo mi skoro půl knihy, než jsem se s ní zžila, ale nějak jsem si pořád říkala, že to nevzdám a dočtu jí do konce. Nakonec jsem nelitovala, hon za útěkem mě polapil a já v myšlenkách trnula, zda se tentokrát už koněčně zadaří. Jestli je až skoro přehnaná přátelskost postav v knize reálná či ne, to nevím, místy mi to totiž přišlo přitažené za vlasy.

JosefPluhař
20.08.2017

Přečetl jsem včetně "Banco". Za mě patří mezi nejlepší v žánru útěkovek. Napětí, odvaha, odhodlání podtržené skutečným životním příběhem. DOPORUČUJI.

Petra186
07.08.2017

První kniha, kterou jsem nedokázala dočíst. Po shlédnutí filmu, ale musím říci, že kniha je 100 x lepší ! Ostatně jako ve většině případů. Příběh dle skutečné události s touhou po svobodě.

danny_21
02.06.2017

Knižní předloha mnou oblíbeného filmového MacQueenovského Pappilona je jen slabým odvarem toho, co se Schafferovi povedlo stvořit na plátně. Celý ten dvoudílný příběh, trpící přehnanou naivní romantikou, často protiřečícím a nevyrovnaným názorem na život, a idealizovaním sebe samotného, těžko můžu brát za autentický, spíš mi to přijde jako náhodné a hodně přibarvené posbírané zážitky jiných, které si Moty přisvojil. Zlomené patní kosti, inteligentní skot, berličky v podobě vždy ochotných a nezištných pomocníků a ochránců z řad spoluvězňů, bachařů a společenské smetánky ... velké zklamání - 50 %

el-ka
20.04.2017

Začínala som túto knihu čítať s tým, že ma isto nebude baviť príbeh o basistovi a že ju čoskoro odložím....na opak bol pravdou. Postupne som sa pristihla pri tom, že sa nemôžem dočkať toho, ako sa ďalej udalosti vyvinú a čo bude nasledovať....tých cca 520 strán som doslova zhltla :)
Veľmi zaujímavý a pútavý životný príbeh.....a samozrejme aj veľmi pútavo napísaný. Odporúčam každému

Majkrofon
15.04.2017

Príbeh je pre mna o to pútavejší, že sa stal. nevravím, že presne tak ako je to v knihe, pretože len málo ľudí na tejto planete by si niečo po toľkých rokoch pamätali tak detailne, ale stačí len uveriť a zažijete skvelé dobrodružstvo na ceste za slobodou. :)

StihOMam
29.03.2017

Čtěte. Rozhodněte se věřit příběhu Henriho Charrièrea a čtěte. V dnešní době je těžké překvapit nebo zaujmout některé lidi, ale tento román to umí. Nabízí odvahu, neuvěřitelnou vytrvalost a chuť bojovat za život. Kde by se jiní dávno vzdali, Henri začíná - znovu. Jeho kritika francouzské společnosti, justičního systému, existence trestanecké kolonie i samosprávy mezi vězni poodhaluje svět, který je snadné odmítnou a těžké si představit. Lačnost po dalších informacích žene čtenáře po desítkách stránek vpřed ne proto, že se nemůže dočkat konce a dozvědět se KDY nebo JAK konečně Henri unikne svému vězení, ale protože ho to baví. Musel nutně hrdina urazit tak strastiplnou cestu, aby konečně pochopil, proč si vybrala policejní diktatura za oběť jeho a aby i on sám uznal, že společníky mu nebývali právě morálně povznesení jedinci? Musel. A protože jsme se na začátku rozhodli nekritizovat, nehanit, nelitovat, nevkládat své osobní ne/sympatie do příběhu, ale pouze mu prostě věřit, pak nezbývá než ocenit jizvu na srdci, kterou nám tam Henri vyryl a hodnotit maximálním možným počtem bodů.
Už nikdy se nebudu dívat na kokos s despektem.

Y.F.N.
12.03.2017

Na Motýlka jsem měl políčeno dosti dlouho, a o to větší pro mne znamenal zklamání. Nechci hodnotit hvězdami, neboť jsem zvládl přečíst jen půlku románu. Zatím by to však byly max. dvě hvězdy. Stručná recenze:
Motýlek nám představuje mladého muže (plného paradoxů a napěchovaného sebelítostí až po konečky prstů), který byl, dle svých slov, neprávem usvědčen na doživotní nucené práce za zabití. Zde je nutno poznamenat, že autor sám přiznává, že byl aktérem francouzského podsvětí a dobrák to zrovna nebyl...
Tak tedy moty se snaží okamžitě zdrhnout a přitom nám duchaplně kritizuje západní mamon společnost zatímco on sám je pravým obrazem této společnosti. Nechápe proč je někdo uvězněn pro něco tak malicherného jako je vražda, útěk z vězení a pro další podobné malichernosti. A světe div se nechápe to ani nikdo jiný. Výsledkem je, že jej každý lituje, obdivuje, miluje a lituje, tedy pokud jej zrovna nelituje, ale to je pochopitelné vždyť je to hrdina, tedy odsouzený vrah....
Pochopitelně hlavní postava příběhu nemusí být klaďas, o to se nikdo neprosí, ale moty se za klaďase považuje a každý mu jen ubližuje, a tak se lituje a lituje a lituje a pak koná a koná a lituje se... O reálnosti některých pasážích se tu vyjadřovat ani nebudu.
Takže pokud chcete příběh podaný očima záporného hrdiny a nemáte úchylku v tvrdých chlapech mluvících o svých pocitech lítosti, doporučuji Neviditelného od Havlíčka nebo Miláčka jen ne toto.

Jana283
22.02.2017

Jedna z nejkrásnějších knih o nekonečné touze po svobodě.
Výborné filmové zpracování a ještě lepší audiokniha v podání Norberta Lichého. Tu skutečně upřímně doporučuji.

Lanisa1966
04.02.2017

Krásná klasika z vězeňského prostředí. Filmové zpracování bylo ale lepší.

evickakyticka
27.01.2017

Motýlku, Motýlku... Nevím jako ostatní, ale já ti to všechno "nežrala". Ta všechna vstřícnost, co se ti dostala od tvých kamarádů, dozorců, jejich manželek, opatů (či která to byla hodnost v církvi), indiánů, číňanů.... se mi fakt nezdála. A co teprve zlomenina obou patních kostí? To snad ne!! Uznávám, zažil jsi perné chvíle, perné dny i roky, ale na druhou stranu... Kdybych nečetla prolog, kde se píše "podle skutečné události", myslela bych, že je to výplod fatazie nějakého spisovatele. Jo a abych jen nenadávala, chválím tě za vypravěčský talent, který jsi přenesl do knihy, hezky se četla.

Nejspíš se s odstupem času podívám i na film, který mi byl doporučen jako první. Ale jako správný knihomol jsem sáhla raději po knize.

jana277
15.01.2017

Čítanie jedným dychom.

haki34
21.11.2016

Uf.. Jednodechovka ;) dobrodruzne cteni kdy pribeh uprchlika utika a fandite mu.. Teda ja jo ;)

STARKAN
21.10.2016

Po Terroru Dana Simmonse, druhá kouzelná kniha, kdy začnu číst první stránky a najednou koukám, že jsem na konci. Pro mne jedna z nejlepších knih.

snupko
07.10.2016

Komentujem knihu s odstupom casu a spadá do môjho obdobia, keď som sa venoval dobrodružnej literatúry ako sú indiánky,kovbojky,tarzanovky, verneovky a podobne. Dialo sa to, keď som mal od 8-16 rokov a odprašoval som poctivo otcovu knihovňu, kde som narazil na motýľa. Bol som očarený, dobrodružstvo ako remeň a samozrejme pre mňa z iného súdka, veď kto by nechcel uniknúť z väzenia a jemu sa to podarilo tuším 4x. Skvelé čítanie. odstupom rokov som sa ku knihe ešte vrátil a stále sa čítala ľahko, ale človek všakáno už dospelý, odrazu videl aj muchy, prehnanú romantiku a irelevantnosť celého príbehu. Objektívne za tri.

Aroucaria
05.09.2016

Jedna z nejvíce hltaných knížek. Nechtěla jsem dělat nic jiného než číst a číst a ... Neskonale úžasná jízda příběhem, do kterého se tak snadno vklouzlo. Přejíždění v metru, to se stane na to tata.. Ale nasednout do jiného autobusu a skončit na opačném konci Prahy??? Ale za to může pan Henri Charriere :-)

Bilky
28.06.2016

Patrím k Husákovym deťom a k tomuto faktu sa vzťahujú dobré aj zlé atribúty. K tým pozitívnym rozhodne patria zážitky zo základky a strednej, kedy pod lavicami miesto Nintenda, mobilov a iPadov putovali ohmatané a rozšalátované výtlačky "vzácnych" či "neprístupných" kníh. Píšem o 80-tych rokoch, kedy jedna kniha putovala od spolužiaka k spolužiačke, bol na ňu poradovník (na knihu, nie na tú spolužráčku) a kedy požičiavanie si kníh bolo trendy.

Spomínam si námatkovo na knihy rôznych žanrov od 1000 a 1 vtip, cez Draculu a romány Radka Johna až po tvrdé eroťárny: Sexus, Nexus alebo Milenec lady Chatterleyovej.
No a k tým najrozsypanejším knihám, aké ste dostali na prečítanie patrili u chalanov Potkan Kráľ a Motýlik. Väzenské prostredie, motív slobody ako aj večného vzdoru a rebelanstva - to bol ten motor, čo zabezpečil, že o 3-4 dni už kniha zas putovala do iných rúk.

Priznávam, že v tých 13-tich rokoch som CHARRIERa hltal s otvorenými ústami a o scéne kedy sa hl.hrdina vyčúral do spoločného hrnca s polievkou s hláškou, že "bola málo slaná" - o tej sa viedli vzrušujúce prestávkové debaty. Nekonečný obdiv k človeku, ktorý napriek falošnému obvineniu a nespravodlivému trestu dokázal bojovať proti nepriazni osudu, väzenskej mašinérií, hrdlorezom rôznych etník, vzdorovať chorobám, psychickému vypätiu a fyzickým hrozbám - ten obdiv zabezpečil, že som knihu za 2 večery zhltol ako malinu. Ano, asi aj preto, že som ešte neobjavil sex ani pivo, ale najmä pre ten oslavný štýl plný pátosu, jednoducho vykreslené udalosti, prehľadné delenie na dobrých a zlých - proste štýl, ktorý bez väčších nárokov nám pubišom vyhovoval ;)

Teraz z odstupom 20 rokov, už rozoznávam sebestrednosť autora, samozrejme sa pousmejem nad glorifikáciou vlastnej osoby Motýlika, ale stále funguje sentiment a tak odpúšťam autorovi, že po rokoch rozprávania tých istých zážitkov sa zo 4metrovej vlny stala 7metrová, že prežil na mori 6 dní bez vody, že mal po roku samotky bez vitamínov už po 3 týždňoch zas skvelú kondičku, že zakaždým ten dobrý nápad pochádzal z jeho hlavy a že niekoľkokrát sa doňho ako vyvrheľa a stroskotanca bez budúcnosti a dezodorantu, zaľúbili hneď aspoň dve najkrajšie rybárky, indiánky, miešanky, striptérky - to podľa toho, kde sa práve úspešne zachránil :)

Oslava slobody a ľudskej tvrdošijnosti či vynaliezavosti je v tomto diele komunikovaná priamo a jednoducho, bez zložitých metafor a obrazov, čo síce prispelo k obrovskému úspechu knihy, ale na druhej strane intelektuálnu časť čitateľov nenapĺňalo. Kladným kritikám neprospieva ani dobrodružné skríženie mileneckej trojky: Robinson Crusoe + Grof Monte Cristo + otec McGivera

Napriek všetkej mojej irónií musím uznať, že bývalý trestanec stvoril naozaj kultový román, ktorý dnes už zaváňa populizmom, ale v našej generácií zanechal množstvo podnetov na snívanie...

Odporúčam: predčítačom vo väzniciach tretieho sveta ako rozprávku na pokračovanie a zároveň motivačnú literatúru pre svojich zver(en)cov, pre detské domovy a zverenecké domy v dosahu bývalej ministerky Tomanovej zaviesť miesto biblie k bohoslužbám a obetným riťuálom A naopak: v Leopoldove a Kájinkove radšej úplne vyradiť z knižničného fondu
U mňa nostalgicko-dobrodružných 75%

RamonVarga
04.05.2016

Moje nejoblíbenější ,,autobiografie´´, kterou jsem kdy četl. Teda až po Já, Asimov.

Janet11
24.04.2016

Tak tohle na mě bylo bohužel trochu moc. Kniha je čtivě napsaná, nicméně jsem měla dojem, že se hrozně vleče a místy opakuje, jednotlivé útěky z různých míst a věznic byly celkem natažené (samozřejmě je to soupis vzpomínek a autor je chtěl sepsat tak, jak je zažil), ale tento styl mi prostě nesedl.



Štítky

vězení, věznice zfilmováno paměti

Autor a jeho další knihy

Henri Charrière

Henri Charrière
francouzská, 1906 - 1973

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených17x
v Přečtených1133x
v Čtenářské výzvě73x
v Doporučených132x
v Knihotéce331x
v Chystám se číst335x
v Chci si koupit41x
v dalších seznamech5x