Zemajo
přečtené 56
To
1993,
Stephen King
Z knihy mám rozporuplné pocity. Podle toho s jakou pompou vycházel film a jak většina čtenářů jsou z Toho "hotoví", čekal jsem nejspíš něco víc. Není to má první přečtená Kingova kniha. Prokletí Salemu jsem zhltl jedním dechem a bál jsem se podívat za tmy z okna ještě dlouho po přečtení. Ovšem To... Hezky všechno popořádku. V úvodu knihy jsem se naprosto ztratil ve jménech, nicméně to k dlouhým knihám patří a není důvod brát to jako výčitku. 4/5 knihy byly strhující, naprosto mě pohltil děj. Až na pár zdlouhavých scén se kniha četla jako nůž prochází máslem. Napětí, strach, krev, perfektní zápletka, zkrátka vše, co mi může dobrý horor nabídnout. Nikdy jsem nechápal, co to je za módu, bát se klaunů - proč? Teď už to vím, nebo jsem si to alespoň myslel. Poslední, pátá část však byla velké zklamání, takové, že mi zničila celý požitek z knihy... Hodně zamrzelo vytracení se dokonalého záporného hrdiny (alespoň dle mého mínění) klauna Pennywise. Nastupuje příběh o Tom a Želvě, Pavoukovi, přenášení energie na dálku a myšlenkových soubojích jako z béčkového sci-fi. Mám pocit, jako by to ke zbytku vůbec nepatřilo. Navíc čím dál častější přeskakování (nejlíp uprostřed akční scény) z minulosti do přítomnosti je spíše k vzteku, než aby vás děj pohltil. Všechny tyhle faktory způsobují, že se přestanete úplně bát - a to je u hororu trochu nepovedený konec, nemyslíte? Obrovskou perlou, nechutnou, je ovšem dětský gangbang? Kdy po souboji s monstrem (špinavé, ztracené v kanalizaci, asi dvanáctileté děti) se 6 kluků postupně střídá na jedné holce a je to detailně rozepsáno na 6 stranách. Myslím si, že pokud tohle autora vzrušuje, má si to nechat pro sebe nebo psychologa. O to hůř, že je kniha věnována jeho vlastním dětem (když To vyšlo, bylo jim 14, 12 a 7 let).... celý text
