Ota Pavel

Mistr povídkové tvorby. Jako sportovní redaktor napsal řadu povídek o našich sportovcích a klubech, vždy byl znát osobní vztah k tématu. Druhá část tvorby-- rodina, láska k rodičům a bratrům, těžká doba okupace, láska k rybaření i osobní tragédie.( "Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek,jako kdyby přišla mlha z Alp....")

Ota Pavel je oslavou českého jazyka, oslavou přírody, oslavou rodiny, oslavou vůle k životu... Je oslavou všeho, co mi je drahé

Jako první jsem z knih Oty Pavla přečetla soubor povídek Fialový poustevník, který vyšel v roce 1977 a výrazně se odlišil od tehdejší literatury, přečetla jsem knihu jedním dechem a další den koupila další tři výtisky, které jsem rozdala a rozpůjčovala přátelům a pak jsem si přečetla postupně vše, co mu vyšlo , a to i z doby předcházející. Filmové zpracování jeho knih mne nezklamalo, protože dokázalo zachovat zvláštní poetiku i jemný humor a celkový půvab jeho příběhů. Ke komentáři přispěvatele ber-tram je dodávám, že by mělo jít vždy spíš o kvalitu než kvantitu a autobigrafické prvky lze najít v díle mnoha světově uznávaných spisovatelů, takže jsem opravdu obsah jeho výhrad nepochopila.

Protože jsem se začal pídit po překladech tvorby Oty Pavla do jiných jazyků, přivedlo mě mé pídění na web Databazeknih.cz . Přečetl jsem všech 14 komentářů k autoru Otu Pavlovi a podepisuji se pod všech 13 příspěvků mimo příspěvku "ber-tram". Mohl bych vydedukovat, že komentář sepsal asi pan Dušek (Bertramka) a nebo jakýsi dřevorubec (ber - tram). Pochybuji, že tito dva pánové Otu Pavla znají!

Ota Pavel je pro mě autor, který dokáže čtenáře nadchnout i k věcem, které mu jinak vůbec nic neříkají - fotbal a rybaření - a to si myslím, že dokáže málokterý autor. V tom je podle mě Ota Pavel geniální.

Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem, že by ze shovívavosti k tragickému osudu jeho rodiny a koneckonců i jeho samotného? Jakoby snad osobní patálie znamenaly polehčující okolnost pro fakt, že píše prvoplánově, dětinsky a nezmohl se kdy na víc, než na biografický povídkový žánr. Nejen jeho osobní rybářské, nýbrž i angažované sportovní jednohubky naznačují, že jde sice o bdělého pozorovatele života, ale spíše očima nesoudného fanouška nežli kritického reportéra. Takřka každá položka jeho díla představuje v různých variacích průnik těmi ostatními, takže naoko jde o rozsáhlou bibliografii; jenže kdyby se vše smrsklo do jednoho svazku, vyjeví se, že ani kvantitou se Pavel na poli spisovatelském moc nepřetrhl.

Ota Pavel je moja srdcovka. Z jeho písania cítiť lásku k životu, k rodine, prírode. Jeho knihy sú pre mňa pohodovky, "Smrt krásných srncu" beriem do rúk vždy, keď sa cítim na dne. Prečítala som od neho všetko, čo som zohnala. Škoda, že žil tak krátko... Pan "SPISOVATEL".