simca9342 komentáře u knih

" Z pravěku"
60. léta 20. století nebyla žádný med. Hlavně pro ty s tmavou barvou pleti. Příběh vypráví o nelehkém životě tří služek a jejich pánech, kteří jimi ještě opovrhují. Na tu dobu to bohužel bylo běžné. Paní Skeeter, Minny a Aibileen se s tím rozhodnou něco dělat. Nápad paní Skeeter napsat knihu je služebnými přijat. Jen se o tom nesmí nikdo dozvědět. Co se může stát, pokud ano?
Čtenářům je kromě poutavého příběhu předložen způsob zacházení s černochy.

První přečtená manga série letošního půlroku. Za mě dobrá, ne výborná, ale ani nudná.

Hodnocení série: 32 žáků, několik úkolů s jasnými pokyny a jeden anonym. Nacházíte se v prostorách jedné východoasijské SŠ, jednotlivci i skupinky děcek vzájemně bojujících v čemkoliv a soupeřících mezi sebou. Všude na světě je to stejné. Tedy, až na ty SMSky. Přijdou každému zvlášť, až na pedagogický sbor. Úkoly přichází vždy ve stejnou dobu, čím dál drastičtější, nabírají na úchylnosti a končí... Poznáváte tu zpočátku , ale později smrtelnou hru The blue whale? Modrá velryba měla taky dost obětí, mám dojem, že se touto blbostí autor nechal inspirovat. Účel zpráv totiž byl větší než jen vzájemné rozeštvání žáků různými formami mezi sebou. Dojde to až k úmrtím těch, kteří neudělali to, co měli a do případu se zapojí policie s inspektorem v čele. Dva hlavní hrdiny, jejichž jména neuvádím, protože jsou k nerozeznání od jména nebo příjmení, nás provádí velkým masakrem od samého začátku až po jeho ukončení. Nebo to byl jen vir?

Tajemný YA thriller opět o duších. Budou to tři roky, co jsem četla knihu Kdy? od Victorie Laurie. Ta je zde také zrecenzovaná. Stylem podobná dějem až na pár zvratů je také o spiritismu a temném zlu. Duchové tu taky hrají roli, ale u tohoto příběhu platí, že vymyšlený příběh může být pravdivý...
Alexis je svá. Nebo se aspoň o to ve svém rušném životě středoškolského studenta alias průšvihářky kudy chodí, snaží. Aby toho nebylo málo, jako ta starší se musí starat o mladší ségru Alex je 15, není divu, že je občas tvrdohlavá a přehlcená školními povinnostmi. Jsou situace, kdy potřebuje hodit starosti za hlavu. V těchto chvílích bere do rukou foťák a zvěčňuje pokoje u nich doma a detailní objekty v nich, experimentuje s tzv. gestalt. I přes zákaz rodičů vtahuje často do svého zvláštního koníčku i mladší sestru. Koho by nepřitahovalo staré sídlo s možnými paranormálními jevy, když se do něj člověk právě nastěhuje?
Ale nezdá se, že by se to Kasey líbilo. Jí se nelíbí v životě plno věcí. Ani Alex.
To, co je v rodině Warrenových zvykem už léta - máma, táta v práci nebo nejsou k zastižení. Tíha zodpovědnosti o mladší sestru ( je jí třináct, nepotřebuje, aby se o ní někdo staral) domácnost a další věci, se přesunula na Lex, starší, tím pádem i dospělejší. Ona sama si připadá jako Matka Tereza s Mary Poppins dohromady. Abych nezapomněla, ještě tu jsou panenky. Obrovská sbírka, všech tvarů, materiálů a velikostí. Přímo v domě, ve kterém někdy máte pocit, že žijete v domě, který není váš. Není to jen rozlohou, něčím temným. Panenky jsou Kasey, zn. Nebrat!
Kým se sestra stala?

Musím říct, že kniha mohla mít klidně 5 hvězdiček, nebýt těch eroticky laděných scén. Ty v díle mohly být omezené, i s tím, že autor počítal, že knihu určitě nebudou číst děti. I přesto, že z příběhu mám rozpačité pocity, recenzi jsem sepsala.

Chcete zažít zábavu a nečekané zážitky?
Přijeďte do Libochovic!
Ne, nejedná se o pozvánku na maškarní bál nebo zápis do ZŠ, ale vlastní upravenou anotaci knihy, kterou jsem právě dočetla. 1 experiment, 4 páry, 12 nezapomenutelných setkání aneb změnit se toho může hodně. V hospodě se mluví o všem, pomlouvat se taky kdekdo, hlavně slouží jako prostor k vytváření zábavy všeho druhu, realizovatelných bláznivin inspirovaných reality show jakbysmet. Zde, ve společenském románu se předlohou pro zvláštní myšlenku jednoho z přátel stala populární až nenáviděná Výměna manželek. V příběhu půjde o podobný princip, střídání všech přátel u každé z žen kamarádů, zlepšení vztahů nebo jiný chod domácností. Projdou nějakými změnami i samotní hrdinové?

Hodnocení všech tří knih: Úžasných 77 krátkých, ale hlavně hrůzostrašných povídek pro všechny, kdo se rádi bojí, tento typ literatury rádi vyhledávají a mají jasno jaké "pohádky na dobrou noc" si chtějí přečíst. Světem duchu nezkušené čtenáře provedou například skaut Avery, hlídačka dětí paní Heeleyová nebo Norman s Pamelou nám přiblíží svět, který není pro strašpytly, ale pro ty z vás, kteří se s hororem a nadpřirozenem kamarádí.
Jednotlivé knihy jsou rozděleny na 3 části a několik podkapitol - samotných příběhů.
Hrdinové povídek se setkají s duchy, zvláštními lidmi nebo věcmi, které jsou jiné než ve skutečnosti. Pozor na fleky na stěnách a hrboly na koberci!
Hlavní postavy take většinou dobře znají pointu konkrétního příběhů, ve kterém se právě nacházejí, ale dychtivým čtenářům ji neprozradí hned, až na samotném konci, Proč? Malí i velcí nebojsové k nim musí dojít sami.

Jak vlastně vznikly tyto povídky? Autor vám náměty prozradí. Inspirací mu třeba byly japonské legendy nebo osobní zkušenosti.

Tato kniha mi byla věnována jako dar, ale také za účelem recenze, doufám tedy, že nikoho nezklamu.
Autora jsem měla možnost osobně poznat na loňské benefiční akci nazvané Adventní večer pořádané petřvaldskou knihovnou. Právě tam vystoupil také autor Ondřej Fencl na autorském čtení. Pár vlastních básní i zhudebnil. Část výtěžku byla věnována organizaci pomáhající mladým lidem s handicapem. Akce se mi moc líbila, nejen proto, že jsem onu organizaci propagovala.

Nicméně zpět k poezii. Za sebe mohu říct, že s recenzováním knih mám zkušenosti. Aspoň jsem si to myslela.

Mám-li se přiznat, recenzovat poezii pro mě nebylo vůbec jednoduché. Ale nakonec vznikla, je tu všem na očích, jako veřejný posudek k přečtení jiným gurmánům, jejichž mlsné jazýčky rádi ochutnají poetickou jednohubku s pražskou příchutí.
Následující báseň je má tvorba (důkaz, že mám také básnické střevo).

Konec srandy, na oslavu by to chtělo brandy.
Básně poukazují na život v Praze,
spisovatel shrnul svůj sedmiletý pobyt v ní jako na horské dráze.
Žižkov, Vinohrad, Nusle, přichází obleva, prší,
autor je jediný, komu nevadí, že je venku hnusně.
Pocity, počasí, zvuky města,
stmívá se, hospody zavírají a opilce samota trestá.
Chobotničky z Kampy dětské diváky zdraví, jejich věk je rok od roku vyšší, čas nikdo nezastaví.
Závěr bude stejně jako délka básní stručný,
Fenclův styl je hravý a tvůrčí.
Z tlačítkového telefonu na papír přešly,
v pražské MHD si své čtenáře našly.

Knih o zvířatech a přátelství se zvířaty nebo lidmi mám od ledna přečtených hodně, mohla jsem kteroukoliv z nich vybrat. Já se rozhodla pro tuto. Je právem zařazena do letošní výzvy. Krátký příběh o lesním zvířeti a kamarádství skrývá hodně. O okolnostech vzniku příběhu jsem nejdříve nic nevěděla, jméno Evelyn, psané jen tak, bez příjmení, mi přišlo zvláštní, Google mi ukázal tvrdou realitu. Smutná tragédie, která vzala spousty mladých životů, další takový, visící na vlásku, zápasíci o každý nádech, se povedlo doktorům zachránit tak, aby se zotavil a přežil.

Terezko, přeji Ti v životě hodně štěstí, úspěchů při zvládání překážek a náročných chvil. Hlavně hodně zdraví a pevné nervy při postupné rekonvalescenci.

Přečtena před lety.
" Simča to stihne dočíst " slyšela jsem v knihovně, kde jsme jednou šli se třídou a třídní učitelkou na exkurzi. Ano, stihla. Paní knihovnice o knize poutavě mluvila, tak jsem ji později ve volnu prostě musela držet v rukou. Že ji rovnou dočtu nevěděl nikdo.
O čem vypráví tenhle krátký ale citlivý příběh?
Babička říká vnučce něco, s čím žije celý život. Osobní příběh, na konci kterého je vnučka ráda, že dnes nežije v takové době strachu a neustálého napětí.
Duňa nebyla jako ostatní a uvědomovala si to. Nošení hvězdy už ale nechápala... proč ji musím nosit jen my s bratrem a spolužáci ne? ptala se doma. Tatínek jí vše vysvětlil jako hru na šerifa, kdy lidé, kteří ji nosí, jsou vlastně o něco významnější než ostatní, aby se nebála. Ukryla se spolu s bratrem na venkov, ale i tam hrozí nebezpečí...

Zapomenutá recenze ze šuplíku.
Shlédla jsem jak film, tak knihu již před lety. A co si o obojím zpracování myslím dnes ?

Příběh z druhé světové války podle skutečných událostí. Varšavskou ZOO vede manželský pár Żabińských. Jsou známí jako dobří rodiče a ještě lepší chovatelé zvířat. V letech druhé světové války jsou Jan a Antonie známí čím dál víc. Ne kvůli vysokému zájmu ze strany návštěvníků, ale skryté pomocí jejich "podnájemníkům."
První nálety na začátku války tamější ZOO hodně poškodily. Bylo shozeno mnoho bomb, zvířata zabita padajícími troskami. Obnova trvala několik měsíců. Po ní se život začal vracet do původního stavu. Ne tak zdaleka. Zanedlouho se klece opět začaly plnit. Ne zvířaty - těmi, co za ně byli nacisty považováni. Lidé skrytí tajně, aby si zachránili své životy, používali ZOO spolu s vilou a sklepními prostory za přechodnou stanici. Po několika dnech odpočinku, kdy nabrali síly, pokračovali dále. Ale strach byl v nich neustále...
Kniha obsahuje fotografie z filmu a osobního archivu ze života manželů.
V ní je také zmíněno tehdejší chápání genetiky a zrůdných lékařských pokusů, které byly v té době "úplně normální."

Pokud by to šlo, vymyslela bych edici motto: čti, poznávej a uč se. I když to nejde vidět, čtením se naučí hodně. Hlavně děti, čtenáři, kteří jsou ve věku hlavních postav.
Hodnocení edice: výlety za poznáním světových dějin, posezení s rodinou nebo náhlá výpomoc příbuznému.
Sourozencům, jejich tetě Ulrice, která jim nahrazuje mámu a mluvícím potkanovi Lojzíkovi se vždy přihodí něco zajímavého. Záhady a dobrodružství zažívají na každém kroku a užívají si pohledů okolí, kteří se diví, jak mohou létat nějakou vzducholodí. Není to jen tak ledajaká vzducholoď, teta, která ji sama sestrojila, by se asi urazila. Teda ho, létající vědecký Kolumbus vévodí každému dílu. Žádný není stejný, parta zažívá různá dobrodružství, ty jsou v knihách kromě příběhů i formou hry, luštění s lupou, která bývá přiložená. Nechybí ani náčrtky a ilustrace dané doby. Pojďte za zábavou, Kolumbus právě odlétá..
Nikomu nic nestojí v cestě, Timovi a Miki také ne. Tedy skoro...
V honbě za záhadami Egypta je faraoni nenechají v klidu, středověký hrad jim přichystá past na tátu, který se stejně jako teta ztratí, žraloci v moři si na nich naštěstí nepochutnají, ale i oni všem připraví horké chvíle a z pravěkých ještěrů jde také strach, naštěstí ze všech výprav vyváznou živí a zdraví.

Za sebe bych ocenila pokračování, např. dobu husitů nebo dobu Marie Terezie. Jinak autorovi a překladatelce nemám co vytknout.

Kvůli svému dědovi bych dnes nemusela žít.
Tohle je zpověď vnučky velitele KT v Polsku. Její pátrání začalo úplnou náhodou.
Knihou v červené vazbě s obrázkem ženy, která přišla Jennifer povědomá, to vše začalo. Bez ní by tato kniha nejspíše nevznikla. Odstartovala horečnaté pátrání, které se zdálo nekonečné. Teprve ve středních letech odhalila pravdu o své rodině. Tu skutečnou, léta zamlčovanou. Je vnučkou masového vraha třetí říše. Děsivé, že?
Filmová postava známého filmu Schindlerův seznam, není pouhou imaginací režiséra, ale opravdu existoval. Amon Goth se i přes ty hrůzy, které dělal, oženil. Ilona, která o činech svého manžela věděla, se po letech zapíráni mužových činů utrápila k smrti. Jennifer smrt babičky hodně zasáhla. O to více jí zasáhly noční můry vyhladovělých vězňů, které viděla během svého pátrání. Ale ani sebemenší zlý sen nezastavil Jennifer v tom, aby pokračovala. Své dojmy a pocity však neprožívá jen ona. Adoptivní rodiče a bratři ještě netuší. Až se dozví, zapojí se. Jennifer pak není na pátrání sama.
V knize se objevuje další hlavní téma, tzv řešení rodinné viny - autorka kromě dědových činů řeší také zdravotní stav své biologické rodiny a po letech i ten svůj.

1926 - 1990

64 let, během kterých se Francie převrátila vzhůru nohama a opět se vzpamatovala. Jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo. Historie na člověka čeká na každém kroku.
Před námi je další příběh z dob okupace, z času, kdy chybělo všechno. Ano, i empatie.
Tentokrát zavítáme do Francie, kde se mladá žena rozhodně otevřít restauraci. Vzhledem k tomu, že v zemi jsou nacisté to asi není nejlepší načasování. Ale majitelka šla proti okupantům. Jednoho dne ji došla trpělivost a zašla příliš daleko.
Sabine o své babičce moc neslyšela. Telefonát vše změnil, seznámení s Gilbertem, majitelem sousedního antikvariátu, jen potvrdil a na to ostatní přišel čas.
Příběh mi hodně připomíná jinou knihu, Knihkupkyni z Dachau, kterou jsem také četla. Jak Grace, tak Sabine se snaží i přes osobní ztráty nalézt to, co je přivedlo na místa s temným tajemstvím.
Kniha je historii doslova prosáklá, dobrými jidly, známými jako úplatky od Němců taktéž, takže je vhodná nejen pro nadšence v oboru historie, ale i gurmány.

Tokyo story aneb šálek kávy dělá divy.
Tuhle romantiku, která se hrdince vymkla z rukou, bych si dokázala představit jako film. Zatím netuším, kdo by jej režíroval, ale o obsazení už teď nemůže být ani pochyb. V hl. rolích se umístí Alice, Hikaru, Katz a další, bez kterých by to nebylo ono.
Alice Wernerová cestovala z našeho hlavního města tisíce kilometrů jen proto, aby našla toho, jehož jméno v knize opěvuje donekonečna. Aby hledání kamaráda a bývalého učitele jazyka vůbec začalo, potřebovala pomoc. Ta se Alici nabídne sama v podobě přitažlivého kluka. No, na osobu, kterou hledá věčnost, naštěstí narazí a můžeme říct, že se konal šťastný Happyend. Kdo hledá najde, ale v jejím případě se jedná spíše o černou ovčí rodiny.
Příběh děje z asijského státu lehce prerušují vzpomínky na dobu, kdy bylo vše jednodušší.

Kniha s podobným dějem, kterou mám zde také zrecenzovanou, Dům s vypůjčeným výhledem, je rovněž s ženskou hrdinkou a porcí humoru. Najdete tu i japonské slovní obraty a srovnání naší, české kultury s tou zahraniční, kterou znáte leda z dokumentů.

Hodnocení obou knih:
Markéta, mladší Nelča a miminko Martínek. Tři sourozenci žijí v rozestavěném domě s rodiči. Teda, rodiče to jsou pro ty mladší sourozence, pro Markétu ne. Otčím Martin ji nemá rád, to je ale slabé slovo, protože jí za sebemenší maličkost napadal až měla modřiny a za trest spala ve sklepě. Za delší pozdní příchod spojený se záchranou člověka jí poprvé napadl fyzicky. Náhodou vyslechne jednou rozhovor, ze kterého ji mrazí. Když cestou z nákupu dojde na nejhorší, útěk je tou nejlepší cestou. Kam teď ? Do Prahy za babičkou, kterou už roky neviděla, je sice dobrý nápad, ale v momentě setkání neví co má říct, aby nevyzradila, jak to teď u nich je. Jenže babičce stačí vidět jak to doma vypadá, Martinovo tyranské chování a dceřina lhostejnost k vlastnímu potomkovi dolehlo na babičku natolik, že si ještě ten večer veze vnučku k sobě do bytu. Markéta neví, kam dříve koukat. Konečně po několika dnech spí v posteli, má teplé jídlo a začne chodit i do nové školy. Jen jestli to zvládne...

Upozornění čtenářům: Pokud jste otočili prvnich pár stránek, nevstupujte do žádného dopravního prostředku. Hrozí hromadný výbuch smíchu. Co další kapitola, to větší nával radostné emoce :)
Autor - otec, jeho žena, jejich dvouletý syn.
Otevíráte přípravu na životní překážky alias vtipného průvodce o dětském růstu letem světem. Rodiče se prostě bojí, že někde udělají chybu a naděje vymře. Jedná se o rozhodně přínosný pokus těch základních věcí, které by měl vědět váš i autorův syn. Není jich málo. I vy se dozvíte věci jaké jste dosud nevěděli. V IKEA se třeba lidé hádají o čemkoliv, ale o nábytku nepadne ani slovo, nakupování různých krámů může vést až k šílenství a skládání nábytku se koná ve dvou se smyslem pro humor, ale na výchovu potomka jste sami a humor nějak nepřichází.

KV: téma č. 15 - kniha vydána v roce, ve kterém se narodil jeden z vašich rodičů.
Trefila jsem to, prostě jsem vylovila z regálů dětských knih a bylo. Co bylo dál?
Krátké básně, humorné i vážné, autor byl slavný český básník, ve volném čase možná i romantik.
Slova zastaralá to dokazují, dětské čtenáře možná nezaujmou, dospělé však okouzlí. Vzpomenou na časy minulé, byly tak dávno, né, že né.

KV: téma č. 18 - kniha odehrávající se v zemi, kam bych se jednou chtěla podívat.

Stejně jako Mochi nebo smažené nudle s kuřecím mám ráda i čínu. Čínu taky, proto jsem jsem si vybrala tuto knihu. O ní právě je z velké části tento příběh.
Středoškolačka Eliza nás provede svým stěhovavým a hektickým životem. Před několika měsíci se s rodiči a devítiletou sestrou přestěhovala ze slunné Kalifornie do přelidněné Číny. Doufá, že to nebude napořád. Proč?
Aj-aj není jen český slovní druh, ale i varianta Eliziny čínské přezdívky. O pár dní později si tiché ajaj, který zde chápeme jako výraz zoufalství, řekne v duchu sama. Třídní schůzky totiž nedopadnou podle představ a o den později se mladé blogerce, která o ničem ještě neví, změní život. Stačí napsat esej, uveřejnit ji a fanoušci se vám o život postarají dokonale. Narychlo splácaný románek se brzy bude muset stát skutečností, aby sledující dostali to, co chtějí. S Cazem, slavným hercem a zároveň nejpřitažlivějším klukem z celé třídy se potká ještě hodněkrát. A nezůstane jen u toho.

"Paměť je vzácný trezor na vzpomínky."
Má první přečtená kniha od paní Kubátové a autorčina již několikátá napsaná před její smrtí v r. 2013. Byla mamou, lékárnicí a poté babičkou. Se stářím a také posledním stádiem života se člověk smiřuje těžko, ale autorka popsala tuto životní etapu tak, jak ji cítila ona. Laskavě, ale se vším všudy. V povídkách se objevuje téma úmrtí, loučení s blízkými nebo smíření se se smrtí. Aby těch smutných udalisti nebylo tolik, nechybí například vstřícnost, milá slova anebo jen společnost starým lidem.

Nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá za ochrannou konstrukcí budovy. Ví to jen ten, kdo se v ní nachází. Majitelé jednoho obyčejného domu zvou známé k sobě na návštěvu s velkolepou hostinou, ale o těch, co otevřeli branku, už nikdy nikdo neslyšel. Branka tam najednou není a po desítkách let se objeví jako by tam byla odnepaměti. Hlavně ten dům přitahuje všechny, i naše hrdiny. Ti mají společnou věc, tou je samota nebo tělesná indispozice, nočni můry, zkrátka, jakékoliv omezení. Vstoupí do domu za účelem překonání vlastních překážek, nápravy vlastních chyb nebo proto, aby zapomněli. Tajemná smyčka se zanedlouho dá do pohybu...

Příběhy ve snech, myslíte, že by to mohlo být i obráceně?
Autor je pro mě druhý King, však sám tvůrce Osvícení sdílí své dojmy z teto knihy na zadní straně obalu.

Záznamy z hrobky aneb střípky ze života kastelána na zámku Kostka.
Podle popisu k pobavení čtenářů sloužila spíše Aristokratka. Pravda, zápisky zaměstnance kulturní památky nejsou tak humorné, ale po přečtení výše zmíněné série nabývám dojmu, že autor dokáže vytvořit cokoliv, aby opět čtenáře pobavil a četbou od zbytku rodiny odradil. Tato kniha je toho důkazem.
Hlavní postava opouští ženu, domov a s ním vše co měl rád a snaží se najít ztracenou chuť do života. Při tom se "omylem" ocitne v jakési vesnici na Moravě. To, že zůstane, netušil. Soudě dle peprných výrazů vycházejících z jeho úst, myslím, že ani nechtěl. Bohužel, v zámecké kanceláři je snad ještě teď. Ale nepředbíhejme...
Viktorovo chování se již po první probdělé noci se zavina podobat vyšinutému magorovi se sklony k duševnímu onemocnění. Chudák netuší, že těch nocí, kdy nebude strachem spát, bude více. Sice jej potěší příchod manželky Ivanky s dcerou Evičkou, ale ten netrvá dlouho. Evička zdravotní stav není tak odolný, nezbývá než odjet zpět domů. Společně do nového, ale práce kastelána se nemění. Takže se můžete těšit na zprávy ze ztřeštěného života na zámku.