Kotrlat komentáře u knih

Oproti odzbrojujícím Kolymským povídkám přibyla lyrika a explicitnější autorovo pohrdání kriminálníky. Lyrika je však myšlena ve velmi specifickém smyslu, který má jen pramálo společného s běžnými školními definicemi. Kdo neví, do čeho jde, bude nejspíš šokován a zhnusen brutalitou každodenností dalněvýchodních gulagů, kde soucit nebo slabost málokdy znamenaly život. A o život přicházeli nejen lidé, ale i zvířata.

"Kočka nestačila proklouznout ven, šofér Míša ji chytil v předsíni. Popadl starý vrták - krátkou ocelovou tyč - a zlomil kočce páteř a žebra. Zvedl kočku za ocas, otevřel nohou dveře a vyhodil ji ven na sníh, do noci, na padesátistupňový mráz." Tak například začíná jedna z nejsilnějších povídek knihy s názvem "Bezejmenná kočka", která bez falešné sentimentality a samoúčelného naturalismu vypráví o nepravděpodobném přátelství, které jako krátké a nesmělé kolymské léto spěje k neodvratitelnému konci...

Zatímco Šalamov dokázal věcným popisem bez kudrlinek na pár stránkách dokola sdělovat o lidech víc než celé romány, popsat pocity z knihy běžnou slovní zásobou moc nejde a dočíst ji až do konce znamená naložit na sebe spoustu bolesti. A ve světě, kde spousta cizího neštěstí znamená únavu a otupělost, toho možná i litovat.

1 14.04.2024

Neřekl bych, že Návod k použití železnice byl pro mě zklamáním, ale měl jsem pocit, že většinu toho, zejména v úvodu, jsem už od Rudiše někdy předtím četl nebo slyšel, nápady jako železniční maraton mi zase přišly nedotažené. Jako větší lákadlo k cestování mi už tedy přišla Winterbergova cesta a skoro to vypadalo, jako by Návod vznikl jen jako jeho vedlejší produkt.
Asi by to narušilo poetiku, ale vadilo mi, že sice existuje mnoho způsobů, jak vám železnice může cestování znechutit, ovšem Rudiš je obvykle taktně zamlčuje, což je vůči méně zkušeným železničním cestovatelům nefér. Stačí například porucha topení a bude vám upřímně jedno, co se děje za okny...

4 09.03.2024

Pro Čechy, kteří nepřijmou logiku, že se nejedná o knihu o zradě, to bude těžko stravitelný kus. Když se oprostím od hodnocení události jako takové, protože i po desítkách let nás nenechává v klidu, příběhu sluší velmi poctivá příprava a pomalu stupňová napětí, kde členové britské i německé výpravy (o jiných toho tolik nevíme) vedou svou soukromou agendu, kvůli které možná i trochu upozadí státní zájmy, ať už to znamená cokoliv. Měl jsem jen trochu problém s rozvláčným úvodem, který navíc možná až příliš odkryl karty.

1 09.03.2024

Nenáročná, ale přitom působivá a velmi dobře vygradovaná novela o samotě a odcizení v jiné zemi, která na malém prostoru vypoví o jednotlivých charakterech i společnosti víc než mnohé psychologické romány.

1 09.03.2024

Dílo velmi důležité, ovšem beznadějně zdlouhavé a příliš roztříštěné do jednotlivých mikropříběhů, z nichž jen opatrně vzniká obraz dvou hlavních postav, které se výrazně liší od obecné představy blázna a jeho prospěchářského sluhy. Těžko posuzovat humornost románu, ale právě v místech, kde do popředí vystupuje vážnější stránka, je vyznění silnější. I přes výsměch ostatních a neustále přítomnou fyzickou bolest Don Quijote dokáže ostatní udivovat občasnými záchvěvy moudrosti a snad nakonec dokáže dosáhnout naplnění svého života i bez slavných hrdinských činů a bez lásky své vysněné ženy.

1 05.03.2024

Úvodní text editora Petra Hlaváčka sice dobře shrnuje historii myšlení o českém národě, ale na něj pak v částečně opakujících se variacích navazují další autoři, kteří jen výjimečně přispívají z mého pohledu skutečně přínosnými myšlenkami. Už jen tím, jak je samotný pojem národ vágní, natož nějaká definice výlučných prvků českého národa, vzniká podle mého názoru nesourodá směsice esejů s různým teoretickým základem a častou degradací národa na pouhou politiku. Na jednu stranu bylo zařazeno velké množství autorů, ale nejen ze závěrečných medailonků je cítit nadbytek publicistů a jejich malá nejen názorová pestrost. Zoufale mi chybělo více tvrdých dat (která by mohl interpretovat třeba sociolog Daniel Prokop), dále bych čekal větší zastoupení žen a mladších autorů. Potenciál zůstal bohužel nevyužitý.

17.02.2024

Svižná, ale stručná a nepříliš konfrontační kniha, která snad vyšla příliš brzy po konci vojenské kariéry Aleše Opaty, aby měl větší odstup. Kdyby se týkala pouze jeho kariéry v bojových jednotkách, bylo by to něco jiného, ale takto mám pocit, že se snažil vyhnout kontroverzím. Když to hodně zjednoduším, skoro to vyznívá, že nebýt úředního šimlu a některých politiků, tak je armáda parta jen skvělých mužů (a čím dál více i žen) a je schopna bez větší podpory splnit všechny požadavky, které na ni společnost klade.
Nemám do dění v armádě vhled a jistě není náhoda, že armáda má z veřejných institucí nejvyšší nebo téměř nejvyšší důvěru společnosti, a posun od dob například Chlapců a chlapů i kvůli profesionalizaci musel být enormní, ovšem přece jen bych čekal u některých témat větší otevřenost. Proč armáda nemá dostatek personálu? Jak hodnotí stahování z Afghánistánu? Nezměnil se pohled na výsadkový pluk místo budování další střední nebo těžké brigády ani v kontextu války na Ukrajině, kde ruští výsadkáři utrpěli jako lehká pěchota na frontě obrovské ztráty? Jak by armáda fungovala v konvenční válce s vyspělým protivníkem a jakou roli by hrála společnost?
Zdá se, že nový náčelník generálního štábu Karel Řehka je v tomto ohledu otevřenější a stal se důležitou součástí veřejného prostoru, tak snad se do debaty o bezpečnostních otázkách jako odborník bude více v budoucnu zapojovat i pan Opata, byť kariéra diplomata tomu zatím moc nenasvědčuje.

05.12.2023

Jak zmiňuje v komentáři Rilian, měl jsem pocit, jako by dobrodružné romány z našeho dětství získaly české kulisy, a to byl ten hlavní tahák (ne že bych tedy spoustu času netrávil u historických strategií typu EU4 nebo HOI4 s cílem z Čechů udělat velmoc, proto jsem si také knihu půjčil). Samotný děj odsýpá a snadno se čte, dokonce mě bavil. Ale... Postav je jak z Vojny a míru od Tolstého, ovšem tady jsou zároveň neuvěřitelně ploché a nesympatické, děj bez větších zvratů neúprosně spěje k předvídatelnému konci. Největší problém je ale za vlasy přitažená sci-fi zápletka (Velká bouře) k této "alternativní historii", která s historií nemá moc společného, kdy zmizí kusy pevniny ještě hloupěji než v programu Malování. Ani v Evropě 19. století si nedovedu představit, že by najednou z ničeho vznikla tak dominantní síla a ostatní na to nebudou adekvátně reagovat. Navíc když ta země by mohla počítat s pár miliony obyvateli. Mimo jiné ve druhé světové válce jen minimum (navíc mnohonásobně větších) zemí disponovalo letadlovými loděmi, ale i tak rozsáhlou flotilou hlavně bitevních lodí.

4 03.12.2023

V úvodu mi příběh připadal až příliš roztahaný a nepřinášel proti jiným knihám o lágrech nic moc nového, ale od chvíle, kdy se Svoboda dostává do jáchymovských dolů, jako by nejen on, ale i celá kniha dospěla a nesla se v intimnějším duchu, kde se neřeší, jak byly lágry špatné a podstatná část věznitelů byla zavrženíhodná, protože to vůbec nebylo potřeba. Naopak, navzdory hladu nebo nenaplněné lásce Svoboda postupně vzdává materiálních výhod, neusiluje o zkrácení trestu, ale pochybuje zvlášť sám o sobě a nějak přirozeně navzdory okolnostem usiluje být dobrým člověkem. "Motáky nezvěstnému" tak podle mě mají blíže spíše třeba k "Vykoupení z věznice Shawshank" než k Solženicynovi.

4 03.12.2023

Velkolepé, ovšem nesmírně teoretické a v mnoha ohledech již beznadějně zastaralé dílo. Základní poučky o obraně, útoku, zásobování a podobně sice zůstávají v platnosti, jak ostatně v nedávné době ilustroval Tálibán s účinným odporem ve vysokých horách a přepady ze zálohy nebo Rusové a Ukrajinci s obtížností překonat hluboký pevnostní systém nebo širokou řeku a udržet dlouhé zásobovací trasy. Navzdory všem moderním zbraním navíc stále platí i Clausewitzovo tvrzení, že rozhodující složkou v armádě je pěchota.
Těžko autorovi vyčítat, že nepředpokládal, že proti sobě nemusí stát dvě konvenční armády, bude nepostradatelnou součástí válka ve vzduchu a bude možné útočit na dálku, ale už průmyslová revoluce a rozvoj železnice v polovině 19. století přinesly zásadní změny, které Clausewitz příliš nepředvídal a které změnily určité body k nepoznání. Jedná se tak spíš o dobovou učebnici vojenské taktiky a strategie s místy zbytečně podrobnými a repetitivními popisy a pro většinu dnešních čtenářů bude kniha nudná a nepříliš přínosná.

1 25.11.2023

Zatímco "Nesamozřejmost národa" směřuje zejména k domácímu publiku a varuje před ztrátou identity, "Unesený západ" byl důležitým mezníkem pro vnímání středoevropských zemí v zahraničí. Bohužel jsem přesvědčen, že esej Unesený západ, ačkoli je napsán velmi přesvědčivě, byl kalkulem a Kundera si musel být vědom, že jde z velké části o klam. 60. léta 20. století byla sice z pohledu československé kultury výjimečná, ale jen těžko to někdo může tvrdit i o následujících desetiletích. I když bych si to asi i přál, tak ani nemůžeme nejpozději od 90. let mluvit o jednotící středoevropské kultuře, jen o jednotlivých národních. S přivřením očí by se to možná lišilo jen u ČR a Slovenska. Pokud zůstaneme u literatury, průměrný, i vysokoškolsky vzdělaný člověk, bude jistě znát české "středoevropské" spisovatele - Haška, Kafku, Kunderu či Havla, ale nepředpokládám, že by si vybavil jména jako Musil, Milosz, Gombrowicz nebo Konrád, natož aby od nich něco četl (sám nejsem zrovna zářivá výjimka). Snad by se dalo říct, že nemálo Poláků má trochu přehled i o současné české kultuře, ale naopak to určitě neplatí. A v Maďarsku možná někteří Češi budou obdivovat konzervativní (ale spíš reakcionářské) postoje u Orbána, ale těžko z maďarské kultury budou znát víc než slavný hit skupiny Omega.

25.11.2023

Kdo jako první přečetl knihu "Donbas" (T. Forró), tak možná bude trochu zklamaný, protože kniha "Všechny cesty vedou k válce" se tak podrobně nezabývá jednotlivými příběhy a nedokáže tak sugestivně vylíčit depresivní genius loci. Na druhou stranu, V. Boháč pokryl mnohem delší časové období mezi roky 2011-22 a díky tomu, že byl očitým svědkem a účastníkem mnoha zásadních událostí od protestů ruské opozice, Majdanu, referenda a následné anexe Krymu nebo zahájení ruské invaze, přináší komplexní, byť možná až příliš subjektivní, svědectví o tom, kde se vyrojil tak rozsáhlý konflikt.
Ano, mohl jít někdy více do hloubky, systematičtěji vylíčit alespoň některé osudy lidí, které potkával (a že jich v knize bylo), nebo se vykašlat na cesty prakticky vstříc postupujícím a nepřekvapivě střílejícím ruským jednotkám, v nichž jsem neviděl hlubší smysl, ale celkově se jedná o zasvěcený a přínosný pohled, který by neměl zapadnout v balastu, který se nejspíš ještě o rusko-ukrajinské válce vyrojí.

1 21.11.2023

Ač to není vina Tolstého, neustále se mi vybavoval Solženicyn, který v Souostroví Gulag opakovaně zmiňuje, jak navzdory všem špatnostem bylo carské vězení a vyhnanství mírné oproti sovětskému. A snad proto mi s postupujícími kapitolami bylo líčení všech nespravedlností světa, nasáklé průhlednou didaktikou, čím dál protivnější.
Přitom úvodní část slibovala napínavý příběh a s očekáváním bouřlivých proměn jsem ocenil i hlavní postavy. Bohužel příběh i postavy se nakonec staly na můj vkus až příliš ploché a závěr mě vyloženě zklamal.

3 18.11.2023

Jak zmiňují i ostatní, jedná se o základní přehled k tématu, často povrchní či zjednodušující. V první polovině mě občas vyloženě iritovalo popularizační hodnocení autora, což je nejvíc znát v kapitole o Evropě, o které má většina českých čtenářů logicky největší přehled. Bohužel navzdory názvu se autor geografií zabývá poměrně nahodile - co například oceánské proudy? Golfský proud sice zmíní, ale jeho naprosto zásadní význam pro evropské podnebí se ztrácí mezi řádky, význam pro objevitelské cesty v novověku (a zejména pro Portugalce a Španěly) je pak zamlčen úplně. Co třeba zásoby uhlí a železné rudy, které byly zásadní pro průmyslovou revoluci?
Na druhou stranu, cením kapitoly o celé Africe, Latinské Americe nebo třeba Arktidě, těm se ostatní geopolitické knihy mají tendenci spíše vyhýbat a vnímat jako je jako nepříliš důležité.

4 17.11.2023

Vzhledem k faktu, že se jedná o rozhovor dvou profesionálních a vlivných historiků, není to úplně popularizační kniha přístupná každému. Čím více si chce čtenář odnést, tím rozsáhlejší musí mít vstupní znalosti, což ne vždy je úplně reálné, zvlášť když se oba orientují v dění nejen v USA, ale i západní, střední a východní Evropě, mluví zasvěceně o francouzských komunistech nebo rumunských fašistech, četli československé či polské disidenty...
Na druhou stranu, i když se nejedná o jednoduché čtení, oba v podstatě souzní s představou, že historik a intelektuál obecně se nemá uzavírat do své úzké bubliny a psát pro pár známých, takže se nepředhání v samolibém předvádění svých znalostí, ale naopak čtenáře povzbuzují k hlubšímu přemýšlení o nedávné minulosti / současnosti a mít z toho intelektuální požitek.

3 13.11.2023

Komiksy běžně nečtu, ale vzhledem k tématu (navíc film už jsem viděl) jsem udělal výjimku a... mám docela rozporuplné pocity. Po grafické stránce se nic vytknout nedá, ale samotný příběh není podle mého názoru úplně nosný. Kdyby se celá kniha nesla v duchu úvodní části, byl bych spokojenější.

2 08.11.2023

Zpočátku jsem měl pocit, že mě příběh i forma minou, ale po rozvláčném úvodu kniha nabrala na tempu a když mě skutečně chytla, už bohužel spěla k očekávatelnému a poněkud frustrujícímu závěru.

07.11.2023

Kniha poněkud zastaralá, předvídatelná, emociálně dryáčnická, a přitom tak nadčasově platná, že se mi svým způsobem navzdory všem neduhům líbila. Werther není zrovna příkladem obdivuhodného hrdiny, ale minimálně mnohým z nás bude bližší, než možná budeme chtít vůbec přiznat.

4 07.11.2023

Obrněný znalostí fungování sovětských gulagů mě příběh nedokázal překvapit, bohužel je depresivní, že se něco takového mohlo dít i v Československu z rukou Čechů. Přijde mi, že zbytečně mnoho prostoru je věnováno snaze autora o vlastní obhajobu, přestože to vůbec není potřeba. Možná si však jako přesvědčený komunista potřeboval neustále dokazovat, že jeho "doznání" bylo skutečně vynuceno, ničeho špatného (kromě toho, že prozřel tak pozdě) se nedopustil a vedení strany nejen že není neomylné, ale v rámci boje o moc může bezostyšně páchat bezpráví i na svých vlastních oddaných stranících i v těch nejvyšších patrech.

1 07.11.2023

Je fascinující, jak komplexně a s jakým nadhledem dokázal Tolstoj stvořit tuto epopej. Přestože Rusové nakonec dosáhli velkého vítězství, postavy jednají jako skuteční lidé - místo falešného hrdinství vojáci v první linii místy po kontaktu s nepřítelem bezhlavě utíkají, pobočníci ze strachu nedoručují rozkazy, jednotky se nacházejí jinde, než je chtějí mít velitelé, ti zase intrikují ve snaze zajistit slávu pro sebe...
Jak ale naznačuje název, není to jen kniha o válce - stejná pozornost je věnována i zázemí, kde se atmosféra ze strojené touhy elit co nejvíce se podobat Francouzům po ústupu k Moskvě pomalu mění v hledání špionů a viníků ve vlastních řadách a vyřizování účtů. Na pozadí toho se odehrává řada osobních příběhů, z nichž nejzajímavější pro mě byly ty Pierra Bezuchova a Nataši Rostovové.

6 07.11.2023