Utrpení mladého Werthera

od:


KoupitKoupit eknihu

Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg 3.71289
Orig. název:

Die Leiden des Jungen Werthers (1774)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Aurora
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (144)

Přidat komentář
JointlieKat94
08. prosince

"Člověk se s tím musí smířit, jako pocestný, který musí přes kopec. Ovšem! Kdyby nebylo kopce, byla by cesta o hodně pohodlnější a kratší, ale když tu jednou je, nic naplat, na druhou stranu se dostat musíme!"

A tak jsem to měla i s touto knihou a naprosto souhlasím s komentářem pode mnou. Rozhodovala jsem se, jestli budou dostačující 3* nebo 4*. Ani nevím, proč jsem zvolila druhou variantu..

Začátek je mimořádně sladký. Prostě typický román, který vlastně románem nebyl, ale za to Werther se do toho pořádně vžil, a myslím, že Lotta měla pravdu v tom, že říkala, jak ho jen myšlenka na to, že ona ho nemiluje, přitahuje víc a víc, tak nějak. Prostě se do ní nadmíru zamiloval, nekonečnou, nehynoucí, neopětovanou láskou a tak podobně. Chvilkama mi lezl na nervy, tím jak vše akorát zhoršoval a dělal problémy.. a že nějaké obětování.. bože. O tom láska není. I když to popisoval moc krásně.. knihu už si asi nikdy nepřečtu, a to jsem celkem romanticky založená duše. Na mou duši. Spíš mi přišlo, že chtěl pozornost a lítost lidí okolo sebe.. než její lásku.

"... jak je člověk pošetilý, když posuzuje jiné podle sebe. A jelikož sám mám tolik práce se sebou a srdce i ducha tak rozbouřené, ach, milerád nechám ty druhé chodit, kudy se jim zlíbí, jen kdyby oni nechali mě."

Hanka_Bohmova
29. listopadu

Učíš nás lásce, která nehledá sebe.

To bohužel není citace z knihy, ale z jedné křesťanské modlitby. Kdyby to byla Wertherova myšlenka, neměl by pan Goethe o čem psát. Nebo by napsal úplně jiný příběh.
Romantismus je období, které by mi mělo být svými tématy blízké - příroda, vnitřní svět, vztahy. Ale pojímá je způsobem, který je mi prudce proti mysli. Období velkého klamu. (Já vím, každá doba má svůj vlastní.) Období velké projekce. Období sebestředného dítěte, které necítí a není schopno reflektovat své hranice. Období naivní důvěry v pociťované. Cit je všeospravedlňující, samospásný, nepotřebuje a nesnese ani zkoumání, ani usměrnění. A tak čteme naivní ódu na zelí a popis (jak to v závěru nazývá Lotta) nedůstojné závislosti na ženě. Protože všichni ze školy víme, jak to dopadne, musí se člověk v první části knihy trpce usmívat nad Wertherovým horováním proti neřesti špatné nálady a jak jí člověk škodí bližním - později se nijak nebude zdráhat škodit náladě svých bližních, dělat scény, obcházet kolem jako smutný duch, vyzobávat ze světa všechno negativní, jako předtím vyzobával všechno pozitivní. Kdepak, většinu času, kdy si myslíme, kdovíjak nejsme ušlechtilí, jsme prostě jenom spokojení, podotýká C. S. Lewis. Sebestředné děti. Ušlechtilost se pozná později, až spokojeni nebudeme.
Werther používá slova jinak než já. Láska... Velký klam těla, biochemický koktejl, který nás má přimět zplodit a k relativní samostatnosti vychovat potomka - to ještě není láska. Ani velký klam mysli, psychická přitažlivost, fascinace animou, prostřednictvím níž se naše nitro dožaduje uzdravení všeho zraněného a růstu všeho nezralého - ani to ještě není láska. Jsou to výzvy k jednání, nikoli útočiště k spočinutí. Velký klam je třeba prohlédnout. Láska... Láska pro mě neznamená zmocnit se druhého a nacpat ho do škatulek svých představ a požadavků. Právě naopak, láska znamená nacpat do ohrádky své vlastní ego, zavřít závoru a vytvořit tak prostor, ve kterém druhý může existovat takový, jaký je. A Wertherova sebevražda jako oběť z lásky? Další velký klam. Je to skutek krajního odepření se druhému, je to obvinění bez možnosti obhajoby, součást boje o moc - ať už jde o kontrolu (iluzi kontroly) nad druhým, nebo nad svým životem. Láska neničí, nerozvrací, nezmocňuje se násilím, lstí nebo alespoň symbolicky toho, co není dáno dobrovolně. Četla jsem v životě mnoho krásných filosofických či náboženských textů o interpersonalitě, o lásce. Budu se muset k některému z nich vrátit, abych si spravila chuť.

Hrdina knihy měl příležitost, kterou v životě dostane většina z nás - příležitost učit se lásce, která nehledá sebe. Místo toho ho slyšíme říkat a v život vtělovat: "Copak děti nesahají po všem, co vidí?"

NancyBlack
24. listopadu

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Naprosto perfekní, obsahuje vše, co by podle mého kniha měla mít. Pro citlivé duše se sklonem k depresím ideální.

Akiko_.chan
11. listopadu

Tuhle klasiku naprosto miluji!!
Sice Werther byl chvílemi vážně protivný.
Ale jeho city k Lottě mě vážně dostaly, celková jeho oddanost a zamilovanost.
Rozhodně doporučuji!

SweetCake
04. listopadu

Pro mě spíše Utrpení mladé čtenářky:)

LenJen
27. října

Werther mi byl navzdory tomu, že se právem pokládám za citlivku, nesmírně protivný. Mám ráda vývoj postav, a zde se milý Werther jen válí na břiše a u nosu má sople, protože vdaná dívenka si z jeho intelektu a prudkosti vášní nesedla na zadek.

StephenKingje
26. října

Docela nízké hodnocení mě trochu odradilo od přečtení téhle klasiky, ale teď po přečtení, se ani nedivím, proč ho má tak nízké. Utrpení mladého Werthera není kniha pro každého. Aby se vám líbila, musíte být tak trochu romantik, musíte při čtení střebávat hodně informací najednou a musíte být i správně naladění.
U mě byly všechny tři kritéria momentálně přítomné, tudíž jsem si knihu náramně užil, i když chápu, že někdo to mohl mít přesně naopak.

HODNOCENÍ: 9,5/10

Ondracool
27. září

Dějově slabý, nicméně Goethe dobře ztvárnil unikátní příběh nešťastné lásky - Werthera a Lotty. 3/5

Dyaebl
19. září

Kniha, jež byla schopna způsobit vlnu sebevražd a upřímně se ani nedivím. Goethe nám zde předkládá v zásadě velmi okoukaný motiv nešťastné lásky tak čím se zrovna tahle kniha tak moc liší?

Jednoduše úplně vším. Ať již mluvíme o poetickém jazyce, krásných popisů přírody, či o beznaději a utrpení mladého Werthera.
Co je ale nejvíce fascinující, je psychologické vyobrazení našeho mladého hrdiny od jeho šťastných začátků doprovázených čerstvou zamilovaností, přes absolutní beznaděj z neopětované lásky, až po úplný klid na duši poté, co se rozhodne spáchat hrozný čin.
A pokud čtenář prožívá podobná muka jako mladý Werther, opravdu se může zdát sebevražda snadným řešením, neboť poskytne útěchu a klid. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak moc emoce ovlivňují naše životy a jak moc mohou knihy ovlivnit naše emoce...

Arcade
07. září

Jo, Werther je otravnej, ubrečenej a zamilovanej, ale to já jsem taky. A dopisy píšu stejně ráda jako on, takže je tahle knížka a její nimrání se v citečkách můj velký oblíbenec.

Leenah
05. září

Hodně silná záležitost, ačkoli mě rozsáhlé romantické výlevy v knihách většinou nebaví. Tohle bylo ale jiné, byla to sonda do nitra člověka, který se pere sám se sebou a řeší, jestli podlehnout svým citům a snažit se získat milovanou dívku za každou cenu, nebo si vystačit s tím, že ona je šťastná a pouze ji sledovat zpovzdálí. Dlouho jsem s Wertherem soucítila, fandila mu, aby zvládl začít nanovo nějak jinak, a na konci mě vlastně šokovalo, že dal přednost svému sobectví a svým posledním dopisem a chováním v posledních chvílích s Lottou zničil život i jí, o které tvrdil, že by pro ni chtěl jen to nejlepší. Je děsivé, jak jsou lidé sebestřední, když jde o lásku...

Ginosaji
26. srpna

Do knihy jsem se pustila hned po sérii Hunger games. Přirozeně mi tedy chvíli trvalo, než jsem se dostala do preromantismu. Tomu připisuji počáteční pochybný pocit a značné rozpaky. U prvního setkání s Lottou nastal jakýsi zlom. Duše Werthera jako by byla mou a jeho utrpení taktéž. Nevím, jestli se ke knize ještě vrátím, je mi velmi smutno.

pepauzg
13. srpna

"Ale zdá se mi, že člověk, který se z obavy o svou důstojnost straní takzvané lůzy, není o nic méně směšný než zbabělec, jenž se skrývá před nepřítelem, protože se bojí porážky"

Bórborka
09. srpna

Dle hodnocení, tady na databáziknih, jsem byla v rozpacích, zda knížku číst nebo raději vybrat jinou.. Ale ihned po prvních stranách jsem věděla, že to je knížka pro mě. Hlavní hrdina je až nezdravě zamilovaný do zadané dívky a čtení si jeho myšlenek v dopisové/deníkové formě vás ještě více vtáhne mezi jeho pocity. Kdybych mohla tak si tuhle knížku zvolím jako maturitní a vřele ji doporučuji, už jen kvůli počtu stran.

gonegirl
04. srpna

Ačkoli mi Werther nijak nepřirostl k srdci (po většinu času mi přišel jako pouhý ufňukánek neschopný činu), kniha se mi ve finále velmi líbila. Hloubka jeho citů k Lottě mě dojala. Je zde vidět, jak krásná dovede bolest a utrpení být.

Percabethka
11. července

Kniha se mi líbila, přestože jsem se do Werthera nedokázala vůbec vcítit - ani pochopit hloubku jeho citů a ten žal, ve kterém se po celou dobu (až na začátek a pár světlých chvilek) utápěl. I když je pravda, že z toho mám teď trochu melancholickou náladu a asi chápu, proč kvůli tomuhle příběhu mladíci v 18. století páchali sebevraždy.
Pořád se nemůžu rozhodnout, zda mi byl Werther jako postava sympatický. Na jednu stranu se mi líbila jeho umělecká duše a ty jeho filosofie a podobenství, které psal Wilhelmovi, zároveň mi ale vadila jeho prudká nešťastná povaha a ta jeho obsese Lottou - jí i Alberta jsem si rozhodně oblíbila. Docela by mě zajímalo, jak by to s nimi dopadlo v dnešní době - jestli by Albertovi taky zůstala věrná, nebo ne.

yohca.p.
10. července

Knížka sama o sobě byla pěkná. Forma dopisů - skvělý nápad, dost krásných myšlenek a přesto jsem knihou několikrát málem vyhodila z okna. Prostě a jednoduše jsem na to neměla. Chápu, že k době kdy dílo vzniklo byl typ šíleně zamilovaného a ufňukaného hlavního hrdiny na denním pořádku, ale tohle na mě bylo moc. Několikrát jsem měla chuť převtělit se do některé vedlejší postavy a Werthera pořádně profackovat, ať se už konečně vzpamatuje. Chci jen říct, že kniha může být dobrá jak chce, ale pokud vám nesedne hrdina a nedokážete vystát nekonečné vylévání jeho zlomeného srdíčka, nemůžete dát vysoké hodnocení. Takže za mě prostě ne.

Pitbullka
01. června

Melancholické, depresivní avšak čtivé. Styl knihy sei líbil, ale vadil mi ufňukaný Werther. Na svou dobu ale pěkná kniha a já jsem si mohla zase rozšířit obzory v klasice.

ElissEm333
30. května

Mám pocit, jako by ze světa odešel můj dobrý přítel. Za to může pravděpodobně forma dopisů. Krásné čtení plné nadčasových myšlenek.
Zdrcená duše umělcova. Ach Wertře!

mySaints
23. května

"Jsou to bludy, když je nám blaze?"
Naštěstí je tu moc pěkných a trefných komentářů. Kdo dává tři a méně hvězdiček - a odvolává se na přílišnou rozedranost, nudu, sentiment a Wertherovu slabotu, uvědomte si, kdy toto dílo vzniklo, a jaké si díky němu stále klademe otázky.

Taťka Hraboš
22. května

Bezesporu krásné dílko - jazyk, silný emocionální náboj, myšlenková bohatost. Kdybych je četl tak před čtvrtstoletím, asi bych neváhal a ocenil plným počtem hvězdiček. Dnes už mi ale byly myšlenkové pochody hlavního hrdiny poněkud vzdálené - člověka, který dopustí, aby mu city natolik zatemnily rozum, že spáchá (velmi sobecky - s nesmyslným sebeklamem, že tím snad ještě pomůže bytosti, kterou miloval) něco takového, opravdu nedokážu pochopit a ani s ním soucítit (a to mi prožitek z četby do jisté míry ochudilo).

beatadudova
12. května

Milá knížka povinné četby. Dílo ani děj není nijak rozsáhle. Život Werthera poznáváme prostřednictvím dopisů, které píše Vilémovi. Velká část knihy tvoří Wertherovi pocity a podrobné popisy krásné okolní přírody, který mě ale rozhodně nenudily. V knize jsem našla několik hezkých myšlenek. Nečekala jsem, že by se mi takovéto dílo z 18. století zalíbilo. Příjemně mě překvapilo a četlo se rychle. Navíc téma lásky a problémů s ní spojenou jsou vždy nadčasové, akorát jejích řešení by se v dnešní situace rozhodně lišilo. Tato kniha je skvělou ukázkou preromantismu.

Daduška
11. května

Překvapivě čtivá kniha, navzdory svému stáří dokáže romantikům a rozervancům promluvit z duše.

Marek978
11. května

Jedu domů, je nádherné jasné počasí, sluneční paprsky se odráží od sněhu jako od zrcadla. Otvírám knihu a když ji začínám číst přeju si jenom jediné, být s Wertherem a obejmout ho.

Podle Alberta Camuse „existuje jediný skutečně vážný filozofický problém, a to je sebevražda.“
Je to vůbec pravda? Doopravdy, byla tady ta situace tak bezvýchodná, aby se Werther zabil?
Bohužel pro nás, dnešní myšlení lidí je úplně jiné, jsme až moc racionální a zapomínáme v koloběhu této zrychlené doby na naše city. Nedokážeme být spřízněni s přírodou, nedokážeme jí naslouchat a odívat se její nesmrtelné kráse. Nedokážeme naslouchat svému srdci, a tak myšlení Werthera v této knize odpovídá úplnému opaku dnešního myšlení zmatených lidí, kteří v tichosti bloudí městem se zavřenýma očima.
Klasicismus vrcholí a lidé už jsou unaveni estetikou, řádem rozumu a zkostnatělou společností aristokratů a vládnoucí třídy. Chtějí se vymanit a unášet city. V tom to duchu vzniklo v Německu hnutí „Sturm und Drang“, a tato kniha se stala začátkem a vrcholem preromantismu, obdobím mezi chladným klasicismem a bouřlivým romantismem.
Goethe napsal tuto až skoro návodnou knihu na motivy své neopětované lásky, a proto se musím zeptat sám sebe. Měl Werther představovat samotného Goethe? Bál se řešit svojí situaci tak radiálně, jak jí popsal v knize, a proto radši vymyslel smyšlenou postavu Werthera? Přeci, kdyby tato Goethova bezvýchodná situace byla totožná s Wetherovou, tak by si sám vzal život.
Když tato kniha byla vydána, prý stouplo i počet sebevražd. Jestli to je nebo není pravda nechám na každého z Vás. Já bych se vůbec nedivil. Lidé byli hladoví po citech, trpěli nedostatkem lásky a když ji ztratili, nedokázali se vymanit z tohoto pocitu neúplnosti, z tohoto pocity bez naděje, už pro ně nebylo útěchy.
Werther se i přes překážku snoubence zamiloval do dívky jménem Lotta, nejspíš se i ona zamilovala do Werthera, ale kvůli její čestnosti Werthera odmítla, a tak si vzal život. Tak jednoduché, tak prosté.
Čirá láska k ní, která znamenala všechno, jeho život, jeho vidění reality a snů. Právě kvůli ní přestal vnímat všechny krásy kolem sebe. Viděl jen beznaděj, a tak se ptám sám sebe. Doopravdy je to jediný filozofický problém? Sebevraždu vykonal s čistou hlavou, proto nemůžeme mluvit o sebevraždě ze zoufalství. Nestal se právě díky tomuto činu mučedníkem své lásky?
Člověk prý dokáže doopravdy milovat pouze jednou za život, a když o tu dotyčnou osobu přijde, celý život se plouží životem jako nemocný, neúplný. Co se stane, když se začneme ztrácet mezi realitou a iluzí? Když se vzdáme vlastního života jenom proto, abychom měli vše po čem toužíme.
Právě ve smrti se stal úplný a jeho láska se stala skutečností. To je příběh mladého Werthera. Tohle poselství nám Goethe chtěl říct. Vymanit se z realismu a reality, nesmí nás pohánět pouze chtíč po vědách na úkor svých citů.
Kouzlo pomíjivého okamžiku, protože jenom to, co jednou pomine je opravdu krásné. Musíme si uvědomit, že slovy nejde pospat žádný cit, ale pouze přiblížit čtenáři. Slova, jsou až příliš mělká.
Na závěr chci říct jen toto, přál bych si taky svého korespondenta Viléma.

blonde_elis
02. května

Další kniha z povinné četby, kterou musím hodnotit velmi kladně. Problematika sebevražd mě obecně poměrně zajímá, dá se říci skoro fascinuje. Vždy se snažím pochopit, jaké věci mohou člověka dohnat až k takto krajnímu rozhodnutí. U Werthera se mi dostalo vcelku důkladné analýzy jeho myšlenkových pochodů a kupodivu mě nenudily ani obsáhlé popisy přírody. Rozsahově tak akorát.

Dancaa1
06. dubna

Krásná, ale smutná kniha doplněna o krásný jazyk.

Marekh
02. dubna

Kniha se mi moc líbila. Nádherný jazyk i námět knihy.

Citát z knihy, který mne oslovil:

"Vůbec si nedovedu představit, jak člověk může být tak pošetilý a zastřelit se. Už pouhé pomyšlení na něco takového se mi hnusí. "Že vy lidé," zvolal jsem, "když o něčem hovoříte, musíte hned říci: To je pošetilé, to je moudré, to je dobré, to je zlé! A co to vlastně všechno má znamenat? Vyzkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku? Dokážete s určitostí dovodit příčiny, proč se stal, proč se stát musil? Kdyby tomu tak bylo, nesypali byste ty své soudy tak tuze lehce z rukávu.

sgjoli
25. března

Já jsem z této knihy nadšená. Chápu, že pro někoho je hlavní hrdina příliš ufňukaný, ale v době vzniku se tenhle typ hrdiny trpícího pro nenaplněnou lásku prostě vyskytoval a v tomto kontextu je třeba takto k hrdinovi přistupovat. Vnímat ho v kontextu tehdejší literatury, ne té dnešní - jinak to nebude fungovat. Kniha je krásně poetická, ten sladkobol a pocit nenaplněné lásky mne čímsi uhranul. Není to úplně lehké čtení, ale stojí to za to.

Romanka89
19. února

Některé knihy mají přesně svůj čas, kdy si je má člověk přečíst. Kdysi jsem jí četla a uznala jsem, že je momentálně vhodná doba si ji přečíst znovu. Velmi silný příběh nešťastné lásky a samozřejmě kritika tehdejší společnosti. Každý určitě zná nějakého Werthera, Lottu a Alberta, ať se v nich vidíte samy, nebo Vám připomínají někoho ve vašem okolí. Běžně se ke knihám nevracím, ale tahle si to právem zaslouží.

katushah
17. února

Moc hezký příběh a moc hezké myšlenky a názory. Otevřeně kritizuje společnost a svět, ve kterém žijem a všechny další ohavnosti. Akorát ta láska by tam vůbec nemusela být.