Intelektuál ve dvacátém století: Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem
Timothy Snyder , Tony Judt
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196533/bmid_intelektual-ve-dvacatem-stoleti-196533.jpg
5
81
16
Kniha v dialogické formě mapuje dějiny moderních politických idejí a představ o vládě a spravedlnosti, jak je chápali liberální, socialističtí, komunističtí, nacionalističtí a fašističtí intelektuálové od konce 19. století až do počátku 21. století. Zároveň se jedná o intelektuální životopis historika a esejisty Tonyho Judta. A v neposlední řadě pak o hledání pravdy, o možnostech společenské obrody, jakož i o morálních selháních i povinnostech intelektuálů v politice. Každá kapitola je tvořena biografickou a historickou částí. Kniha tak prochází údobími Judtova intelektuálního života i nejvýznamnějšími momenty politického myšlení 20. století, jako je otázka holokaustu, sionismus a jeho evropské zdroje, anglický izolacionismus a francouzský univerzalismus, marxismus a jeho svody, fašismus a antifašismus, renesance liberalismu ve východní Evropě či sociální plánování v Evropě a v USA. Oba účastníci rozhovoru mají blízký vztah k východní Evropě. Timothy Snyder je mj. autorem knihy Krvavé země, která zachycuje stalinský i nacistický teror ve východoevropských zemích, a Tony Judt udržoval živé kontakty s polskými a českými disidenty a sám se naučil česky.... celý text
Literatura naučná Sociologie, společnost
Vydáno:
2013
,
Prostor
Originální název:
Thinking The Twentieth Century , 2012
více info...
Přidat komentář
Myslím si, že tento rozhovor se velmi vydařil. Pro všechny, kteří se zajímají o 20. století je tato kniha, respektive rozhovor, povinnost mít doma. Považuji za skvělý tah to, že Tony Judt tam na začátcích všech kapitolách vypráví o svém životě a my tak můžeme zjistit, co je zač a proč má tyto názory.
Musím říci, že v některých pasážích jsem se ztrácel, neboť takové znalosti jako mají Timothy Snyder a Tony Judt nemám. Ale snažil jsem se :) A dozvěděl jsem se spoustu informací.
Takže závěrem. DOPORUČUJI!
Kdo by to byl řekl, že číst rozhovor dvou historiků o životě a díle a názorech jednoho z nich může být zajímavé? Ale od čtenáře to vyžaduje víc než jen číst - musí i znát, pro mne byla novinkou část o fašistických intelektuálech v Rumunsku, i když to není "můj šálek kávy" a dodnes jsem nějak nepobral hlavní myšlenku tohoto směru. Ale pohled na vývoj a rozpor mezi "socialismem" (sociální demokracií) a "komunismem" (pro mne navždy stalinismem) byl zajímavý, stejně pohled zevnitř na sionismus přímo v Izraeli (četl jsem Exodus a Koestlera, ale tento pohled (míněno Judtův) mi chyběl).
Rozhodně nejpřínosnější byla pasáž o výuce dějepisu, kdy se ukazuje, že abychom vnímali význam kroků v dějinách, musíme znát jejich běh, tedy učit v souvislostech, ne vytrhávat období (moje profesionální učitelská deformace, ač nejsem dějepisář).
Že je Timothy Snyder zajímavý autor, jsem zjistil z jeho Krvavých a jiných zemí, kronik Polska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny, ... Ale že tu byl před ním nějaký Tony Judt, je pro mne překvapení a asi Poválečnou Evropu začnu hledat.
Jenom mi pořád vrtá hlavou, proč se ve společnosti nedokážeme domluvit, shodnout, hledat a nacházet řešení. Ale asi máme každý jiné životní zkušenosti, jiné plány, jiné představy, jiné sny. Tak aspoň na chvilku tu byl ten hezký sen.
Když jsem kdysi četl „Intelektuály“ Paula Johnsona, pociťoval jsem jisté zklamání a nenaplněné očekávání, které jsem logicky u tohoto autora měl. Snad tato skutečnost mne přiměla, abych se pokusil „spravit si chuť“ a sáhl po titulu nejen s podobným názvem, ale i s podobným obsahem, který je dílem dvou - pro středoevropský region významných historiků -, a sice Tonyho Judta a Timothyho Snydera. První z nich bohužel zemřel na ALS krátce po dokončení knihy.
Zatímco od Snydera už jsem něco četl, Judtovy knihy na mne v mojí knihovně zatím čekají. Tuto knihu tedy mohu vnímat jako úvod do díla T. Judta. A nechtěný záměr se ukázal jako prozíravý. „Intelektuál“ obsahuje hodně autobiografických textů a sebereflexí T. Judta a mnohé z jeho knih dostávají tímto zarámováním zajímavé kontury.
Je to dobrá kniha. Je produktem dvou pozoruhodných mozků – intelektuálů -, a přesto postrádá akademickou nudnost a je velmi čtivá. Prolínají se v ní osobní vzpomínky s komentáři pracovního života a předmětu činnosti obou historiků, kterými jsou dějiny 20. století s velkým důrazem na dějiny Střední a Východní Evropy. Poznamenal jsem si v ní několik desítek míst, ke kterým se vyplatí vracet a opakovaně o nich přemýšlet.
Z názvu lze usoudit, že velká pozornost je věnována vlivu intelektuálů na politiku a veřejné dění s důrazem na levicové intelektuály a liberály (osobní poznámka: obě skupiny nás v poslední době rozhodně nezahlcují nadějemi, pokud vůbec přistoupíme na myšlenku, že intelektuálové s výrazným vlivem na veřejné dění se ještě vyskytují). To, že je pozornost věnována právě této skupině intelektuálů je – viděno optikou autorů – důsledkem nacismu a fašismu, vůči němuž se mnohé osobnosti velmi výrazně vymezovaly.
Knihu vřele doporučuji všem, kdo se zajímají o moderní dějiny a historické souvislosti přítomnosti.
A teď konečně hurá na „Poválečnou Evropu“, „Zapomenuté 20. století“ a další…
Kniha představuje názory dvou známých osobností na dějinné události 20.století a také seznamuje s jejich postoji vůči kolegům historikům (intelektuálům) napříč politickým spektrem. Zajímavé čtení, které rozšířilo mé "obzory".
Výborná kniha, plná zajímavých myšlenek. Stydím se, že jsem o Tony Judtovi slyšel poprvé až teď. Výborně vedený rozhovor, kde i tazatel je prvotřídní znalec a má přehled a umí argumentovat. Je dobré se na svět kouknout očima někoho jiného a zkusit "to" pochopit i jinak než se nabízí v masmédiích. Spousta pohledů byla pro mne nových a spustě názorů jsem musel dát za pravdu.
Kniha plná úžasných myšlenek, postřehů, vhledů a informací.
Trochu mi vadila jen forma otázek, ze kterých snad až příliš sršel, jakkoli oprávněný, obdiv T. Snydera k T. Judtovi. I přesto kniha, kterou můžete přečíst několikrát a vždy si odnesete něco nového.
Skvělá kniha. Četla jsem ji před lety a stále na ni vzpomínám. Určitě se k ní vrátím, bohatší o životní zkušenosti si ji zase jinak vychutnám....
Velký zážitek. Kniha je plná myšlenek, které bych si chtěl zapamatovat, oba protagonisté se nebojí mluvit velmi otevřeně i o tématech, o nichž se nemluví, např. o fašistických meziválečných intelektuálech v Rumunsku. Nabízí dobrý vhled do evropského a amerického intelektuálního prostředí 60 - 90. let. Judtova sympatie k sociální demokracii je dokonce až nakažlivá.
Nelehka, o to víc výživná, kniha. Kvůli Judtovi se socialistou nestanu, ale bez ohledu na to velice zajímavé čtení. Kromě spousty informací a výkladů, to v člověk vyvolává pocit, jak málo toho ví a přečetl.
Toto je úplně jiný druh knihy než jsem očekával, protože to není jenom o klasických otázkách, které klade rádoby chytrý novinář, ale toto je v podstatě rozhovor, kdy dva velmi sečtělí lidé se dělí o svůj pohled na svět 20 století.
Na století, které přineslo nejenom dvě světové války, ale také nastartovalo názorový střet dvou zcela odlišných pohledů na svět. Ten komunistický a ten nacionálně zabarvený, čili fašistický. Zejmána Tony Judt, který prožíval poválečná léta, kdy si utvářel svůj náhled na svět a narážel jako žid na spousty otevřených otázek. Velmi se zajímal o historii nejenom země svých předků, čili o Polsko, ale zejména o Českoslovesnko.
Docela mě pobavilo jeho setkání s Kavanem, který podle něj měl pouze smůlu na události, po kterých bylo většinou x lidí perzekuováno. Zabýval se i Chartou 77 a jejími signatáři.
Opravdu velmi zajímavé čtení o utvaření a příčinách vzniku konfliktů, které se podepsali zejména na Evropském kontinentu.
Poprvé jsem jí zkusil v maturitním ročníku na gymnáziu, to ještě nešlo. Podruhé ve druháku na VŠ, to ještě taky neklaplo, ale po státnicích už se vše sešlo a byť jsem musel některé informace dohledávat na internetu (zejména o zmíněných osobách), knihu jsem si užil a rozhodně mi rozšířila obzory.
Jedna z pasáží, která si zaslouží citovat:
JUDT: "Důležitý rozdíl odděluje ty, kdo provádějí výpočty ve jménu budoucnosti sami za sebe nebo v zastoupení druhých, a ty, kdo považují za své právo podobné výpočty provést a ostatním je vnutit. Říct, že jsem ochoten nyní trpět pro nepoznatelnou, možná ale lepší budoucnost, je jedna věc. Posvětit utrpení druhých ve jménu nějaké neověřitelné hypotézy je něco úplně jiného."
Táto kniha je ako starostlivo obrúsený diamant- z každej strany človek uzrie inú plôšku a iný farebný pohľad na históriu i samotného autora. Osobne za vrchol považujem partie venujúce sa úlohe histórie v spoločnosti:
"Oboznámenosť s minulosťou je pre otvorenú spoločnosť nesmierne dôležitá. Manipulácia s dejinami je spoločným rysom všetkých autoritatívnych spoločností 20. storočia. Deformácia minulosti patrí medzi najstaršie formy kontroly poznania. Pokiaľ máte v rukách moc nad výkladom toho čo sa stalo, alebo o tom môžete klamať, tak máte pod kontrolou súčasnosť i budúcnosť. Preto je nevyhnutným pravidlom každej demokracie, že občania majú byť historicky poučení."
Ponúka sa otázka, aká je v dnešnej dobe u ľudí ona historická poučenosť. Domnievam sa, že u väčšiny populácie veľmi chabá až takmer žiadna. To je jeden z dôvodov, prečo i formálne vzdelaní občania veria rozmanitým alternatívcom, manipulátorom a konšpirátorom. Tí ako prví halasne vyzývajú dôverčivých a naivných ľudí, aby neboli ovcami, ktoré sa nechajú ochotne zmanipulovať. V prvom rade však sami využívajú onej historickej a inej nevzdelanosti a manipululú mienkou a názormi nepoučenej väčšiny naprosto brutálnym spôsobom. Avšak na druhú stranu- pokiaľ poznáme iba ohradu vlastného košiara a máme len nejasné a hmlisté povedomie o existencii zlého vlka niekde tam vonku, zaslúžime si niečo iné?
Překvapivě přínosná i pro relativně málo poučeného čtenáře, za nějž se pokládám. Oba aktéři rozhovoru jsou osoby hodné slyšení a funguje zde i něco, co bych nazvala "vzájemnou chemií" - četba mi působila značné intelektuální potěšení.
Knižní rozhovor mapuje pestrý intelektuální život odborníka na historii a politiku Evropy profesora Tonyho Judta, ale především dává do širších souvislostí události 20. a počátku 21. století.
Zazní zde např. téma holokaustu, na který oba autoři pohlíží jako na nacistické zvěrstvo, nicméně Judt poukazuje také na zneužití příběhu izraelskou politikou. Na tuto temnou část dějin lidstva by se nemělo nikdy zapomenout, ale není možné ji do nekonečna používat jako obhajobu k územnímu a mocenskému rozpínání se na Blízkém východu. Názor je o to cennější, že je vyřknut člověkem vyznávajícím židovské náboženství, bývalým sionistou a několikaměsíčním obyvatelem izraelského kibucu.
Zajímavou dělá knihu i rozdílná národnost autorů. Zatímco tázající Timothy Snyder pochází z USA, Tony Judt se narodil v Anglii. Toto vyzní naplno především v poslední kapitole hodnotící současnou ekonomiku a vztahy stát vs. občan na starém kontinentu a v USA. V této části se Judt také velmi výstižně trefuje do amerických vojenských intervencí a zbrojařských firem z tohoto přístupu těžících.
V některých pasážích jsem se ztrácel a občas dohledával informace na internetu, pár sociálně-demokratických názorů ve mně vyvolalo menší vnitřní polemiku, ale celkově je kniha čtenářsky vstřícná, pro zájemce o novodobé evropské dějiny přínosná a už jen samotné sledování diskuze (myšlenkových pochodů) dvou super-intelektuálů je velkým zážitkem.
Štítky knihy
rozhovory 20. století úvahy a zamyšlení intelektuálové politická hnutí politická filozofie
Kniha Intelektuál ve dvacátém století: Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 100x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 86x |
| Chystám se číst | 130x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 4x |
Vzhledem k faktu, že se jedná o rozhovor dvou profesionálních a vlivných historiků, není to úplně popularizační kniha přístupná každému. Čím více si chce čtenář odnést, tím rozsáhlejší musí mít vstupní znalosti, což ne vždy je úplně reálné, zvlášť když se oba orientují v dění nejen v USA, ale i západní, střední a východní Evropě, mluví zasvěceně o francouzských komunistech nebo rumunských fašistech, četli československé či polské disidenty...
Na druhou stranu, i když se nejedná o jednoduché čtení, oba v podstatě souzní s představou, že historik a intelektuál obecně se nemá uzavírat do své úzké bubliny a psát pro pár známých, takže se nepředhání v samolibém předvádění svých znalostí, ale naopak čtenáře povzbuzují k hlubšímu přemýšlení o nedávné minulosti / současnosti a mít z toho intelektuální požitek.