Kotrlat komentáře u knih

Jen těžko najít lepší relativně aktuální knihu o dění v nestabilní části Evropy, které bude v následujících letech a desetiletích výzvou i pro Českou republiku. Fundovaný a podrobný rozbor situace v jednotlivých zemích na pomezí EU, Ruska, Turecka, který přesahuje úroveň běžných knih o geopolitice, popisujících danou oblast.
Snad jen škoda, že i za tři roky od vydání se na Ukrajině či Náhorním Karabachu situace tak dramaticky změnila, že je kniha v některých ohledech bohužel již zastaralá.

1 07.11.2023

Zatímco první kapitoly navozují zdání strhujícího příběhu, je to zdání mylné, protože dějová linie brzy zpomaluje a vyžaduje trpělivého a ideálně zkušeného čtenáře. Vzhledem k tomu, že sám nejsem zběhlý v teologii, okultismu apod., mohu prohlásit, že se dá kniha užít i bez těchto znalostí, na druhou stranu bez nějakého základního povědomí o Evropě ve středověku a novověku a zájmu o historii, případně mystiku, bych doporučil ohlédnout se jinde. Nebo alespoň začít trochu schůdnějším Jménem růže.

3 07.11.2023

Trochu nenápadná kniha, i podle statistik zde na Databázi ve stínu Solženicyna, ale navzdory postupující otupělosti vůči gulagovského utrpění, které jsem získal během čtení monumentálního Souostroví Gulag, musím říct, že už dlouho na mě žádná kniha tak nezapůsobila jako Kolymské povídky.
I když ke konci už jsem měl přece jen pocit, že se místy motivy opakují, krutá a strhující autentičnost, navozující atmosféru nehostinné Kolymy a povídku za povídkou testující, co ještě čtenář dokáže unést, se zarývá skutečně hluboko pod kůži...

3 06.11.2023

Velmi dobré shrnutí moderní historie Německa, která se nevěnuje pouze politickému vývoji, ale poměrně podrobně vyjmenovává i problémy, se kterými ještě nedávno potýkala například německá ekonomika (a kterou máme sklon až nekriticky obdivovat) nebo sociální systém. Autorům bych naopak vyčetl až přílišnou snahu nezapomenout na žádnou oblast - některé kapitoly z oblasti kultury nebo médií na mě působily zbytečně, až příliš rozsáhlý je rovněž popis česko-německých vztahů.

1 06.11.2023

Bohužel pro průměrně orientovaného středoevropského čtenáře bude kniha spíše zklamání a snad s výjimkou trochu exotického Španělska nepřináší nic moc nového.

06.11.2023

Pan Romancov je skvělý odborník, téma podává přístupnou a mimořádně zajímavou formou pro širokou veřejnost, bohužel některé kapitoly jsou snad až příliš stručné, zvláště o nedávné minulosti a současnosti. Vůbec by nebylo na škodu doplněné vydání.

06.11.2023

Skvělý námět (a je smutné, jak moc se mu přiblížila ruská realita), ale bohužel na můj vkus docela slabé zpracování. Sorokin se zřejmě inspiroval Solženicinovým Ivanem Děnisovičem, ale popis jednoho dne hlavního hrdiny je zde příliš svazující a nepříliš zajímavý. Okolnosti vzniku tohoto obludného režimu jsou jen letmo naznačeny a pozornost není příliš věnována ani dalším zajímavým rysům jako třeba čínské populační expanzi na Sibiři. Bohužel opričníci v Sorokinově podání jsou poměrně jednotvárnou skupinou bez viditelných konfliktů, extremistů, osobních ambicí apod, což jim ubírá na autentičnosti.

6 17.06.2023

Podobně jako u mnohých jiných knih jsem ji měl v plánu přečíst již na gymplu, možná těsně po něm, ale bohužel se tak nestalo a já se nyní s Holdenem docela výrazně minul. Škoda, před deseti lety by mi nejspíš přišel mnohem sympatičtější.

1 17.06.2023

Ne že by mi styl autorky byl nějak blízký nebo bych se ztotožňoval s jejími názory, ovšem nebylo by vhodné ji redukovat na pouhou feministku či možná trochu prvoplánovitou buřičku (jak by mohlo vyznít třeba i z českých médií). Zatímco kniha je zbytečně rozkouskovaná, jako by se jednalo o jednotlivé příspěvky na socíálních sítích, "ideologie" Tolokonnikové je až překvapivě ucelená. Autorka má zároveň velký rozhled, čímž logicky dráždí ruský mainstream. A ačkoli bych nerad přeceňoval vliv prostředí, mám pocit, že celou knihou výrazně prostupuje autorčin původ z Norilsku, extrémně nehostinného a znečištěného města 400 km za polárním kruhem, nechvalně spojeného s gulagem Norillag.

17.06.2023

Čekal jsem rozhodně víc, byť kniha dobře vystihuje krutost a beznaděj několika ruských / sovětských desetiletí. Rozvláčný děj v úvodu sice nastartovala válka, ale poté se až na výjimky vrátila ke zbytečně velké popisnosti. Nejzajímavější byla linka s Larou.

17.06.2023

Na rozdíl od předchozích sbírek došlo k určitému rozvolnění témat i naléhavosti textů - Gellner je sice z básní pořád cítit, nicméně buřičská poloha mu dle mého názoru seděla více.

1 22.05.2023

Citadela se těžko hodnotí, v podstatě chybí příběh, jednotlivé kapitoly jsou kontemplací - vladař přemýšlí nebo rozmlouvá se svými poddanými o různých aspektech života a vlády, mnohdy se opakuje nebo protiřečí. Výsledek je poněkud rozporuplný - pro někoho se bude jednat o vrcholné dílo, někdo bude zklamán složitostí a nadmírou estetických prostředků.

22.05.2023

Trochu na mě při čtení dýchala nostalgie, protože řadu dialogů si ještě živě vybavuji z činoherního zpracování, jehož jsem byl před mnoha lety na střední škole součástí. Nicméně i přes řadu vtipných momentů a sžíravou demýtizaci hrdinství se brzy příběh až příliš opakuje a ztrácí dech (na rozdíl třeba od filmové Sedmé roty, která je podle mě mnohem uvěřitelnější). Věděl jsem, do čeho jdu, ale přesto jsem čekal víc.

4 18.05.2023

Solženicyn sepsal patrně nejpodrobnější kroniku sovětských pracovních táborů. Právě komplexnost knihy, v tomto vydání čítající přes 1 600 stran, je největší předností i slabinou zároveň - místy se jedná o velmi složité čtení, kdy je třeba se prokousat zdlouhavým popisem procesů a v mnohém opakujcících se příběhů jednotlivých vězňů či skupin. Člověk při pročítání cítí beznaděj, ale vzhledem ke koncentraci teroru postupně otupuje. Přesto je význam knihy nedocenitelný a v mnohém stále aktuální.
Je nepochopitelné, že někdo může obhajovat režim, který ve společnosti vypěstoval v lepším případě naprostou lhostejnost k osudu druhých, v tom horším udavačství a touhu parazitovat na jejich utrpení s mottem: "Dnes zemři ty a já až zítra."
Autor se přitom neutápí v sebelítosti z prožitých příkoří (občas dokonce přiznává, že jiní na tom byli hůř), ale s bolestivou ironií poukazuje na obludnou absurdnost sovětského "práva". Protože i když se člověk dostal do spárů ministerstva vnitra náhodou, kvůli pomstě nebo třeba proto, že úřady zrovna potřebovaly naplnit kvóty zadržených, byl ztracen: "Přijmeme-li za své stanovisko pracovníků justice, musíme se zeptat: proč má mít vlastně soud dvě možnosti, když při všeobecných volbách je také možnost volit jen jednoho kandidáta? Vždyť osvobozující rozsudek je i ekonomický nesmysl! To totiž znamená, že informátoři, výkonné orgány, vyšetřovatelé, prokuratura, vězeňská stráž i ozbrojený doprovod ti všichni pracovali nadarmo!"
Snad se dočkáme dne, kdy i Rusové projdou očistným procesem a většinově si uvědomí, že Stalin byl podobným, ne-li větším zločincem než Hitler, jehož porážku každoročně tak velkolepě oslavují...

6 09.05.2023

Kdo čeká post-hudbu nebo Děti mezi reprákama, asi bude trochu zklamán - přece jen má Dominik široký záběr a řada písní dokáže v textové rovině překvapovat a zásadně vybočovat z mainstreamu (Sfinga a Málek), jít do hloubky (Pavouci v poštovní schránce, Kosovo) nebo držet ironizující nadhled (Hranolky, kečup, seriál), což bohužel v této sbírce do značné míry chybí. Jednotlivé básně nejsou špatné, líbí se mi ten nádech polské topografie, ale bohužel nezanechávají trvalejší dojem.

29.04.2023

Jaroslav Kmenta, jak ho známe - specifický styl, společensky závažné a znepokojivé téma, spousta kvalitní investigativní práce, ale tentokrát mi k úplné spokojenosti něco (snad silnější závěr) scházelo...

4 23.04.2023

Velmi dobré shrnutí rusko-ukrajinského konfliktu do roku 2017 z různých úhlů pohledu. Jak může souviset nejvyšší ukrajinská fotbalová liga s politikou? Využívali Rusové dodávky zemního plynu jako svou zbraň? Bohužel kniha následkem bouřlivého vývoje v posledních letech v některých ohledech trochu zastarala (například víme, že ekonomické sankce na Rusko k odstrašení nevedly), přesto se rozhodně vyplatí přečíst.

19.04.2023

Lovci hlubokomyslných citátů si jistě přijdou na své, ale jinak jsem měl pocit, že Camus se čtenářem hraje nepoctivou a nepřesvědčivou absurdní hru, kde se samotný Sisyfos, který by mohl a mět být ústředním motivem, objeví jen tak mimochodem skoro v samotném závěru. Možná to byl autorský záměr, vnitřní potřeba vymezit se, ovšem navzdory oblibě Cizince a zájmu o téma se má očekávání nenaplnila.

1 08.03.2023

Eliot Higgins napsal knihu připomínající detektivní román, ovšem bez tisíckrát ohraných klišé a sociopatických vyšetřovatelů, protože jeho cílem nebylo stvořit bestsellerový kult, nýbrž popsat příběh Bellingcatu, investigativního projektu založeném na otevřených zdrojích, od skromných začátků až po současnost. Nejsou to obvykle mediálně atraktivní kriminální případy, ale neskutečná špína - útoky chemickými zbraněmi, popravy nepřátel, rasisticky motivované násilí...
Knize by možná prospěl nestrannější pohled zvenku, ale možná by tím naopak ztratila své kouzlo. Ať už to bude sám Higgins nebo kdokoli jiný, věřím, že brzy bude moci Bellingcat nabídnout v této koncentrované podobě pozadí řady dalších svých úspěšných pátrání.

3 17.02.2023

Velmi dobrá příručka k základnímu pochopení nedávných a současných konfliktů na území Evropy. Přestože autor nemohl ještě úplně tušit, co se stane v roce 2022, mám výhradu ke zbytečně povrchnímu popisu vývoje na Ukrajině, zejména Donbase od roku 2014. Detailnější zpracování by možná zasloužila také válka v bývalé Jugoslávii.

3 11.02.2023