Doktor Živago

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout… Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 – ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47571/doktor-zivago-47571.jpg 4.3541
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Доктор Живаго, 1957


více info...
Nahrávám...

Komentáře (106)

Kniha Doktor Živago

Atanone
08. ledna

Tohle košaté dílo mi dalo vážně zabrat. Paradoxně právě tím, co jsem si od něj slibovala. Autor do něj vměstnal podle mě obrovskou část Ruska se vší jeho neměnností a zároveň obrovskými zvraty a paradoxy. Zaplnil svůj román desítkami postav a postaviček, s některými pobydeme déle, některé jen projdou a zase zmizí v soukolí dějin. Všechny mají svoje osudy a názory, které nám na stránkách knihy sdělují, dozvídáme se někdy o jejich minulosti i současnosti a jelikož se román odehrává v pro Rusko tak dramatické době, jediné, o co se můžeme právem třást, je jejich budoucnost.
S doktorem Živagem jsem se setkala nejdřív ve filmové podobě a do filmů (obou) jsem se hned zamilovala. Horší už to bylo se samotným Jurijem Andrejevičem. Upřímně řečeno bych netoužila být ani Toňou ani Larou. Natož Marinou. Živagovi jsem trochu odpustila až v poslední třetině knihy a co mě vzalo úplně nejvíc je obraz rozvrácené země i lidí. Asi nejlíp to vystihuje postava Lary, když na jednom místě říká: “...jsem přesvědčena, že válka zavinila všechno, všechna neštěstí, která následovala a která dodnes doléhají na naši generaci. Dobře se pamatuji na dětství. Zažila jsem ještě dobu, kdy platily ideály pokojného minulého století. Bylo obvyklé svěřovat se hlasu rozumu. To, co člověku napovídalo svědomí, pokládali za přirozené a nutné. Usmrcení člověka rukou jeho bližního byla vzácnost, cosi neobyčejného, událost, která se vymykala z řádu. Vraždy, jak jsme se domnívali, se vyskytovaly pouze v tragédiích, v románech ze světa špiónů a v novinách, v kronice událostí, ale nikoliv v obyčejném životě.
A pojednou přišel ten skok z poklidné, nevinné pravidelnosti, skok do krve a nářků, do všeobecného zešílení a zdivočení každodenního a neustálého, skok do uzákoněného a vychvalovaného zabíjení.“

Pochopitelně doporučuji

Vesmich
30.12.2021

Oj, holoubku můj sivý, nikdo se nedokáže zavrtat do duše tak, jako Rus! Vrtat, tahat za nervová vlákna, uvláčet, uslzet, vyvolat chandru a současně nějakou naději, samozřejmě že marnou. Tak jednou za deset let si to vždycky přečtu a jeden by řekl, že už si na to zvyknu, že otupím. Kdepak, otupět se nedá.


Vikomtka
19.12.2021

Juročko, Laro, Toňo! Bože, co to s vámi všemi provedli!
Číst tuhle knihu je jako brodit se totálním zmarem, zoufalstvím a beznadějí. Nic prvoplánového, žádné černobílé odsudky. Pasternak umožňuje pochopit, co stálo u zrodu bolševické revoluce, co ji umožnilo... a do jakých hrůz se to zvrhlo. Historie vyprávěná prostřednictvím několika postav, jejichž životy historie rozmělnila na kaši.
Pasternak tímto románem spáchal literární sebevraždu (jsme v SSSR 50. let) - soudruzi mu zabránili převzít si Nobelovu cenu za literaturu, hrozili mu ztrátou občanství nebo vyhnanstvím na Sibiři. Můžeme se jen domýšlet, jaký pekelný tlak na něj museli vyvinout. V Rusku vyšla kniha až v 80. letech. Ale dost politiky, zpátky k literatuře: Doktor Živago zařadil Borise Leonidoviče Pasternaka mezi největší spisovatele všech dob.

Katka2382
03.10.2021

Hodně těžka kniha.Prvních cca 100 stran jsem myslela že to nedám,ale pak už se četlo líp.
Ale přeci jen asi jsem od knihy čekala trochu víc, moc mě to neoslovilo.Možná špatné načasování.

Apo73
29.08.2021

Jedna z nejlepších knih, jaké byly kdy napsány. Zezačátku jsem myslel, že to nedám, protože těch postav je tam strašně moc, teď všechny mají to "otčestvo", takže ta orientace je nejdřív složitá. Ale pak vyvstane ta hloubka Ruska v celé šíři, ty výšky a propady. Ta mentalita, propletené vztahy mezi společenskými vrstvami, život ve městě, na vesnici, mezi honorací i ve vyhnanství. Prudký cit, kterému je člověk obětovat všechno. Má to takový tah, že mě to uvláčelo k slzám. Světová literatura, a to ve všech parametrech. Uf. (Vůbec nerozumím tomu, jak se to mohlo někdy nafilmovat a ještě k tomu jak Omar Sharif může být Živago, to je podle mě úplně typově mimo...)

IsaacNewton
01.08.2021

Doktor Živago... Televizní film z roku 2002 mě zcela okouzlil a do jisté míry korespondoval s tím, co jsem o literární předloze již věděla. Lyričnost, křehkost duše hlavní postavy lehce naivního doktora, básníka a věčného snílka, který chce pomáhat lidem a který se osudově zamiluje do inteligentní Lary, s níž jakoby je pojil osud. To vše na pozadí hrůzných let revoluce a občanské války. Román mě však více než překvapil. Jakožto milovnici románu Victora Huga mi ani tak nevadila ona "upovídanost", popisnost, velké množství vedlejších postav a sonda do tehdejší ruské společnosti. Co mě ale zarazilo bylo zvláštní vykreslení postav. Nejen že byly chvílemi poměrně dost nesympatické, ukňourané a patetické, ale také jsem si vysnila mnohem detailnější propracování jejich charakterů, vzájemných vztahů a především nastínění vnitřních pochodů samotného doktora - do jisté míry alterega Pasternaka. Na postavy se mi tak paradoxně podařilo mnohem více napojit v již zmíněném televizním filmu. Srovnání s Victorem Hugem se u mě Pasternak bohužel nevyhne ani při líčení revoluce a jejího dopadu na obyčejné lidi. Mnohokrát mě napadala otázka, proč to, co funguje v Hugově velkolepém románu Bídníci, u Pasternaka tak pokulhává. Mnozí čtenáři v recenzích zmiňují krásný Pasternakův poetický jazyk, já si však mnohem více při čtení jeho románu vzpomínala na údernost a nadhled, který ve svých románech má právě V. Hugo. Jisté zklamání z dočtené knihy však odhání i tak silný zážitek, který jsem při čtení měla. Je to ale především díky předávaným myšlenkám a atmosféře doby, nikoli autorovým jazykem a romanopisectvím...

Aya81
20.07.2021

Těžká kniha. A ještě těžší doba. Ta soudobá výpověď je strhující. Jazyk je poetický, hladí i trhá zároveň. S dějem jsem měla ale velký problém. Spousta postav (a orientovat se ve jménech a jejich variantách.. ), skoky v čase, dějové linky které někam vedly a pak skončily jakoby v propasti, odbočky bez v tu chvíli většího smyslu.. první půlka se mi četla hodně špatně. Pak se to výrazně zlepšilo, jak se děj trochu ucelil a zpomalil. Odvaha s tímhle přijít ve své době - neskutečné.

Bandini
25.06.2021

Prvních 100 stránek docela trápení, hodně postav a každá se jmenuje buď Alexandr Alexandrovič nebo Nikolaj Nikolajevič, autor skáče z jednoho děje do druhého...ale pak se to rozjede a krása střída nádheru! Hlavní hrdina vede dechberoucí monology i dialogy, kniha je balena do tak krásných slov až nechápu, jak někdo muže něco takového napsat. Knize dávám o jednu hvězdu méně než by si zasloužila a to jen proto, že jsem malej intelektuál na něco tak velkého. Možná bych to víc ocenil v pozdějším věku...

1