Foucaultovo kyvadlo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V knize pronikáme k podstatě života z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz o točení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí. Kyvadlo má přispět k rozluštění Plánu řídícího svět, esoterické vize prostupující novou metafyzikou i techniku. 2. vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30294/foucaultovo-kyvadlo.jpg 4.3520
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Český klub
Orig. název:

Il pendolo di Foucault (1988)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (62)

Kniha Foucaultovo kyvadlo

Přidat komentář
jadran
28. února

Nemá asi cenu tady jenom opakovat to, co bylo ke knize řečeno (či spíše napsáno) ostatními. Spíš bych se zastavil u jedné věci. Řada komentujících tvrdí, že kniha je složitá, že je pro "intelektuály". Možná by stálo za to se právě nad tímhle zamyslet. Ta kniha je totiž pro každého, kdo je trpělivý, vnímavý a kdo si také třeba umí připustit na co stačí a nebo že se musí "dovzdělat". To nemá s intelektuály, jak je známe dnes, ale jací byli i dříve, absolutně nic společného. Číst nejen Foucaultovo kyvadlo totiž vyžaduje ony vlastnosti, které jsem výše popsal a které je možné shrnout do výrazu inteligentní čtenář, inteligentní člověk. Tedy ne "intelektuál". To, co je ve skutečnosti ono intelektuálství je v přímém rozporu s tím, pro koho je kniha napsaná. Pokládat za znak intelektuála rozsáhlé slovníkové znalosti a nezřídka kdy jejich bezduchou prezentaci na tuhle knihu (ale také na spousty dalších) nestačí. U Ecových knih se teprve ukáže, kdo je kdo. A je strašně fajn, že ti, co sem napsali své nezřídkakdy dlouhé komentáře v drtivé většině klasičtí intelektuálové nejsou - pouze velice vnímaví, kritičtí a přemýšliví čtenáři. Díky za jejich komentáře. Ale také díky za komentář Balroga, není třeba být intelektuál, stačí být inteligentní a používat - zdravý selský rozum. Přiznat otevřeně, že něčemu nerozumím je daleko lepší, než falešně vykládat věci, které jsem někde načetl nebo slyšel, opakovat fráze a tvářit se povýšenecky na ty, kteří řeknou na rovinu svůj názor. Vždyť jsou místa či oblasti, kde jsou "hvězdami" zase oni a ostatní jsou mimo.

freejazz
24. února

riadne čitateľské galeje, ale od U. E. sa asi nič iné čakať nedá. asi pri žiadnej knihe som toľkokrát nekontroloval, koľko mi ešte treba čítať do konca:)
nakoniec jedna perlička, presná definícia ľudstva:
„Lidé touží po plánech, stačí jim nějaký předložit a vrhnou se na něj jako smečka vlků. Někdo si něco vymyslí a každý tomu hned věří. Jen se nesmí překročit hranice jejich fantazie, je třeba jim říkat to, co si mohou sami vymyslet.“
akoby bol u nás, teda na Slovensku alebo v Čechách a diagnostikoval stav spoločnosti, ktorá je zaplavená vagónom konšpiračných prostostí a sprostostí...
„A čím víc cizích komplotů si vymyslíš, aby sis nějak zdůvodnil svou vlastní nechápavost, tím důkladněji se do nich zamiluješ a budeš si je brát za vzor pro svůj komplot vlastní...
Jistě, přiřkneš druhému, co sám děláš, a jelikož děláš něco špatného, tak špatný je ten druhý. Protože by však ten druhý obvykle chtěl dělat právě to špatné, co děláš ty, začne ti v tom pomáhat a naznačuje ti, že to, cos mu přiřkl, je přesně to, co vždycky chtěl.“

Rihatama
15. ledna

"Synarchie je Bůh"

Tolik cizích a odborných výrazů pohromadě jsem viděla snad jen ve slovnících a encyklopediích. Mimochodem, i v technickém muzeu jsem byla nejednou. Ale teď mám pocit, jako bych v žádném z nich vůbec nebyla, respektive se kolem sebe vůbec řádně nedívala ... Umberto Eco mi snad odpustí, že jsem při každém mně zcela neznámém slově nesahala po slovníku. Kyvadlo bych s takovou dočetla bůhvíkdy nebo možná vůbec. A to by byla velká škoda. To co následovalo - esoterika, alchymie, kabala, templáři, rosenkruciáni, spiknutí, omfalos mundi aj. aj. - mne dokonale pohltilo.

A jak se tak procházím Ecovým mnohovrstevnatým labyrintem, napadá mě. A o čem Foucaultovo kyvadlo vlastně je? No jistě. Eco, pardon Casaubon má plán, jehož nitky se sbíhají v nakladatelství Garamond. Jenže jestli o něčem platí, že nikoli cíl cesty, ale cesta je cíl, pak je to tato kniha. Co kapitola, to příběh. Co odstavec, to myšlenka. Kdykoli můžu přestat číst. A kdykoli začít. Ovšem pokořit se mě Ecovi ve svém iniciačním románu podařilo dokonale. Opět. Nešlo si jednoduše nalhávat, že všem jen tak lehce na papír hozeným fyzikálním, matematickým, filozofickým, historickým, sémantickým, esoterickým, magickým, mystickým/kabalistickým aj. aj. tezím a úvahám zcela či třeba jen částečně rozumím. Proto však také čtu. Abych pochopila. Abych se nasytila. I když v nekonečných miliardách miliard jsem se raději dobrovolně ztratila, než bych se je snažila svými propočty ověřovat. A je mystické opravdu mystikou? Nebo jen naší bezbřehou fantazií zneužívajíce pro své opodstatnění přísně logických vzorců? Frustrace? Možná. Inspirace? Rozhodně.

tlllk
10. ledna

intelektuálna literárna onánia....pri čítaní som si spomenul na jednu známu predavačka v zelovoci, ktorá po nociach číta slovník cudzích slov, snáď aby mohla ohurovať svoje okolie.
Kniha po obsahovej stránke nebola zlá, ale surová štatistická forma ktorou to podala nebola veľmi záživná a v dnešnej dobe wiki, pôsobila skôr povýšenecky.Moje hodnotenie preto zodpovedá môjmu pôžitku z čítania viac ako informatívnej hodnote diela.

Malýmedvěd
28.11.2018

Tahle knížka je jedním slovem těžká. Tak jsem ji pro jistotu četl elektronicky, což odlehčilo čtení hlavně v MHD. Pro mě to byl takový test čtenářské gramotnosti.
1. Pochopit čtený text – doslovné porozumění
2. Rozpoznat výrazové, vypravěčské prostředky
3. Co tím chtěl autor říci, myšlenka díla, důležití sdělení
4. Využití textu pro vlastní rozvoj
Jak jsem dopad?

1. Doslovný text jsem jakž tak chápal, příběh je jednoduchý a jasný, odborné věci jsou hutné a výživné, občas jsem znal téma o kterém byla řeč, občas jsem tušil (měl jsem základní povědomí) a občas jsem byl doslova ztracený. Ve výsledku jsem to četl za stálého odskakování na Wikipédii a do internetových zdrojů. Dal bych si tak 3.

2. No, ve výsledku bych toto Ecovo dílo nazval jako filozofickou komedii, nebo lépe možná jako Cimrmanovskou filozofii. Je to hra se čtenářem. Vzhledem k prvnímu bodu, pak ten vtip postřehnete, dojde vám po nápovědě, nebo ho vůbec nechytíte. Naštěstí Eco to často opravdu vyšroubuje do takové absurdity, že nikdo nemůže zůstat na pochybách. Často jsou tam i nápovědy, kdy nám vysvětlí jak se dělají špatné vývody z reálných podkladů, jak se zaměňuje důsledek a příčina, jak se dá manipulovat s souvislostmi a jak se hraje s podobností. Hned o pár stránek dál, nebo dřív, to pak použije a Vy si toho všimnete, nebo také ne. Vůbec bych se nedivil, kdyby mi většina narážek a vtípků unika, ale budu si fandit a dám si za 3, jako že jsem to v 50% odhalil.

3. Co tím chtěl Eco říci? Podle mě je to jasné poselství, přemýšlejte v souvislostech, ale zase to nepřeceňujte a dějte prostor náhodě a hlavně, buďte k sobě vždy argumentačně upřímní a nedělejte chyby v logice a úsudku, nebo se z toho zblázníte. (neklasifikován)

4. Za mne velký přínos a) zase jsem si připomněl jak naše lidské myšlení funguje a kde má slabiny b) bokem jsem nastudoval kupu věcí a mohu se teď blýsknout jak v kavárně, tak i v hospodě. :) (neklasifikován)

SBH
17.11.2018odpad!

Tak jo, nebyla to kniha pro mne. Ploché postavy, děj veškerý žádný. Ecovi se podařilo s mistrovstvím sobě vlastním zavraždit i dialogy - postavy neinteragují, ale pouze chrlí vědomosti, které autor o tématu nasbíral. Emotivní náboj veškerý žádný. A informační přínos bohužel také nulový, nejspíš vzhledem k výše uvedenému. Příliš mnoho dat podaných nezáživným způsobem. Rovnice: "temné a nesrozumitelné = chytré a kvalitní" podle mého neplatí absolutně a opravdu geniální myšlenky mají relativně jednoduchou formu.

Blue
25.10.2018

Pro mne nejlepší Eco. Nepoměřuju to teď z hlediska nějaké literární hodnoty, ale čistě čtenářsky. Toto čtení mě nejvíce bavilo.

parxel
22.10.2018

Foucaultovo kyvadlo je moje nejoblíbenější Ecovo dílo. Je to kniha těžká, nepoddajná, plná mystické atmosféry a mnohoznačných významů. Spolu s hlavními postavami jsem si i já přál odhalit tajný plán na ovládnutí světa, který se táhne skrze staletí, a to mne hnalo dál a dál. Takže jsem nakonec celý román přečetl doslova během pár dní. Pointa celého příběhu je přitom až banálně jednoduchá.

Dávám plný počet, protože Fucoultovo kavydlo mne prostě oslovilo, jako málokterá kniha.