Umberto Eco

italská, 1932 - 2016, statistiky, webkoupit eknihy

Nahrávám...

Nová kniha

Na ramenech obrů

Na ramenech obrů - Umberto Eco

Dvanáct textů uveřejněných v knize Na ramenech obrů bylo napsáno pro konferenci La Milanesiana v letech 2001–2015. Jednotlivé přednášky nejčastěji vycházejí z témat, kter... detail knihy

Populární knihy

/ všechny knihy

Komentáře (16)

Umberto Eco

Přidat komentář
vasekv499
23. května

Autor z desítky mých nejoblíbenějších. Kriticky ale musím přiznat, že stín Foucaultova kyvadla už později nepřekročil. Jeho chyba, nastavil si sám laťku příliš vysoko.

jadran
28. února

Jsou to vlastně už tři roky, co Umberto Eco zemřel. Přesto platí především to, co tak přesně napsal Yenda. Lidský život je limitován, to co po člověku zůstane je věčné (alespoň v našich současných lidských dimenzích) pokud je to natolik kvalitní, jako bylo a vlastně je dílo Umberta Eca. A jsem strašně rád, že toho napsal mnohem víc, než co jsme dosud přečetl. K jeho hlavním románům (Jméno růže, Fucaultovo kyvadlo i Pražský hřbitov) bych si dovolil poznamenat, že mi jeho knihy nepřipadají ani složité, ani komplikované. Vyžadují "pouze" soustředění, pozornost a jistou trpělivost, která se změní až v jistou posedlost, dokud se s knihou zcela nevypořádáte až do samého konce. Eco nebyl onen typ intelektuála, který se snaží ohromovat, být originální za každou cenu (což většinou vede k hromadění klišé) ani předvádět za každou cenu své rozsáhlé znalosti a vědomosti. Pokud jsem už zamlada něco v Jménu růže neznal, prostě jsme si to našel, nebo jsem se zeptal. Na tom není nic špatného. A vést čtenáře, aby se zajímali i trochu víc, než co je ve vlastní knize také není pozérství, pokud je ovšem součástí takových knih, jako tento Ital psal. Eco se ani nesnažil manipulovat čtenářem, ani ho nechtěl někam směřovat. Vyprávěl a vyžadoval jistou pozornost. Bylo by fajn, kdyby člověk mohl těm, kteří mu v jeho životě něco "dali" (a rozhodně nemyslím nic materiálního) poděkovat. Bohužel, nejde to, protože spousta těch, o které se jedná, už tady (a někteří z nich dost dlouho) nejsou. Ale jsem si jist, že popularita nebyla to, o co by tito velikáni včetně Eca až zas tolik stáli. A v souvislosti s tímto autorem mě napadá, že neznám a nečetl jsem mnoho italských autorů, ale vše, co jsem dostal z této líbezné, byť občas nešťastné země dostal do ruky, bylo nesmírně kvalitní a je jedno, jestli to byl Buzzati nebo Andrea Camilleri. Itálie dala Evropě co se týká kultury snad ze všech národů nejvíc a ve zlatém fondu, kam tak marnotratně přispívala není dílo Umberta Eca rozhodně marginální položkou.

BarryBlack
20.02.2016

„Kdo nemá mravní zásady, obvykle se zahalí do praporu, a parchanti se vždycky dovolávají čistoty své rasy.“ (Pražský hřbitov)

Joges
20.02.2016

Jeho úmrtí zaskočilo i zarmoutilo. Zemřel však stár, takže během života stačil napsat mnoho výjimečného. Zůstanou po něm myšlenky, slova, literární díla, ke kterým se lidé budou už navždy vracet. Je troufalé psát o Ecovi, když jsem od něj přečetl zatím jen tři (výborné) knihy, ještě mám co dohánět.

yenda1
20.02.2016

Tak Umberto má svůj životní index pěkně kompletní, vykonal co vykonat měl, má podepsáno, odevzdáno. Jeho smrt je směšně malou událostí v porovnání s tím, jakým životem bude žít skrze své dílo.
Zatímco pověst knihy Jméno růže ke mne doputovala mnohem dřív než jsem se začetl do prvních řádek, Foucaultovo kyvadlo bylo pro mne zjevením. Ano, v jeho díle stavím na pomyslný vrchol tuto knihu-labyrint. Možná bylo ku prospěchu právě čtení bez zbytečných informací,jak se mi v životě mnohokráte potvrdilo.
Znovu opakuji, je nesmyslné a sentimentální provolávat "jaká škoda a co vše ještě mohl ještě dokázat". Byl odvolán, vykonal, co vykonat měl, má uzavřeno.

siena
20.02.2016

Umberto Eco v románech nechal prakticky pracovat své teoretické myšlenky /nekrolog iHNED
http://art.ihned.cz/c1-65172320-umberto-eco-nekrolog

Kapis
23.06.2015

Jeho knihy opravdu nejsou pro každého - a některé teoretické práce by určitě nezaujaly ani mně, ale jeho romány to je prostě něco úžasného. Ta hloubka a znalosti, kterými oplývá, to nezbývá jednomu, než smeknout.

Koka: podle mne ten čestný doktorát nedostal právě kvůli úžasnému Pražskému hřbitovu. Tak jen nevím, jestli naši akademici jsou tak moc zabednění nebo židovští;)