1. Domů
2. Autoři
3. Umberto Eco
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 41
• Bazar 35
• Životopis
• Citáty 43
• Diskuze 18

Populární knihy

/ všech 41 knih

Nové komentáře u knih Umberto Eco

Pražský hřbitov

„Poslouchal jsem jako audioknihy. Posluchači se poodhalí svět smyšlenek, falz a dezinformací. Osoba Umberta Eca je zárukou, že na těchhle smyšlenkách něco doopravdy je. Vhled osobnosti jeho formátu je dnes esenciální - lehkost a životnost vybájeného příběhu, který jen čeká na vhodné naladění a společenskou situaci přímo rezonuje aktuálností tématu. Závěr bravurní. Rozhodně pokračuji v jeho knihovně dál.“... celý text
— pepap

---

Jméno růže

„Vynikající překlad.“
— Kájušina

---

Pražský hřbitov

„Výborný překlad.“
— Kájušina

---

---

Pražský hřbitov

„Vypravte se za pochmurného večera na pražský židovský hřbitov. Prostě Eco. Skvělý, vtipný a hravý jako vždy. Je úžasné, jak se dovede ponořit do doby, do níž svůj příběh zasazuje. Ve "Jménu růže" jsem fascinovaně sledovala, jak důvěrně známý a vlastní je mu středověk (nemožno nevzpomenout na jeho výrok, že středověk zná bezprostředně, kdežto současnost jen z televize :-), pak ukázal, že se dovede vžít i do doby barokní ("Ostrov včerejšího dne"), ale že je stejně doma i v době dlouhého 19. století, to mě dostalo. Kniha rozhodně není pro každého, většina lidí ji myslím odloží jako nesrozumitelnou a zamotanou změť čehosi, co jim nic neříká. Ale pro milovníky historie je to počteníčko, plné aluzí na spoustu osobností a událostí, navíc je to velmi důmyslně vystavěná hra s rozdvojeností hlavního hrdiny (nebo antihrdiny?). Všimněte si, jak Simonini, zcela neznalý Židů, si vyfabuluje celou řadu prohřešků a nectností, zločinů a neřádů, které tomuto národu přisoudí - a vzápětí jako lusknutím prstu těmto svým výmyslům věří (str. 207), odvolává se na ně jako na ověřená fakta třetí strany a staví na nich nové a nové teorie, již zcela přesvědčen, že je to všechno pravda. Právě tím Eco přesně vystihl "logiku" uvažování některých moderních směrů, lze se s ním setkat např. v rámci aktivistického ekofminismu (Terezie Dubinová a její Kořeny ženské spirituality jsou pěkným dokladem této nesoudnosti) i v mnoha jiných odnožích new age. Zkrátka, za vším hledej... 19. století. Pár nejrozkošnějších míst z knihy: Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 16): S Němci je to jako se ženami, nikdy se jim nedostanete na kobylku. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 34): Na mši chodíme z mnoha důvodů a víra s tím někdy nemá co dělat. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 46): I jako Žid byl Froïde velký lhář. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 54): Už od dětství jsem se cítil více Francouzem než Italem, tak jako každý Piemonťan. Proto se mi taky Francouzi zdají nesnesitelní. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 101): ...byli to blouznivci, a blouznivci jsou kal společnosti, neboť to oni a nejasné zásady, jimiž se opájejí, způsobují války a revoluce. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 125): ...ale jeptišky už jsme nenašli a museli jsme se spokojit s kurvami! Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 125):...přes pět set stran... náramná chyba, protože hanopis musíte přečíst za půl hodiny. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 207): Och ano, bylo nutné být oné noci na pražském hřbitově, bože můj, anebo bylo alespoň třeba číst mé svědectví o té události, abychom pohopili, že už nelze dále strpět, aby ta prokletá rasa otravovala náš život. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 223): Nyní jsem si uvědomil, že na vraždě je nejvíc zneklidňující ukrytí mrtvoly. Nejspíš právě proto kněží nedoporučují zabíjení... Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 228): Nejsem zbožná žena hledající zpovědníka, který by ji ojel. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 247): Z čehož plyne poučení, že chcete-li dělat revoluci, musíte mít dobrý vojenský výcvik; ovšem pokud ho máte, tak revoluci neděláte a stojíte na straně moci - a proto také nevidím důvod (myslím rozumný důvod), proč revoluci dělat. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 281): U lidé všeobecně platí, že uvěří všemu. Jak by taky mohla církev vydržet skoro dva tisíce let, nebýt té univerzální důvěřivosti? Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 313): ...ve světě okultních věd jsou hranice mezi dobrem a zlem velice tenoučké, a co je dobro pro jednoho, je pro druhého zlo. I ve starých příbězích je občas rozdíl mezi vílou a čarodějnicí jen záležitotí věku a půvabu. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 320): ... opravdu existují? mnoho anonymních dopisů to zdánlivě dosvědčuje, také proto, že stačí o nějaké věci hovořit, aby existovala... Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 331): Nenávist je zcela prvotn vášeň. A láska je anomálie. Proto zabili Krista: hlásal něco, co bylo proti přírodě. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 364): ...nejvíce náchylní k tomu, udělat nějaký brajgl, jsou studenti. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 402): Důstojník by nikdy neměl myslet. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 404): Spočítal jsem si, že matematika nebaví nikoho. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 405): ...neboť do světa novin není připuštěn nikdo, kdo by se v soukromém životě nepodílel na nějaké nekalé záležitosti. Umberto Eco - Pražský hřbitov (str. 406): ...dav se vyznačuje hloupostí nestálostí a nedostatkem morání rovnováhy. Síla davu je slepá a beduchá; naslouchá jednou tomu a podruhé onomu. Kniha, kterou si můžete přečíst několikrát a pokaždé najedete něco nového, něco, co vás při předchozím čtení nenapadlo. Co víc dodat? Snad už jen to, že nové "Tajemství všech tajemství" od Dana Browna, které se rověž vztahuje k Praze, Ecovu textu nesahá ani po kotníky.“... celý text
— Sisssi

---

Pražský hřbitov

„Román jednoho z největších (nebo spíš nejznámějších) autorů historické prózy je, jak anotace slibuje opravdovým labyrintem, jak pro čtenáře, tak pro hlavního hrdinu. Potácí se ode zdi ke zdi časem a ve slepých uličkách naráží na antizednářské pamflety, satanistické rituály, a deníkové zápisky abbého Piccoly, který vyplňuje všechna jeho prázdná místa v paměti. Startovní čára je u antisemitsky orientovaného dědečka, konec na stanici metra, v jedné ruce výbušninu, v druhé kokain. Celým románem se jako nabroušená a ostrá nit táhne téma protokolů které – vysoce nesympatický a „zavrženíhodný“ – hrdina vypracuje pro ruskou tajnou službu, a které se staly – v reálném světě – jedním ze základních kamenů rasové a protižidovské nesnášenlivosti. Ještě jedna věc o tom našem reálném světě – v Ecově příběhu je fiktivní pouze hlavní postava. Když si tohle při čtení uvědomíte, popadne vás tíseň. Vymýšlet konspirační teorie a bludy jde hlavně lidem, kteří o světě nic neví. A jejich souputníci dokáží ve své zabedněnosti přijmout tato falza a převézt jejich xenofobní a (v tomto případě) antisemitské obludnosti do skutečnosti. Kniha je dobrodružným a vcelku humorným románem, ale i varováním. Napsaná je s přehršlem historických faktů, a dějových odboček – méně (plavba na lodi) či více (vražda satanistky a závěrečná výbušnina v metru) zajímavých a podává věrné svědectví o 19. století.“... celý text
— capo_comico