Jsme Bellingcat

Kniha určená pro všechny, které zajímá, jak funguje investigativní žurnalistika v 21. století. Bellingcat využívá moderních technologií v maximálním možném rozsahu a ukazuje, že v dnešní době leží informace (i takové, které se zveřejňují nevědomky) všem na dosah a že dnes stačí vědět kde hledat a jaké nástroje používat, k tomu mít talent na to dát si dvě a dvě dohromady, správně se ptát a rázem dokážete překonat špionážní agentury. Autor vedle líčení historie Bellingcatu popisuje používané technologie, které si může každý prakticky vyzkoušet. Mohu říct, že jsem je vyzkoušel a jsem ohromen. Z mého pohledu by kniha měla být využívána v rámci výuky informační gramotnosti, aby si všichni uvědomili pojmy jako digitální stopa a získali představu o tom, co vše se dá na Internetu zjistit.

"Nemáme žádnou agendu, ale máme krédo: existují důkazy, existují i lži - a lidi stále zajímá rozdíl mezi nimi.

Společenská nedůvěra se dnes nevyznačuje pouze pochybnostmi mas o elitách. Občané na své spoluobčany nahlížejí s hlubokým podezřením a každý politický kmen se nachází ve své vlastní informační bublině. Čtenáři knih, jako je tahle, odpůrci dezinformací, musí odolávat pokušení pokládat se za lepší lidi než ti, kdo se nechají ošálit a propadnou konspiračním teoriím. Přesto my všichni do značné míry věříme jen tomu, co nám kdysi řekl někdo jiný. Proto jsou odborníci životně důležití. Ale ti už nestačí. Nemůžeme dovolit, aby se pravda stala záležitostí skupinové loajality, to by byla katastrofa. Dnes musí být tvrzení vyložena tak, aby je viděli všichni. Taková je bellingcatovská metoda: klikněte na odkazy a ověřte si naše závěry sami.
Před lety byl internet propagován jako kvapem nadcházející kyberutopie. V poslední době se veřejné mínění obrátilo opačným směrem. Digitální éra je vnímána jako bourací koule, která rozbíjí žurnalistiku, slušnost, politiku. V Bellingcatu tohle kybernetické rochnění v depresi neuznáváme. Zázraky internetu stále mohou proměnit svět k lepšímu. Střežit společnost a prosazovat pravdu ale už není výhradní doménou institucí. Je to věc nás všech."

Souhlasím, že kniha je poměrně chaoticky uspořádána, ale v každém případě podnítí u čtenáře zájem o práci pana Higginse a skupiny Bellingcat.
Zároveň nás text knihy poučí o neskutečné moci otevřených zdrojů a zároveň vyděsí nad naší neskutečnou naivitou ohledně zneužívání virtuálního prostoru, o které se určitě jednou bude učit v hodinách dějepisu.

Víte co je Bellingat? Jedná se o nezávislou skupinu nadšenců, kteří ověřují informace z veřejně dostupných zdrojů - například dle fotky lokalizují zeměpisné souřadnice, čas, lustrují i sociální sítě a mnoho dalšího. Jedna věc je ale náplň práce Bellingcatu a druhá je zase kniha Eliota Higginse, který stál u zrodu celé organizace.

Kniha je opřená především o případ sestřelení letadla Malaysia Airlines 17 a toho, jak pomocí internetu a fotek odhalili, že letadlo sestřelilo ruská raketa. Autor ale občas přeskakuje od jedné věci k druhé a celkový dojem tak působí lehce neorganizovaně. Zmíněny jsou i další případy, na kterých Bellingcat pracoval, ale nijak podrobně (až na otravu Skripala).

Jednu velkou přidanou hodnotu ale kniha má - dá vám uvědomění, jak mocné jsou sociální sítě a internet. Jak moc může říct jakékoliv sdílení čehokoliv - ať už o vás samotných, nebo o lidech, které máte ve své blízkosti. A že i vy si můžete (a měli byste) všímat okolí.

Mám trochu rozporuplnější dojmy. Nehodnotím tímto práci Bellingcatu, která pomohla objasnit mnoho věcí, ale samotnou knížku.

Působí to na mě, že na začátku přišel nějaký týpek za autorem a řekl mu, tvl, Eliote, už děláš tuhle práci asi 10 let, podívej se na výsledky, mohl bys o tom napsat knížku. A Eliot by řekl, jo, máš pravdu, napíšu o tom knížku. A napsal knížku, aniž by promyslel, o čem a jak to chce psát.

Knížka je obsahově nevyrovnaná a za mě celkem chaotická. Je to směs následujícího:
- popis vývoje organizace Bellingcat (hodně rámcového vývoje),
- vykreslení investigativní činnosti u známých případů, kde Bellingcat přispěl k odhalení zločinů (ty jsou ve větším rozsahu v podstatě jen dva, a to sestřelení letadla MH17 a otrava Skripalových),
- uvedení řady dalších případů, kde působil Bellingcat (často jen tak by the way bez podrobností),
- způsoby provádění investigativní činnosti,
- úvahy autora nad smyslem jeho práce, nad budoucností, jak ovlivní investigativní činnost AI, jak bojovat proti dezinformacím apod.

Je to široký záběr. Kdyby to mělo nějaké logické uspořádání, bylo by to ok, ale autor tady skáče kolikrát z jednoho na druhé. Knížka má 5 kapitol (alespoň v originále), kdyby ale neměla žádné členění na kapitoly, vyšlo by to skoro nastejno. Občas to vypadá jako nekorigovaný tok myšlenek autora, kdy jako by psal a psal, dokud ho něco napadalo, pak přestal, ráno se probudil a řekl si, že začne psát novou kapitolu.

Byť rozumím tomu, že je to seriózní téma, myslím, že by pomohlo, kdyby to na vhodných místech autor humorem trochu odlehčil. Chybí tomu možná i lepší vykreslení postav, což by knížku podle mě víc zpřístupnilo a udělalo inspirativnější, občas se tam někdo míhá, ale já jsem si teda nezapamatoval asi nikoho (kromě autora).

Jinak je tam ale dost zajímavostí, člověka to dokáže i vtáhnout, kdy mu ukazuje, že každý ze svého počítače může přispět (svým dílem) k odhalování mediálních případů. Jen se to dalo uchopit trochu jiným způsobem.

Hrozně moc mě baví číst si popularizečně-naučné knihy o různých odvětvích.
A v případě této knihy, místy dost toporně přeložené, je to ještě zabavnější, protože...kdybych na to měla odvahu, byla bych investigativní novinář.
Nebo autor detektivek.
A Bellingcat je, zdá se, obojí.

Skvělé, zajímavé a moc dobře se to čte.