Kdo chytá v žitě

11. září

mě se osobně kniha četla hezky .. jen bylo obtížnější menší písmenka ... ale jinak paráda ...

1 30. srpna

Jsou příběhy, jejíchž interpretační linie jsou svázané a tvoří v podstatě jedno lano. A pak jsou ty, co tvoří síť významů, v nichž záleží na místě, kde stojíte. Někdo se nachází na kraji, jiný ve šprušlích vprostřed. A tohle je případ té pavučiny. A vy jste ta moucha.

2 29. srpna

Je to skvělé. V mnohém se s Holdenem naprosto ztotožňuji. Je sice pravda, že mi slovo "Vážně" už lezlo na nervy a nechápu, proč ho tam autor tolikrát cpal, ale jako kniha je to super. Je to o ničem. Nic se tam neděje...a přesto to má takovou hloubku. A vrtá mi hlavou, kam se ksakru podějí v zimě labutě z jezírka :)

3 29. srpna

Knížka, která se čte jedním dechem. S hlavním hrdinou nemůžu než soucítit, i když mě jeho nihilismus místama štve. Ale občas jsem se i pobavila. Rozhodně doporučuju za život alespoň jednou přečíst (já už ji četla podruhé).

5 29. srpna

Dvě stě stran plné pocitů. Nesnášenlivost, zmatek, pocity nepochopení, vykořenění, nenávist, nevinnost, poznání, nezmar, úzkost, přecitlivělost, nepřizpůsobivost. A já to miluju!

Je to vtipný, je to přímý a prostě ah – super. Smála jsem se v tramvaji nahlas, až tak mi to sedlo. Holden všechno nesnáší a nemůže si pomoct. Přes všechnu hrubost má ale hlavní hrdina svůj vnitřní svět a na mladistvého puberťáka je velmi vnímavý a citlivý. Hovorová čeština, slang a vulgarismy plné narážek s ironií doplňují autentickou studentskou mluvu.

Většina mých vrstevníků má bohužel jiný názor, ale myslím, že knihu uchopili úplně z jiného konce a viděli v ní jenom neustále stěžování si. Přitom toho skrývá mnohem více.

Doporučuji těm, kteří umí číst mezi řádky.

2 28. srpna

Tuhle knihu je potřeba, dle mého, číst v určitý čas. V pravý čas. Na prahu dospělosti, tak asi někdy. Aspoň já jsem tehdy Holdena a Phébulku milovala, milovala jsem celou knihu a zamilovala jsem si i autora a přečetla díky tomu všechno, co u nás vyšlo. Ne že bych všemu porozuměla, ale četba jeho povídek i drobnějších próz mi prostě dělala dobře.
Zamilovaná kniha mi pomohla dostat se také do výjimečné studijní skupiny letní školy BBC: vyučující, sám spisovatel, si asi řekl, že na té holce z východu (psal se rok 1989, ale srpen), která má ráda The Catcher in the Rye, asi něco bude... Ale dost pěkných vzpomínek, zpátky do současnosti...
Knihu jsem přečetla před nějakým časem znovu, a nejen že to vůbec nebylo ono, ono to bylo až protivné čtení. Poučení: nepokoušet osud (či cokoli) a nevracet se zpět, ne(pr)ověřovat si, jak báječné to bylo. Dělám to tak s výjimečnými místy ve světě (občas i lidmi) a budu to tak dělat i s knihami. Nechť zůstanou skvělé, prvotní pocity. A proto této knize nikdy neuberu nic z původních pěti hvězd!

3 29. července

No, tak jsme jednou měli literaturu a já jsem si prostě nechtěla brát to hezké nové vydání Harryho Pottera, kterého jsem právě četla, aby se mi nezničil. A navíc končil školní rok, takže jsem to moc neřešila a řekla jsem si, že si pro něco zajdu do školní knihovny. Nevěděla jsem, co si mám vzít, ale potom jsem si vzpomněla a uviděla jsem, že tam je Kdo chytá v žitě. O téhle knize jsem poprvé slyšela od mojí sestřenice, protože když jsem se jednou ptala, co je její nejoblíbenější kniha, tak mi řekla, že Kdo chytá v žitě. Tak jsem se jí zeptala, o čem to je a ona mi říká, že vlastně o ničem. Což mi přišlo divné, protože přece každá kniha o něčem je. Ale vlastně je to tak nějak trochu pravda. Nemá to žádnou zápletku. Ale není to úplně doslova o ničem. Prostě... jo, vysvětluje se to vážně strašně špatně.... je to prostě o krátkém úseku života Holdena Caulfielda. Pro typy lidí jako jsem já, kteří moc nemají rádi knihy bez zápletky, to není úplně to pravé ořechové, ale něco v tom najdou. Mě to v nějakých částech nebavilo, v nějakých jo. V jedné chvíli jsem si i řekla, jestli s tím neseknu. Ale nakonec jsem to dočetla a jsem ráda za to, že ji mám přečtenou. Byla tam určitá myšlenka... Na začátku to teda vypadalo úplně skvěle. Byla jsem nadšená z hlavního hrdiny, vtipnosti knihy. Ale očekávala jsem, že se tam asi přece jen stane něco víc. Dávám tomu 3,5*/5*.
Holden byl takový zároveň vtipný, fajn, ale někdy se fakt choval jako trouba. Ale kdo taky občas ne, že? Hodně se mi na něm líbilo, že měl svoje vlastní názory a má zajímavé vztahy s lidmi a bavilo mě to pozorovat. A nebyl ani moc hloupý na to, že propadl. Vlastně měl celkem extrémní život, co se týče toho, co nám v knize vyprávěl. Vlastně vypadá jako takový obyčejný kluk, ale není. Ta kniha se fakt hrozně špatně rozebírá. Ještě jsem si oblíbila jeho mladší sestru Phoebe, protože byla prostě taková srandovní a roztomilá.
Moc nevím, co autora inspirovalo, aby napsal tuhle knihu, ale nebyla špatná. Jak říkám, chvilkami mě nebavila, chvilkami jo. A bylo tam ale hodněkrát hláška typu: ,,To mě umrtvilo", což mi celkem vadilo. Prostě takové nemastné neslané, ale často vtipné a občas celkem přínosné. Na konci se mi například líbila taková Holdenova myšlenka: ,,Jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte?" a měl tam myslím i jiné takové myšlenky, které se mi líbily. Vážně nevím, není to kniha pro každého, takže doporučuju si přečíst a udělat si na knihu vlastní názor. A pokud čtete knihu pouze se zápletkami, není to nic pro vás.


A kam teda v zimě zmizí ty labutě?