Kdo chytá v žitě

2 10. května

A také kraviny nás nútia čítať v škole. Úplná blbosť. Tú jednu hviezdičku dávam len preto, že som to dočítala - takže ju vlastne dávam sama sebe.

9 16. dubna

Někdo v sobě možná ten rozpor s vnějším světem neměl nikdy, počítám, že ale většina lidí v určité fázi života ano. Potom si myslím, že vnímání téhle knihy závisí především na tom, jestli ve vás ještě zbylo něco z toho vnitřního dítěte, nebo už je úplně pryč. Zároveň tak kniha může být pro někoho o ničem a pro jiného úplně o všem.

8 04. března

Docela se divím za spoustu negativních ohlasů v komentářích. Za mě super knížka. Hlavní postava Holden je tak trochu podivín a když něco vypráví, tak to z něj občas leze, jak z chlupatý deky, ale má to svoje kouzlo.

3 23. února

"To mě umrtvilo". "Jestli chcete co vědět", tak jsem trochu "deprimovaná". Knihu jsem četla od střední asi poprvé a úplně jsem zapomněla, jaký je Holden negativista, všichni ho štvou a deprimují a jediný hezký vztah má ke své sestřičce Phoebe. Sám je povrchní, plný předsudků, homofobní, přelétavý, hned je zamilovaný, hned odmilovaný, kouří jako fabrika a snaží se chovat jako grand. Pod tím vším může být ztracený puberťák, který neví, co sám se sebou. Kniha se ale rychle čte, a tak mě Holden neštval moc dlouho.

8 06. února

Ke knize jsem se dostal na střední škole, když jsem měl o ní udělat prezentaci pro třídu. Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že to teda nějak dočtu celé, napíšu ten referát a budu mít pokoj. Jenomže vzápětí přišel zvrat a kniha mě začala neskutečně bavit a já ji do dvou dnů dočetl. A dodnes je to moje nejoblíbenější kniha.
S Holdenem toho zrovna moc společného nemám, přesto je mi velmi sympatický. Řekl bych, že každý měl v životě období, kdy se cítil jako Holden.
Abych to teda shrnul: Naprostá klasika, skvělý styl vypravování, nekompromisních 5 hvězd.

9 13. ledna

Tak nevím ... Nedokážu asi ani popsat pocity bezprostředně po přečtení. Asi se mi to nelíbilo. Divný styl, divný příběh. Zkrátka nevím no ... Rozhodně to znovu číst nemusím, četla jsem nyní po druhé s odstupem spousty let a po třetí do toho nejdu.

6 06. ledna

Nevím, zda jsem tam nepřehlédl něco hlubokého vepsaného mezi řádky, ale připadalo mi, že kniha přešlapuje na místě. Styl vyprávění je celkem příjemný (i přes jakousi roztěkanost) a je to celé takové milé, ale jinak je chování hlavní postavy někde na úrovni pomocné školy - dle vyprávění Holdena jsou vlastně všichni okolo něho cvoci a podivíni - z toho by měl opravdu jeden deprese. Určitě to nebylo špatné, jen absolutně nevím, co si z toho mám odnést.