Kdo chytá v žitě

Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, pros... celý text

Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/38931/kdo-chyta-v-zite-38931.jpg 3.92399
Originální název:

The Catcher in the Rye (1955)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (292)

Přidat komentář
MayaBu
16. července

Ať nad tím přemýšlím jak chci, nechápu, co na téhle knize někteří jedinci vidí. Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci. Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.

jakub7525
05. července

Kniha není ani tak výjmečná dějem, jako spíše reakcí tehdejší společnosti na ní. V dnešních poměrech by nejspíš knize moc lidí nevěnovalo náležitou pozornost, ale přesto bych knihu nezvrhoval a dal jí šanci.

Katranis
03. července

K téhle knize je nutné dospět.

natalie8531
01. července

Nejvíce se mi na této knize líbí ten název

jindrich5708
29. června

Protrpel jsem az na konec a uz knihu nechci ani videt. Dam ze slusnosti jednu hvezdu.

miss_nothing
20. června

"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
A já o Holdenovi ani nic vyprávět nebudu, protože nevím co. Protože nemám žádný cíl, stejně jako on. Protože Holden je Holden a chvílemi vás div neumrtví tím, jak ho všechno deprimuje, ale nemůžeme mu to mít za zlé, protože upřímně - kolik malicherností dennodenně deprimuje nás? Nadčasové vypravování kluka, který klidně může žít ve vedlejším domě.

shmaic
06. června

je třeba pominout ty kecy, které jsou v popisech o knize a dívat se na to trochu humorněji, než jako na psychologický román. recenzenti, kteří do popisu knihy napsali, že je o jeho cestě domů, na které potkává lidi a sám sebe, knihu nečetli.

gonegirl
16. května

Ani nevím, jak jsem se o této knize doslechla, ale přijde mi, že je probírána tak nějak všude. Ani jsem od ní nic moc neočekávala, možná jen nějakou souhru s hlavním hrdinou, Holdenem, který mi byl z vyprávění velmi sympatický. Ta ale nepřišla, spíš jsem ho chtěla chvilkama proplesknout. Žádný literární skvost to není, nenašla jsem v ní ani žádné duchaplné odkazy. Je to prostě kniha o zmateném teenagerovi, ve kterém se honí tisíce myšlenek a pocitů a on chce před nimi utéct.
Bod dolů si připisuje také úděsný překlad. "To mě umrtvilo, fakticky, bez psiny, pročež" a další srandy se prostě číst nedaly...

rashmi
27. dubnaodpad!

Kniha mě opravdu nebavila. Hlavní hrdina je sprostý a nemá kam jít, neváží si pomoci druhých a vše mu je jedno. Připadalo mi, že kniha je jen o tom, že je hlavní hrdina panic.

Radous
24. dubna

Kniha má svým stylem (nebo minimálně překladem) blízko k Forrestu Gumpovi, nicméně v nehumorné rovině. Příběh na mě působil docela depresivně (nasranost na okolní svět a jak to v něm chodí), ani se člověk nemůže divit konspiračním teoretikům, kteří tuto knihu dávají ke spojitosti k určitým smutným událostem 20. století (atentáty). Nicméně se to četlo moc dobře, určitě to bylo zajímavé - včetně atmosféry, viz co už jsem zmínil výše.

reezy
13. dubna

jedna z nejkrásnějších knih mého života

Ivan Kučera
06. dubna

Sorry, ale príšerné. Takmer som to nevládal dočítať. Trvalo mi cca ROK, kým som to nakoniec brutálne, bolestivo, zničene, vyčerpane a zakrvavene dokopal od úvodnej po záverečnú stránku. A nemám pocit, že by som vedel, o čom by to bolo. bol tam nejaký chalan, ktorý sa vyjadroval kvázi frajersky, postretal plno nezaujímavých postáv a nezažil ani jednu zaujímavú vec. Toto bolo číré utrpenie. Ak je toto klasika svetovej literatúry, potom by ma možno (možno!) celkom zaujímalo vysvetlenie, prečo je tomu preboha tak.

Margie94
03. dubna

Přečetla jsem tuto knihu třikrát a nemůžu si pomoct, prostě mě chytla za srdce :) Holden je nevyrovnaný mladý muž, který neví co dál ve vlastním životě a mezitím, co tuto otázku řeší, se mu přihodí několik zvláštních situací a dobrodružství...mladého hrdinu v určitých otázkách chápu, protože se s ním částečně ztotožňuju.

Je mi ale jasné, že pro úplně každého tato knížka není. Záleží na náladě a také styl vypravování a mluva mladého Holdena nemusí každému vyhovovat :) Pro mě je to ale srdeční záležitost :)

draconis
20. března

Pět hvězd Salingerovi. Překlad raději nehodnotím, po dvou stranách jsem to vzdala a sehnala si raději originál. Zrovna v tomhle případě totiž manželé Pellarovi zabíjí celou atmosféru příběhu. Je to mnou? Možná.

inigo_montoya
07. března

S přehledem má nejoblíbenější kniha. Jediné co mě mrzí je, že jsem si ji nepřečela dávné roky zpátky, abych si ji mohla číst znova a znova dokola a měla ji tisíckrát přečtěnou.

Nejdříve je Holden zvláštní postava. Smrad, který všechny a vše nesnáší. Všichni kolem jsou hlupáci a on jich má plné zuby. Odchází ze školy, potuluje se New Yorkem. Holdenův pocit samoty je schován za jeho velkými slovy. Dějově se toho až tolik neděje, ale tím je Salinger známý, obzvášť jeho povídky bublají pod povrchem A girl I knew nebo For Esme with love and squalor jsou mistrovsky napsané.

Salinger píše mistrovsky. Celou dobu jsem si podtrhávala pasáže, mohla bych podtrhnout celou knihu. Včetně titulu.

Pár mých oblibených citátů: (knihu jsem četla anglicky)

“What really knocks me out is a book that, when you're all done reading it, you wish the author that wrote it was a terrific friend of yours and you could call him up on the phone whenever you felt like it. That doesn't happen much, though.”

“I don’t give a damn, except that I get bored sometimes when people tell me to act my age. Sometimes I act a lot older than I am - I really do - but people never notice it. People never notice anything.”

"I was half in love with her by the time we sat down. That's the thing about girls. Every time they do something pretty, even if they're not much to look at, or even if they're sort of stupid, you fall half in love with them, and then you never know where the hell you are. Girls. Jesus Christ. They can drive you crazy. They really can."

“I thought what I'd do was, I'd pretend I was one of those deaf-mutes. That way I wouldn't have to have any goddam stupid useless conversations with anybody. If anybody wanted to tell me something, they'd have to write it on a piece of paper and shove it over to me. They'd get bored as hell doing that after a while, and then I'd be through with having conversations for the rest of my life. Everybody'd think I was just a poor deaf-mute bastard and they'd leave me alone"

Natyna3
28. února

Jestli máte tuto knihu v povinné četbě, tak neváhejte a stáhněte po ní! Příběh se krásně čte a bavil mě.

SPOILER! Pořád jsem nějak předpokládala špatný konec a byla jsem dost překvapená, když se nekonal. :D

Lukyn96
28. února

Holden. Dospívající člověk, který má životní energie a ambicí asi jako devadesátiletý stařeček. Vše vyvrcholí již jeho několikátým vyhazovem ze studií, a tak se začne poflakovat po amerických ulicích. I když to není zrovna strhující kniha, obsahuje nějaké zajímavé myšlenky, takže za přečtení stojí. Vážně. Bez psiny.

dadako
01. února

Nějak nevím... Nezaujala mě ani kniha ani hlavní postava. Věřím tomu, že je stále aktuální, protože se i dnes najde spousta lidí, kteří nemají žádný cíl. Jenže mě toto téma a styl nesedí...

Haen
28. ledna

Knížku jsem četla kdysi dávno, po letech mi zůstal jen pocit, že mě to moc nebavilo. Ani další pokus nepřinesl žádný velký posun, asi mi tento způsob vyprávění prostě nesedí. Ovšem poslední věta je nezapomenutelná i po dlouhé době. "Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."

ekim
17. ledna

Popravde ke knize jsem se dostal nekdy pred lety. Dotahlo me k ni Anime GiTS. Cetl sem ji se zajmem a musim uznat, ze kniha je odrazem jakekoliv doby, jakehokoliv cloveka v jakemkoliv veku. Jakmile s nim zacnou cloumat city a celkove jeho "ja". A tak si take obcas preji byt hluchonemej...

Wargo
17. ledna

Pravdepodobne som knihu čítal príliš neskoro. Ak by som ju čítal vo veku hlavnej postavy, možno by som jeho názory chápal viac, ba... možno by som s ním aj v niečom súhlasil. Síce od mojích 16-tich neubehlo zas až toľko času, sám viem, že už vtedy som mal vcelku ucelený názor na vec(i). Avšak pri myšlienkových pochodoch mladého Holdena som si častokrát vravel, že ten chlapec to v hlave nemá vôbec v poriadku. Na jednej strane sa mu niečo náramne páči, ale hneď na to vlastne zistíme, že to postavu rozčuluje a podobne. Takže, knihou som sa prelúskal viacmenej z donútenia, nakoľko mi postava bola ukradnutá, a bolo by mi "bohovsky" jedno, keby ho na konci postretlo ... čokoľvek !

izfnp
12. ledna

Som úplne klišé, ale naozaj jedna z mojich najmilejších knižiek.

Nehorazna
04. ledna

Skvělá kniha, kdy chování a charakter hlavního hrdiny je naprosto dokonale a věrohodně popsaný, celý děj je hodně zábavně podaný.
(Ideální pro toho, kdo má občas problémy se ztotožnit s mužským hrdinou u ženské autorky (nebo pohlavně naopak), kdy si čtenář říká, že takhle by se hrdina nechoval, to autorka popisuje, co nezná a vymýšlí si .... tak takový pocit u Kdo chytá v žitě čtenář rozhodně nemá, nebo já jsem neměla :)

asanita
23.12.2016

Opravdu zajímavá kniha, ke které jsem se dostala ve své podstatě náhodou. Kdo chytá v žitě se dá přirovnat k dalším knihám, jež jsem už četla a líbily se mi (Ten kdo stojí v koutě a Odpusťte mi, Váš Leonard). Holden Caulfield se projevil jako kluk vhozený do světa dospělých, jenž si neví s tím vším tak nějak rady a pořád říká slovo páni nebo také "To mě umrtvilo". Ano, přiznávám, že byl chvílemi opravdu dost nesnesitelný, ale stejně mě zajímalo, jak se bude jeho příběh vyvíjet dál a jak nakonec skončí. Holden totiž dokázal velmi vtipně a lehce vyprávět, takže kniha díky tomu velmi rychle ubíhala (navíc měla jen něco přes sto stran). Líbilo se mi také procházení vánočním New Yorkem a letmé přiblížení poválečné doby. V knize lze najít nespočet pěkných citátů a vcelku vzletných myšlenek - například to že by Holden chtěl chytat děti hrající si v žitě, aby nespadly do propasti. Konec knihy byl určitě nejlepší, protože tam vystupovala moje oblíbená postava Phoebe. :-)

JustWomen
19.12.2016

Ukázka toho, že když někdo umí psát, dokáže napsat i obyčejné věci zajímavě a vtipně. Krásné popisy krásných postav. A zajímavý závěr: Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet...

Audrina
16.12.2016

Právě jsem dočetla další z klasických knížek americké povinné četby a upřímně pořádně nevím, co na ni říct. Na jednu stranu chápu, proč se zařadila mezi klasiku na druhou stranu však ničím extra výjimečná není.
Salinger vykreslil postavu Hauldena naprosto dokonale. Spratek, který se neustále nechává vyhazovat z internátních škol a už v brzkém věku je šíleně znuděný životem. Hauldena jsem měla ráda, sice mu máte občas chuť jednu střihnout, ale zároveň vás jeho příběh strašně fascinuje a prostě musíte pokračovat ve čtení. V knize je spousta postav, tím, že ji však vypráví Haulden se jejich příběhy dozvídá hodně povrchně, v centru dění je prostě Haulden.
Kniha je určitě vhodná pro náctileté čtenáře, protože podle mého názoru, pocity, které měl Haulden, si projde každý z nás :)

Půca4
07.12.2016

Knížka, která nenadchne, ale ani neurazí.

Bedikk
28.11.2016

Holden je hrdinou nevěrohodným a jen velmi těžko se s ním můžete plně ztotožnit. A právě proto je kniha tak zajímavá. Musíte bojovat s Holdenem i sami se sebou. I když se odehrává v poválečných letech v USA, stále působí naprosto aktuálně. Kdo si jen trochu vzpomene na dospívání, objeví stejné motivy, nad kterými uvažuje hlavní postava. A vidí je i u dnešních teenagerů. Ta neschopnost najít své místo ve světě a zavrhování všeho, co představují dospělí. Urputně se snaží najít vlastní pozici a vše nazývá falešným, přičemž sám nedovede být autentický. Druhá věc je zajímavý jazyk - tuto knihu asi vážně nemá smysl číst jinak než v angličtině. Perfektní je i způsob vyprávění, kdy se backstory nepatrně a v útržcích prolamuje do přítomnosti. A nakonec nesmíte čekat happyend. Mrzí mě, že jsem se k titulu dostal až nyní. Hrozně rád bych ho četl ve svých sedmnácti... jedno je ale jisté, budu ho číst ještě mnohokrát.

nejlepšítýna
24.11.2016

Já jsem byla s knihou naprosto spokojená. Přečetla jsem ji za pár dní a nelituju toho. Zaujal mě hlavně styl psaní, kterej byl pro mě úžasnej, žádný zbytečný spisovný koncovky aj. Dost často se mi taky stávalo, že jsem narazila na pasáže, u kterých jsem se smála na veřejnosti nahlas. Ale bylo mi to buřt. A těm lidem vlastně taky. Mě ta knížka prostě oslovila a v budoucnu se k ní určitě vrátím. Bylo to moc prima.

Falquar
23.11.2016

"Taky hodně často říkám "páni". Částečně proto, že mám mizernou zásobu slov, a částečně proto, že se někdy na svůj věk chovám hrozně nezrale. To mi bylo šestnáct a teď je mi sedmnáct. Ale někdy se chovám, jako by mi bylo tak třináct."

Tato pasáž mě takříkajíc umrtvila, neboť se v ní skrývá hluboká pravda; šestnácti- nebo sedmnáctiletý Holden vyvádí stejný koniny jako kdysi moje cirka třináctiletá maličkost. Proto jsem se v tom chudákovi chvílemi zhlížela jak v zrcadle, živě si pamatuju ten zmatek, to znechucení nad lidma, životem, nad sebou samou. Jenže to období jsem (doufám) nechala daleko za zády, takže i když Holdenovi rozumím, zároveň bych zvracela, jakej je to zatracenej vůl.

"Načež po Rockettkách vyšel jeden chlápek ve smokinku, na nohou kolečkový brusle, a začal bruslit pod hromadou stolečků a přitom vykládal vtipy. Bruslil prima, ale já z toho nic neměl, poněvadž jsem si v jednom kuse představoval, jak musí trénovat, aby se moh stát tím chlápkem, co může bruslit na jevišti. Připadalo mi to tak stupidní."

Jedna z nejupřímnějších knih o prázdnosti bytí, kterou by si měl přečíst každej. I kdyby se zrovna vám nelíbila, objevíte tam aspoň jednu část, v níž volky nevolky najdete sebe sama.