Ota Pavel

Ota Pavel patří k mimořádně dobrým vyprávěčům. Psal vždy o tématech, které mu byly bytostně blízké, zdůrazňoval svoji lásku k přírodě a projevoval značný smysl pro humor. Ve své literární tvorbě používal také opravdu vytříbenou češtinu. Právě tyto věci z něho dělají Pana Spisovatele.

Otu Pavla mám moc ráda. Jeho knihy dokáží přivést milou útěchu.

Ota Pavel je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Líbí se mi, jak krásně dokáže popsat emoce a vztahy, aniž by je přímo popsal. Je mi velmi blízký, ačkoliv jsem nikdy sportu ani rybaření nikterak pozornost nevěnovala. Jeho příběhy jsou smutné, ale přeci je v nich tolik radosti a lásky. Je to velice zajímavé. Myslím, že na popis úžasnosti jeho příběhů a způsobu vyjadřování slova nestačí.

Ota Pavel je také má srdcovka. Získal si mě především svými vzpomínkami na dětství v povídkových sbírkách Zlatí úhoři, Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců.
Oceňuji jeho poetický způsob vyprávění příběhů. V každém z nich, ať už jsou to povídky z rybářského či sportovního prostředí, lze vypozorovat, že Ota Pavel psal o věcech, které byly jeho srdci velmi blízké.

Úžasné knihy. Úžasný Ota Pavel.
Moje první byla Pohádka o Raškovi. Užasla jsem a od té doby jsem nad jeho knihami žasnout nepřestala. Mám všechny. Čerpám z nich sílu, klid a radost. Než jsem poznala spisovatele Otu Pavla, nechápala jsem co na tom rybaření můj tatínek a ostatní rybáři mají. Rybář se ze mne sice nestal, ale už vím, co je k té řece táhne.

Stejně jako Jan Drda je i Ota Pavel jedním ze spisovatelů, který dokáže skvěle používat češtinu. Jeho knihy jsou autobiografické a dokáží tak čtenáře, aby se do čtení vžil. Úžasný člověk.

Otu Pavla zcela nekriticky obdivuji - ať už jeho sportovní tvorbu nebo povídky z vlastního života. V jeho jednoduchém stylu psaní není žádná manýra ani exhibicionismus, cítíte jak žije a dýchá se svými hrdiny, že skutečně věří každému slovu, co píše.

Mistr povídkové tvorby. Jako sportovní redaktor napsal řadu povídek o našich sportovcích a klubech, vždy byl znát osobní vztah k tématu. Druhá část tvorby-- rodina, láska k rodičům a bratrům, těžká doba okupace, láska k rybaření i osobní tragédie.( "Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek,jako kdyby přišla mlha z Alp....")

Ota Pavel je oslavou českého jazyka, oslavou přírody, oslavou rodiny, oslavou vůle k životu... Je oslavou všeho, co mi je drahé

Jako první jsem z knih Oty Pavla přečetla soubor povídek Fialový poustevník, který vyšel v roce 1977 a výrazně se odlišil od tehdejší literatury, přečetla jsem knihu jedním dechem a další den koupila další tři výtisky, které jsem rozdala a rozpůjčovala přátelům a pak jsem si přečetla postupně vše, co mu vyšlo , a to i z doby předcházející. Filmové zpracování jeho knih mne nezklamalo, protože dokázalo zachovat zvláštní poetiku i jemný humor a celkový půvab jeho příběhů. Ke komentáři přispěvatele ber-tram je dodávám, že by mělo jít vždy spíš o kvalitu než kvantitu a autobigrafické prvky lze najít v díle mnoha světově uznávaných spisovatelů, takže jsem opravdu obsah jeho výhrad nepochopila.

Protože jsem se začal pídit po překladech tvorby Oty Pavla do jiných jazyků, přivedlo mě mé pídění na web Databazeknih.cz . Přečetl jsem všech 14 komentářů k autoru Otu Pavlovi a podepisuji se pod všech 13 příspěvků mimo příspěvku "ber-tram". Mohl bych vydedukovat, že komentář sepsal asi pan Dušek (Bertramka) a nebo jakýsi dřevorubec (ber - tram). Pochybuji, že tito dva pánové Otu Pavla znají!

Ota Pavel je pro mě autor, který dokáže čtenáře nadchnout i k věcem, které mu jinak vůbec nic neříkají - fotbal a rybaření - a to si myslím, že dokáže málokterý autor. V tom je podle mě Ota Pavel geniální.

Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem, že by ze shovívavosti k tragickému osudu jeho rodiny a koneckonců i jeho samotného? Jakoby snad osobní patálie znamenaly polehčující okolnost pro fakt, že píše prvoplánově, dětinsky a nezmohl se kdy na víc, než na biografický povídkový žánr. Nejen jeho osobní rybářské, nýbrž i angažované sportovní jednohubky naznačují, že jde sice o bdělého pozorovatele života, ale spíše očima nesoudného fanouška nežli kritického reportéra. Takřka každá položka jeho díla představuje v různých variacích průnik těmi ostatními, takže naoko jde o rozsáhlou bibliografii; jenže kdyby se vše smrsklo do jednoho svazku, vyjeví se, že ani kvantitou se Pavel na poli spisovatelském moc nepřetrhl.

Ota Pavel je moja srdcovka. Z jeho písania cítiť lásku k životu, k rodine, prírode. Jeho knihy sú pre mňa pohodovky, "Smrt krásných srncu" beriem do rúk vždy, keď sa cítim na dne. Prečítala som od neho všetko, čo som zohnala. Škoda, že žil tak krátko... Pan "SPISOVATEL".

Ota Pavel je pro mě něco jako Karel Čapek. Geniální spisovatel, který toho bohužel nestihl více napsat.

Rybář a spisovatel, který měl skutečně rád tu řeku a život okolo ní, a kterážto ho inspirovala k takovým krásným knihám.

Ota Pavel je snad jediný spisovatel, z jehož tvorby jsem přečetla vše, co bylo knižně vydáno, a vždy se k němu ráda vracím když chci, aby mi bylo hezky (i když se ta naše setkání často neobejdou bez slz a svírání srdce, ale to už k Otovi patří, stejně jako úsměv, který vždycky nakonec zbyde, až všechny slzy oschnou...). Byl to opravdu velký spisovatel, který zde za svůj krátký život zanechal víc než mnozí za dvojnásobek času...do každého svého díla dal kus svého srdce a své duše....kus své životní síly....
Myslím si, že se knížky Oty Pavla budou číst stále, mimo jiné i proto, že v nich píše o elementárních lidských potřebách a hodnotách, které (doufejme) nikdy nevyjdou z módy....o lásce, přátelství, rodině, o touze něco dokázat a zvítězit, nevzdat se jen tak, ale také umět přijmout porážku a opět vstát, podat pomocnou ruku, zůstat věrný sám sobě.....
Díky za vše, Oto Pavle...tvé knihy pro mě moc znamenají a já doufám, že je nějaké nebe, kde se všichni sejdeme a já Ti to tam pak budu moct všecho říct....

Tohoto autora řadím ke svým nejoblíbenějším. Naprosto si mě získal svým neopakovatelným a jemným humorem. Jeho příběhy jsou vyprávěny s takovým citem a něhou, že mi to při četbě jeho knih až vhání slzy do očí. Četla jsem většinu jeho knih a ty které mi ještě zbývají přečtu jedním dechem, protože tohohle autora si nejde nezamilovat!

Werich o něm řekl, že kdyby se narodil na západě, byl by světoznámý spivatel. Plně tomu věřím.