Syn celerového krále

kniha od:


Koupit

V souboru povídek Syn celerového krále (1972) soustředil Ota Pavel „literární portréty“ slavných sportovců své doby. Výběr hrdinů cele podřídil svému srdci a na stránkách knihy žijí především ti sportovci, které měl rád a které důvěrně znal: Jan Veselý, Alfréd Jindra, Ladislav Heller, Jan Kubr, Rudolf Kučera, Christian Battaglia, Pavel Kouba, Jaroslav Borovička... Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19234/big_syn-celeroveho-krale-l8a-19234.jpg 4.677
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Syn celerového krále

MadlenkaM
15.12.2021

A mně se opět další z knih od Oty Pavla moc a moc líbila. Proč? Byla napsaná lidsky. Od srdce. Bez příkras. Tak jak to je. A navíc o sportu. Co víc může ilustrovat lidský život, než sport?! :-)

david6273
07.02.2021

To pohladí po duši. Psáno s nadhledem a od srdce.


radusak9806
30.11.2020

Výborné povídky o sportovcích, bez nichž by sport zemřel.

RenkaB
05.10.2020

Aniž bych to tušila, tak Otu Pavla jsem si zamilovala už jako malá. A to díky filmovým zpracováním jeho knih. Ale teprve čtením jeho knih se mi otevřely oči, jaký je pan Pavel mistr nad mistry, když se pustí do psaní. Nádherné, poetické čtení o věcech všedních i nevšedních, a zejména o neobyčejných lidech, o kterých bych se asi nikdy nedozvěděla, že existovali, i když měli své místo v našem sportu. Děkuji, pane Pavle.

MilanCFC
20.08.2020

Spojit Otu Pavla, povídky a sportovní prostředí, to pak opravdu nemůže vzniknout nic špatného, ani nic průměrného. Natož pak, když se autor věnoval reálným sportovcům, kteří se chtěli dostat na vrchol, a jejich dost silným a smutným osudům. A opět se mi stalo, že mě hned první povídka Kolik má kůň chlupů dost zmátla, protože jsem se u ní docela i zasmál. To však bylo v této sbírce zároveň naposledy. Následovaly totiž opravdové lidské příběhy, které nekončily zrovna vesele, ať už za tím stálo cokoliv. Ota Pavel k tomu všemu hodí čtenářům nádherné a hluboké myšlenky, z lidského i sportovního hlediska. Opravdu krásná kniha.

"Dají vám strašně po hubě a pak se omlouvají. Mě to moc mrzelo, že to bylo právě ve sportu, protože sport by měl být jako studánka čisté vody."
"Už nikdy nebudou mistry světa. Ale copak může a musí být každý mistrem světa?"

kap66
08.08.2020

Syn celerového krále vyhovuje mému vztahu ke sportu ještě víc než např. Plná bedna šampaňského. Jak říká autor v mé nejoblíbenější, cyklistické povídce: „Sport: překonávat něco, a ne vždy někoho.“ Ota Pavel psal vždycky s porozuměním k lidské (sportovní) dřině, ale tady, po vlastním prožitém utrpení, píše tím svým zdánlivě jednoduchým způsobem o prohrách, smutku, bolesti – a já je cítím a prožívám. Prohrou v pravém smyslu ale žádná z povídek nekončí (ani smutkem, a to ani po smrti člověka - nádherná povídka Služebník náš Hubert). Boj se sebou samým, naplnění, to je to pravé vyznění.
Otu Pavla čtu desítky let, ale stále u něho nacházím přesně to, co v literatuře hledám.

ArwenAragorn
15.06.2019

Nádherné lidské příběhy ze sportovního prostředí.

Jitule17
11.09.2018

Už je to pár let, co jsem knihu četla, a určitě si ji ještě znovu přečtu.
Krásné lidské příběhy. Sportovní nadšení, smutek, radost, slzy...krásně napsáno!

1