Zlatí úhoři

od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes již klasické dílo naší literatury, jehož autorem je populární český spisovatel a novinář, nyní vychází s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Povídky Oty Pavla, jež patří ke klasickým dílům české literatury, popisují neklidnou dobu první poloviny minulého století a přinášejí vzpomínky na dětství naplněné láskou, rybařením, ale také krutou realitou, a to vše s pochopením pro velká i malá lidská trápení. Jen málokdo dokáže vyprávět tak lehce a poutavě jako Ota Pavel, o čemž svědčí i obliba jeho knih, které opětovně vycházejí. V roce 1979 se dokonce dočkaly zfilmování. Karel Kachyňa, významný režisér naší kinematografie, na jejich motivy natočil hned dva filmy: Zlatí úhoři (1979) a Smrt krásných srnců (1986)....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/148794/zlati-uhori-148794.jpg 4.5421
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Jota
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (34)

Přidat komentář
radusak9806
02. října

Dá se k této knize napsat ještě něco co tu ještě nebylo? Filmové zpracování s nezapomenutelným panem Menšíkem patří mezi zlatý fond a kniha zase velmi pochopitelně studentům zošklivována v povinné četbě :D

evickakyticka
17. července

Filmovou verzi znám a mám ráda. Nechala jsem se zlákat i knižní předlohou. Musím přiznat, že mě kniha moc nebavila. Do první půlky docela jo, to jsem měla před očima film a známé tváře. Asi od poloviny na mě bylo moc "přerybováno" a už jsem se i nudila. Nemůžu říct, že by to bylo špatně napsané, to určitě ne, je to všechno hezky popsané, ale ... není to můj šálek kávy.

Medunkavera
12. června

Krásný a také smutný příěh lidí z malé vesničky. O malém chlapci, kterému říkali Prdelko, o jeho tatínkovi a mamince, o jeho bratřích, o strejdovi Hoškovi a jeho krásném vlčákovi jménem Holan, o začínající válce, o milované řece, rybách a úhořích.
Tak, jak to umí jen Ota Pavel.

RyonMathrin
21. května

Četl jsem poprvé jako kluk u prarodičů na chalupě, protože tam mnoho jiných knih nebylo. A dodnes si pamatuji, jak mne příběhy upoutaly. Vzrušení z rybaření, krásy přírody... Hrůza války mi přišla servírovaná tak nějak... nenapadá mne jiný výraz než „s obroušenými hranami“. Přes dobu, o které vypráví, jsou ty příběhy svým způsobem něžné, lidské.
Kdo nezná, rozhodně doporučuji.

regulax
02. května

Příjemné chlapecky vyprávěné příběhy nejen o zlatých úhořích.

topi80
23. února

Berounku mám nedaleko, jejím údolím čas od času projíždím na koloběžce, ale chytání ryb mě nikdy nechytlo. Takže jsem ve vztahu k Otovi Pavlovi objektivní. Znovu se zde nabízí srovnání s filmovým zpracováním. Každé z toho je trochu jiné. V knize se víc pojí poetika se syrovostí a na jejím konci, kdy už se místo k řece jezdí na přehradu, už se objevuje hlavně nostalgie po časech, které se nikdy nevrátí. Každopádně výborná kniha pro všechny, nejen pro nás od Berounky.

Val
20. února

Přiznám se, že jsem se ke knize stavěla lehce nedůvěřivě. Četla jsem jí s dcerou v rámci povinné četby. Začátek mi dal docela zabrat, páč ryby mě vůbec neoslovují. Nicméně se do knihy krásně začetlo a ta romantika, ze všech stran dýchající láska k rodičům a v neposlední řadě laskavý humor, který autor rozhazuje plnými hrstmi, mě dostaly. Na konci i slza ukápla.

hroneczek
31.10.2017

Pavel musí oslovit snad každého čtenáře.

Madluska
27.09.2017

Dlouhá míle:
Moc jsem se těšil do mlýna. Byl to v mé mysli pohádkový mlýn, co v něm bydlí čerti Pacufráci. Vypravoval jsem se týdny, než jsem vyšel, a když jsem vyšel, tak jsem si broukal tu, co mě ji naučila maminka:
Po potoce chodila, drobné ryby lovila.
Drobné ryby rybářům,
hezké holky mlynářům.
Sládkům ještě hezčejší,
to jsou hoši pyšnější.
Vykračoval jsem si nahoru k zámku po kraji lidických polí. Dole, kde stávaly Lidice, nastoupila do práce německá Pracovní fronta a zpívala velice zvučně a přesvědčivě svou hymnu:
Wir sind die Jugend
mit Hacke und Spaten.
Motykou a rýčem tu převraceli zemi, aby ji ani Stvořitel nepoznal. Rybník, ke kterému jsem chodil s lidickými kluky, rozmetali dynamitem a vodu rozházeli do okolí stejně jako kostel. Potůček malý, co přitéká z Hřebče, odvedli jinam. Z bílých hřbitovních mramorových kamenů udělali cestu. Šlapou po jménech a příjmeních lidí, kteří tu tiše spali, a zpívají. Teď zmlkli. Budou asi pracovat. Chystají dynamit, protože motykou a rýčem nelze vyhladit bílé vesnice ze světa.
(1988, s. 93-94)
- Jedna z mnoha ukázek toho, proč všichni milujeme Otu Pavla - dovedl neuvěřitelně lehce zkombinovat naivní dětský pohled a prosté věci s ukrutnostmi války a střízlivým stanoviskem dospělých. Vyprávění působí uvolněně, reportážní charakter oslovuje a strhuje, ale stejně je vám při čtení jaksi ouzko, protože tam někde, za hranicemi dětských snů, jsou Němci a válka a bráškové jsou do koncentráku a tatínek už neprodává vysavače a Židi už nemůžou lovit ryby a... Dýchá z toho atmosféra. Vybrala jsem tuhle pasáž, protože myslím, že nejen veleznámá Smrt krásých srnců či Zlatí úhoři stojí za přečtení. I kvůli nádherně plastickému vyobrazení tatínka, kterého doma všichni obdivují:
Otázka hmyzu vyřešena
... Žil z minulosti a vzpomínal, jak před válkou chodil domů a sázel s velkým potěšením stovky na kulatý stolek. Měl pravdu, to uměl jak artista, pouštěl stokoruny z výšky anebo je připlácával. Maminka provolávala výkřiky obdivu a tleskala a my kluci jsme stáli, pusy dokořán. Později sice následoval obvykle druhý a třetí výstup, o němž už tatínek nerad hovořil: když vymáhal peníze z maminky zpátky, ale to známe jen z doslechu, a tak máme tatínka v živé paměti z dějství prvého.

IchLiebeLesen
10.06.2017

Velice čtivá sbírka povídek. Všechny povídky se mi líbily, ať měly šťastný nebo smutný konec. Původně jsem měl číst jen tři jako povinnou četbu, ale tolik mě to chytlo, že jsem tu knihu nemohl nechat nedočtenou. Každá povídka je hned přečtená. Všem moc doporučuji.

KatChiss
08.05.2017

Mé první setkání s Otou Pavlem a velice překvapivé. Nevím proč, ale vždycky jsem k němu měla nějaký blok. Jsem ráda, že jsem si tuto sbírku povídek přečetla, protože se mi velice líbila. Bylo velice příjemné, dozvědět se o jeho životě něco víc, i když třeba ne vše byla pravda.
Povídky byly krátké, čtivé, veselé nebo smutné. Při čtení se mi chtělo plakat, chtělo se mi smát. Určitě doporučuji :)

olle
22.01.2017

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke kterým ses ráda vracím. Krásný jazyk, krásné příběhy.

freestyla
04.01.2017

"Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem."
Čínské přísloví

V knize je několik slabších míst a proto musím dát 3*. Některé povídky mohli být klidně vynechány, zbytečně tím knize ubrali na síle. Jinak velmi pěkná kniha.

Elis.n
24.12.2016

Nejvíc se mi líbila část první,před válkou. Úplně vidím Karla Heřmánka jak skáče po vysavači. Otta Pavel dokáže jednoduchou větou vyslovit tragičnost tohoto období, píše jednoduše, ale trefně. Čtenář se pobaví i zamyslí. Já bych si možní užila více přímé řeči než vyprávění, ale i tak řadím toto dílo mezi mé nejoblíbenější od českých autorů.

toni-az
30.10.2016

Ta kniha má takřka vše - smutné i veselé pasáže, dobrodružství a hlavně poetiku. Je to asi ta nejpoetičtější próza, kterou jsem četl.

Po mnoha letech jsem si přečetl znovu v rámci čtenářské výzvy a nutno říci, že ani trochu nelituju.

kacimilek
21.09.2016

Pohádka. S humorným i tragickým nádechem, ale pořád to pro mě bude pohádka. Miluji Pavlovy knížky.

MirijamFrankl
16.04.2016

Zajímavá a velmi dojemná četba.

Junjun
12.02.2016

Nádherně psaná knížka, dlouho se mi žádná tak nelíbila. Psaná s lehkostí, krásné vyjadřování, zadna sebelitost a zloba nad tezkym zivotem za valky. Poprve me zamrzelo, ze nechodim na ryby, ze jsem asi nebyla schopna pochopit naplno popisovanou krasu:-)

ber-tram
14.12.2015

Popperovy školácké slohy mě dojímají leda tím, že se odehrávají v krajích poberounském a kladenském, kde to znám, a také tím, jak některé příhody do filmů vytěžil a hodnotově povýšil Kachyňa. Jinak skoro ničím - Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem. K poznání, jak udělat z nouze ctnost, si přečtěte desetistránkový (!) Svozilův doslov. 43/15

Stolda
24.06.2015

Zažil jsem pár nocí i dní u vody u a kdo to nezažil, netuší o jaké kráse v přírodě u vody tady Ota Pavel píše. Nicméně je to nádherné čtení- jak jinak u Oty Pavla

-Nikola-
28.12.2014

Paráda, Člověk si hned uvědomí, že je opravdu potřeba si vážit víc přírody. Takového dětství, jaké zažil Ota Pavel, je třeba si vážit. Tak jak si ho váží on, tak jak si váží svého otce. Možná nás i trochu mravně vzdělává, ale na druhou stranu, kdo by si nepřál mít tak báječné vztahy s rodinou? Otův tatínek byl teda pěkně vykutálenej a i když měl svoje chybičky, tak šlo vidět, že ho synové milují a odpustí mu to. Nádhera.

Anette Abeja
01.10.2014

Kniha byla hezká to jo, ale očekávala jsem od ní asi trochu víc. Některé povídky jsem si pamatovala už z knihy Smrt krásných srnců - ty se mi i líbily :) ale některé jsem ani nedokázala pořádně vnímat, myslím že tak 2 nebo 3 :)

Bomer
07.06.2014

Knihu jsem též četla jako povinnou četbu, ale již delší dobu mi byla doporučována otcem. Je to asi moje nejoblíbenější kniha z povinné četby. Četla se krásně a rychle.

anisek989
19.05.2014

Nic moc nového než ve Smrti krásných srnců a Jak jsem potkal ryby jsem se nedověděla..

gimli35
01.05.2014

Výborná a velmi dojímavá kniha.

fan_tomas
08.12.2013

Pěkná, čtivá kniha.

Rup
01.10.2013

Nádherně poetická a lidská knížka autobiografických povídek Oty Pavla. Zpověď a vyznání z lásky k přírodě, rodnému kraji, rodině, lidem a životu vůbec. Když si člověk navíc uvědomí, že to byl především sporťák (sportovní redaktor), nezbývá než smeknout.
Vřele doporučuji.

Jellus
09.09.2013

Píše o obyčejném životě, v tom je neobyčejný.

fialka voňavá
22.06.2013

Tato pro mě krásná kniha Oty Pavla je výborem próz, nechybí mezi nimi ani Smrt krásných srnců,Velký vodní tulák,Zlatí úhoři. Jsou zde příběhy předválečné, z dob války a poválečné.Autor čerpá z osudů svého tatínka, který pravou radost a štěstí nachází v přírodě.Smrt krásných srnců pojednává o tom, jak jeho tatínek se v době války vyda na srnce pro své syny, kteří byli povoláni do koncentr.tábora. Sám autor neměl dlouhý život, protože zemřel ve 43. letech. \pro mě vynikající autor.\

hortenzie
07.08.2012

Nádherné čtení. Nechápu, že se to někomu nelíbí - ale každý máme jiný vkus.