Černá štika

Povídka od: Ota Pavel

Z knihy: Jak jsem potkal ryby, Zlatí úhoři

Vypravěč povídá o tom, jak mu bylo šest let a jeho starší bráškové se s ním kamarádit moc nechtěli a tak spíše přihlížel jejich radovánkám. Nejraději jeho bráškové Hugo s Jirkou chodili na ostrůvek, kde chytali do ruky ryby v zelených řasách. Jednou objevili v řasách obrovskou rybu, černou štiku, která když se rozjela, tak se podobala torpédu. Přizvali vypravěče, aby jim šel pomoc. Posunul se tedy k nim a když štika dojela až k němu, tak se zastavila. Vypravěč sledoval jak oddychuje, dívá se na něj krutýma očima a v pootevřené hubě má plno zubů. Vypravěč se lekl, štika se rozjela, skočila, přenesla přes mělčinu a zmizela. Jirka vypravěči nadával, ale ve skutečnosti si oddychli i oba bratři. Vypravěčovi se zdá, že to ta štika byla jako sudička, která jim klade otázku, zda někdy v životě chytnou velkou rybu.

Rok vydání originálu: 1974

Komentáře (1)

WEIL
13.12.2011

Pěkně a s citem je zde vylíčena patrně první životní zkušenost vypravěče s rybou.