Christiane Vera Felscherinow

Knihu bych dala rozhodně jako povinnou četbu, aby všichni viděli co za zoufalce se z nich může stát.

Christianu nechápu... Když už se toho chtěla zbavit, tak proč utíkala z léčeben, aby si mohla znovu píchnout? "Absťáky" už neměla, takže když se chtěla toho jedu zbavit na pořád, neměla se k tomu vracet. Chápu, že to je vše o vůli člověka, ale myslím si, že snad pro každého je jasné co si vybrat: žít jako troska, kterou rodina, přátelé a další milovaní lidé opustí nebo žít šťastný život bez drog? Rozhodně to druhé... Samotná její matka se jí snažila pomoc, později i její otec, je to jen její chyba, že se šance nechytla a nevyužila ji.

Před pár dny, ještě než sem si tuhle knihu přečetla, tak sem si myslela jak se museli mít v 70. létech dobře, jak málo se vyskytovali drogy... Potom co sem si tu knihu přečetla, došlo mi, že drogy se i tehdy vyskytovaly na každém rohu. Dokonce si i myslím, že tehdy se daly najít líp než teď.

Upřímně se mi dělá blbě ze všech feťáků (včetně Christiane), když sem dočetla knihu, tak mi nebylo líto všech lidí co umřeli kvůli heroinu. Bylo mi líto jejich rodičů, kterým v podstatě určitým způsobem ubližovali.

Heroin nikdy zkoušet nebudu, ani žádnou jinou drogu, a doufám, že i moji vrstevníci.

PS: Nevím, jestli bude brát někdo tyto názory 14-ti leté holky, ale osobně si myslím, že mám víc rozumu z těch drog než všichni feťáci, kteří mají nad 18 let.

Hezký den :-)

Nechápu, jak tahle fetka, která se z toho nikdy nedokázala vyhrabat může být pro někoho idolem... šílená existence

Christiane Vera Felscherinow je pro mě idolem!! Obdivuji ji za její názory a vůli se kterou dokázala překonat všechny ty špatnosti. Držím jí palce..

Naprosto úžasný příběh, četla jsem tuto knihu nejméně 5x a pokaždé v jiném věku a pokaždé mi dala něco jiného a mám z ní vždycky jiné pocity, což se mi hrozně líbí. Dala bych jako povinnou četbu, rozhodně. :-)

Úžasný příběh, Christiany je mi líto .... Knihu můžu jen doporučit.

Christianin příběh je totálně luxusníí!!

Ne tak zcela klasická literární autorka.. přesto zpracování jejího příběhu pohnulo mým světem v období dospívání.

Celkem často nemáte šanci. Je potřeba porozumět podstatě závislosti.

Podle výzkumů to vypadá, že skutečně jsme různě fyziologicky predisponováni pro vznik závislostí, stejně jako jsme různě predisponováni ke vzniku různých nemocí. Zatím se to nedá zjistit dopředu. Takže varování před drogami má znít nikoliv tak, že záleží na naší vůli, zda s nimi přestaneme. Ale: vážení, pozor - je tady možnost, že když začnete, že když to jenom jednou zkusíte, sedáte na skluzavku, ze které není úniku.

Spoléhat se na vůli je nesmysl. Vede to k jednání "zkusím to, mám silnou vůli, vždycky dokážu přestat". Jenže když je člověk predisponován, přestat prostě nedokáže. Chemie určitého typu závislosti v mozku je silnější než vůle. Neptejme se tedy "Jak silnou měl vůli?" ale "Jak silnou měl závislost?" - pak se ptáme správněji.

Prostě droga je selektivní jed. Ruská ruleta. Někoho zabije a někoho ne. Samozřejmě, že zatím nemáme proti ní nic moc jiného než právě vůli. Ale někdy to je jako brzdit lavinu. Podstatné je - nespustit ji.

Viz taky: http://jasova.blog.respekt.cz/c/132439/Droga-ktera-vam-vezme-kamarada.html

Podle mě jak v tom jednou jedete, už vás nic nezachrání.. Jedině velmi milující manžel, dětičky, práce a hlavně hodně nabitý program.. Jen tak se to podle mě dá zvládnout.. Nevím, heroin jsem nikdy nezkoušela a ani nikdy zkoušet nebudu, ae myslím si, že ta rodina a nabitý program by pro ni byla ta správná cesta ven..Ale kdo ví..

http://zpravy.idnes.cz/zpr_archiv.asp?c=A080811_163826_zahranicni_vik

taky sem to slysela...