1. Domů
2. Autoři
3. Arthur Charles Clarke
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 51
• Bazar 57
• Životopis
• Citáty 33
• Diskuze 12

Populární knihy

/ všech 51 knih

Nové komentáře u knih Arthur Charles Clarke

Setkání s Rámou

„Vážné, až vědecké, klidné a promyšlené. Spousty promluv, porad a myšlenek. Svým pomalým tempem (i při těch několika "rychlých" akcích) a vyzněním mi to velmi připomíná Crichtonův Kmen Andromeda. Od dávného čtení už mi kniha sice nepřijde tak zásadní, přesto je to opravdová klasika. A oproti nadcházejícím dílům to pořád má tu atmosféru tajemna a nejistoty...“... celý text
— puczmeloun

---

Konec dětství

„Tak tohle směřování knihy jsem tedy opravdu nečekal. První polovina se totiž tváří jako klasické sci-fi doplněné zajímavými myšlenkami o lidské přirozenosti, parafrází kolonizace, hezkým zamyšlením nad původem náboženství aj. Tuto první část si pamatuji z dávného prvního čtení i stejnojmenného seriálu. Když ale dojde na druhou část, celé vyznění se posunuje úplně jinam. Začíná to přitom docela poklidně jednou nenápadnou zmínkou, která se s přibývajícími stránkami proměňuje v podivuhodný psychedelický trip zakončující knihu až ad absurdum. Vlastně nevím, co bych k tomu celému dodal. A nejen, že je unesení pointy do jiných sfér jakési podivné, ale současně kazí i jeden hezký nápad z první části*. Zároveň se mi ale líbil obě části propojující příběh "Jonáše". K samotné audioknize a umělecké interpretaci: Václava Neužila mám spojeného s uvolněnými pořady, tady se ale tato jeho stránka vůbec neprojevuje. Knize nedodal hravost, ale spíše podpořil její formálnost a klasický styl psaní. Až by si člověk spletl Clarka s Asimovem a jeho hard sci-fi Ani sami bohové. Pro příklad si vážným hlasem přečtěte třeba tuto ukázku: "V tom okamžiku George věděl, že je přítomen tragédii, daleko přesahující jeho vlastní. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo tomu tak. Navzdory veškeré své moci a schopnostem, byli Vládci chyceni v jakési evoluční slepé uličce. Jejich rasa byla velká a vznešená, téměř v každém ohledu daleko převyšující lidskou, ale neměli žádnou budoucnost a byli si toho vědomi. Tváří v tvář této skutečnosti se Georgovi jeho vlastní problémy najednou zdály být triviální." Cítíte také tu sílu jakoby do kamene tesaných liter? To, že k tomu všemu ještě Vládci samotní nemluví strojově přesně (jak to kniha uvádí), ale spíše zpomaleně a retardovaně, mi tedy s vnímáním jejich pozice úplně nepomáhá a nevidím to jako šťastné rozhodnutí. Poznámka: Čím víc podobných knih čtu, tím zajímavější mi přijde srovnávání vzájemné inspirace různých autorů a filozofického směřování jejich děl. Například Simmonsův Vzestup Endymionu s prázdnotou, jež spojuje a závěrečným "momentem"... Problém tří těles a jejich styl vyprávění, kde se z úrovně člověka dostáváme ke kosmologii (i když Konec dětství to bere trochu na sílu a prkenně) a vesmírných filozofických otázek... A co teprve podobně psychedelicko-šílená Poslední bitva v Narnii. * NEČÍST, POKUD JSTE JEŠTĚ NEZAČALI S KNIHOU: Tedy v první části naznačovaný příběh, že lidstvo přejalo do náboženství a lidových vyprávění předchozí neúspěšné snahy Vládců "podmanit" si inteligentní život na Zemi se speciálním důrazem na "jejich podobu". Domnělý druhý pokus tak musel počkat, až lidé na "onu podobu" a s ní spojenými předsudky zapomenou. To vše ale padá s druhou částí, která už se na celou věc dívá metafyzicko-psychedelicky, podoba Vládců je tak velice přeneseně natvrdo vepsaná v "materii vesmíru" a žádný první pokus ani být nemusel...“... celý text
— puczmeloun

---

Rajské fontány

„O čem kniha není? I přes všechno, co se o ní vypráví, opravdu není o vesmírném výtahu. Je to především kniha o životním příběhu jednoho inženýra, který se pokouší o svůj nesmazatelný zápis do dějin lidstva a obětuje mu doslova všechno. Čteme tedy především pokus o (hyper)realistický a někdy velice technicistní popis přípravy a realizace jednoho mamutího projektu, včetně vzájemných sporů (závist, sýčkování, hloupost, politikaření) mezi vědci, poznámkami o nedostatku sociálních vztahů člověka, který moc pracuje, puntičkářství, bezpečnostních normách, zapojení sdělovacích prostředků, investorech, to vše s trochou NIMBY, náhod, technických poruch, lidské síly porvat se s problémy a vítězství pokroku. Taktéž je kniha ve svých částech historickým pojednáním o jedné zajímavé kulturní památce Srí Lanky a jejím staviteli, i když v knize se ostrov i památka jmenují jinak. Protože by to jinak asi nebyl Clarke, je do knihy zamícháno i trochu toho podivuhodného vesmír spojujícího mimozemšťanství (vesmírný "robotický velvyslanec" vyměňující si s dalšími rasami informace), filozofické části pohrávající si s původem náboženství (uspořádání rodiny, rozdělení pohlaví...) či zamyšlení nad fyzikálním vychládáním našeho slunce a následných nutných reakcí lidstva. A do toho všeho si můžete všimnout zmínek o automaticky vedených vozidlech, mostu přes Gibraltar, Světové federaci, ovládání počasí atd. Ale tyto detaily jsou asi tak důležité, jako je onen na začátku zmiňovaný vesmírný výtah. Jsou to jen kulisy pro příběh jednoho inženýra... Kniha je opravdu silná ve své imaginace (na dobu vzniku) a když přechází do osobnější roviny, dobře se poslouchá (historický příběh i části onoho "současného"), chybí jí ale nějaké silnější propojení všech jejích části a trochu živější děj... Poznámka: Knihu jsem poslouchal jako audiobook a přiznávám, že jsem si musel začátek znovu projít i v textové verzi. Kniha hodně mění pohledy, věky i hrdiny a na první pokus není úplně jasné, co k čemu patří. S dalšími kapitolami se ale vody uklidní a člověk si jednotlivé části několika rozehraných příběhů začne spojovat k sobě.“... celý text
— puczmeloun

---

---

Měsíční prach

„Poprvé čteno přibližně okolo roku 2008 a od té doby jsem knihu bral jako klasiku svého žánru. Druhé přečtení (konkrétně poslech amatérského zpracování – přesto potěšilo), ale už tolik nadšení nezanechává. Je to pravda originální nápad, ale polovina knihy bohužel neřeší samotnou "situaci", ale motá se v tématech konspiračních teorií, vztazích posádky a cestujících, nebo se snaží glosovat (pop)kulturu a média. No, osobně mě (profesně) zaujal "historicky první" živý rozhovor na vzdálenost pěti kilometrů přes vysílačku a skrze výkonnou kameru, ale samotné probírání tématu už tolik "živé" a nosné není. Tedy tři hvězdičky za samotný měsíční prach, Selené a snahu o její/jejich záchranu.“... celý text
— puczmeloun

---

Hluboké pastviny

„Kdysi jsem hrával na mobilním telefonu hru Deep, kde člověk s ponorkou loví podmořské živočichy a přesunuje se mezi podvodními stanicemi. Zároveň vzpomínám v dobrém na dávný seriál SeaQuest. I když tak kniha Hluboké pastviny není klasické Clarkovo sci-fi, na které jsme zvyklí, četl jsem ji s nadšením. Clarkovy nápady jsou jako vždy skvělé, do toho podmořský život, pěstování planktonu, zajímavý utopický celoplanetární systém a mnoho dalšího...“... celý text
— puczmeloun