Smrt je mým řemeslem

Kniha vypovídá o tom, že již v raném dětství jsme formováni vlastní rodinou. Rudolf Lang (Rudolf Hösse) je jedním ze strůjců pekla, které se dělo v Osvětimi a v dalších koncentračních táborech. Nesmíme dopustit, aby se něco podobného opakovalo.

Fascinující, skvělé vyprávění.

Tak jsem se po několika letech vrátila k této knize a trochu mi připomíná knihu ,,Rozhovory s katem, kterou napsal polský autor. Rudolf Lang je dítě doby, kterou Německo velmi poznamenalo( Velká válka, ekonomické krize ) apod. Tvrdá výchova otce i další aspekty( nějak se tomu říkalo, že děti nosí hřích svých otců a musí je z toho očistit). Proto se povedlo autorovi vykreslit dobře osobu, kterému v Čechách lidi by dali přezdívku ,, Smrtihlav" , ale bohužel jsem nenašla z čeho je tento výraz odvozen.

Tak to byla síla! Zatímco většina literatury z prostředí koncentračních táborů je psána z pohledu obětí, tady je vypravěčem jeden z nacistických pohlavárů, Rudolf Lang, který měl předobraz v Rudolfu Hössovi.
Vždycky, když jsem něco o holocaustu četla, jsem si říkala, jak je možné, že se z některých lidí mohou stát zrůdy, které jsou schopny tak nelidského jednání. Tahle kniha dává vcelku rozumnou odpověď. Ukazuje Langovu chladnou, tvrdou až zvrácenou výchovu (despotický otec, který byl sám zřejmě psychopat) a odkrývá jeho osobnostní - do určité míry autistické a psychopatické - rysy (posedlost opakujícími se činnostmi, neschopnost navázání blízkých vztahů, neschopnost empatie, fascinace násilím), které z něj v kombinaci s dobrými organizačními schopnostmi, perfekcionismem a bezvýhradnou poslušností dělají ideálního příslušníka SS.
Autor rovněž ukazuje, jak si člověk postupně zvyká na různé krutosti a násilnosti (zkušenosti z první světové války, vraždy ve jménu ideologie), ostatně i Langova funkce v koncentračním táboře byla nejprve prezentována jako vcelku "nevinná" práce dozorce v jakémsi vězení, kde jsou lidé na převýchovu.
Nejhorší v celé té mašinérii ale byla (kromě zvrácené ideologie) zřejmě ta Langem tolikrát skloňovaná poslušnost: nacisti páchající zvěrstva měli pocit, že oni sami nejsou za nic zodpovědní, protože pouze vykonávají (co nejlépe) svou práci a poslouchají rozkazy svých nadřízených. Jen díky všem těmto řádným, poslušným a ve vlastních očích slušným pracovníkům bylo možné vyvraždit milióny lidí.

Byl jsem ke knize skeptický a říkal jsem si, co může přinést čtenáři nového, nad rámec Hössových zápisků Velitelem v Osvětimi. Čekal jsem redundantní dojení emocí.
Výsledek mě ale velmi překvapil a nadchl. Ano, jako čtenáři naprosto jasně vidíme autorskou strategii, jak nám představuje svého protagonistu, jakými momenty jej nechá formovat. To jí ale neubírá na působivosti, spíše naopak.
Když například vidíme Langa držet se vlastních zásad v továrně, kdy svou horlivou prací způsobuje problémy nejen všem okolo, ale také sám sobě, je nám jasné, proč sledujeme právě toto, čím má být tato epizoda důležitá později (stejně tak zarputilý boj s bažinou na farmě nebo akce, při níž velí německému oddílu asistujícímu Turkům, vyvražďujícím arabskou vesnici atd.).
Tím působivější jsou ale tyto scény už v průběhu čtení.
Dojení emocí se navíc nekoná, emoce naopak v knize víceméně absentují - srv. závěr knihy, kdy Lang konfrontovaný s pobouřením, znechucením, děsem a strachem svých soudců cítí jen a pouze únavu.
Sympatické mi je, že se Merle nesnaží tvářit jako psychoanalytik a dává nám změněným jménem protagonisty jasně najevo, že nepopisuje historickou postavu. Ta pochopit ve své komplexitě nelze. Staví nám ale před oči hrdinu (sic), kterého nelze nechápat a kterému mnohdy nelze dokonce nefandit, což je fakt, s nímž se jako čtenář musím vypořádat, a důkaz autorovy geniality.

Musím popravdě říct, že kniha se mi vůbec nelíbila. Bylo těžké a depresivní čtení. Nemám takové knihy ráda. Na druhou stranu je třeba o takových zvěrstvech vědět a informovat o nich.

Tahle jízda vás vezme na temnou procházku, kde smrt není jen konec, ale téměř umění, které by ocenil i ten největší cynik s jemným smyslem pro černý humor. Čekejte, že vás nenechá vydechnout, protože když se někdo pustí do takovéhle práce s takovou precizností, tak je to zároveň fascinující a děsivě přitažlivé, jako když zjistíte, že vaše oblíbená káva obsahuje víc kofeinu, než jste čekali. Víc než jednou budete přemýšlet, jestli je tahle temnota jen příběh, nebo zrcadlo, do kterého se někdo odvážil kouknout bez leknutí. Jde o kombinaci, která vás pobaví, vyděsí a nechá vás přemýšlet, jestli máte na to být tak chladní a zároveň tak promyšlení. A přestože to není odpočinková četba, pro všechny, co milují špetku ironie s pořádnou dávkou hloubky, je to trefa do černého. Prostě když chcete vědět, jak smrt může být i něčím víc než jen závěrečnou tečkou, tady ji najdete s elegancí a šmrncem, co se jen tak nevidí. A to jako žena fakt oceňuju, protože život je někdy pořádná divočina a tahle dávka realismu ji krásně doplní.

Zvolila jsem audio knihu v podání Norberta Lichého.
Co říct? Člověk si odnese pocit neskutečna. Poučné čtení.

Další z knih, při níž jsem jen žasnul a dravě bral očima jeden řádek za druhým! Neskutečně drsné drama, ohavná proměna tvrdě vychovaného chlapce v nacistickou zrůdu!

Kniha je napsána naprosto skvěle, je velmi čtivá. Přečetla jsem mnoho knih s tématikou druhé světové války a musím říct, že tato je jedna z nejlepších. Skoro se mi nechtěla věřit osobnost hlavní postavy, ale kdo jiný by mohl provádět takové hrůzy?

Člověk knihy tak nějak zná ale když to takhle čte a vidí, tak je to přeci jenom jiné. Merle tady odvedl dobrou práci. Určitě můžu knihu doporučit všem, co se o téma zajímají, rozhodně ho poznají z jiného úhlu. A i těm, co se o Rudolfu Hössovi chtějí něco dozvědět. Protože vzorec chování, který tu můžeme vidět, je možné opakovat i v jiné době.

Páni, tak tahle knížka byla něco! Skoro mě mrzí, že jsem si ji nezařadila do maturitního seznamu. K ději se nějak moc vyjadřovat nechci vzhledem k tomu, že je jasné, o co tu jde - o sugestivní vyprávění z pohledu významného nacistického pohlavára. A já neskutečně obdivuju autora za to, co napsal! Sice samotného Rudolfa Hösse nezpovídal, ale působí to přesně naopak (ano, tak věrohodné to je). Robert Merle se bravurně popral se všemi dostupnými informacemi (ověřila jsem si to) a to, kolik si toho k napsání takového díla musel nastudovat... ani si to radši nepředstavuju. Nutno podotknout, že absolutně nepoznáte, že je kniha stará zhruba 70 let (kromě pár přechodníků). Mně se četla naprosto báječně, Rudolfův příběh mě pohltil a na chvíli nebylo nic důležitějšího než otočit na další stránku a dozvědět se, co bude dál. Nečekala jsem, že se dozvím o celém životě tohoto člověka, ale o to to bylo nakonec zajímavější - vidět, co utvořilo osobnost, kterou se stal. Ale to čtení samozřejmě bolelo... projít si bídou, jíž Němci trpěli, přestože jsou v obou válkách považováni za agresory, a jak snadno byli zmanipulovatelní, když se tato bída použila proti nim. Vlastně si myslím, že je Rudolf Höss typickým příkladem takového jedince. Dle mého názoru se totiž neřadí mezi sadisty užívající si utrpení druhých jako doktor Mengele nebo manželé Kochovi, ale je spíše zbloudilou ovcí, jež se zařadila do tohoto systému za účelem toho, že vše dělá pro Německo... ale zapomněl při tom na to nejdůležitější - na svou lidskost. Smrt je mým řemeslem můžu tedy doporučit úplně všem - bez ohledu na věk, oblíbený žánr či to, jestli vůbec jste nebo nejste čtenáři. Tato knížka by totiž měla projít rukama každému.

Hodnota knihy spočívá v tom, jak se z obyčejného chlapce s pohnutým dětstvím postupně stane cynické monstrum, které je schopné bez špetky svědomí a s velkou organizační schopností zlikvidovat sta tisíce nevinných lidí.
Knihu nelze brát jako historický dokument.
Podobnost hlavního "hrdiny" s Rudolfem Hessem se v mnoha historických detailech liší.
Kdo trochu ví jaká byla skutečnost, tak ten rozdíl pozná.
Zajímavý je konec, kdy se vlastně omlouvá tím, že vše co dělal, dělal pouze na rozkaz z vyšších míst.
Pouze se svojí důsledností a precizností, sobě jako němci vlastní.

Zajímavá myšlenka z knihy, kdy Adolf Hitler stanovil co je to pro příslušníka SS čest.
Čest definoval heslem: "Tvá čest, je věrnost."
Všechno je tedy dokonale prosté a jasné.
Už není potřeba ptát se svého svědomí. Stačí být jen věrný, to znamená poslouchat.
Naší povinností, naší jedinou povinností je poslouchat.
A díky této absolutní poslušnosti, jež je hluboce zakořeněna v duchu Černých oddílů, máme jistotu, že se už nikdy nezmýlíme, že půjdeme vždy správnou cestou, že budeme ve dnech dobrých i špatných neochvějně sloužit věčné zásadě: Německo, Německo nade všechno.

S touto myšlenkou se oddíly SS ztotožnily a proto jednaly tak krutě.
Bezmyšlenkovitá a slepá poslušnost odříznutá od svědomí vede k fanatickému chování...

Děsivá kniha. A fakt, že se jedná „pouze“ o román na tom nic nemění, stejně jako pár drobných nepodstatných historických nepřesností. Samozřejmě předpokládám, že po této knize sáhne pouze ten, kdo se o danou problematiku zajímá a určitě bude mít nastudováno i pár reálných historických skutečností, týkajících se holocaustu a koncentračních táborů. Formát knihy je pojatý velmi netradičně, ale zajímavě. Při vyprávění ich-formou je z psychologického hlediska naprosto samozřejmé, že se musí u protagonisty objevit sebereflexe k obraně a omlouvání popisovaných zvěrstev. A jakkoliv je to hrůzné, je ten „pohled z druhé strany“, jak jej zvolil Robert Merle, zajímavý. Jeho dílo je z literárního hlediska skvělé, ale i tak už bych asi nikdy nenašel odvahu začíst se do knihy znovu.

Smrt je mým řemeslem je mrazivý a silný román, který mě skutečně zasáhl. Merle skvěle vykreslil psychologii postavy Rudolfa Langa a ukázal, jak snadno se může "obyčejný" člověk stát součástí zločinného systému. Kniha je fascinující v tom, jak zkoumá morální úpadek a ztrátu lidskosti, když je člověk pod vlivem totalitního režimu. I když je to těžké a místy šokující čtení, je to nezbytné pro pochopení mechanismů, které vedou k takovým zločinům. Určitě doporučuji pro ty, kteří se zajímají o válečnou historii a psychologii. 5 hvězd!

Zajímavým způsobem napsaný jakože životopis? Domnívám se, že historická přesnost se tady nehledá, ale kdo chce trochu nekouknout pod pokličku jednoho z největších zločinů ve dvacátém století, určitě kniha poslouží. Trochu mi vadil dojem, jako by se nacističtí zločinci tak malinko, docela malinko omlouvali, protože to víte, měl hrozné dětství… Určitě bych po přečtení knihy dplnila nějako faktografickou literaturou, ale kdo se nevyžívá v učebnicích historie, bude lepší přečíst si tot než nic.

Kniha dokáže nabídnout jiný příběh o Holokaustu, než spousta jiných.
Je poutavá od začátku do konce. Stylem psaní velmi povedená, nikdy jsem nečetl knihu v ich-formě s tak zvráceným člověkem jako byl protagonista Rudolf Hoss, ale umocňovalo to čtenářský zážitek. Autor se nesnaží ospravedlňovat Hossovo kruté jednání na základě jeho dětství nebo naopak ho přímo osočovat, nechává interpretaci čtenáři, který se rozhodne na základě faktů.
Za mě skvělá kniha pro ty, kteří mají pročtené knihy s holokaustem i pro ty, kdo žánr příliš nevyhledávají pro jeho repetitivní příběhy.

Skvělá práce pane Merle. Výborně jste přizpůsobil jazyk příběhu jeho hlavnímu protagonistovi a současně vypravěči – Rudolfu Langovi (Rudolfu Hössemu), je naprosto odlišný od jazyka, kterým nás svým životem prováděli francouzský šlechtic Petr Siorak a následně jeho syn v rozsáhlé (a skvělé) sáze „Dědictví otců“.
Styl vyprávění mi koresponduje s osobností Rudolfa Langa. S osobností strohou, přísnou, uvyklou disciplíně a disciplínu milující, osobností vzývající poslušnost a naprostou oddanost vyšší autoritě, lidské autoritě. Jeho uvažování a z něj plynoucí konání jako by naplňovalo postřeh Hannah Arendtové o banalitě zla. Pro Rudolfa Langa není rozdílu v tom, zda se věnuje čištění bot, mytí oken, hájení bezvýznamné rozbahněné díry v zemi proti nepříteli, mechanické práci v továrně, péči o svěřené koně, zvelebení a údržbě hospodářství, vybudování fungující továrny na smrt. Vše co koná, musí být ovšem provedeno precizně. Co jiného se dá o knize říci, než že je geniálně napsaná. Mám jen a jen obdiv pro autora, za jeho schopnost vžít se do myšlení jedné z mnoha součástek, která spoluvytvářela a uváděla v chod stroj na utrpení a smrt. Nepříliš příjemným je postřeh tohoto anti-hrdiny ze samého závěru knihy. Lange tvrdí, že skutky, jakých se na rozkaz dopouštěl on, a které vzbuzují v jeho vyšetřovatelích nevěřícný odpor, by s klidným svědomím vykonal kdokoli. Své tvrzení ilustruje na příkladu vojáka, který by se po obdržení rozkazu srovnat se zemí celé město také nerozmýšlel a rozkaz vykonal. Má či nemá pravdu … ?

Mno..bylo receno mnoho,ovsem souhlasim s nazorem,ze nepovedeny rodinny koktejl,neutesena doba po prvni svetove v Nemecku a pramala touha neco, v osobnim zivote, zmenit,dovede cloveka do pozice,kdy lidi jsou jen jednotky a rozkaz je rozkaz...otazka zni,zmenilo se zasadne neco?..ne nezmenilo,bohuzel pro lidi...