Jozova Hanule

Nerada čtu knížku, když už jsem viděla film. Tady jsem udělala výjimku a jsem moc ráda. Přijde mi, že vyjadřování autorky je takové úsporné a strohé a přitom řekne úplně všechno. Hlavní hrdinka na začátku moc sympatií nevzbuzovala, působila trochu povýšeným dojmem, co nad obyčejnými lidmi a jejich životem ohrnuje nos. Možná ale byla jenom vyděšená z nenadálého vývoje svého života, odlišného prostředí a sňatkem s cizím člověkem. Má štěstí, že to je právě Joza, který je sice jednoduchý, ale zato hodný. A tak se začne postupně měnit Hanulčin pohled na Želary a postupně se naučí je i Jozu mít ráda. Děj filmu je trochu odlišný, ale patří k těm několika málo, který se mi líbí stejně jako knížka. Přece jenom může paní Legátová popisovat krásu prostředí jak chce, ale obraz je obraz. A nesmím zapomenout na herecký výkon paní Adamové, která Lucku zahrála naprosto úžasně.

1 01. července

Tak útlá kniha a tak mnoho skrývá. Jazyk paní Legátové je fascinující. Určitě knihu doporučuji, kniha je pouze předlohou pro film Želary a nemají mnoho společného.

2 30. června

Tohle je opravdu povedená kniha. Vtáhne vás to do děje a nepustí. Když je venku pochmurno, tak si pustím buďto film anebo si přečtu knížku. Krásně ukázány strasti tehdejší doby.
Konec byl pro mě nepředvídatelný - vždy si uvědomím, jak těžká doba to byla.

1 22. června

Nádherná kniha a úžasný film Želary.

5 22. června

Kdybych si měla vybrat paní spisovatelky, s kterými bych se chtěla za života setkat, byla by to kromě paní Loukotkové ještě Květa Legátová :-)
Z jejích příběhů u mě naprosto vede Jozova Hanule. Je to tak krásně napsané, z každé stránky na vás dýchá jakési kouzlo té doby (samozřejmě když opomineme válku a nacisty jako takové). Hrozně se mi líbí ta vzájemná úcta a snaha pomoc bližnímu svému. Ta generace, která se narodila ještě za první republiky, je v mnohém výjimečná. Konec příběhu nechci prozrazovat, ale zanechá to ve vás určitý smutek a uvědomění si, o kolik jednoduší to máme my teď...

7 25. května

Nádherná kniha, jazyk paní Legátové je prostě úžasný. Z vyprávění čiší úcta k lidem a ke kraji, ve kterém nemá nikdo nic zadarmo...

Příběh je prostý, navazující na knihu Želary. Vlastně jsem se vracela ke starým známým do Želar, jen teď jsem se na dívala pohledem městské ženy, kterou sem zavála náhoda (pohled mne bližší).

Příběh je jednoduchý, ale poetický, laskavý a úžasně čtivý. Knihu vřele doporučuji.

Musím se někdy mrknout na film, protože nějak si neumím představit přenos této knihy na plátno.

4 21. května

dlouho mě tato kniha míjela a byla to velká chyba. Toto je naprosto fantastická kniha o těžkém životě lidí v Želarech, příběh lékařky, která se ukrývá na vesnici za druhé světové války. Po přečtení této knihy jsem zůstal v naprostém ochromen, drsný a syrový konec. Pro mě další z českých literárních skvostů

2 18. května

Dle mne nedoceněná mistrině slova Květa Legátová jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek vůbec.

9 08. května

I mne ke Květě Legátové dovedl film - nejprve ke knize Želary, ze které jsem před pár lety byla jak díky obsahu, tak díky tomu, jak krásně je psána, nadšená. A ani po Jozově Hanuli tomu není jinak, autorka šetří slovy i patosem, přesto má kniha velkou citovou hloubku a poetiku, a dokonce i jemný vtip.
Tato trojkombinace mi připadá báječná. Film obohatí obrazy krásné přírody, dá ději spád (a semtam něco více zdramatizuje), knihy dají citlivější popis postav a jejich příběhů. Kniha Želary a Jozova Hanule mi také přijdou (jak bylo v některých komentářích zmíněno) propojené a snad by bylo ideální, aby vycházely v jedné knize, protože Jozova Hanule je v podstatě součástí Želar, jen z pohledu cizince dosazeného zde zvenčí a soustředěná na jeden hlavní příběh... Příběh nepravděpodobného vztahu vzdělané městské ženy a vesnického prosťáčka, příběh nalezení domova jejího srdce.

5 06. května

Knize jsem se dlouho vyhýbala. Protože díky filmu znám dokonale děj, domnívala jsem se, že mi kniha nepřinese žádné překvapení. Chyba, velká chyba! Paní Legátová je opravdu mistryní vyprávění. Dokáže vaši pozornost upoutat a ani se nenadějete, a je konec.
,,Horský liják s vichřicí. Vítr smýkal větvemi, metly vod je přibíjely k zemi. Svět se třásl v základech a já se smála. Se zájmem jsem sledovala blesky. Praskání větví mi znělo jako křik lesního ptáka. Nevadilo mi, že jsem neozbrojeným pěšákem v první linii.
Je zákonitým vyústěním mé pozemské pouti, že ji končím ve skalnatých kleštích s rozedřenou kůží a roztřesenými údy.
A že mi tekutá nebesa padají na ramena."

Užívala jsem si krásnou češtinu, nádherná, skoro až básnická přirovnání. Ale přiznám se, že raději sáhnu po filmu.
Fascinující příběh, fascinující film.

4 01. května

Krásné. Miluji venkovské prostředí. Miluji Legátové vylíčení postav. A momentálně miluji i Jozu. Emoce budou ještě dlouho rezonovat.

2 11. dubna

Na tak útlou knížečku jsem vynaložila celkově pět dní. Ne že by se četla špatně, ale člověk by na ni měl mít tu správnou melancholickou náladu. Vstřebávala jsem ji po kouscích a sledovala Eliščinu/Hanulčinu proměnu - její vztah nejen k horalovi Jozovi, ale k želarským obyvatelům a krajině. Jak ráda bych tam byla s nimi...

Ovšem v tomto případě se mi film od pana Trojana líbil mnohem víc. Byl oproti knize dějově bohatší, ale neopomněl ani kouzlo a sílu místa, v němž se děj odehrával. Proto nemůžu novele dát plný počet hvězd, byť se mnou možná hodně čtenářů nebude souhlasit.

3 29. března

Želary jsou jedním z mých nejoblíbenějších českých filmů, ten děj a konec.... Rozhodně český film u kterého jsme nejvíce brečela... Zjištění, že má knižní předlohu bylo skvělé, skočila jsem si pro ni hned do obchodu, ale rozhodila mě tak délka, tak krátká... Tento příběh je úžasný a zasloužil by si mnohem, mnohem delší příběh.... I tak jsem si ale pobrečela... Je to síla!

3 28. března

Těžko hledat slova pro tak krásný a čistý příběh o prazvláštní lásce dvou úplně odlišných lidí.

1 10. března

Skvělá knížka, na rozdíl od Želar s uceleným dějem. Ale geniální dílo, to jsou Želary. Jiná dimenze.

1 06. února

Skvělá a čtivá knížečka.Film Želary mám ráda,ale kniha je prostě kniha.

5 31.12.2017

Nepříliš obsáhlá, ale úžasně citlivě a čtivě napsaná knížka. O tom jak dva lidé, ze dvou úplně rozdílných světů můžou nalézt lásku a porozumění. Děj zasazený do krásné, divoké horské přírody mezi na první pohled jednoduchý lid, i přesto skrývající zajímavé rozmanité povahy a mající svá tajemství. Mezi lid, uznávající staré zvyky a obyčeje bez moderních výdobytků. Nutnost a nakonec i touha hlavní hrdinky zapadnout mezi ostatní.

24.12.2017

Velmi procítěný příběh z války...nejvíce mě zaujal popis okolí Želar. Také se mi líbila Eliščina (Hanina) odvaha, skvěle se vypořádala s obtížnou situací.
Nicméně knížka jako taková se mi nečetla příliš dobře...

28 21.11.2017

Čas od času se v literární obci mihne pojem „krásná literatura“. Má svůj obsah, ale je-li nějaká kniha obrazem krásné literatury, pak je to „Jozova Hanule“.
Autorka napsala krásný příběh a napsala jej krásným jazykem. Eliščina náhlá a vynucená cesta z civilizace, byť okleštěné protektorátem, do „pusté“ a syrové divočiny má na její srdce a rozum účinek zcela opačný. Obojí se postupně vydá na cestu v protisměru. Od povrchních vztahů a banálních pohledů na lidi kolem sebe k hlubokým emocionálním prožitkům a citlivému vnímání obyvatel Želar.
Absence životního komfortu donutí Elišku vést prostý život a soustředit se na podstatné. Omezení komunikace pouze na úzký okruh lidí, které má kolem sebe, ji vede k osvícení a nalezení kousku krásy ve většině z nich. Bere, co je k mání, a záhy si uvědomuje, že se jí toho dostává více než v Brně.
Byť jde o příběh krátký, obsahuje vše, co obsahovat má. Tomu, kdo jej čte poctivě, předá svoji moudrost. Legátová není patetická (uštěpačně poukazuji na Madisonské mosty), stačí jí prostý jazyk. Prostý, ale rozkvetlý jako obyčejná venkovská jabloň tam kdesi na kopanicích.
Je to krásný kraj. Musel tam být krásný život. Musel ale být také velmi těžký.

10 05.11.2017

Při četbě této knihy jsem si připadala jak na tobogánu: nasednete, a šup... jste na konci ani nevíte jak, jen se vám z té jízdy ještě točí hlava. Je to nádherně stenograficky vybroušený diamant - přebohatá stručnost vět, mnohobarevnost a výška a hloubka lidského srdce na pár stránkách bez zbytečné vaty a balastu. Jen ten konec, to je fakt tvrdé přistání, to bych si přála, aby skončilo jinak, ale co se dá dělat, takový je holt někdy život - jako jízda na tobogánu.

30.10.2017

Zase knížka z povinné četby. Přiznávám, že se mi do ní ani moc nechtělo. Nikdy jsem si nepotrpěla na knížky s tématikou 2. světové války, kvůli jejich velice častému a velice smutnému konci (mnoho informací od dědy a fandy strojů a příběhů z této doby). Ale musím se přiznat, že ji tato autorka úžasně napsala. I když to byl celkem obyčejný děj, nedokázala jsem se od něj odtrhnout a vše jsem prožívala s hlavní hrdinkou. Konec jsem pomalu oplakala a vesnice Želary si získala místo v mém srdci. Možná že si ještě někdy přečtu něco od této autorky.

Četla jsem tuhle knížku už před několika lety a teď znovu a myslím, že klidně za pár let se k ní ráda vrátím. Je to opravdu silný příběh, z krásného, drsného kraje.

1 19.10.2017

Moc pěkné, tentokrát ani film nezaostal za knihou.

3 11.10.2017

Kniha i film nádherné (i když každý trochujinak). Eliščino srdce muselo navždy zůstat v Želarech.

12.09.2017

Neuvěřitelná vnitřní proměna!

13 03.09.2017

Tenoučká kniha, která mě dostala. Příběh ženy, která je vlivem války vržena z milovaného Brna do drsného prostředí zapadlé horské vesnice, kde ji ukryje její životní láska, prosťáček Joza. Jejich láska je naprosto čistá, prostá jakékoli přetvářky. Jen čiré city. A to je krásné.

07.07.2017

Krásný příběh.

3 31.05.2017

Konečně příběh plný odstínů. Všichni hrdinové měli skutečné charaktery, nebyly tam zdlouhavé ani nudné pasáže a hlubší myšlenky tam nebyly vecpány násilně. Skvěle zvolená slova a krásně popsané tradice. Jediná škoda je, že posledních pár stránek se více nerozepsala o osudech jednotlivých postav.

4 20.05.2017

Je to kniha, která člověka vezme za srdce. Ráda se budu k této knize vracet.