Rytíř Sedmi království

(Přečteno v angličtině) Po dočtení všech dílů antalogie ASOIAF jsem se pustil do dalších knih z tohoto světa, počínaje RYTÍŘEM SEDMI KRÁLOVSTVÍ. A narozdíl od hlavní ságy, kterou jsem viděl nejprve zpracovanou filmově, jsem o ději těchto tří povídek nevěděl vůbec nic. A byl jsem nadšený. První povídka, POTULNÝ RYTÍŘ, se sice tváří jako vyprávění o "obyčejném" rytíři, sleduje ale historicky zásadní událost s typickým GRRM zakončením. Druhé povídce, PŘÍSEŽNÉMU MEČI, jsem sice dal pouze čtyři hvězdičky (na můj vkus se tam opravdu dlouho nic neděje), ale ve výsledku jde také o velmi kvalitní příběh se spoustou zajímavých postav. A zatím poslední povídka, TAJEMNÝ RYTÍŘ, je opět pětihvězdičkovým vyprávěním o veliké události z pohledu prostého, byť zásadního rytíře. Postavy Dunca a Egga jsem si napříč povídkami moc oblíbil a doufám, že když ne VICHRŮ ZIMY, tak se dočkáme ještě alespoň nějakého jejich příběhu. Osobně by mě velice zajímal jejich samotný konec. Všem milovníkům Západozemí vřele doporučuji!

Na Rytíře sedmi království jsem si vzpomněla díky nedávnému seriálu, který mi knihu znovu připomněl. Kdysi jsem četla komiks, který vyprávěl první Dunkův a Eggův příběh, takže jsem tentokrát neodolala a vrhla se rovnou na celou knihu.

A musím říct, že mě moc bavila! Dunk a Egg jsou skvělá dvojice a jejich dobrodružství mají přesně tu atmosféru, kterou mám na světě Západozemí ráda – jen jsou trochu komornější a mnohem víc zaměřené na samotné postavy.

Jediné, z čeho jsem vlastně zklamaná, je, že kniha obsahuje jen tři povídky. Protože Dunkův a Eggův příběh by si podle mě zasloužil mnohem víc prostoru. Klidně bych si přečetla dalších deset jejich dobrodružství!

Za mě skvělé připomenutí světa, do kterého se člověk rád vrací. A teď už jen doufat, že George R. R. Martin někdy přidá další kapitolu z jejich cest.

Dlho som sa odhodlával na túto knihu, potom som videl seriál a nakoniec som sa ju rozhodol prečítať, pretože hlavné dve postavy ma zaujali. A nechcelo sa mi čakať ďalšie roky na ďalšie série. Martin píše skvelo. Dokazuje to aj v tejto knihe troch poviedok o potulnom rytierovi Dunkovi a jeho panošovi Eggovi. Kniha sa číta skoro sama. Najviac ma bavila stredná poviedka, potom prvá a najmenej tretia, ktorá bola podobná prvej, len som sa v tých menách strácal a nevedel kto je proti komu. Ak máte radi Hru o tróny a Rod draka, knihu odporúčam. Je síce úplne o niečom inom, no je napísaná skvelo. Len je škoda, že tie príbehy sú len tri. Chcel by som tlustejšiu knihu, kde by autor prerozpraval celý príbeh týchto dvoch postáv. Takto si budem musieť počkať na štvrtú sériu seriálu. Možno pán Martin zatiaľ napíše pokračovanie, pretože neverím, že by ho lepšie napísali akýkoľvek scenáristi (podobne ako nam dokašlali posledné série Hry o tróny...).

"Hovoríš ako rodené princiatko. - Chlapec ihneď pochopil, že je to urážka. "Bol to síce septon, ale hlásal lži, ser. Lord Krvavec nemôže za sucho ani za Veľkú jarnú epidémiu." - "Možno máš pravdu, no ak postíname všetkých hlupákov a klamárov, vykántrime polovicu ríše." str. 219.
Asi sa nedá napísať komentár bez toho, aby to človek porovnával s Piesňou. A filmom. Videl som iba ukážky prvej časti, ale vyzerá to tak, že na plátno skutočne pretavili, čo je v knihe. Prostredie, podoby hercov, tempo. V knihe sú ilustrácie a akoby sa v seriáli inšpirovali. Tie sa vydarili, sú krásne a hlavne Egg úplne napĺňa predstavy, ktoré vám dáva kniha. Dvojica postáv je perfektne vymyslená a to je hlavná devíza knihy. Ak ale už porovnám tvorbu autora, táto zbierka troch poviedok mi nepríde ničím výnimočná. Dobre sa číta, dobre dopĺňa celý ten svet autora, ale je to skôr také odľahčené čítanie. Začal som súbežne čítať prvú časť Piesne Hra o tróny a to mi príde také lepšie. Tajomnejšie. Čo pozerám ohlasy, tak väčšine čitateľov prišla prostredná poviedka slabšia, mne sa paradoxne tá páčila najviac. Najmenej o drakoch a vznešených rodoch, len o bežných šarvátkach a s prekvapivým koncom.

I já jsem se ke knize Rytíř Sedmi království přes seriál. Líbilo se mi to, a tak mi nemohla utéct ani kniha. A co je lepší? Určitě kniha. 3 povídky jsou brilantně napsané a čtivé. Setkáte se tu s hlavními postavami, s Dunkem a Eggem. Oba jsou sympatičtí, v něčem dost hloupí, ale vtipní.

Co se mi ale nejvíce líbilo byly ilustrace. Protože ne každá knížka ilustrace nabízí, považuji to za škodu. Na druhou stranu vás určitě obrázky donutí třeba začít krestlit, co kdo by nechtěl si tohle přeskreslit?

Zapomeňte na „létající jaderné zbraně“ alias draky a připravte se na poctivou rytířskou road movie v blátě zapadlých cest Západozemí! Seriálový hit roku 2026 sice válcuje obrazovky, ale skutečná „zbraň hromadného nerdění“ se ukrývá v knihovnách – je jí luxusní ilustrovaná edice od nakladatelství Argo. Příběh se odehrává 90 let před Jonem Sněhem a představuje nám tu nejlepší dvojici v Martinově univerzu: dvoumetrového dobráka Dunka, který je podle herce Petera Claffeyho vlastně jen „méně sexy a méně sebevědomý Geralt z Rivie“ , a jeho drzého panoše Egga, pod jehož slamákem se skrývá tajemství. Dunk je nám blízký jako pohádkový „hloupý Honza“ z Blešího zadku, který rytířství tak trochu zdědil a teď se snaží dostát svým ideálům s mantrou: „Dunk, co vypil truňk, tupý jako lenochův meč.“ Tahle kniha je ale především vizuální artefakt, kde mistr Gary Gianni strávil roky pipláním každého nýtu na brnění a jizvy v tváři. Gianniho detailní perokresba ve stylu zlatého věku ilustrace evokuje staré kroniky a vtáhne vás do děje tak hluboko, že odhalíte i tajemství, která v televizi možná nezazní – ať už jde o osud dračích vajec, nebo o to, jak se rodil nebezpečný špion známý jako… začtěte se. Jak Dunk trefně říká: „Rytíř je rytíř, ať už má hrad nebo ne!“, a s tímhle ilustrovaným klenotem na poličce se jím budete cítit i vy.

Celá recenze u mě:
https://www.ivandachshladik.cz/l/rytir-sedmi-kralovstvi/

Tohle je super. Upřímně? Pokračování Písně ledu a ohně už ani neočekávám. Nemyslím si, že někdy vyjde a asi by to ani ničemu neprospělo. Ale rád jsem se do toho světa vrátil s úplně jinou perspektivou. Duncan a Egg přináší skvěle svěží pohled "odspodu", i když tady také nechybí velká hra o trůny. Jen ji pozorujeme spíše zdálky a vsupujeme do ní jaksi omylem. A doufám, že tady autor nepoleví a přinese další povídky. První tři jsou totiž skvělé. Mají šmrnc, zábavné postavy, je to dobře napsané a nikdy nevíte, kam se děj zvrtne dál.

Kvůli seriálu jsem si knihu přečetla již podruhé na připomenutí děje.
Dílo hodnotím jedině kladně a to i jeho seriálovou tvorbu.
Ve třech povídkách se vracíme do Západozemí a sledujeme potulného rytíře a jeho panoše Egga.
Doufám, že se dočkáme dalších povídek o této dvojici a nebo tvůrci seriálu rozšíří jejich příběh a při tom udrží i kvalitu seriálu.

Rytíř Sedmi království od George R. R. Martina nás vrací zhruba sto let před události Hry o trůny a sleduje komornější, ale o to poutavější putování potulného rytíře Dunka a jeho panoše Egga.
Jedná se o ohromně povedené a čtivé dílo, které skvěle dokresluje atmosféru celého Západozemí a drží si vysokou kvalitu. Tou největší slabinou je tu paradoxně samotná délka – kniha tvoří pouze sbírku tří novel, což ve výsledku obrovsky zamrzí. Vyprávění má totiž takový tah na branku a sympatické postavy, že by si bez problémů zasloužilo mnohem štědřejší a epičtější rozsah.
Je to zkrátka vynikající fantasy zážitek, u kterého vás bude mrzet jen jediná věc – že příběh neskrývá více kapitol a skončí příliš brzy.

Až seriál mě konečně dokopal k tomu, abych si tohle literární dílko z univerza Hry o trůny přečetla. A musím říct, že jsem si jeho čtení užila stejně, jako seriál, do kterého jsem se zamilovala. V knize Rytíř Sedmi království najdete tři povídky, které vypraví o putování potulného rytíře Duncana „Dunka“ Vysokého a jeho panoše Egga, který z dobrého důvodu skrývá svůj původ.
 
První povídku jistě znají všichni, kteří viděli seriál. Duncan přichází o svého pána, který ho ještě před smrtí pasoval na rytíře. Dunk nyní přijíždí na turnaj, kde tak nějak omylem získává malého panoše Egga. Na turnaji pak musí Dunk dokázat, že je skutečný rytíř, zaplete do sporu s princem Aerionem a osudově zasáhne do targaryenské rodové linie. Povídku jsem dočítala po osudovém pátém dílu seriálu a opět mi ukáplo pár slz.
 
Druhá povídka Přísežný meč se mi líbila asi nejvíce a jsem zvědavá, jak bude zfilmovaná. Dunk s Eggem tu řeší spory dvou rodů o vodu. Rudá vdova nechala vodu přehradit a ser Eustác je rázem bez vody. Dunk se tak osobně vydává za Rudou vdovou Rohanne, která se, dle mého, stává jeho osudovou ženou, tedy samozřejmě hned po Tanselle. Ve třetí povídce, která nese název Tajemný rytíř, dorazí Dunk a Egg na rytířský turnaj do Bělostěn, jehož hlavní cenou je dračí vejce. Turnaj se ale rozhodnou využít pleticháři proti koruně a Dunk s Eggem se začnou zaplétat do komplotu proti králi.
 
Knížka se opravdu velmi dobře četla, protože jednotlivé povídky jsou krátké a svižné, což z George R. R. Martina nebývá běžné. Ale přiznám se, že jediný problém, který jsem měla, bylo to, že jsem se často ztrácela v té spleti jmen. Nejvíc znám asi historii a rodinný strom Targaryenů, protože jejich rod je můj nejoblíbenější, ale zbytek mi často dělá problém. Tolik rodů, tolik erbů, tolik podobných jmen… A Dunkovo neustálé spílání vůči Eggovi, že mu dá jednu za ucho, které bylo snad na každé třetí stránce, mi už taky pěkně lezlo na nervy.

Naprosto nezbytná kniha k přečtení pro milovníky série Písně ledu a ohně :)
Doporučuji ovšem také milovníkům historických a rytířských příběhů.
Kniha se velmi dobře se čte a příběh je poutavě napsaný.
Seriál jsem neviděla, ale určitě se podívám, alespoň pro srovnání s knižní předlohou.

Tak tohle mě velice bavilo! Martin je skutečně skvělý vypravěč. Umí vtáhnout do děje, vykreslit jak kladné, tak záporné charaktery, jeho kniha se "čte sama". A klidně to mohlo být o mnoho delší!
Poznámka:
Jak já bych si (podobně jako statisíce jiných) přála, aby George R. R. Martin přece jen dokončil svoji verzi Hry o trůny!!!

(SPOILER) Po zhlédnutí seriálu jsem se asi po deseti letech vrátil ke knize a opět jsem si to užil. Zatímco Píseň ledu a ohně buduje velkolepé drama založené na soupeření mezi rody a intrikami v intrikách druhých, tady sledujeme tři poměrně komorní příběhy o tom, kterak se kluk z Blešího zadku stal rytířem a společně s budoucím králem Eggem putuje Západozemím. Je to krásné, prosté a místy dojemné. Prostě Martin býval velkým vypravěčem a člověka až mrzí, že svou ságu asi nikdy nedokončí.

Můj návrat do Západozemí po více než dekádě od prvního čtení. Rytíř sedmi království má ideálně sympatickou ústřední dvojici hrdinů, útěšnější atmosféru než Martinův románový cyklus a skvěle vykreslenou atmosféru slavnostních turnajů, špíny cest a morálních dilemat rytířské cti. Jediná škoda je, že ty novelky jsou jen tři. Dost možná bych byl raději, kdyby autor napsal ještě pár takto svižných příběhů s Dunkem a Eggem, než aby bojoval s uzavřením Písně ledu a ohně, jež je z podstaty množství svých dějových linií odsouzena k nedokončenosti.

(SPOILER) Tato bichlička v sobě ukrývá tři propojené novely o životě rytíře Duncana Vysokého, který sice není tou nejostřejší tužkou v penále, ale oproti ostatním rytířům na jejich zásady opravdu dbá.

Potulný rytíř
První příběh je za mě ze všech nejlepší. Náš potulný rytíř se vydává na svůj první turnaj, aby si polepšil. Jenže netušil, že se mu obrátí život vzhůru nohama a bude součástí zvratů, které ovlivní chod dějin Sedmi království. Užívala jsem si jeho “tupost” a neohrabanost. Jakmile se mu pod nohy připletl Egg, tak jejich interakce jsem si velmi užívala. A ten souboj? To byla řežba!

Přísežný meč
Tento příběh byl za mě nejslabší. Přišlo mi, že čtu retelling na Romea a Julii. Dunc tady perlil a nepůsobil za blbce, jak mu bylo neustále připomínáno. Egg tady hrál až třetí housle. Celý spor o vodu a jeho vyřešení... bylo to takové... nijaké...

Tajemný rytíř
Poslední příběh byl plný intrik a zvratů. Opět jsme se vrátili do turnajového prostředí a cesty Duncana zase zkřížili Targaryenové. Nebýt občasných informací od Egga, tak bych se v těch erbech a rodech totálně ztratila.

Shrnuto podtrženo...

Tato kniha se odehrává 100 let před událostmi, které známe z Her o trůny. Pokud budete knihu číst před dočtením / dokoukáním GoTka, tak si vyloženě čtenářský zážitek nepokazíte, ale mohou nastat chvíle, kdy budete v lese, protože se autor nenamáhá některé věci čtenáři vysvětlit.

Co bylo na knize fajn
- ilustrace - nejsem fanouškem ilustrací v knihách, ale tady jsem si je opravdu plnými doušky vychutnala
- popisnost - Martin je známý tím, že se mnohdy v některých věcech vrtá do těch největších detailů a i tady si někdy dával záležet
- Duncan - je to trouba, ale zároveň sympaťák

Co mě místy unavovalo
- z té heraldiky mi šla hlava kolem... ocenila bych na konci/ na začátku knihy nějaký přehled těch erbů/rodů, abych si to mohla nějak lépe propojit
hlavně ke konci knihy jsem si některé věty četla opakovaně... měli občas zvláštní slovosled...

,,Potulný rytíř je ten nejpravější mezi rytíři. Jiní rytíři slouží lordům, kteří je živí, anebo od kterých dostali léna, ale my sloužíme, kde sloužit chceme, a lidem, jejichž cílům věříme. Každý rytíř přísahá, že bude chránit slabé a nevinné, ale podle mne právě my ten slib dodržujeme nejlépe."

Ačkoli byla Píseň ledu a ohně první velká série, kterou jsem četla, a nutno říct, že jsem ji neskutečně milovala, po tom, co skončila (prozatím) nedokončena, jsem na autora celkem zanevřela. Rytíři sedmi království jsem ale nakonec neodolala.

A rozhodně nelituji. Připomněla jsem si, proč jsem autorovu tvorbu milovala. Jeho nádherné popisy, promyšlený příběh a spousta detailů, které by tam ani nemusely být, protože pro příběh mnohdy důležité nejsou, ale to by nemohl být Martin, aby je tam zkrátka nedal.

Tahle celkem útlá knížečka vzdává hold rytířství a celému světu Západozemí.

Jedná se o tři propojené novely, které spojuje nejen potulný rytíř Dunk a jeho věrný, někdy příliš prostořeký a ne zcela bezvýznamný panoš Egg, ale i hodnoty pravého rytířství. Přátelství, čest, odvaha a věrnost, to vše v knize hraje důležitou roli.

,,Králové stoupají ke slávě a zase padají, ale krávy a prostí lidé si pořád chodí po svém."

Příběhy Dunka a Egga jsou plné turnajů, bitev, kolbišť, ale i politiky a intrik, ze kterých není vždy snadné vyjít s celou hlavou. Tím spíš, když se u nich často motají i současní vládci Targaryenové. A naštvat draka se zkrátka nevyplácí, ať již se jedná o toho Černého nebo Rudého.

Kniha neukazuje jen krásné muže v naleštěném brnění, ale i odvrácenou tvář, která se na veřejnosti neukazuje, ale přítomna je, třeba podvody a uplácení.

Zamilovala jsem si oba hlavní hrdiny. Každý je jiný a má k tomu své opodstatněné důvody. Jejich rozdílnost vede k přátelskému pošťuchování, které je velmi úsměvné. Dohromady se ale naprosto doplňují a jeden bez druhého by byl ztracen, což se nejednou malém stane.

Jelikož se děj odehrává cca sto let před dějem Písně ledu a ohně, dostáváme ucelenější přehled o historie celého Západozemí. A to jsem si naprosto užívala.

Zkrátka, byla to jízda. A nádherné ilustrace vše jen podtrhly.

Skvělé čtení, jak jinak u George R. R. Martina. Dokonalé propojení tří příběhů, pro mě dokonalý návrat do západozemí. Nadchla mě oslava těch správných ideálů skrze rytířství, čisté až naivní, v kontrastu s intrikami mocných. To je v dnešním světě potřeba.

Tři pěkné příběhy, jejichž hlavním motivem je nahlédnutí do rytířského života v Západozemí. Podobně jako ve Hře o trůny zde Martin nezapomíná na intriky a politiku, které jsou opět základním stavebním kamenem všech zápletek.
Nevím, jak na tom bude nové vydání z roku 2026, ale to první z roku 2014 obsahuje mnoho krkolomných překladů, podivně sestavených vět a především přehršel překlepů. Do počtu hvězdiček ale tyto chyby nepočítám.

Knihu jsem měl v knihovně delší dobu a vytáhl jsem ji až díky skvělému seriálu od HBO. Chtěl jsem zjistit, jak se děj vyvine, a znovu si užít chemii mezi ústřední dvojicí. Toho se mi sice dostalo, ale to je asi tak všechno. Je známo, že G. R. R. Martin se vyžívá v detailech historie a rodokmenů, ale tady toho na mě bylo až příliš. Nepotřebuji znát jména padesáti vedlejších postav, pokud jejich existence příběh nikam neposouvá. Děj mi přišel příliš strohý a postavy na můj vkus ploché a bez hlubších emocí. Navzdory pár světlým momentům musím konstatovat, že seriál mě bavil mnohem více – což se mi stává málokdy. Možná jsem knihu jen otevřel v nesprávný čas a nebyl jsem na ni správně naladěn, protože první díly Písně ledu a ohně jsem si kdysi užil. Tentokrát mi ale tahle „jednohubka“ zkrátka nesedla.