Přísežný meč / Prísažný bojovník
Povídka od: George R. R. Martin
Z knihy: Rytíř Sedmi království
Dunk spolu s panošem Eggem vstoupil do služeb starého lorda Eustáce Osgreye, který přežil své syny, žije v polorozpadlém hradě a z celého rodového bohatství mu zůstaly jen tři vesnice. Panuje nezvyklé horké léto a všechno usychá. Lady Rohanne z Chladné Vody, zvaná Rudá vdova, protože přežila své čtyři manžely, postaví na svém panství hráz, a tak vlastně ukradne svému sousedovi vodu. Dunk se marně snaží zabránit sousedské válce.
The Sworn Sword
Rok vydání originálu: 2003
Komentáře (9)
Dunk se mi líbí. Egg také. A dohromady jsou silná dvojka, která si dokáže poradit a postarat se o sebe, aniž by jakkoliv porušila zákony rytířství. A teď mají navíc něco od paní Chladné Vody. Ačkoliv je Dunk zraněný, získal víc, než Lady Rohanne. Tohle čtení mne opravdu baví.
Vlastně se v této povídce nic moc nedělo, ale to vylíčení postav, prostředí a atmosféra, to bylo působivé a začínám mít moc ráda Dunka s Eggem. Dunk není vůbec takový ňouma, jak si o sobě myslí, no a Egg, ten strčí kdejakého mistra do kapsy a ještě má neskutečně prořízlou pusu. Ačkoliv zde mu zdatně sekundoval septon Sefton.
Druhá povídka, byla zajímavá, opět hromada jmén a bylo těžké se v tom orientovat, ale i tak se povídka povedla.
Druhá povídka, která má zde nejnižší hodnocení a očekával jsem, že bude nejslabší, vůbec nejslabší není. Kniha stále drží stejnou úroveň a i druhá povídka se serem Eustácem mě velmi bavila. Sice bych se být serem Duncanem na sera Eustáce a jeho malou věž vykašlal hned poté, co bych se dozvěděl, že mi lhal, ale Dunk to zvládl poměrně elegantně vyřešit. Jen tak dále.
Tahle povídka mi připomněla, proč jsem tak rád trávil čas v těch tisících stranách nedokončené Písně ledu a ohně. Vyhýbá se černobílému vidění světa (hrdinové a padouši) a Dunka vrhne do situace, ve které je všechno trochu nejisté, ve které neustále trochu hrozí, že svým rozhodnutím hájit čest a právo může udělat víc škody než užitku. Jde to sice trochu proti pravidlům žánru, ale pro mě je právě tohle přitažlivé – nejen, že jsem do konce nevěděl, jak Duncan dopadne, ale vlastně jsem si nebyl jist, jak si přeji, aby dopadl.
Zároveň zůstává Přísežný meč i napínavým příběhem a ukazuje, že se ve fantasy světě nemusí pokaždé „hrát o trůny“, že dramatické čtení může přinést i konflikt na periferii velmocenského zájmu, lokální hádka o téměř vyschlý potok.
A navíc zde zůstávají obvyklé sympatické postavy: Chudý, ale čestný rytíř. Prostořeký panoš-rošťák. A copatá lady, která – ač mrňavá - má kuráže jak sedm čertů :-)
Lokálny spor medzi dvomi bezvýznamnými rodmi nie je z historického hľadiska Westerosu veľmi zaujímavý a tak majú pre fanúšika Piesne ľadu a ohňa väčšiu pridanú hodnotu spomienkové pasáže o bitke na Červenej tráve. Tempo je na môj vkus až príliš voľné a zápletka príliš prostá, ale zobrazenie života v stredovekých časoch je opäť fantastické. Zásady rytierskosti sú opäť v centre autorovej pozornosti, hoci teraz z trochu iného uhla ako v Potulnom rytierovi. Stále veľmi dobré čítanie, čakal som ale kus viac. 8/10
Hrdinský epos, který sice nedosahuje kvalit Potulného rytíře, avšak v mnohém připomíná styl původní ságy. Zpočátku se děj lehce vleče, závěr je tradičně velmi silný.