Pěšky mezi buddhisty a komunisty

od:

Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/311414/pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-F6H-311414.jpg 4.4784
Žánr:
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (179)

Přidat komentář
malpet
včera

Tři hvězdičky z pěti. Už se nekonal wow efekt jako v případě jeho první knihy, opět to bylo sice zajímavé počtení, ale chvílemi čím dál stejnější a ke konci už jsem sem tam koukal, kolik ještě zbývá stránek :-)
Třetí knihu už si asi nepořídím, nebo až po delší době.

Blanka1964
16. února

Dočítám...asi nejvíc se mi líbil Jeruzalém, Gruzie a Arménie o hodně míň, v této knize, jak už někdo psal, Nepál příliš rozvleklý, ale samozřejmě zajímavý, ale Čína je skvělá!!!! Musím říct, že pro mě je to opravdu pěkné čtení, vtipné, žádný nudný cestopis, navíc velmi obdivuji Ládíkovu odvahu se pouštět do takových dobrodružství!!
Ať ho nohy nebolí a zvládne ještě víc cest. Budu se těšit!!!

Praevka
13. února

Opět čtivé a obohacující čtení. Jen musím přiznat, že mi víc vyhovovala forma předchozí knihy. Zde, hlavně v první nepálské části, mi místy přišel text příliš rozvláčný. Autor se možná chtěl právě z "prosté" formy deníku vymanit a vložit více vzletných částí. Nicméně v Číně už to byl starý dobrý Zibura, jak jsem ho "poznala" na cestě Tureckem. Každopádně jsem velmi zvědavá na Už nikdy pěkdy po Arménii a Gruzii.

SelenaDemi428
12. února

Tahle druhá kniha se mi líbila více než první. Pěší dobrodružství prince Ládíka mi opět učarovalo a obdivuji ho, že se na tuto cestu vydal a i přes nějaké nepříjemnosti ji celou zvládl.

mane.n
12. února

Dokonalá relaxační kniha, zasmějete se, zamyslíte, ale i utečete do vzdálených krajin.

dasvos
11. února

Poučná i zábavná

narcisonanis
08. února

Možná jsem udělal chybu, že jsem si místo čtení poslechl audioknihu. Jenže mi to nedalo a chtěl jsem slyšet, jak se Láďa popasuje se čtecím projevem – ze studií se spolu známe a vím, že ačkoli je to charismatický a poutavý vypravěč, jeho nosový hlas popravdě není nejpříjemnější. A má obava se bohužel potvrdila. Navíc pro Láďu asi neznámá oblast namlouvání audioknihy se projevila formou křečovitého, téměř školáckého čtení, kdy i dobře mířené vtipy absolutně nevyzněly...

Ach ano, vtipy, kapitola sama o sobě... naživo odzbrojující a půvabné, v knize kostrbaté a násilné. Jenže (!) co by bylo bez těch vtipů? Zjistíme, že Láďova druhá kniha už nemá takový půvab a spád, hodně se opakuje, situace nejsou ničím zajímavé... vím, je hrozně těžké přenést určitě úžasné zážitky z cest na papír a zachovat si atraktivitu... ale to je přece právě umění spisovatelovo.

Nechápejte mě špatně, Láďovi fandím a přeju mu, jak úžasně dokázal využít skuliny v trhu a prorazit. Nicméně můj pocit, že se nadále jen veze na vlně prvotního úspěchu u alternativců (samozřejmě nejen u nich), které lze vcelku jednoduše opít rohlíkem, se postupně jen potvrdil, a to převážně kvůli literární úrovni druhé knihy, kde Láďa nepředvádí nic nového, jen se opakuje (a jaksi vyčpěle).

A neodpustím si ještě poslední kritiku. Ta hudba byla přímo otřesná... znásilnění české vážné hudby pazvuky a rádoby orientálními zvuky daných zemí je neodpustitelné. Kdyby to bylo provedeno kvalitně, nejsem absolutně proti, ale takhle se mi dostalo neustále se opakujících smyčec hudebního hnusu, že se až divím, že jsem dostál svému krédu dočíst každou knihu a vydržel to až do konce.

Dvě hvězdy jen proto, že je mi autor sympatický a podporuju ho v jeho úsilí :)

Danago
08. února

Jako audiokniha se dobře poslouchala, ale pro mě byla slabší než kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Tam jsem se víc zasmála. Možná je to i zvolenými zeměmi , Nepál a Čína to je úplně jiná mentalita lidí, ale i autorův styl psaní je stále stejný a to trochu nudí. Přesto pro poslech při práci přímo ideální.

Fiadh
06. února

Když já prostě princi Ládíkovi asi nerozumím. Od Poutě bez cukrové vaty se sice posunul ve svém vypravěčském umu, nicméně často jsem měla pocit, že čtenáři nesděluje nic, čím by jej obohatil.
Některá místa mi přišla vyloženě hluchá a nudná. Zibiho humor mě pravděpodobně minul o dva světelné roky, ale musím se přiznat, že asi třikrát mi cukly koutky. Baví mě jeho hra se slovy, nicméně si nemůžu pomoct a mám dojem, že aby splnil normu vtipů (minimálně jeden na stránku), tak příliš tlačí na pilu. Chybí tomu lehkost, která by mi dovolila uvěřit, že vtip není vyšroubovaný uměle.
Na druhou stranu se mi líbí jeho styl cestování, už méně však jeho přehnaná šetrnost. Sám zmiňuje, že bývá kritizován za (bez pardonu) vyžírání místních a jedním dechem dodává, že je to vlastně úplně v pořádku. S tím tvrdě nesouhlasím. Podle mého názoru je v pořádku nechat se od místních pohostit, ale vyloženě mě otrávil ten styl, se kterým to v knize prezentuje. Myslím tím to, jak svým chováním domorodcům nejednou nedal šanci volby, vyloženě se vnutil a ještě se spokojeně (s vtipem, samozřejmě) pochválil. Možná to občas bylo trochu nadsazené, ale za mě prostě takhle ne. Tři hvězdy za přiblížení života běžných lidí a práci dua Tomski&Polanski.

Maevie
06. února

Tenhle Princ Ládík je charismatický, trochu arogantní, vtipný a troufalý Budějčák, jehož cestování vidět v praxi, asi povytáhnete údivem obočí. Zábava zaručena!

ronnie_vrh
05. února

Úžasné!
Už u první kapitoly mě přemohla touha sbalit se a vyrazit poznávat svět a ani dlouho po dočtení knihy mě tato touha neopustila.
Zibura vtipně vypravuje svou pěší cestu Nepálem a Čínou a nudně nepopisuje hory a řeky a kdejakou veverku, ale píše o lidech. O tom, jak jsou stejní i jiní a jak mu na jeho cestách pomáhají.
Kniha se mi nesmírně líbila a doporučuji ji všem, kteří rádi cestují nebo o cestování zatím jen sní.

kudrdlinka
03. února

Tentokrát mi zážitek z cest zpestřil i Ládíkův hlas - poslouchala jsem ho jako audioknihu a dobře jsem se bavila. Přiznám se, že mě stále překvapuje nejen Ládíkův humor ale vzhledem k jeho věku i životní nadhled a krásné postřehy a myšlenky.
Ke knížce se ještě alespoň letmo musím vrátit v papírové podobě, abych si ji užila i s ilustracemi.

em75
01. února

Po první knize jsem trochu očekávala,co mě čeká za "jízdu" a Princ Ládík opět nezklamal. Strávila jsem s ním (teda s knihou) silvestr a bylo to moc fajn :)

rava
23. ledna

Úžasná kniha! Nemám co víc dodat.

Jordyz
18. ledna

Za mě dobrý :-) Jsem nadšená, velice čtivá kniha .... humor, který mám ráda... obdivuji odvahu cestovatele...a určitě si pořídím i další knihu autora :-)
Moc mě mrzí, že autor sice neustále opakoval, že fotil a v knize žádné fotografie nejsou. Ilustrace krásné, ale fotografie by knihu posunuly o level výš.

Nomia
13. ledna

Tak za prvé - Zibura mně baví, má charisma, vtip a adekvátní míru arogance. Tohle vše obsahuje i jeho kniha. Hravé, čtivé. A obálka knihy k tomu pasuje, jako prdel na nočník. Za mě palec nahoru.

Sandalkar
13. ledna

Jak jsem se skoro nemohla dospat nového "prince Ládíčka", tak přeci jen první kniha byla nová, svěží a jiná. V druhém díle jsou některé vtipy opakované, ale i tak je to zajímavé dílko. Obdivuji Láďu (napsat pana Ziburu mi vzhledem k našemu totožnému věku přijde střelené) a jeho odvážné a originální nápady na cesty!

rebellda
07. ledna

Rozhodně nejsem žádná světoběžnice a cestovatelka, která vyhledává dobrodružství a adrenalin. Ale přesto mi kniha otevřela srdce a já s nadšením sledovala kroky Ládínka a doufala, že se mu na jeho cestě přihodí opět nějaká zajímavá historka, a večer jsem ve své posteli tajně litovala, že nespím někde pod bagrem. Doporučuji si po přečtení nalézt profil Ladislava na facebooku a projet fotky, které zážitek z knihy umocní. Oceňuji, že kniha měla také nějaký (i když menší) climax a není to tedy jen pouhé vyprávění - byl jsem tady, pak jsem byl tady, a pak jsem byl tady. A za Kokořín na konci nejde dát jinak nař pět hvězd :)

houston
06. ledna

Nudná přechytralá póza mladého alternativce. Ke čtení to moc není, ale mít Ziburu v knihovně je určitě povinnost každého hipstera. Ovšem o literatuře nemůže být řeč, a to ani o té oddychové.

Alma5
05. ledna

Žádnou předchozí knihu od tohoto autora jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat. Bylo to velmi vtipné, často jsem se zasmála nahlas, což se mi běžně nestává. Nevím proč, ale celou dobu jsem si představovala autora jako toho divného blonďáka z filmu Účastníci zájezdu :)

Monačte
05. ledna

Existují knihy, které pokud chcete hodnotit jako knihy, musíte se oprostit od vašich sympatií nebo antipatií k autorovi či k popisovaným dějům. A to je pro mě toto dílo, tento "Zibura". I když je to opravdu těžké, protože jméno autora je třikrát větší než název knihy a hlavní hrdina je v podstatě autor a ještě se to ani nesnaží nijak zakrývat. Ale na druhou stranu - všední okamžiky v nevšedních zemích popisované nevšedním jazykem. Vyprávění o cestách doplněné cestopisnými informacemi "pod čarou" (nebo spíš v boxíku na okraji stránky). A skvostné ilustrace. Já jsem spokojená. Hype, nehype, tohle stojí za to si přečíst, i když je vám ten blonďatej mladíček nesympatickej.

Charlesska
30.12.2017

Mám pocit, že jsem četla jinou knížku než většina komentujících pode mnou. Vtipná?!? Dvakrát mi cukly koutky, jinak mi soustavné pokusy o vtip připadaly křečovité až trapné. Zibura neustále podává staleté pravdy, jako kdyby je před ním nevyslovila spousta chytřejších a on je právě vymyslel. Asi generační rozdíl...
Nejvíc mi ale vadil ten propastný nesoulad mezi formou a obsahem - líčit syrové (místy až "nechutné") zážitky knižně spisovným jazykem, používat přitom přechodníky, téměř archaismy a šroubovaná souvětí, to jsem dobrou poloviny knížky rozdýchávala :-) Jak už napsal někdo níže, o Nepálu a Číně jsem se toho moc nedozvěděla.
Abych jen nekritizovala - upřímně obdivuju Ziburovu odvahu, odolnost, pozitivní přístup i za těch nejhorších podmínek. Opravdu klobouk dolů! Ale do další jeho knížky už se určitě nepustím.

pavlina9305
29.12.2017

:D on ten Ládin, je spratek, a drzej spratek a taky občas pěkně vzteklej.. a to je super.. Knížka (tento komentář by měl patřit pod všechny tři dosud vydané) je plná sarkasmu, ironie, cynismu.. Osobně mě někdy pěkně štve, že otáčím stránky zaplněné od shora dolů textem. U Láďových knih mi vyhovuje, že si můžu oddechnout, když otočím další stránku, dočtu kapitolu, konečně můžu zvednout oči, usrknout čaje, zakousnout se do jablka .. otočit stránku a číst dál. To mě strašně baví. Odlehčenost ilustracemi, kapitolami a hlavně! ty vsuvky vsazené do odlišného barevného pole. ("vysvětlivky" ) jsou super.
Jako bonus: zachráněná štěňátka, jednorožci, pandy,.. a objevování odlehlých míst. // Tamtudy nechoď, nic tam není... a právě proto, tam jde. Improvizace, spontánnost, někdy drzost, trocha štěstí, náhody..a štěňátka.. ach, ty štěňátka.. Ladislave, Ladislave!
Spoiler: :D - "Mnohokrát jsem si ověřil, že existuje vtip, který dokáže člověka rozesmát i v té nejzoufalejší situaci. Je to vtip o morčátku.
""Včera jsme pohřbili morčátko. // Ježíš, to je mi líto.A kdy umřelo? //Myslím, že někdy dneska nad ránem.// :D :D
Doufám, Ladislave, že už máš v hlavě další pouť, na kterou si vezmeš svůj deník.. ;)

indyka
16.12.2017

Buddhisti a komunisti jsou propracovanější než Jeruzalém, ale z mého pohledu je jim to spíše na škodu. Ubylo syrovosti a autentičnosti ve prospěch vtípků, zajímavých obratů a básniček. Někdy jsem se smála nahlas, jindy mi toho přišlo až moc. Čínská část mi přišla zbytečně rozvláčná, nepálská byla o dost zajímavější. Ještěže zůstaly myšlenky o cestování, cizích kulturách a dobrých lidech, ty umí princ Ládík podat opravdu mistrně. A já už se těším na Arménii s Gruzií.

Venny345
10.12.2017

Tak tohle je teda pecka!!!
Skvělá kniha, vtipne napsaná.
Moc se mi líbila část, kde Ladislav putoval po Nepálu.
Určitě doporučuji !
Moc se těším, až přečtu další Ziburovy knihy.
Za mě určitě 5*

kofina
09.12.2017

Po "40 dní pěšky do Jeruzaléma" se Vám to může zdát takříkajíc na jedno brdo, Princ Ládík opět někam jde a zažívá u toho zajímavé situace. Není to kniha na jeden zátah, není to čtení napínavé a po cca 100 stranách už ani vždy překvapující. Tohle vše jsem od knihy očekávala a tak mě nemohla zklamat. :) Pokud máte navíc podobný smysl pro humor, bude pro Vás kniha příjemným odpočinkem (i když nahlas se smát to úplně zas nenutí jo). Kromě toho se o obou zemích dozvíte zajímavé informace a krásné ilustrace od Tomski&Polanski to výborně doplňují!

Clea3112
07.12.2017

Musím přiznat, že jsem knihu přečetla s potěšením a bavila mě. Je psána svižným, svěžím jazykem, ochucena patřičnou dávkou lehkého humoru a sebeironie, prosycena celou řadou autorových postřehů a jeho vlastního vnímání asijské reality. Kniha je zajímavá nejen tím, že představuje střípky z každodenního života obyčejných Nepálců a Číňanů, ale prozrazuje mnohé i o autorovi... a tím potažmo nastavuje zrcadlo i nám....Oceňuju Láďovu odvahu vyrazit samotnému s baťůžkem na zádech do krajin natolik vzdálených kulturně i fyzicky a čelit tamním každodenním výzvám bez záruk tradičního pohodlí nabízeného cestovkami, bez znalosti místního jazyka a s vědomím, že vlastně nic nevím .....Je to samozřejmě autorova volba, která mu však dovoluje odhalovat jak neznámá místa a mentalitu lidí zdejších kultur, tak jeho vlastní nitro....Za zdánlivým valem autorovy sebeironie a decentního sebemrskačství se skrývá vnímavá duše, která ví, že neexistue jen černé a bílé, že v životě je třeba umět dávat i brát a lidi dobré i zlé najdete všude...... "Za celý večer jsme si neřekli jediné slovo, ale přesto jsme si dokonale rozuměli. Nevěděli jsme o sobě nic víc než to, že jsme lidmi. A právě lidská blízkosta důvěra překlenuly všechny rozdíly mezi námi..."

zuzu054
06.12.2017

překvapuje mně, kolik lidí kniha rozesmála.Mně ze začátku přišla možná trochu zábavná, než jsem si uvědomila CO VLASTNĚ čtu.To, že ten člověk - míněno autor- se chlubí tím , jak propracovaně vyjídá a vypíjí ty nejchudší lidi na světě a cítí se uražen, pokud někdo od něj chce cokoliv zaplatit.Prostě profesionální parazit, který své umění zdokonaluje.Knížka mi nepřinesla jediný poznatek o navštívené zemi-prostě NIC, programově.Tak si říkám, jestli opravdu přemýšlet o smyslu knih, někde jsem četla zajímavou recenzi- na jiném webu, že kdyby chodil na páse a svým humorem popisoval, jak se potí, bolí ho nohy , vyjde to na stejno...Do oblastí, kam jiní lidi jezdí pomáhat, zakládají školy, vozí léky, učí děti a investují sami sebe to má Ládík opačně, jezdí je vyjídat, ........

Shindo
04.12.2017

Málokedy sa stáva, že ma nejaká kniha rozosmeje a ešte menej, že sa smejem počas celého jej čítania. Pekné ilustrácie, hromada informácií, svižný štýl písania a humor, s ktorým Zibi komentuje celú svoju cestu, to celé dáva dohromady skvost medzi cestopismi, ktorý je narozdiel od bežných turistických sprievodcov niekde inde. Toto je cestovanie, nie to, že človek príde do exotickej destinácie a potom sa pol dňa škvarí na slnku na prepchatej pláži.

OndřejMergl
03.12.2017

Miluji přednášky prince Ládíka, kdy mě dokáže rozesmát, že se skoro válím po zemi, ale při čtení jeho knih se mi ani nezvednou koutky. V této knize se mi dostalo snad ještě méně napínavých dobrodružství než v jeho předchozí.

Oceňuji sice Ládíkův způsob myšlení i přístup k životu, kdy zdůrazňuje radování se nad všedními zážitky, ovšem když knihu tvoří ředa naprosto totožných událostí (vstanu, jdu, někdo mě pozve na oběd, jdu, někdo mě pozve na večeři a nabídne mi nocleh, ...), tak je čtení nuda, i kdyby se procházel po Středozemi.

Za mě opětovné zklamání. Zkusím nejspíš ještě třetí knihu a pokud mě nepřesvědčí ta, navždy dám Ládíkovo spisovatelským ambicím sbohem a raději si ho někde půjdu poslechnout naživo.