Pěšky mezi buddhisty a komunisty

50 19. března

Opět jsem v případě cestopisu Ladislava Zibury sáhla po audioknize, kterou namluvil sám autor. A nebyl to vůbec špatný zážitek, byť teda oproti autorově předchozí knize o cestě do Jeruzaléma dávám jen tři hvězdy.
V případě obou knih/audioknih vidím určitou podobnost, a to v tom, že autor používá stejný způsob humoru a ironického a odlehčeného popisu situací, do nichž se dostává. To samo o sobě není samozřejmě hned špatně. To akorát když ty audioknihy slyšíte relativně dost brzo po sobě, asi se to trochu oposlouchá, člověk už tím humorem není tolik překvapen a ten vtip se možná trošinku ztratí. Nevím, možná to chtělo přeci jen trochu větší pauzu mezi jednotlivými cestami, abych i napodruhé ocenila to, co mne na stylu psaní, potažmo vyprávění Ladislava Zibury tolik bavilo při prvním setkání. Nicméně proto já dávám 3 hvězdy, místo 4, které dostala ode mne autorova jeruzalémská anabáze.
Nicméně i tady oceňuji ten nezdolný optimismus a vervu, s jakými se náš milý poutník vydává na svá dobrodružství, která jsou nejednou o krk. O to víc, když se ocitá v Číně, kde se možnost úspěšné mluvené komunikace v případě prince Ládíka rovná takřka nule, když chybí společný jazyk, kterým by šlo s místními lidmi mluvit. A přesto se každá, byť ošemetnější situace vždy podařila nakonec zdárně vyřešit. Obdiv, skutečně. Asi na to člověk musí mít povahu, kdy se nezhroutíte při každém sebemenším zaškobrtnutí. Být být odvážný a aspoň trochu si zachovat chladnou hlavu.
V tomhle ohledu je podle mne Ziburův přístup k cestování obecně inspirativní. Pokud chcete cestovat, vyjeďte, pokud máte možnost. A nebojte se toho. S trochou vůle se dá vyřešit řada překážek. Není nutné, abyste okamžitě vyrazili pěšky a zvlášť do Číny, pokud vás zrovna Čína neláká. Ale pokud člověka láká cestování aspoň trochu, může být tenhle cestopis takovým pomyslným šťouchancem, který člověka přiměje, aby se konečně odhodlal někam vyrazit - aby přestal hledat výmluvy, proč něco nejde, prostě se rozhoupal a odjel, i kdyby to mělo být třeba jen na pár dní. A tohle přesně já si z toho odnáším. Jop, já už pomalu plánuju pár pidi výletů...

6 13. března

Páčila sa mi, určite si od autora niečo ešte prečítam.

70 01. března

Autor je velmi dobrý vypravěč, umí poutavě sesumírovat své myšlenky i názory. Asi víc mě upoutala první část věnovaná Nepálu. Osobně by mně bylo nejspíš líto, kdybych se s nemalými náklady vypravil do Číny a poznal tady hlavně silnice a tunely. Také jsem obdivoval autorovu zaseklost s jakou se ubytovával a stravoval u místních. Chápu, že se snažil poznat jejich život v syrové podobě, ale pak by snad stálo za to naučit se alespoň základy jejich jazyka. To, že za ním mockrát vyrazili policisté či běžní obyvatelé. zda nepotřebuje pomoct, svědčí o tom, v jakém oblečení se pohyboval. A i jeho zážitek z letadla při zpáteční cestě, kdy vedle nechtěl nikdo sedět, vše dokresluje.

11 13. února

Velmi příjemné čtení o putování do Nepálu a Číny. Ladislav píše poutavě,humorně a neotřele. Jeho putování je úplně jiné..V odlehlých částech,kde se seznamuje s obyčejnými lidmi a s jejich žitím mimo vyspělou civilizaci mě chytil u srdce,protože není důležitý hmotný majetek,ale ten duševní a také to,že máme kolem sebe rodinu a přátele.

6 12. února

Cestuji spíše do severských zemí, ale Ladislavovo vyprávění o Nepálu a Číně mě opravdu pohltilo a zvažuju cestu právě do Nepálu :). První část knihy (Nepál) se mi četla přeci jen o něco lépe, ale obě mě zaujaly svým humorem a naprostou bezprostředností.

12 25. ledna

První kniha, kterou jsem od Ládi Zibury četla a musím říct, že se mi velmi líbila. Humorná a poučná kniha. Až jsem se smála nahlas :). Pro relax a odpočinek zcela ideální. Určitě se brzo vrhnu na další.

7 20. ledna

V pořadí druhá kniha, kterou jsem od Ladislava Zibury četla. Opět je plná zajímavých informací o místě i lidech. Nechybí ani dávka humoru a optimismu. Bylo zajímavé číst o naprosto odlišné kultuře a životě.