Pěšky mezi buddhisty a komunisty

od:

Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Ra... celý text

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje.

Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/311414/pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-F6H-311414.jpg 4.5528
Žánr:
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (117)

Přidat komentář
Eeli
předevčírem

Další kniha poutníka Ládi, který humornou formou zprostředkovává své zážitky a zkušenosti z putování po Nepálu a Číně. Autor si určitě zaslouží obdiv za svou odvahu, odhodlání, chuť podělit se o své zážitky s veřejností a k tomu všemu čtenáře pobavit, ale oproti první knize zde trochu chybí ta bezprostřednost. Tato už působí tak nějak komerčně, vykonstruovaně a "účelně vtipně", což však neznamená, že čtenáře nebude bavit poznávat kouty světa (a především duše jejich obyvatel) z jiné perspektivy.

ThePeace135
11. srpna

Když jsem se vydala se Zibim na 40 denní pěší túru do Turecka a Izraela, nemohla jsem si výlet do Nepálu a Číny prostě nechat ujít :) a neprohloupila jsem. Stejně jako u první knihy jsem se bavila jeho smyslem pro humor i stylem psaní, který oproti první knize z denních záznamů přešel do ucelenějšího textu. Nevadilo mi to, rychleji to utíkalo, což jsem ocenila hlavně v závěru knihy. Tam se přiznám, že už mě to trochu nebavilo a těšila jsem se, až Láďa vyrazí vstříc domovu. Celkově mě více bavila první část o cestě po Nepálu, Čína mě zrovna moc nebrala, ale byla součástí cesty :) Láďa opět popisuje co viděl, kde spal, co jedl, koho potkal, o čem se spolu bavili, čím ho pohostili, kde ho nechali přespat, a to pořád dokola a dokola... Milovníky klasických cestopisů nepotěší, nás, kteří ale Zibiho rádi provázíme na jeho pěších túrách zcela určitě ano a už se těším na jeho třetí knihu.

tsal
10. srpna

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami princ Ládík osedlal své nohy a znovu vyrazil do světa. A výprava to byla… inu, stejně zábavná jako ta předchozí.

Mezi první a druhou knihu Ladislava Zibury by se dalo dát pomyslné rovnítko. Obě mají stejně dobrou stylistiku, stejnou dávku ironického a kousavého humoru, v obou si ze sebe pan Zibura umí udělat legraci, v obou potkává celou řadu zajímavých lidí a potkávají ho více či méně nebezpečné a nezvyklé situace. Nedá se tedy říct, že by byli Buddhisté a komunisté zábavnější nebo nudnější než Jeruzalém. Právě velmi podobná atmosféra a náplň knihy je však důvodem, proč doporučuji mezi ně vložit pauzu a nečíst je hned za sebou. Osobně se mi Buddhisté chvílemi maličko táhli, protože jsem příliš dlouho jela v tom samém.

Pár odlišností se však přeci jen najde. Autor odstoupil od denních záznamů a přešel spíše k uceleným celkům. Na jednu stranu se tím text zrychlil, získal na komplexnosti a často lépe fungoval. Na druhou stranu se tak ztratily ty malé nevýznamné maličkosti, které jsem ráda četla v první knize. Také ubylo podrobných popisů setkání s lidmi a rozhovorů s nimi a přibylo popisů krajinek a zamyšlení nad všeobecným lidským hemžením. Jelikož se však v Číně jinak než čínsky prakticky nedomluvíte, dává to smysl. Také jsem zjistila, že když o cestě čtete průběžně již na FB pana Zibury, připravujete se tím o polovinu kouzla následné knihy.

A stejně jako druhé vydání Jeruzaléma, tak i Buddhisté a komunisté získávají speciální hvězdičku za vizuální stránku knihy. Doslova láska na první pohled.

reKnihu
07. srpna

Ziburova prvni kniha, kterou jsem cetla. Po par strankach jsem se lekla, ze mi ten jeho humor zacne lezt na nervy, ale az do konce knihy jsem se smala (misty nahlas a se slzami v ocich). Naprosty unik z reality, po vecerech jsem mela pocit, ze ťapkam s nim. Jeste nez vyjde jeho 3.kniha si chci precist 40 dni pesky do Jeruzalema. Tato kniha nema obdoby, osobity styl, ironie, naprosto originalni styl psani a k tomu uzasne ilustrace Tomski&Polanski.

maid
04. srpna

Knihu jsem si zakoupila díky přednášce autora, ze které jsem byla naprosto nadšená. Kniha prohlubuje vyprávění Ladislava Zibury, o vtipné až bizardní situace není nouze. Zajímalo by mě, do jaké míry píše tyto příhody sám život či jsou některé výplodem autorovi fantazie. Tak či onak, vyprávěcí styl L. Zibury velmi poutavý, neznám nikoho, kdo by o dvouměsíčním chozením napsal tak duchaplnou knihu. Nebo ještě nikdo nebyl takový blázen, který by to zkoušel?

hanka0308
03. srpna

Cesta do Nepálu a Číny mě opravdu pobavila. Zejména se mi líbila část o Nepálu, přišla mi vtipnější, zajímavější. Na druhou stranu z druhé části o Číně jsem více vnímala autora a jeho pocity. Knihu jsem četla po částech a delší dobu. Již plánuju přečíst i další jeho cestopis o cestě do Jeruzaléma.

Vanischka
30. července

Neurazí, ale také nenadchne. Po několika zasmání v nepálské části knihy, jsem dočítala knihu s pocitem - "Tak aby se neřeklo."

-Annett-
29. července

Tato kniha se mi hodnotí špatně, protože nejsem zrovna příznivec cestopisů. Některé pasáže byly úžasné jiné zase táhlé a nudné. Kniha není špatná, ale že bych si ji chtěla s nadšením zase přečíst tak to spíš ne.

Gabba99
26. července

Cestování z jiného pohledu než nám nabízí televize, líbí se mi Ladislavův humor. Souhlasím, že je místy kniha zbytečně natahována, ale i tak popisuje, že lidé jsou srdečnější než si myslíme.

Drahomirka
25. července

moc pohodové čtení

Dell
24. července

Pohodová a vtipná kniha, jen by jí prospělo krácení.

lenulitah
23. července

Výborný a vtipný. Nejvíc jsem se nasmála v první polovině při cestě po Nepálu. Knížka se mi dostala do ruky náhodou (cestopisy jinak nečtu) a jsem tomu ráda. Už se těším na další autorova díla.

karolina0346
17. července

Z počátku jsem byla nadšená. Ziburův styl psaní mě okouzlil (a trošku mi připomněl můj), zalíbil se mi jeho smysl pro humor (podobný mému). Kniha je však zbytečně dlouhá. Zhruba v polovině mě stále se opakující činnosti přestávaly bavit. Zase u někoho pije čaj, zase u někoho spí, zase vstává brzo ráno, zase pořádně neví, jakým směrem se vydat. Ke konci mě obě jeho knihy doopravdy nudila. Jo, vím, že s tím autor nic nenadělá...

I přesto musím Ladislava pochválit. Za styl a humor, jak už jsem řekla. A taky za rozšíření obzorů. Vzdělala jsem se v oblasti geografie, dozvěděla jsem se o cizích kulturách a získala představu o tom, jak se udržuje při duševním zdraví člověk, který je hodně sám.

Až se Ladislav zase někam projde a napíše o tom knihu, ráda si ji přečtu. A přetrpím i konec. :)

soukroma
16. července

Když jsem došla zhruba na stranu 80, už se mi nechtělo moc číst dál - že to bude pořád dokola to samé; ale ne, nakonec jsem s chutí přelouskala všechny peripetie a postupně vstřebala všechna "utroušená moudra", protože to rozhodně mělo něco do sebe. Nebyl to cestopis v pravém slova smyslu: mně, puntičkáři a pedantovi, tam zpočátku zcela zásadně chyběly mapy, fotky, přesné popisy cesty, míst a pamětihodností, kilometráž a jiné věci, které v cestovním deníku musím mít, aby mě nakonec autor přesvědčil, že to vlastně vůbec není třeba, zejména pro silný zážitek z dlouhé cesty - skvěle zprostředkovaný čtenáři.
Nebyl i byl to cestovní deník: autor se skrze pěší cestu zcela neznámými kraji, prostřednictvím nekonečných setkávání s místními lidmi, vyznal ze svých pocitů a zprostředkoval překvapivou náturu národů nám tak vzdálených. Humor prosakoval z každé stránky, sebeshazování nebylo nikdy přehnané a beze smyslu, láska k životu a všemu kolem se na mě jako čtenáře jednoznačně valila, ale vcelku opravdově a upřímně, takže i závěrečným několika stranám opěvujícím naši zemi jsem věřila beze zbytku.
A dík také za pěknou češtinu a láskyplné nakládání s naším bohatým jazykem, jediným, který máme daný, a který se sice asi na žurnalistice také učí, ale většinou to u absolventů není patrné...
Po pár dnech od dočtení zvyšuji původní hodnocení na plných 100%. (Protože jsem si také uvědomila, kolik podobných setkání s místními se mi nesmazatelně zapsalo do paměti na všech mých samotářských cestách, byť ne tak dobrodružných - sama mladá holka ani srdnatá žena si naneštěstí nemůže dovolit takovou bezprostřednost na cestě jako muž, tak to prostě je).
Teď jsem si početla v komentářích níže: básničky ani ilustrace jsem k celkovému dojmu skoro nepotřebovala.

josska
09. července

Na tuhle knížku jsem se moc těšila,bavilo mě to,super knížka na odpočinek

elenai
08. července

Zibi je sympatický chlapec. Jeho styl psaní se mi velmi zamlouvá - snoubí se v něm laskavý humor a na tak mladého člověka i moudrost a určitá vyzrálost. Umí si dělat legraci sám ze sebe a je i přiměřeně sebekritický.

Ano, jeho vyprávění je do jisté míry stylizované, aby ladilo oku čtenáře, ale i tak mě při čtení láká vydat se na cesty a poznávat nové lidi, jejich zvyky a kulturu, byť ne tak dobrodružným způsobem.

Doufám, že se Ladislav nevzdá cestování ani po založení rodiny, protože to by měly jeho cestopisy ještě větší grády a pro mne by byly jakožto mámu velkou inspirací. :)

SteveK
07. července

Skvělý cestopis v podstatě jen o pěším putování. Žádné památky sice princ Ládík neviděl, ale několika rodinám vyžral omylem lednici. Bohužel to po čase (a pokud Ladislava znáte jak z FB, přednášek tak i předešlé knihy) je to samé.

aruba
06. července

Krásná a vtipná knížka s krásnými ilustracemi. Obvykle mě cestopisy moc nebaví, ale tenhle je vážně zábavný.

Fedex
06. července

Ladislav Zibura a jeho toulky světem dokážou dokonale přitáhnout čtenáře. Myslím, že i člověk, který si příliš nelibuje v cestopisech si tuto knihu oblíbí pro její vtip a nadhled. Opravdu skvělé čtení, doporučuji každému na oddechnutí od uspěchaného všedního života.

Gabi13
03. července

Krásné vyprávění mladého muže. Jeho pohled na život a přístup k životu byl velmi osvěžující. A ten závěr o české kotlině - ten mě rozplakal...

Jessica007
29. června

Moc hezká knížka, bavila mě, pěkně jsem si početla i jsem se zasmála. Autora dost obdivuji, mladý kluk - prostě dobrý. Dobrý přístup k životu, pěkné a zajímavé postřehy, závěr knihy opravdu velice pěkný. Knížka je taková pozitivní, pěkně jsem si u ní odpočinula a četla jsem ji v klidu, pomalu, nic mě nehnalo pořád číst dál, ale vždy jsem se těšila, až zase budu číst dál. Taková čtenářská pěší pouť. Prostě super. I pěkné ilustrace. Určitě knížku doporučuji.

4xbabča
27. června

Kniha, která se mi velmi líbila. Je napsaná krásnou češtinou, vtipná a plná pěkných postřehů tohoto mladého poutníka. I jako jeho první kniha si zaslouží také plný počet bodů.

nefernefer
24. června

Tak tohle je přesně jedna z knížek, u které mě mrzí, že můžu dát jen pět hvězd. Vtipně, poutavě a krásnou češtinou napsaný cestopis, ze kterého se dozvíte, jak lidé v Nepálu a Číně skutečně žijí. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Princ Ládík je sice, co si budeme povídat, v zásadě pěkně odrzlý spratek. Ale při té jeho bezprostřednosti a bezelstnosti se na něj prostě nikdo nemůže zlobit a všechno mu prochází. Vlastně mu ten jeho přístup k životu závidím. Ono vůbec není na škodu nebrat sebe a svět okolo příliš vážně, i z nezdarů a nepřízně osudu vytěžit něco pro zasmání a proplouvat životem s nezdolnou vírou, že všechno dobře dopadne. Pak aspoň člověku nehrozí, že skončí na pilulkách proti depresi :o)

„Až na pár problémů jsem celou cestu proplul s takovou lehkostí, až mě to samotného překvapilo. Myšlenka ujít stovky kilometrů napříč chudým a neprobádaným Nepálem a nevyzpytatelnou Čínou se totiž pohybuje na hranici mezi zajímavou expedicí a naprostým bláznovstvím. Vyrazit na cestu v rozpadajících se botách, bez jakékoli přípravy, funkční pláštěnky či stanu a pořádného slovníku, pak tuto hranici ještě posouvá. A přesto to šlo. Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám. Já na svou cestu nebyl sám ani jediný den. Nemyslím si, že by snad úplně všichni, které jsem na ní potkal, byli v jádru vstřícní a čestní. Já ale přesně na tyto hodnoty apeloval a dal jim najevo svou důvěru, kterou nezklamali. Přístup je to lehkovážný a nepochybně na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že až jednoho dne skončím okradený a nahý uprostřed lesa, pořád se mi to bohatě vyplatilo. Dost možná se u toho budu i smát. Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Právě díky této interpretační svobodě pro mě náročná a fyzicky vyčerpávající cesta obyčejně představovala hezký výlet a mnoho problémů se mi podařilo obrátit v celkem legrační záležitost.“

Aktenanka
22. června

Knizka se mi moc libila. Dost jsem se u ni nasmala. Ladikuv humor mi proste sedne.

Shannon
20. června

Hodně mě bavila. Mám prostě ráda Ziburu a jeho špatný smysl pro humor, jak říká. Obsahově určitě zajímavá, ukazuje pohled na životy obyčejných lidí na druhé straně světa. Proto hodnotím velmi kladně.

petulka.sasanka
14. června

Vtipně psaný cestopis

Faither
13. června

Jeruzalém se mi líbil přece jen o něco víc, ale Ladislav i zde nasadil vysokou laťku pro milovníky pěší turistiky a dokázal to opět velmi zajímavě odvyprávět. (Audiokniha)

ivulka15
11. června

Vtipné vypravovaní o pěším putování cestou a občas i necestou.

JitkaJak
08. června

Opět audio... První knížka se mi líbila víc, nevím přesně proč. Možná se mi to už oposlouchalo... Už mi to přijde méně vtipné. Styl putování byl naopak v téhle druhé knize mně bližší, Ladislav cestovatelsky zraje. Literárně ale - nevím, nevím. V každém případě autora stále pokládám za skvělého sympaťáka.

Zombice
05. června

Přestože jsem odpůrce cestování, kniha mě pobavila, někdy poučila, mnohdy jsem ji však nepochopila. Někdy na mě vtipnost v knize opravdu působila křečovitě, jakoby za každou cenu.
Jednu hvězdu musím přidat za spisovatelovu odvahu - tohle bych já nedokázala ani prstem po mapě :-)
Ke sbalení ruksaku mě však kniha nenalákala, spíše jsem myslela na to, zda si pan cestovatel někdy ze svých cest nepřivezl nějaké živé nájemníky, například štěnice.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, a protože se na ni stojí velká fronta, raději nedočítám a rychle vracím, aby si užili i další čtenáři.
A proč že jsem vlastně knihu četla? Ze zvědavosti, vážení, ze zvědavosti.



Štítky

cestopisné příběhy humor Čína Nepál cestování

Autor a jeho další knihy

Ladislav Zibura

Ladislav Zibura
česká, 1992

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených103x
v Přečtených678x
v Čtenářské výzvě302x
v Doporučených62x
v Knihotéce242x
v Chystám se číst464x
v Chci si koupit135x