Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2426
2426
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Hezký!
Opravdu hezký!
A ten závěr, tak ten mě skoro dojal. Málokdy se Čech od Čecha dočká něčeho jiného než skuhrání a lamentování, a přitom si fakt nemáme v porovnání s jinými částmi světa na co stěžovat. A toto Ladislav Zibura ví. Svým putováním, optimismem a láskou k naší zemi si mě získal. Člověk fakt asi musí vyjet párkrát někam do světa, aby získal odstup od těch našich žabomyších válek a pak ocenil i docenil ten náš Kokořín.
Princ Ládík je ambasador dobré nálady i v Nepálu a Číně. Díky, mistře, za vše.
Všechny knížky od pana Zibury jsou sázkou na jistotu :) Líbí se mi především jeho humor a fakt, že v každé svízelné situaci dokáže najít něco pozitivního i poučného. V této knize, s odvahou a vtipem sobě vlastním, prochází nejdřív napříč Nepálem, aby pak odcestoval do obrovské Číny. Jako vždy se samozřejmě dozvídáme i množství informací o daných zemích, čili knížka je pro čtenáře jak zábavnou, tak poučnou. Doporučuji všema deseti :))
Ladislav Zibura má specifický styl vyprávění i humoru, který asi nesedne úplně každému. Mě se jeho vyprávění líbí, nicméně časem mi přislo docela repetetivní. Jinak jsem se ale bavila, několikrát se i zasmála. Líbili se mi i kresby a básničky, jakkoliv byli amatérské (pořád lepší než bych zvládla já). Oceňuji způsob jakým cestuje, já bych na to neměla odvahu. A baví mě jak (ne)komunikuje s lidmi, moc by mě zajímalo co se asi všem těm lidem, které potkal, honilo hlavou.
Velmi cením závěr knihy, který pohladil na duši.
Zibura je můj oblíbený autor, zajímavé čtení, člověk se i zasměje. Pro někoho který sní o cestování,ale ještě se neodhodlal,to může být povzbudivé čtení,a nebo taky může odradit
Kniha se mi moc líbila - 4,5 hvězdičky. Mám ráda autorův způsob psaní a jeho náhled na situace, se kterými se setkal. Už se těším na další jeho knihu. Jako někteří další i mně trochu chyběly fotografie místo kreseb, ale v ten samý moment je mi jasné, že toto není klasický cestopis, ale spíše cestovatelův příběh, kde o pamětihodnosti až zas tak moc nejde :-). Milé čtení, doporučuji.
Někdy si říkám co toho Zibiho tak pudí pořád se někam trmácet… ale je to super, že tím pádem to nemusíme dělat všichni, stačí si o tom přečíst skvěle napsané knihy tohoto mladého cestovatele. No Nepál by ještě šel, ale do Číny bych nejela, tam mě to fakt neláká, takže díky, princi Ládíku!
Cestopis o hodně vzdálených zemích (Nepál a Čína) ... opravdu odlišné kultury popsané ve skvělém autorově pojetí...
Cestopis, který vzdálené země představí netradiční formou. Moje druhá kniha od autora a nezklamala.
Je to klasický Zibura, se svým klasickým humorem a i když ho mám moc ráda, tentokrát mi to nějak nesedlo do nálady, což je teda můj problém a mám pocit, že za to kniha nemůže.
I přesto, pokud autorovy knihy čtete, časem je to trochu repetitivní. Je tu sice spousta nových zážitku, ale chtě nechtě se některé opakují a zkrátka mě to už nějak nechytlo.
Pokud ale na autorovy knihy nedáte dopustit, tahle vás taky nezklame.
Ziburovy cestopisy mám velmi ráda. Obecně ale platí, že z důvodu specifičnosti jeho vyprávěcího stylu mě vždy více baví ty, které se věnují lokalitám, jenž jsou mi kulturně bližší. Právě to byl trochu problém u této publikace a nepovedlo se mi proto tak úplně začíst. Kniha mě bavila, ale nehltala jsem jí (proto jen 4 hvězdy). Na druhou stranu je to ale rozhodně zajímavá sonda do každodennosti dvou vzdálených zemí.
Já mám tyto odlehčené cestopisy moc ráda a když ještě někdo píše s nadhledem a přehledem o tom, co na takové cestě zažil, tak je z toho prima letní čtení. Ziburovi básničky mi vůbec nevadily. Docela trefně glosovaly některé události nebo situace. Reálie zajímavé nebo spíše cílové destinace. Nemám nic proti kresleným obrázkům, které knihu doprovázejí, ale fotky by byly mnohem lepší.
Doporučuji audioknihu. Namluvil ji sám Ladislav samozřejmě a mě to tak hrozně bavilo.
Zibura nikdy nezklame...vždy je to sázka na jistotu!!!
Pobaví a nadchne...hned bych si sbalila batoh a vydala se vstříc končinám :-)
Ladislav se tentokrát vypraví do dvou naprosto odlišných zemí, a opět nám přináší čtivý a zábavný cestopis.
Knihy mi doporučila kamarádka a tak jsem se rozhodla jednu vyzkoušet. Přistupovala jsem k ní s neutrálním pocitem a nakonec se mi vcelku líbila. Více mě tedy bavilo cestování Nepálem, ale i v Číně to bylo pěkné. Já tedy takovou povahu nemám a tak jsem si to vyzkoušela aspoň v představách. Vyprávění je spíše jednoduché, místy vtipné a zajímavé. Když na nějakou další nárazim ráda si ji přečtu.
Protože taky ráda chodím pěšky s krosnou, tak tohle byl přesně můj šálek kávy. Vtipné, čtivé, poučné.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Druhá kniha od tohoto mladého cestovatele, kterou jsem přečetl. Obě jsou zajímavé v tom, že nám zprostředkovává především náhled na setkávání s lidmi. V první knize, v Turecku, nyní v Nepálu a v Číně.
Byly to pro mě hodně zajímavé postřehy, které naznačují, že různé ty titulky a články v médiích o těch zemích a o lidech v nich žijících, bývají často hodně zjednodušené a podléhají různým klišé.
Je mi jasné, že časem přečtu všechny Ziburovy cestovatelské knížky. Dle mne to stojí za to.
Opět půl bodu dolů za chybějící fotky. Já bych prostě jen rád viděl některé ty lidi, které potkal. Ale chápu, že Ladislav ty fotky schovává pro své přednášky...A tak musí ode mne strpět tu ztrátu půlbodu zde, no.....