Pěšky mezi buddhisty a komunisty

Pokud hledáte lehké čtení s úsměvným pohledem na cestování, kniha vás potěší.

Pokud ale očekáváte hlubší vhled do kultury Nepálu a Číny, budete zklamáni.

Kniha slibuje dobrodružství, ale často působí dojmem, že autor nemá o čem psát – a tak líčí, jak zakopl o kámen, jak se mu rozvázala tkanička nebo jak dlouho šel po prašné cestě.

Tyto pasáže mohou být pro některé čtenáře úsměvné, pro jiné však zbytečně natahované.

Celkově jde o oddechový cestopis, který stojí na autorově osobnosti a stylu.

Pro fanoušky Zibury je to příjemné pokračování, pro ostatní spíše průměrný zážitek.

Zibura má co říci, škoda že to neumí říci... Ehm, napsat. Zatím. Na sociálních sítích mají jeho příběhy údernost i pointu, jenomže v knižní podobě jako by se je snažil vyšperkovat vždy nějakým tím slůvkem navíc, aby to působilo více "vhodné knihy/sofistikovaněji". O potřebě dostat do každé druhé věty vtípek za každou cenu ani nemluvě; což je škoda o to větší, že umí být i skutečně vtipný. Výsledkem je poněkud šroubovaný sloh nevypsaného autora. Přitom by stačil pořádný editor či nechat text půl roku uležet v šuplíku a pak si ho sám zrevidovat.

Každopádně jako cestopis "pro cynickou poznámku daleko nechodícího pěšího nuzáka" dobré. Jen to mohlo (a především mělo) být lepší. Skoro bych řekl, že ten jeho styl si vyloženě říká o léčbu Guyem Delislem, protože jestli mu něco nelze vyčíst, tak to že by snad neměl oko na zajímavé a netradiční zážitky/věci/osudy/osoby. A popravdě to oko má tak dobré, že to přebijí i výše uvedené výtky a vlastně to nelze nedoporučit.

01.11.2025

Cestopisy nejsou úplně můj šálek kávy, ale docela jsem se bavila.

Bylo to pro mě zklamáním.

Zibi opět nezklamal, příběh jeho pěší túry, na které poznává mnoho zajímavých míst a lidí, okořeněný jeho originálním smyslem pro humor a neutuchajícím optimismem prostě jednoho jak dojme, tak pobaví. Těším se na další jeho cestopisy.

Mezi autorovou tvorbou za mě spíše slabší kousek. Důvodem je zejména to, že mi obě poloviny vyprávění přišly poněkud jednotvárné (nestále se opakující motivy chudého Nepálu, dal bhatu a anglicky nemluvící Číny s menší koncentrací zajímavých pasáží). Naštěstí to Zibura doplňuje svým příznačným humorem, díky kterému byla četba této knihy stále dobrým zážitkem.

Nebylo to špatné, jen to nebylo asi úplně čtení pro mně, jelikož tyto země mě vůbec nelákají.

Ale líbila se mi pohostinnost lidí, a i přes neznalost řeči ta komunikace. :)

Jen jsem se s knihou "rvala" přes měsíc, možná jsem měla začít jinou, takže si pět hvězdiček ještě pošetřím. :)

Příjemné a velmi pohodové čtení na dovolenou.

Druhá kniha od tohoto mladého cestovatele, kterou jsem přečetl. Obě jsou zajímavé v tom, že nám zprostředkovává především náhled na setkávání s lidmi. V první knize, v Turecku, nyní v Nepálu a v Číně.
Byly to pro mě hodně zajímavé postřehy, které naznačují, že různé ty titulky a články v médiích o těch zemích a o lidech v nich žijících, bývají často hodně zjednodušené a podléhají různým klišé.
Je mi jasné, že časem přečtu všechny Ziburovy cestovatelské knížky. Dle mne to stojí za to.
Opět půl bodu dolů za chybějící fotky. Já bych prostě jen rád viděl některé ty lidi, které potkal. Ale chápu, že Ladislav ty fotky schovává pro své přednášky...A tak musí ode mne strpět tu ztrátu půlbodu zde, no.....

Hezký!
Opravdu hezký!
Málokdy se Čech od Čecha dočká něčeho jiného než skuhrání a lamentování, a přitom si nemáme v porovnání s jinými částmi světa na co stěžovat. A toto Ladislav Zibura ví. Svým putováním, optimismem a láskou k naší zemi si mě získal. Člověk asi musí vyjet párkrát někam do světa, aby získal odstup od těch našich žabomyších válek a pak ocenil i docenil ten náš Kokořín.

Princ Ládík je ambasador dobré nálady i v Nepálu a Číně. Díky, mistře, za vše.

Všechny knížky od pana Zibury jsou sázkou na jistotu :) Líbí se mi především jeho humor a fakt, že v každé svízelné situaci dokáže najít něco pozitivního i poučného. V této knize, s odvahou a vtipem sobě vlastním, prochází nejdřív napříč Nepálem, aby pak odcestoval do obrovské Číny. Jako vždy se samozřejmě dozvídáme i množství informací o daných zemích, čili knížka je pro čtenáře jak zábavnou, tak poučnou. Doporučuji všema deseti :))

Ladislav Zibura má specifický styl vyprávění i humoru, který asi nesedne úplně každému. Mě se jeho vyprávění líbí, nicméně časem mi přislo docela repetetivní. Jinak jsem se ale bavila, několikrát se i zasmála. Líbili se mi i kresby a básničky, jakkoliv byli amatérské (pořád lepší než bych zvládla já). Oceňuji způsob jakým cestuje, já bych na to neměla odvahu. A baví mě jak (ne)komunikuje s lidmi, moc by mě zajímalo co se asi všem těm lidem, které potkal, honilo hlavou.
Velmi cením závěr knihy, který pohladil na duši.

Zibura je můj oblíbený autor, zajímavé čtení, člověk se i zasměje. Pro někoho který sní o cestování,ale ještě se neodhodlal,to může být povzbudivé čtení,a nebo taky může odradit

Kniha se mi moc líbila - 4,5 hvězdičky. Mám ráda autorův způsob psaní a jeho náhled na situace, se kterými se setkal. Už se těším na další jeho knihu. Jako někteří další i mně trochu chyběly fotografie místo kreseb, ale v ten samý moment je mi jasné, že toto není klasický cestopis, ale spíše cestovatelův příběh, kde o pamětihodnosti až zas tak moc nejde :-). Milé čtení, doporučuji.

Někdy si říkám co toho Zibiho tak pudí pořád se někam trmácet… ale je to super, že tím pádem to nemusíme dělat všichni, stačí si o tom přečíst skvěle napsané knihy tohoto mladého cestovatele. No Nepál by ještě šel, ale do Číny bych nejela, tam mě to fakt neláká, takže díky, princi Ládíku!

Cestopis o hodně vzdálených zemích (Nepál a Čína) ... opravdu odlišné kultury popsané ve skvělém autorově pojetí...

Cestopis, který vzdálené země představí netradiční formou. Moje druhá kniha od autora a nezklamala.

Za sebe mohu jen doporučit!