Pěšky mezi buddhisty a komunisty

3 06. dubna

Ládík vyměnil hektolitry čaje za tuny rýže a nespočet láhví pálenky a vydal se vstříc hornatému Nepálu a nekonečné Číně... Čtivé, zábavné, Nepálská část mě bavila více, ale asi to bude mou antipatií k zemi, která světu dala mnohé (naštěstí na netopýra Ládík nenatrefil).
Myslel jsem, že konverzi k islámu v prvním díle nic nepřebije, ale založení komunistické strany se o to postaralo :)

6 31. března

Už po přečtení prvních pár stránek jsem se přistihla, že se uculuju. A to tak, že pořád. Až do konce knížky jsem se pak na tento jev speciálně zaměřila a co nejobjektivněji jsem se snažila ten neustálý úsměv korigovat a vyluzovat jej pouze ve chvílích k tomu určených a na základě závažných důvodů. A výsledek? Prousmívala jsem se celou knížkou.
Milé čtení, které není tak úplně typickým cestopisem. Spíše je to takový deníček, ve kterém Ladislav Zibura převážně vtipně glosuje denní radosti i strasti ne zcela profesionálního pocestného. A jak sám autor podotýká - jak že to dopadne? Nijak. Pořád jenom chodí. Zcela v duchu hesla - cesta je cíl.
"Když se člověk topí v bahně cesty, obvykle přijde nečekané setkání, které ho z něj dostane. Stačí jen počkat."

5 22. března

O cestování po vlastní ose i po vlastních nohou jak nejvíc je to v dané destinaci a situaci možné. Popis cest i lidí s nadhledem a vtipem a popis úspěchů i peripetií Čecha na dlouhé cestě přes Nepál a Čínu. U knihy jsem se hodně pobavila a rozhodně se s Ladislavem Ziburou podívám i do dalších míst jeho očima. Oddechové čtivo, které nesoudí a jen předkládá obraz o životě v daleké zemi. Grafika knihy i vložené malby jsou hodnotou navíc, která mě hodně bavila.

19 19. března

Ladislav je dobrodruh a má můj hluboký obdiv. Já bych sama pěšky nedošla ani do Beskyd a to je mám za humny, nenávratně bych se ztratila :) A taky bych nenašla odvahu zaklepat u cizích dveří a pozvat se na jídlo a na nocleh, tím tuplem, kdybych jim nerozuměla ani slovo :D
Tentokrát nás Ládík provedl dalekým Nepálem a Čínou a seznámil nás především s jejími obyvateli, protože o památkách jeho knihy opravdu nejsou a to se mi vlastně na jeho knihách líbí nejvíce. V závěru zapěl ódu na naši krásnou zem, čímž si získal mé srdce, protože i pro mě je u nás opravdu nejkrásněji ;)

3 05. března

Naprosto skvělý cestopis, při jehož čtení jsem se neuvěřitelně bavila a občas i nahlas smála. Knížka je to vtipná, chytrá, osvěžující, velmi čtivá. Po jejím přečtení mám pocit jako bych Nepál i Čínu skutečně znala. Všem vřele doporučuji.

3 01. března

Přijel do Tibetu a potkal Tibeťana. Najedl se u něj, přespal a šel dál. Druhý den potkal zase Tibeťana. Najedl se u něj, přespal a šel dál.
Pozor! V polovině knihy nastal zásadní zlom. Došel do Číny! A potkal Číňana! Najedl se u něj, přespal a šel dál. Možná byste si změny však vůbec nevšimli i kdyby autor dospěl na Mars. I tam by potkal Marťana, najedl se u něj a přespal.
Jednotvárná kniha, kterou zpestřují pouze vydařené kresby.
Ať žije marketing!

1 12. února

Cestopisy tohoto typu se mi líbí a čtu je rad. První knihu o cestě do Jeruzaléma jsem přečetl jedním dechem a nadchla mě, takže jsem sehnal další (tuto) a pustil se do ni.
Za mě musím rict, ze je psaná jinak než první cestopis. Předchozí kniha byla taková “syrovejsi” než tato, byla víc popisnejsi ohledně cesty a lidi, které autor potkával. V této je víc zamyšlení a úvah, některé se opakuji a není to tak zajimave. podle popisu bylo tohle asijské putování spis nudnejsi a čínská část podstatně nudnejsi než nepalska. Nicméně vše se pak nějak moc točí jen kolem konstatování kde se mu podařilo spát a kde všude dostal jídlo... Co mě taky nebavilo a přišlo mi hrozné, byly básnicky.
Za mě je rozhodne zatím lepším dílem první cestopis.