Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2295
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Je to sranda, párkrát se zasmějete i nahlas, ale vlastně nakonec o té zemi nevíte nic, což ale v tomhle případě vůbec nevadí, protože to, jak své cesty Ladislav popisuje je jednoduše lidské :)
„O zemích, kam vyrážím, si předem nezjišťuji prakticky nic. Přiznávám, že to má i své nevýhody. Člověk se například může vydat poznávat buddhistickou kulturu do země, kde 80 % populace tvoří hinduisté. Dobrá práce, Ladislave!“
Ale vážně: „Dobrá práce, Ladislave!“ Atraktivní, neokoukané lokality Asie, příjemný humor, zajímavé postřehy a důkladné poznávání obyvatel – tedy jak to jen jde, když poutník neovládá tamní jazyk a musí spoléhat na pochybnou rozšířenost angličtiny. Uvítala bych více popisů krajiny a méně courání po frekventovaných silnicích… a také méně alkoholu, ač tentokrát naštěstí dominoval zelený čaj.
Jako samorost vždy hledající pomocnou ruku na konci vlastní paže jsem stále zmatena "Zibiho" preferencí spoléhat na dobročinnost neznámých lidí (a platit za tuto pohostinnost až následně z domova neziskovkám považuji za krajně naivní způsob poděkování; potřební z toho dostanou minimum, pokud vůbec něco). Autorovo filozofování a mentorování představuje mnoho hezkých vizí na téma vzájemného lidského porozumění, leč globálně to zkrátka nemůže fungovat. Roztomilá utopie mladého člověka a já z celé duše všem podobným snílkům držím palce, aby jim tento světonázor vydržel co nejdéle. 80%
Vtipný, mladý,krásný,chytrý a s odvahou...vražedná kombinace. Kniha mě bavila, Ladislav mě baví.
Moc mně to bavilo. Napsáno s nadhledem,humorem a se smyslem pro vtipný krátký popis zážitků. Prostě je to cestopis o skutečných prožitcích se vším všudy. A přitom jde o to základní,co člověk musí řešit-jak se najíst,jak se domluvit,kde přespat a jak se zorientovat. Co přijmout a co odmítnout. A ta super krátká poezie :) Určitě si to Ladislav užil a já (sice v teple a křesle) s ním.Díky.
Není to klasický cestopis, místům se autor prakticky nevěnuje. Je to popis osob, které potká a co s nimi zažije. Na můj vkus to bylo příliš na jedno brdo. Autor má výborný styl, ten mě hodně baví, obsah je pro mě slabší.
Autor je vtipný jak v písemné formě tak hlavně v mluvené na jeho besedách. Velmi vtipný mladý muž, kterému sláva nevlezla do hlavy a stále srší pokorou a skromností.
I druhá kniha mladého cestovatele se mi líbila. Je to taková roztomilá náladovka na dovču.
Ladislav Zibura kašle zvysoka a úspěšně na poučky o upozadění ega autora ve svém díle. Čím více se dozvíme o jeho přibarvených představách o sobě samém (v ochranném sebeironickém balení), tím méně pak o zemích, kterými cestuje. Chci říct, že když se na chvíli odprostí od sebe samého, stojí to za to. Bohužel (pro mě, většině čtenářů to zjevně nevadí) se většinu knihu věnuje budování svého kultu. Funguje to skvěle v Nepálu, kde je i jakoby cestovatel sám plný ještě plný euforie a energie a jeho postřehy jsou opravdu chytré a vtipné. Při cestě Čínou už se dostavuje únava a čekání na konec. Epilogem v ČR mě ovšem Zibura dostal tam, kam potřeboval. Díky tomu nakonec nad všemi výtkami mávám rukou a tak přibližně za rok si od něj nejspíš zase něco přečtu.
Na příběhu se mi opravdu líbilo odhodlání a pevná vůle Ladislava,který ,,skočil,, do naprosto cizího světa.Je opravdu obdivuhodné jak se s tím popasoval a určitě mu k tomu přispěl i jeho totální flegmatismus.Knížka je už tradičně(jako dvě předchozí)napsaná poutavě,vtipně a humorně.Měli bychom si vážit našich autorů,kteří už v tak mladém věku mají kladný vztah k pandám,dal bhatu,alkoholu a kteří si na cestu Nepálem a Čínou v období dešťů nevezmou ani pos*anou pláštěnku :) ..o hvězdu míň jsem dal jen z důvodu,že v knize nebyly žádné fotografie.Myslím,že je to trochu škoda,protože člověk by si mohl zase udělat o něco víc autentičtější obrázek,ale jinak už se těším na další knihu.
Určitě se mi líbilo více než cestopis do Jeruzaléma. Nepálská část byla super. Čína u se mi tolik nelíbila a byla nudnější.
Moje první setkání se Ziburou. Ačkoli to nebylo až tak čtivé jako Holcová, bylo to zajímavé čtení. Jazykem připomínalo blogové příspěvky (hlavně neustále udržovat pozornost zvláštními obraty či vtípky, že). Jakožto cestopis výborné - dokážu si život tamějších obyvatel živě představit. Ale hlavně zaujme autor sám o sobě - o jeho přístupu k životu, lidem, těžkostem, radostem i vlasti se dozvíme opravdu hodně, a ten přístup se mi moc líbí.
Vidím, že se nás dnes sejde víc s podobným názorem... Z 1. a 4. "Zibiho" knihy jsem byla unešená a těším se i na Gruzii, ale tahle se mi táhla. Snad nevhodná nálada? Nebo už té filozofie - "Neberte si servítky, i kdyby byla kvůli vám celá něčí rodina o hladu, za jazykovou bariéru se toho schová, a hlavně nikomu za nic neplaťte, určitě o to nestojí" - je opravdu až moc??
Má 3. knížka od L.Z. a zatím mě bavila nejmíň. Docela jsem byla ráda, když už jsem dočítala. Děj knížek mi připadá dost podobný, každý ho hostí, každý touží, aby ho mohl nechat přespat ve svém obydlí. Skoro nic jiného se neřeší.
Přesně takovou knížku jsem v této poměrně hektické době potřebovala. Byla pro mě úžasným oddychem a působila nesmírně optimisticky. Občas jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem předčítala každému, kdo byl zrovna po ruce. Například laskavý vtip o morčátku se mnou asi zůstane dlouho. Ačkoliv jsem se víc těšila na část z Číny, nakonec mi víc sedlo vyprávění z Nepálu, i když obojí stálo za to a knížka se četla sama.
Diky Ladovi jsem zjistil ze poutnictvi nemusi byt zas az takova zabava. A ze je spousta dni kdy se nic nedeje a clovek proste jen chodi, protoze jednou zacal. Jeho styl psani me bavi a jako clovek musi byt hrozne fajn.
Tohle pro mě bylo tak neskutečně optimistické čtení, že ho nemohu ohodnotit jinak. Zibi mě jednoduše baví :)
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 96x |
| Přečtených | 3 313x |
| Čtenářské výzvě | 1 053x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 841x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Stejne jako pro vsechny Ziburovy knihy plati - zabavne, poucne a v nekterych ohledech i velmi moudre. Jeho knihami obdarovavam siroke pribuzenstvo a nikdy jsem se nesetkal s neuspechem.